Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


On-line rozhovor

Trápí vás partner/partnerka? Ptejte se: Co s tím!

velikost textu:
vydáno 25.1.2004
Řešíte zrovna se svým přítelem či přítelkyní nějaký problém? Možná můžeme poradit a když to ne, alespoň povzbudit. Není nic lepšího, než zachovat nadhled.

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 4. března 2004 do 13:00

OTÁZKA: Mám o pět let mladšího přítele. Vzhledem k tomu, že mi je 30 let bych do budoucnosti tak do roka až dvou chtěla dítě. Můj přítel o tom nechce ani slyšet a v případě otěhotnění chce abych šla na potrat. Denně kontroluje, zda beru antikoncepci a uráží mě tím. Při čemž jsem mu jasně řekla, že ho nechci podvodně udělat otcem. Mám pocit, že náš vztah nemá žádnou budoucnost a začíná mi lézt na nervy a nejraději bych byla sama. Žijeme v mém bytě asi půl roku. Myslíte, že je něco špatného na tom, když mu řeknu, že chci čas na řešení našeho vztahu a aby se odstěhoval? Nevím si rady. Na jednu stranu ho mám pořád ještě ráda, ale spíše u mne ze 3/4 převládají negativní pocity vůči jeho osobě. Lidově řečeno - leze mi na nervy. Co s tím? Anonym
ODPOVĚĎ: Dobrý den, jak sama tvrdíte, převažují u vás hlavně negativní pocity vůči partnerovi. Už to samo o sobě je problém, možná větší než váš spor o dítěti. Odloučení by Vám jistě prospělo a nejspíš také napovědělo jak dál. Zkuste s ním promluvit, upřímně mu vysvětlit Vaše důvody a v případě, že nepřistoupí na společnou dohodu, nechte ho plavat. Když ne napořád, tak určitě na nějaký čas. 4.2.2002 16:25
OTÁZKA: Žiji již dva roky s přítelem.Jsme oba rozvedení.Problém ovšem je s jeho 20ti letou dcerou.je proti mě .partner to ví takže se s ní stýká abych já nevěděla.Před ní i když je to nutné tak ani nezavolá.když s ním o tom chci mluvit tak nechce.Ře¨kne že jsem proti ní zaujatá.Ani k nám nejezdí.Je mi to líto,protože to jediné narušuje náš vztah.Böhužel nevím co s tím .je pravda že někdy asi jsem opravdu víc zaujatá než by mělo být ale prostě to někdy nezvládnu.Rozhodně se kvůli tomu nehádám,ale většinou to tak zkončí protože jí neustále omlouvá.Má ještě syna 9let,který je úplně v pohodě. Anonym
ODPOVĚĎ: Milá paní, bohužel neznám přesně důvod, proč si myslíte, že Vás dcera Vašeho partnera nemá ráda. Nicméně se pokuste oprostit od emocí a berte ji věcně a ve vší slušnosti jako součást partnerova života. Nereagujte na její negativní chování. Nevadí, pokud vás nenavštěvuje, rozhodně nenaléhejte, avšak zároveň svému partnerovi nevyčítejte, že se chce s dcerou vídat. Nemusíte s ní přece za každou cenu vycházet. Přestanete-li tohle řešit, vyjdete i lépe s partnerem. Dřív nebo později bude mít dcera vlastní rodinu a vztahy se jistě usadí. 4.2.2002 16:42
OTÁZKA: OTAZKA: S partnerem jsme spolu půl roku a pomalu zde nastava otazka, jak řešit náš problém. On je z Karlovych Varu, já z Prahy. Oba mame dobre placenou praci,ale kdyz navedeme tema na spolecne bydleni, shodli jsme se na tom, ze bychom bydleli v Praze. V tom je to vyresene. Kazdopadne partner ted resi otazku, jestli jsem ja to, co v zivote chtel a jestli mu to za to stoji se sem pristehovat. Vim, ze v tomhle mi nepomuzete,protoze se musi rozhodnout sam. Ja ted akorat nevim, jak se pred nim chovat. Musim na to porad myslet a za 2 tydny jedem na hory a po tech ma prijit finalni rozhodnuti. Moc se bojim, ze ho ztratim. Děkuji za odpoved. Anonym
ODPOVĚĎ: Milá čtenářko, proč ta ultimáta? Píšete, že rozhodnutí nastane po horách. Jestli partnera milujete, dejte mu delší čas na rozmyšlení. Chovejte se mile a přirozeně, pokuste se nazavádět debatu na choulostivé téma, věnujte se kamarádkám a svým zájmům. Věřím, že když mu s Vámi bude dobře, určitě Vás neopustí. 4.2.2002 17:05
OTÁZKA: Kájo z toho ti půjde hlava kolem....Je mi 36 a mám partnerku se kterou mám roční holčičku a máme docela pohodový vztah, moje partnerka má ale dceru z prvního manželství, které je 17 let, nedávno jsem jí vzal na párty a potom se to seběhlo tak, že jsme spolu měli sex, bylo to oboustranné, říká se tomu selhání...od té doby jsme spolu selhali několikrát...žijeme všichni ve společné domácnosti, partnerka to samozřejmě neví a my to zatím úspěšně tajíme, mám rád obě dvě a bojím se že to praskne ! Co s tím ? Skočit do zdi ? Anonym
ODPOVĚĎ: Milý čtenáři, neexistuje univerzální pravidlo, které vaši situaci vyřeší. Můžete žít v jedné rodině se dvěma ženami, pokud jen jedna (nebo žádná) je vaše zákonitá manželka. Fér je to ale jen v případě, že obě ženy o sobě vědí a s takovým soužitím souhlasí. Jste-li si ale jist, že jejich souhlas nezískáte, bylo by na místě se pro některou z nich rozhodnout. Píšete, že obě máte rád. Jestliže je máte opravdu rád, neubližujte jim. Čím dřív začnete jednat férově, tím spíš máte šanci, že je obě neztratíte definitivně. 5.2.2002 15:50
OTÁZKA: Mam pritele, 25let, ktery je hodne zavisly na sve mamince, zemrel mu totiz v dospivani otec,takze on jako "jediny muz v rodine" ma pocit, ze musi vse resit a byt stale po ruce. Bydli s mamou a kdyz nahodou by ji nevidel, napr. vikend, tak aspon zavola. Jeho maminka je velmi pohodova zenska, ale o to je to vsechno horsi, mam dojem. Co radite? Anonym
ODPOVĚĎ: Milá slečno, nejlépe uděláte, když si o Vašich obavách s přítelem upřímně promluvíte. To, že je jeho maminka pohodová ženská, jak píšete, vidím spíš jako výhodu, protože i ona jistě Vaše obavy pochopí. Pokud je soběstačná, nebude vám bránit v tom, abyste co nejdřív žili sami ve vlastním bytě. Jestliže se Váš partner nebude chtít od maminky odstěhovat, pak máte jedinou možnost: nastěhovat se k nim a mít pevné nervy. 5.2.2002 16:56
OTÁZKA: Jsem rozvedená se dvěma dětmi, můj přítel je o 5 let mladší . Jsme spolu 4 roky, rozumíme si po všech stránkách, planujeme rodinu. Jeho rodiče jsou všas proti našemu vztahu o případném sňatku nechtějí ani slyšet. Osobně mě zatím nepoznali - nemají zájem. To že spolu žijeme před nimi přítel tají. Když o tom chci s přítelem mluvit a hledat nějaké řešení, vyhýbá se odpovědi se slovy "nechci o tom mluvit". Co dál? Občas v duchů viním svého přítele, že jim podléhá a nedokáže (nebo nechce?) si prosadit své rozhodnutí. Co mám dělat, máme vůbec nějakou šanci? Děkuji za odpověď. Anonym
ODPOVĚĎ: Milá paní, hlavní je Vaše shoda s partnerem. Že si nerozumíte s jeho rodiči, je sice škoda, ale i to se v životě stává. Nelámejte nezájem jeho rodičů přes koleno. Naléháním na partnera situaci nepomůžete. Chcete po něm, aby se rozhádal se svými rodiči? Buďte klidná, snažte se jejich odmítavý postoj ignorovat. Soustřeďte se na klid a pohodu u vás doma. Věřím, že až přijdou vnoučata, prarodiče si k vám cestu najdou. 6.2.2002 16:05
OTÁZKA: ad 26264: Milý Kájo, to se mi snad jen zdá, že radíte ženě nastěhovat se k partnerovi, který bydlí s maminkou, a mít pevné nervy? Kdo jste? Nepatříte svými názory přinejmenším do minulého století? Jakým právem chcete po ženě, aby měla pevné nervy, místo aby zvážila, zda s partnerem dále setrvá? Díky předem za odpověď. Anonym
ODPOVĚĎ: Milý čtenáři, chcete-li polemizovat s mými názory, čtěte odpovědi pozorněji a napište své postřehy na e-mail iDNES@iDNES.cz. 6.2.2002 16:17
OTÁZKA: Milý Kájo! Je mi 27 let, sem 8 let vdaná, mám 8 letého syna. Před rokem jsem měla známost a byla jsem rozhodnutá opustit manžela a i s dítětem se odstěhovat. Protože ale člověk míní a život mění a taky snad proto, že jsem dostala rozum, zůstali jsme s manželem spolu. Ten samozřejmě o nevěře ví, ale chtěl, abychom se k sobě vrátili. Náš vztah je teď velmi pěkný až na jednu věc a tou je manželova žárlivost. Je to pochopitelné, po tom, co se stalo, ale já dělám vše proto, aby neměl důvod žárlit a aby se mezi námi obnovila důvěra. Vím, že bych měla být trpělivá, ale někdy je to opravdu těžké. Raději už nikam sama nechodím a snažím se, aby nedávála nejmenší důvod k pochybnostem. Myslím ale, že sezení doma není nejlepším řešením . Poraď, co s tím. Anonym
ODPOVĚĎ: Milá paní, obnovit důvěru je těžší než ji ztratit. Možné je, že příčina Vaší nevěry, zůstala Vašemu manželovi nejasná, nebo dokonce utajená. Zpytujte vlastní pocity a ujistěte svého muže, že důvod k Vašemu mimomanželskému vzplanutí už pominul. Dejte mu šanci, aby mohl co nejvíc volného času trávit s Vámi. On sám přijde na to, že leckam - například na aerobik - s Vámi opravdu nemusí... 7.2.2002 12:32
OTÁZKA: Ahoj Kájo, mám půl roku přítelkyni a je mi s ní fajn. Minulý měsíc jsme měli nějaké neshody, které jsme si vyříkali a zjistili jsme, že se v některých názorech dost rozcházíme. Vím, že ve vztahu nemůže být nikdy nic na 100% a že je třeba umět to špatné převážit tím dobrým. Poslední týden se ale chová dost divně. Když k ní příjdu, řekne, že jen na chvilku, že už něco má. Včera jsem to s ní chtěl probrat, ale nechtěla to rozebírat, protože za ní každou chvíli přijde kamarád, který u ní zůstal přes noc. Snažím se být tolerantní a má mou plnou důvěru. Nemyslím si, že by někoho měla. Když jsem naléhal, že to chci řešit, řekla že si není jistá, jestli se to vůbec řešit dá. Teprve potom jsem si uvědomil, že to bude vážný problém. Nevím o tom, že bych ji nějak ublížil. Naopak naznačila, že je nesvá z toho, že se ji zdá, že se kvůli ní trápím. Připadá mi to jako bludný kruh. Poradíš mi něco? Anonym
ODPOVĚĎ: Ahoj, tak, jak váš vztah popisujete, to vypadá, že Vaše přítelkyně si sama potřebuje ujasnit, co chce. Do té doby nemá cenu naléhat na ni s řešením vás dvou. Netrapte se výčitkami, že jste jí snad někdy ublížil. Někdy je zkrátka "ve hře" jen chemie, kterou nelze racionálně zdůvodnit. Těžko říct, jak se ona rozhodne. Větší šanci máte v případě, že k ní budete milý, přiměřeně pozorný a dáte si záležet na tom, aby jí s Vámi bylo fajn. 7.2.2002 14:50
OTÁZKA: Ahoj Kájo, mám velký problém s přítelkyní. Chodíme spolu již dva roky. Když jsem s ní začal chodit, byla velký extrovert. Myslel jsem, že ji mohu změnit, ale asi jsem se spletl. Chtěl jsem se zeptat, jestli tato vlastnost nemůže být způsobena i nějakou fyziologickou poruchou. Ona do 4 let nepromluvila ani slovo, a když poté promluvila, mluvila hned celou větou. Není absolutně schopna komunikovat s lidmi, které nezná. Vždycky se zasekne, zčervená a prostě přestane mluvit a má tendenci odcházet. Takto se chová v naprosto běžných situacích, třeba při placení v restauraci. Může to být problém i jiného než psychického rázu? Je možné, aby se takovýto člověk změnil? Ondra
ODPOVĚĎ: Ahoj Ondro, promiň, ale na tohle Ti těžko odpovím. Příčin proč se Tvá přítelkyně chová tak, jak píšeš, může být víc. Jednou z nich by mohl být i nedostatek sebevědomí. Pokud její chování vadí i jí samotné, měla by zajít k psychologovi a poradit se. 7.2.2002 16:29
OTÁZKA: Ahoj, muj kluk je strasne linej. Vubec mi v nicem nepomaha a necha me delat uplne vsechno. Anonym
ODPOVĚĎ: Milá čtenářko. Ve společné domácnosti záleží na dohodě obou partnerů, jak se budou na jejím chodu a úklidu podílet. Měli byste si v klidu vyříkat, jak kdo z vás si starost o domácnost představuje, a práce si rozdělit. Možná Vám leccos napoví chod domácnosti u partnerových rodičů. Jestliže nebude váš přítel chtít přistoupit na žádnou dohodu a nechcete-li uvažovat o rozchodu, nezbyde mi, než Vás politovat, protože dál budete na všechno sama. A uvědomte si, že s dětmi práce a starostí ještě pribyde. 8.2.2002 11:02
OTÁZKA: Mily Kajo, zname se s pritelem uz temer pet let. Je to bajecny chlap. Nedavno me pozadal o ruku. Mohla bych byt nejstastnejsi zenska na svete, ale ma to hacek. Je to cizinec a nechce zit u nas. Ma Cechy rad, ale neni tam pro nej dostatek prilezitosti. Ja uz ted s nim ziji vice jak tri roky za oceanem a dokonce se mi podarilo se tam dostat na skolu. Zvykla jsem si, ale samozrejme se mi neskutecne styska po domove, rodicich, kamaradech. Nekdy mi pripada, ze to vsechno za to stoji, ale bojim se, ze prijdou horsi chvile a nebudu si uz tak jista. Mam pocit viny vuci rodicum, protoze je vidim jen jednou do roka a oni by jiste byli stastni, kdyby me meli nablizku. Nechci jim zpusobovat bolest, ale co delat? Opustit pritele, ktereho mam opravdu rada, a mozna toho litovat cely zivot, nebo opustit rodice a zpusobit jim trapeni. Vim, ze ja jsem jediny clovek, ktery musi ucinit takove rozhodnuti, ale zajimalo by me, co si o tom myslis. Moc dekuji. Helena
ODPOVĚĎ: Milá slečno, blahopřeji k "báječnému chlapovi". Ne že byste mohla být, ale Vy byste měla být "nejšťastnější ženská na světě". Chápu, že se Vám stýská. Ale stál by Vám návrtat k rodičům za rozchod s člověkem, s nímž si plánujete šťastnou budoucnost? Píšete, že je vidíte jednou do roka - pokuste se přijet tedy častěji, trávit v Čechách s přítelem prázdniny. 8.2.2002 11:22
OTÁZKA: Kájo, moje holka si hledá vedlejší práci. To je v dnešní době těžké a navíc o zvýšení kvalifikace nechce ani slyšet. Začala reagovat na inzeráty nabízející intimní služby. Prý by chtěla zkusit dělat striptérku. Chystá se na konkurz na "společnici" do pánského klubu. Takových sklonů jsem si u ní nikdy nevšiml a dost mě šokují. Tohle bych asi nesnesl. Těžko snáším už i tyhle nápady. Poraď mi, prosím, jak mám reagovat? Díky. Anonym
ODPOVĚĎ: Ahoj, v první řadě byste měl svou přítelkyni upozornit na to, že se Vám takové nápady nelíbí. Pokud cítíte, že její případné veřejné erotické aktivity byste opravdu nesnesl, měl byste jí upozornit, že riskuje konec vašeho vztahu. Jestliže ji ani tak neodradíte, záleží už jen na Vás: buď se s tím smíříte, anebo zvolíte rozchod. 8.2.2002 11:34
OTÁZKA: Ahoj Kajo, mam 2 roky vztah se zenatym muzem (4 roky mam partnera). Posledni dobou se hodne hada se svoji zenou. Chce to s ni dat dohromady, maji dve deti, jen ji rekl, ze s ni nebude spat, jinak se k ni chova lip nez kdy driv. Chodi spolu do poradny, ale je cim dal hur, ona je nestastna, rika, ze chce vsechno, hrouti se. On rika, ze by s ni dokazal zit kvuli detem, ale jen ja jsem jeho laska. Rika, ze jestli s ni je nebo ne, nema nic spolecneho s nami, ze zije jen se mnou. Snazila jsem se s nim nekolikrat rozejit, ale vracime se k sobe zoufali. Drzi me nad vodou, ze spolu mozna nekdy budem. Presto, ze jsem nedavno zjistila, ze mi byl neverny. Tvrdil, ze slo jen o sex, ze si nechal masirovat ego, kdyz se mu hrouti rodina, ja se s nim porad rozchazim a v praci to taky neni ok. Rozhodla jsem se s nim zustat a vyporadat se s tim, ale zatim jsem si dost nejista, kdyz rika ze je vecer v praci... Chova se ke me moc nezne a pozorne, i kdyz uz mi nepise sto esemesek denne a nevidime se kazdy den, rika ze to neni dulezite, ze hlavni je jak se milujeme. Na druhou stranu rika, ze nez aby mi nekdy znovu ublizil, ze se me radsi vzda, ze ho desi, ze mi dokazal byt neverny... Jsem uplne zmatena, ale uz se bojim s nim neco resit, myslim ze potrebuje klid, aby si vsechno vyresil doma a taky cas pro nas dva se srovnat s tim co se stalo, ale nevim, jestli bych uz taky nemela zacit byt trosku sobecka... Anonym
ODPOVĚĎ: Milá slečno. Rozumím-li tomu dobře, máte vedle ženatého přítele ještě o dva roky déle jiného partnera. O něm se však ve Vaší otázce (kromě poznámky v závorce) nezmiňujete, není jasné, zda o ženatém příteli ví.
Váš ženatý ctitel řeší svou rodinnou krizi v manželské poradně, z čehož soudím, že mu na rodině přece jen záleží. Pro Vás má hezké sliby a krásné řeči, zdá se, že bez vvyhlídky na společnou budoucnost. Naléhat na něj, to může způsobit neshody mezi vámi, opustit ho je těžké. Co Vám zbývá? Rozhodněte se sama za sebe: Co s přítelem, s nímž jste 4 roky? S kým byste chtěla žít a mít děti? Jak dlouho vydržíte čekat na ženatého partnera? Nebojíte se, že pokud ho získáte, dostanete se do pozice jeho současné ženy? Jestliže zjistíte, že ženatý přítel je opravdu ten pravý, dejte mu prostor, aby si vyřešil manželství. Jste-li i Vy pro něj do dalšího života ta pravá, jistě se to včas dozvíte. 8.2.2002 16:16
OTÁZKA: Je mi 25 let a 1,5 roku žiji se svým přítelem (je stejně starý jako já). Od začátku našeho seznámení spolu máme krásný vztah a máme se moc rádi, z čehož asi pramení partnerův problém. Nedávno z něj vypadlo, že má občas pocit, jestli mu náš vztah nepřerostl přes hlavu, že je ještě mladý na to usadit se. Šokovalo mě to - navrhla jsem, aby se odstěhoval a ujasnil si, co vlastně chce. To však nedokáže, má mě moc rád. Od té doby se chová moc hezky, ale já si myslím, že to za chvíli budem řešit zase. Moc mi to ubližuje. Podle tvrzení kamarádek je to normální pocit mužů, jenom ten můj o tom se mnou na rovinu mluví. Co si to tom myslíte Vy? Můžete, prosím, poradit? Děkuji Anonym
ODPOVĚĎ: Milá čtenářko, jestli Váš partner řeší, zda je či není mladý na to či ono, je to jeho osobní dilema, s nímž mu zřejmě nepomůžete. Svěřil se Vám se zraňující upřímností. Ta možná pramení i z toho, že vnímá Vaši oddanost jako velký závazek a má obavy, že že mu nedokáže dostát. Každopádně se netrapte, buďte dál veselá a milá - to jsou Vaše nejpřesvědčivější argumety. 8.2.2002 17:06

Upozornění

Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.