Vaše dvaačtyřicáté narozeniny jsou právě za vámi, jaká byla oslava?
Jako každoročně u táty v Mnichově, kde žije už od své emigrace v osmdesátých letech. Jsme vůbec taková mezinárodní rodina, přijela tam totiž i sestra, která pro změnu žije se svými třemi dětmi v Itálii.
Jen vy jste doma tady...
Mám to v Čechách rád, ale dovedu si představit být i nějakou dobu v zahraničí a učit se jazyky. Jinak cestování mě baví, naposledy jsem docela často pendloval mezi Prahou a Londýnem za svým učitelem zpěvu.
Zdejší hlasoví experti vám nevyhovují?
O to ani nešlo. Bylo to v době, kdy se chystalo druhé uvedení Fantoma opery, kde jsem hrál Fantoma. Chtěl jsem to podruhé někam posunout, udělat líp…Tak jsem se vydal za těmi nejlepšími profesory v Evropě. Můj učitel byl ten, který školil i anglické představitele této role v Londýně. Byl jsem překvapený, jak rychle jsem se s ním hlasově posouval.
Původně jste ale studoval činohru...
To ano, vystudoval jsem brněnskou JAMU a měl nakročeno do angažmá do Divadla na provázku. Moje paní profesorka zpěvu, Stanislava Pergolová, za mě jednoho dne poslala přihlášku do připravovaného muzikálu Monte Cristo do Prahy, a já konkurz nakonec vyhrál. Přesunul jsem se do Prahy, kde pak následovalo i „angažmá“ v Divadle Ta Fantastika a v mnoha dalších.
To byly ale převážně zpívané role, jak je to s tím vaším zpěvem?
U nás v rodině zpívala jenom babička, která když si zpívala v prádelně, tak to slyšelo celé náměstí. Můj vzor byl ale už od dětských let Karel Gott, chtěl jsem být zpěvák jako on. A pak takové ty dětské sny, popelář a řidič trolejbusu…
Měl jste možnost si s Karlem Gottem později zazpívat?
Přímo spolu jsme si nezazpívali, ale potkávali jsme se na různých akcích. Měl jsem ho moc rád, vnímal jsem, jak celou jeho kariéru předurčovala jeho intuice. Využil svůj dar beze zbytku.
A co vaše intuice?
Dlouho jsem ji ignoroval, což mě stálo hodně sil a zbytečných scestí. Poslední dobou se mi ale celkem daří poslouchat ten pocit, kdy cítím, že jdu správným směrem.
Vzpomenete si, kdy naposledy jste svou intuici neposlechl?
To bylo celkem nedávno. Odmítl jsem účast na jednom projektu kvůli plnému diáři, a nakonec to bylo stejně všechno jinak. Měl jsem poslechnout první pocit, kdy jsem pro tu odmítnutou nabídku doslova zahořel, než se do toho vložil rozum.
Ve své branži jste mimořádný úkaz. Zpíváte jak muzikál, tak i operu, a jste zároveň i herec. Jak se vám daří tyto obory skloubit?
Jsem něco jako tři v jednom. Ale vážně, splnily se mi všechny mé sny, ať už zmíním činoherní monodrama Mistero Buffo od italského autora Daria Fo, kde se během jednoho večera rozložím na pětadvacet různých postav, nebo Fantoma opery či Dona Giovanniho, kterého momentálně zpívám v opeře libereckého Divadla F. X. Šaldy. Této nabídky si nesmírně vážím, je to pro mě veliká pocta.
Poslední dobou jste k zastižení zejména v posilovně, co vás tam táhne?
Chci se dostat zpátky do kondice, karanténa si vybrala svou daň... Cvičení je moje hobby, v průběhu života jsem se mu věnoval vždycky a rád bych vyzkoušel své limity. Příští rok už tradičně chystám koncertní šňůru s názvem Mr. Muzikál, kde bych se chtěl hodně věnovat i tanečním číslům, takže se mi ta fyzička bude hodit.
Karanténa jistě zamíchala vaším koncertním programem, jaký je aktuální stav?
Termín narozeninového koncertu se mi podařilo zachovat, takže se budu na své fanoušky těšit 15. srpna v pražském Klubu Lávka. Od podzimu se rozjíždí v Liberci Don Giovanni i Kytice v Semaforu. No a pak už budou Vánoce, tam chystáme velký projekt s orchestrem s panem producentem Richardem Liegertem a Jakubem Liegertem. Určitě je na co se těšit.
Chystáte i nějaké speciální kostýmy? Vašich 198 centimetrů si jistě žádá osobní švadlenu.
To víte, to je obrovská spotřeba materiálů obšít takové tělo. Jinak je to opravdu tak, oblečení si hodně nechávám šít. Ale není to jen oblečení, co musím kvůli své výšce řešit. Problém je si koupit postel, a když jedu na dovolenou, hotelové pokoje si vybírám podle toho, jaké mají jejich postele rozměry.
Je vám dvaačtyřicet a stále jste bezdětný, netoužíte po potomcích?
Po dětech určitě toužím, ale asi to má u mě stále svůj čas. Většinou to bylo se mnou vždycky tak, že když jsem se zamiloval, dopadlo to blbě. Rozhodně to se mnou ale není jednoduchý. Jsem taky pěkné kvítko… Teď se něco nového rýsuje, tak uvidíme.
