OTÁZKA: Ahoj,mam ůrpblem",ani vlastne nevim jestli je to problem....tak zacnu jsem GAy 21 let,mel jsem krasnej vztah s klukem 3 roky,jemu bylo 28,nechal me,mel pocit,ze mu ujizidi vlak....vzal jsem to,hodne jsem trpel,ted jsem 8 mesicu,sam a dela mi problem se s nekym seznamit,nemam problem nekoho poznat,ale uz me nebavi seznamovat se na diskotekach a vedet,ze je to jen o sexu.......vsichni moji znami mi rikaji,ze jsem hodne hezkej a ze se nemusim bat,ze by me nikdo nechtel,ale ja jsem zjistil,ze po tom rozchodu jsem hrozne narocnej,casto smutnej a proste mi chybi to co jsem driv mel porad,fajn nalada,pocit stesti....jak mam zacit novej zivot???Poradte mi prosim.::)) Moc diky a fajn weekend:) ach.....jooooooo

OTÁZKA: Ahoj. Jsem 14 let vdaná, náš vztah byl až dosud bez vážnějších krizí. Děti byly malé, rovnou z práce jsem upalovala domů a věnovala se rodině. Manžel pracuje hlavně večer a o víkendech, takže jsme často sami doma, tři, ale někdy i šest večerů za týden. Teď, když děti povyrostly, chci občas někam "vyrazit", ne do baru, ale aspoň po městě nebo do divadla nebo s kolegyní na kafe. Ale doma je pak peklo, i když se po práci zdržím jen třeba o hodinu... I když si takhle vyrazím jednou za týden, je to na manžela moc. Jenže já mám pocit, že to nutně potřebuju, za svobodna jsem byla vždy hodně aktivní , měla jsem spoustu zájmů, koníčků a známých. Manžel je zase rád, když může některý večer strávit u TV, nutně k tomu ale potřebuje moji přítomnost. Já zase cítím, že ztrácím všechny kamarádky, ani telefonovat si v podstatě nemůžeme, to ho rozčiluje - asi jako každého muže. Musím říct, že jsem z toho hodně nešťastná a připadám si někdy jako v kleci. Co s tím? Děkuji za radu. Adéla. Anonym

OTÁZKA: Ahoj, jsem 10 let zenaty, prd rokem jsem se seznamil s vdanou zenou. Behem nekolika mesicu jsme se do sebe silene zamilovali, nevim co mam delat, zenu mam rad nechci ji opustit, mame male dite, ktere miluji, snazil jsem se vztah ukoncit, ale nemuzu, nemuzu to skoncit, je to silnejsi nez ja.Nemam to ani komu rict, bojim se ze mne zavrhnout rodice, ze zena bude nestastna atd. jsem dost zoufaly Anonym

OTÁZKA: Dva roky jsem chodila s přítelem. Myslím si, že to byl pěkný a harmonický vztah. Jenže .. jediný a vážný problém, který mezi námi visel, byl rozdílný názor na kouření. Na úplném začátku vztahu jsem ho "odmítla" (nebo spíše se snažila vysvětlit, proč to mezi námi nepůjde), s důvodem že mi kouření moc vadí -pro známé i neznámé důvody.... Asi jsem pro mého přítele mnoho znamenala, protože mi slíbil a nakonec i přestal kouřit. Toto nádherné období trvalo asi 3/4 roku a slovy nejde popsat .Jenže všechno hezké musí ASI jednou skončit. Přítel to nevydržel a odmítl i mou pomoct. Připadalo mi malicherné se hádat kvůli kouření (když jinak byla maximální souhra), tak jsem přistoupila i na to, že pokud se bude ovládat a omezí kouření přede mnou-budu tolerantní. Ale ani toto mu časem nestačilo a já se jenom trápila, jak to bude dál. Vize společné domácnosti s odporně (promiňte)"páchnoucím" kuřákem mi byla nepředstavitelná. Závěrem to dopadlo, jak to dopadnout mohlo. Řekl mi jak moc mě má rád a co pro něj znamenám, ale v otázce kouření-sorry nejde to. Pro mě to není zrovna k pochopení , protože já bych za něj i dýchala. Pracujeme společně v jedné firmě a když se potkáme, problém s komunikací trochu vázne-z jeho chování a tónu rozhovoru mám dojem, že já jsem ten element, který mu ublížil. Můj příběh není problém, já ho vidím jasně, ale i přesto všechno to nemůžu strávit a trápím se představou, že měl dostat ještě šansi. Prosím trochu potěšte. R.

OTÁZKA: Ahoj jmenuji se Andrea je mi 23 let a mam pritele se kterym jsem 5 a pul roku.Tak 2 a pul roku jsme meli moc hezky vztah i pres plno osklivych veci ktere prisly po rozvodu s jeho zenou se kterou ma 11leteho kluka.Mame za sebou take jeden rozchod asi pred 2 lety.Bylo to tak na pul roku ale behem toho pul roku jsme se stejne vidali.I presto ze on mel jeste jiny vztah i kdyz to byla jen postelova zalezitost moc me mrzelo ze to udelal.Pak se ke me vratil a vse se zdalo byt lepsi.Ted jsme se 14 dni nevideli protoze mel pry moc prace.Nejprve jsem to pochopila a jelikoz se vidime pouze 3dny v tydnu tak jsem si na ty dva dny zaridila neco jineho.Pak jsem mu zavolala jestli teda ma cas prijet a on zase ze neco ma a ze je unaveny ale ze se bude snazit prijet. Nakonec mi po telefonu sdelil ze to nema cenu ze uz ho nebavi mi porad vysvetlovat proc neprijede a ze je to porad dokola.A ze bude lepsi vztah ukoncit. Mam se snazit s tim neco delat nebo je tento vztah nadobro ztraceny.Dekuji Anonym

OTÁZKA: Ahoj Kajo,je mi 26 let a mam takovy "maly"problem,ktery bych rada vyresila,i kdyz nevim jak, protoze vsechny me pokusy selhaly. Pisu ti protoze by me docela zajimal tvuj nazor. Muj problem neni ani tak muj pritel, u ktereho bydlim, jako mi rodice,kteri asi nedokazi akceptovat mou snahu se tzv. osamostatnit. Tedy aspon tak to rika muj pritel. Do svych 25 jsem bydlela doma. Opominu,ze tvrzeni "dokud tady bydlis,budes respektovat nase pravidla" bylo na dennim poradku, takze kdyz jsem prisla pozde nebo jsem prespala jinde nez doma, byl ohen na strese.Nakonec jsem celou situaci vyresila tim, ze jsem se odstehovala.Ted mi ale rodice vytykaji,ze davam prednost pritelovi pred nimi a ani po rocni znamosti nemaji zajem se s nim seznamit.Dost me to mrzi,protoze ho mam rada a prala bych si takovy ten normalne harmonicky vztah mezi rodici a nami. Původne jsem myslela, ze to chce cas, aby si zvykli na fakt,ze uz doma nebydlim,ale spise se to zhorsuje. Mama mi rekla, ze domu muzu prijit kdy chci, ale at zapomenu, ze je ma mama.Co s tim?Mam to zkouset dal?Nerada bych prerusila kontakt, ale i kdyz vim, ze se tim urcite trapi,mam pocit, ze je to prave to, co by rada.Na druhou stranu se ale necitim nijak vinna a nemam pocit nutnosti se omlouvat za to, ze jsem odesla z domova.Myslis,ze by mohlo byt nejake vychodisko?Asi je to hloupost se ptat takhle na dalku, tezko se radi,ale asi mam pocit nutnosti to vyzkouset, tak dik za odpoved.Klara Anonym

OTÁZKA: Ahoj Kajo. Nevim, co si pocit se svym byvalym pritelem. Rozesli jsme se asi pred rokem, ale velice casto se vidame a myslim, ze nema zadnou slecnu. Ja jsem dost placha, ale me chovani k nemu napovida jiste neco vic, jenze on na to nereaguje! Nevim, jestli mam udelat nejaky primejsi krok, proste ho nechci vyplasit. Jak se mam snazit? Dekuji Anonym

OTÁZKA: Chtěla bych Tě nejdřív pozdravit a již předem poděkovat za odpověd.Mám problém který trvá hodně dlouho i přesto, že jsme se ho snažili a partnerem rešit. Nyní již s bývalým partnerem jsem chodila 2roky, byl to muj první kluk,s kterým, jsem to myslela vážně.Nevímjak to mam napsat, abys mě pochopila.S mym přítelem jsme se rozešli , už je tomu 1 měsíc, já svého přítele miluji jako ještě jikoho jiného a on zase mě a přesto nejsme spolem, já to nechápu proč, v čem je chyba, víš, mi jsme trošku oba divni, chvíly chcemo to a za chvily zase ono, asi nevime, co chceme?Nyní si s přítelem byvalým voláme , píšem a stale řešíme to , jestlise dát dohromady nebo ne , oba se bojíme, že to bude jako předtím, je pravda, že jsme měli neschody, ale kdo nemá, každý říka, vy jste stvořeni jeden, pro druhého, vy se tolik oba milujete a přesto nejste spolem, já si totiž vše stršně moc zabírám a to přítele štve, víš mi se nedovedem spolem moc bavit, jsme oba tvrdohavý.Ale přesto vše si myslím,že jsme stvořeni jeden pro druhého, přítel je nespolečenský, nejraději sedí doma u počítače, já bych se občas šla pobavit,řekl mi , že ho omezuji, že je nejraději u počítače a sám, že mě velice miluje,ale že neví, proč spolem nejsme,chce se vrátit, jednou mi bnapíše , ze moc mě chce obejmout a líbat a vubec vše a podruhé řekne, že si najdu někoho lepšího s kým budu štastna, on prostě neví, co chce.Asi z toho nic nevíš, ale přesto doufám, že alespon neco, co mam delat, mam na nej zapomenout, vís, to nejde, chtela jsem s nim byt alespon kamaradka on souhlasil, ale nejde to , hned , jakho uvidim, myslim, ze jsme spolem, a kdyz se loucime, jsem na dne, vis uz nevim, co mam delat, chtela jsem spachat sebevrazdu , ale rikam si , ze zivot je preci tak krasny a ja nemam pravo si ho brat, nevim, ale jak dal, tolik ho miluji a on mě to víme oba, ale přesto nejsme spolem, proč.Moc děkuji za jakoukoliv odpověd a promin za chyby a překlepy , ale už nevím, co dělam, víš už jsem se 5 zhroutila psychicky. Anonym

OTÁZKA: Milý Kájo, zdravím, chtěla bych ještě něco dodat k předešlé otázce.Před 3 lety než jsme se s přítelem dali dohromady trvalo mu 1 rok, než si uvědomil, že mě miluje, nyni po těch 2 letech chození a plánování svatby a vůbec všeho, mi řekne, že neví , co chce, ale jedno ví určitě, a to , že mě miluje.Bojím se, že když si to uvědomí a ja si myslím, že si to uvědomí, že jsme si souseni, bude pozdě, víš, chtěla bych se tě zeptat, jestli mu ještě potom všem mám dát šanci, bojím se, že to bude pořád dokola.Také vím, že si to musím rozhodnout sama, ale chtěla bych slyšet Tvůj názor, předem moc děkuji Petra. Anonym

OTÁZKA: Ahoj,jeste jednou Andrea 23 let.Nejprve Ti chci podekovat za velice uprimnou odpoved.A jeste se na neco zeptat.Takovehle situace byly jiz nekolikrat vzdy kdyz mel nejake problemy v praci nebo soukrome.Pokazde se soustredil jen na sebe a ja jsem v tu chvili prestala existovat.A to tak ze si nenasel ani minutu aby zavolal a rekl neco co potesi a presvedci ze mu na me zalezi a ze je to opravdu proto ze nema cas a ne proto ze se mu nechce.Proste v tu chvili ho nezajimali zadne starosti nejake Andrei ktera v poctate zadne nema alespon proti tem jeho.Proste si neuvedomil ze i ja nekoho potrebuju a ze on je memu srdicku nejbliz.Myslim ze tady nejde o trpelivost z me strany a ni o nepochopeni jeho starosti.Trpelivosti jsem mela dost kdyz se rozvadel,a jeho zena mi volala jeste dva mesice po rozvodu,ze jeho syn semnou nikam nechtel jezdit protoze jeho matka byla presvedcena ze za rozvod mohu ja i kdyz muj pritel mel vztah jiz predemnou a jejich manzelstvi neklapalo,chapala jsem i to ze spolu nebydlime protoze jeho bejvala zena stale bydli v tom dome a neni schopna se odstehovat,ze Petr stale nevi zda se bude chtit nekdy znova zenit.Vzdy kdyz se k nemu jeho szn a byvala zena chovali osklive byla jsem tu ja kdo ho utesoval ze vse bude dobre a ze jeho syn jednou prijde na to ze jeho mama nema ve vsem pravdu.I kdyz se chtel na syna vykaslat protoze s nim nechtel nikam jezdit byla jsem to ja kdo mu rekl at to nedela ze to dite s toho nema rozum a ze on by toho litoval.Proste stale jsem cekala a byla trpeliva. Rikala jsem si ze asi potrebuje trochu casu si dat zivot do poradku.Jedno mi ale vzdy vadilo a to ze kdyz mel nejaky problem ja sla stranou a byl schopen se mi neozvat treba cely tyden.Proste nemel cas ani naladu. Pritom kdyz ho neco trapilo nabo se chtel poradit mluvil semnou o tom azajimal ho muj nazor ve spuoste veci to udelal podle me.Zajimalo ho jaky mam nazor na dum ktery stavi ja by mel vypadat atd.Mame v poctate stejny vkus takze si rozumime poslouchame stejnou hudbu mame spolecne pratele i stejny humor i nazory.podle me jsme dva lide,kteri by s trochou tolerance a porozumeni mohli byt spolu stastni.Myslim si ze je dost poznamenan drivejsim vztahem a ze se boji ze by se to mohlo opakovat.Ma nazor ze jeho nikdo nebude omezovat a ze on si bude delat jen to co chce.To ale ve vztahu mezi lidmi vzdy nejde.Musi mi pochopeni a cit i pro tu druhou osobu.Na to ze je mu 30let tak mi ve svych nazorech pripada trochu nevyzraly zmateny.Ato je asi ten problem.A v tom ja asi nemuzu nic delat na to si bude muset prijit sam.Je mi moc smutno protoze je to moc hodny clovek a nerada ho ztracim bude mi moc chybet nejen jako partner ale i jako pritel.Nechtela jsem ho ztratit ale vic delat uz asi nezvladnu.Je opravdu chyba jen u me.Mohl by se zmenit.Nebo me jen prestal mit tolik rad a proto mu na me tolik nezalezi.Nebo co si o tom myslis.Moc me zajima tvuj nazor. jo jeste jsem ti chtela rict ze vcera mi napsal ze se semnou roschazi proto ze mi nechce dal ublizovat a ze kdybi to neudelal tak se snim budu trapit a to ze on nechce,ze chce abych byla stastna.Kdybi mu na me zalezelo mohl by me udelat stastnou vim ze to umi.Dekuji ze odpoved a nezlob se ze jsem se tak rozepsala.Chtela jsem aby si ten problem mohl-a lip pochopit. Anonym

OTÁZKA: Ahoj Kájo Nemám moc velký problém, jen řeším dilema jestli říct manželovi, že už dva roky mám přítele se kterým i intimně žiju a který mi nahrazuje to co mi v manželství schází nebo raději mlčet a hrát na dvě strany. Manžel je velice společenský a mé přání a potřeby ho celkem nezajímaly a já tu vnitřní samotu neunesla. Podotýkám, že s přítelem bych žít v jedné domácnosti nemohla. Každý máme svůj vyhraněný názor na vedení domácnosti a svůj život. Anonym

OTÁZKA: Ahoj Kájo :-) Mám přítele (1/2 roku) a jsem s ním moc šťastná. I on se mnou. Jen v době, kdy mám premenstruační syndrom, tak vypadnu z rovnováhy a začnu dělat nesmysly (hádat se, žárlit...) Vždycky to trvá tak 4 dny a jsme z toho oba nešťastní. Snažím se myslet v té chvíli racionálně, ale prostě to nejde. Existuje nějaká rada? Anonym

OTÁZKA: Ahoj, již dva roky žiju s přítelem ve společné domácnosti. Nevím jak si poradit se situací, kdy jeho naprosto nezajímá zařizování čehokoliv. Na všechno má univerzájní odpověď: "je mi to jedno". Je mu jedno, zda je to výběr jídla, oblečení, doplňků do bytu nebo třeba obkladů do koupelny. Dokonce i výběr dárku mu dělá potíže. Řekne, ať si neco vyberu, že to zapaltí, ale hlavně ať to memusí shánět on. Nelíbí se mi takový přístup. Snažím se mu to říct, ale on mě odbyde tím, že jeho prostě nakupování nebaví, proto se mnou nikam nepojede (výjimkou je nakupování jídla, jelikož mě nenechá "vláčet" těžké věci, takže jedenkrát za 14 dní jezdíme na velký nákup - nežijeme jen sami, mám dvě dopsívající děti). Nebaví mě zařizovat společné bydlení s cizími lidmi. A výmluvu, že byt není náš, ale pronajatý, tak tam nemá cenu něco měnit, odmítám přijmout. Co můžu udělat, abych v něm vzbudila aspoň rochu zájmu o společné věci? Díky :o) Anonym

OTÁZKA: Kájo, možná si řekneš, že už jsem blázen ani bych se ti nedivila. Promin, že tě stále otravuji, ale ty jsi mě nepochopils nebo já jsemti nenapsala asi vše.Víš asi bych tolik nechtěla vysvětlení, kdybych si nebyla jistá, že mužeme být s přítelem stastní, prostě to tak cítím, ikdyž pomalu se vzdávám, prostě na to už nemám sil.Já se nelituji, ba naopak lituji svého přítele, že neví co chce, nevím, jak mu mám pomoct,ale jak jsi řekl, nezbyde mi nic jiného než to vzdát a znovu se postavit na vlastní nohy.Ty 2 předešlé otázky patřík sobě.Děkuji za tvůj názor a nezlob se prosím tě, že tě pořád otravuji takovými nesmysly.Nevím, co dělat.Děkuji. Anonym

OTÁZKA: Kájo, díky za odpověď (dotaz 26570). Problém je v tom, že i auto jsem sháněla já (on nemá řidičák a odmítá si ho udělat) a na zařízení "svého koutku" nebo třeba kam na dovolenou je opět univerzální odpověď: "je mi to jedno!". V žádném případě ho k ničemu nenutím. Chápu, že má právo, aby ho něco nebavilo, ale všeho moc škodí. Jsem z toho už docela zoufalá. Anonym