na věži pražského Týnského chrámu. Své sokoly má i chrám svatého Bartoloměje v Plzni. Několik desítek metrů od pražské krčské nemocnice ve stínu velkých billboardů pravidelně lehává stádo muflonů. V motolské nemocnici hnízdí poštolky. Městem Olomouc proplouvají bobři... Ačkoli se zdá, že v betonových džunglích se těžko žije i člověku, divoká zvířata se do nich vracejí. Je to námi, nebo jimi?
Ostatně jakápak betonová džungle. Rozmanitost fauny i flóry je taková, že podle biologa Stanislava Komárka už se vlastně toto označení pro velkoměsto dnes vůbec nehodí. Zrovna Praha je toho podle něj velmi dobrým příkladem. Divoká zvířata tu žila před námi, lidmi. Než se krajina urbanizovala, byla pro zvířata území dnešních měst přirozeným biotopem. Poté, co lidé vystavěli svá města, zvířata chvíli ze setrvačnosti vydržela. A pak vymizela. (Jen některá tehdy naopak přibyla. Například potkani, kteří připluli v 19. století na lodích z Asie a města s jejich odpadky a kanály si vyloženě oblíbili). Města však dnes nejsou jen domy a ulice - jakmile se v nich začaly budovat i parky, vznikaly znovu i přírodě blízké biotopy - a v nich se usazovala zvířata. Jenže v posledních letech se znovu vracejí i druhy, po kterých nebylo ještě před deseti dvaceti lety ani stopy. Zvířata se nestávají otrlými vůči továrním komínům a chemickým tokům - skutečně se začíná projevovat to, že se mění člověk, jeho pohled na ochranu přírody, jednotlivých druhů, na čistotu vod. Že se zvířata nestřílejí. Důvod návratu zvířat je tak nutno vidět v kombinaci všech možných příčin. Něco umožní čistší voda, něco umělé vysazení (bobr, sokol), něco změna biotopu (hřivnáč) a hodně zákaz lovu a ochrana přírody.
Každé město má svůj příběh
Příběh každého zvířete i každého města je jiný. Zatímco v Praze nebo Plzni se po letech daří zahnízdit a vyvést mladé sokolům, v Břeclavi je zase možné vidět bobra - díky ochraně a nárůstu jeho populace na řece Dyji. Čističky na Vltavě, zejména v nechvalně známém Větřní, zase umožnily návrat vyder. Vidět vydří stopy - výkaly, mrtvé ryby nebo otisky tlapek dnes není takový problém dokonce ani v Českých Budějovicích," říká biolog Jan Andreska. Ostatně vyčištění vody a stavba rybích přechodů podle norem EU i na jezech, které je dosud nemají, v nejbližší době zvýší i naději na návrat lososů, kteří zmizeli v první polovině 20. století. Myslím si, že se jich ještě dočkáme," doufá J. Andreska, byť je čeští zoologové už pohřbili." Svoji raritu má i město Plzeň. Z místní zoologické zahrady utekly do volné přírody paovce hřivnaté. Nikdo je nepochytal - a ony se tak staly trvalou součástí tamní fauny. Typickým pražským zvířetem je již zmíněný sokol stěhovavý. Právě tento dravec na věži symbolizuje snad nejlépe a za všechny zásadní návrat divokých zvířat do měst," vysvětluje J. Andreska. Sokoli u nás nehnízdili dlouhá léta, v podstatě od padesátých let. Co nezvládlo DDT, o to se postarali myslivci." A vida, vrátili se a zrovna symbolicky na chrám svatého Víta...
Krkavec nejen v pohádkách
Dalším zvířetem, které se k nám vrací přičiněním člověka, je holub hřivnáč. Potřebuje k hnízdění smrky. A když je člověk vy sadil na hřbitovech a v parcích a ony dorostly do výšky, která umožňuje hnízdění, hřivnáči tu byli hned. Před deseti lety tu po nich ještě nebylo ani stopy - a teď je vídám v Podolí každý den," s potěšením konstatuje Jan Andreska. S krkavcem jsme se v posledních letech setkávali už jen při čtení pohádek. A přece - dnes je na území Prahy, byť v okrajových čtvrtích, minimálně pět hnízd. Na židovském hřbitově se zase objevila kolonie havranů, hnízdí i přímo pod žižkovskou televizní věží. V Praze se znovu zabydlují poštolky, ještě před třiceti lety poměrně vzácný pták. Jedna hnízdí v pražské motolské nemocnici. Jiná bydlí v háčku nad c u velikého nápisu Česká spořitelna na Budějovickém náměstí. Každé ráno krouží nad městem i krahujec. Dnes tu hnízdí kolem padesáti párů. Jiný dravec - káně - létá z domovského Prokopského údolí lovit na posečené trávníky u Kavčích hor. Přibylo i výrů a v Krčském lese lze slyšet houkat puštíka a sýčka. Stanislav Komárek také připomíná, že Praha jako celek tvoří pro některé ptáky nejen vhodnou oblast pro hnízdění, ale i pro přezimování. Všem je známa velká koncentrace vodních ptáků na zimní Vltavě. Že tam bude možné jednoho dne uvidět hejno kormoránů o stu a více jedincích, jsem si jako student biologie nepředstavoval ani v nejbujnějších snech." Žádnou výjimkou ve městě už dnes není spatřit strakapouda. A už vůbec ne černobílou straku. Dřív, když se slétali ptáci kolem nastražených výrovek, byli snadným terčem pro myslivce. Dnes, po zákazu výrovek, se třeba u strak dá s trochou nadsázky mluvit o populační explozi. Ve městech si těžko může kdokoli dovolit po nich střílet. Dost dobře proti nim nelze dělat nic, i když jsou to potvory, které kradou vajíčka a mláďata jiným ptákům."
Kuny - noční postrach
Na příkladu krásných, ale nehodných strak lze vidět, že návrat divokých zvířat do měst nemusí být vždy jen radostnou událostí. Jedním z druhů, které obyvatele měst někdy doslova sužují, jsou kuny skalní. Co do prostředí jsou zřejmě nevybíravé - nedávno byla nalezena jedna mrtvá u hlučného hlavního nádraží, sevřeného magistrálami. Kuny nejraději vyhledávají půdy. Loví si ptáky, ale v oblibě mají také ovoce ze zahrad, což jim vydrží jako potrava od července až do prvního sněhu. Rády si zavdají i tím, co najdou kolem popelnic. Kun může být jen na území hlavního města stovky, ale možná tisíce. A dávají o sobě dost znát. Mají totiž jeden nestoudný zvyk - rády dělají hluk. Co hluk, kravál. Plechovku od znojemských okurek si umějí kutálet na půdě tak, že obyvatelé domu si nutně musí myslet, že je to poltergeist. V srpnu, v době říje, umějí mňoukat, křičet a brečet tak, že mrouskající se kočky proti tomu nejsou nic," líčí biolog Andreska. Vzpomínám na případ zoufalé dámy ze Spořilova," dodává ještě ke kunám Jan Andreska, snažila se najít instituci, která by ji kun zbavila. Když přišla na ochranu přírody k nám, měla pořádné kruhy pod očima." I jezevci jsou ochotni žít docela blízko lidí, pakliže je nechávají aspoň trošku na pokoji. Jejich otisků - čtyři prsty rovnoběžně ve stopě je k vidění dost, na území Prahy je možná deset nor. Ovšem neohroženému jezevci, který se v padesátých letech zabydlel v rekvizitárně vinohradského divadla, se asi jen tak žádný nevyrovná.
Nebezpečné lišky
Další šelmou, které přestává vadit město jako místo k životu, je liška. Ale potenciálně by mohla vadit ona lidem. Nebezpečí, které přináší, se jmenuje vzteklina. Samozřejmě, vakcinace lišek funguje, však právě díky očkování proti vzteklině došlo k výraznému nárůstu jejich populace. Jak lišek přibývá, tlačí se do měst. Dá se očekávat," soudí Jan Andreska, že lišky budou kolonizovat Prahu podobně jako například švýcarský Curych, kde po ránu lze potkat ve městě několik set lišek." Ale jak připomíná, pak je dvojnásob důležité pamatovat na to, že vakcinace má cenu, jenom když nepřestane. Pravděpodobnost vztekliny by totiž s každým dalším liščím pokolením rychle rostla. Všichni utíkají, když zahlédnou nevinného hada, ale pohladit krotkou lištičku mnohý neodolá - a průšvih je hned." Ostatně, když už je řeč o hadech. Na Staroměstském náměstí by jej biolog Andreska nečekal, ale u Karlova mostu by se setkání s užovkou obojkovou nebo podplamatou nedivil. Zda bude hadů přibývat, však záleží nejvíc na tom, jestli se lidé zbaví neodůvodněné nenávisti a nebudou je zabíjet na potkání, jak velmi často činí. I divoká prasata se umějí zatoulat do města. Ale mnoho radosti to většinou lidem nepřinese. Jak dovedou zapracovat, by mohl vyprávět třeba správce fotbalového hřiště na Julisce. Prasata mají moc ráda ponravy chroustka letního. Když se takové ponravy zabydlí v zemi pod fotbalovým trávníkem a přijde bachyně s deseti mláďaty na hostinu - je po trávníku.
Ale také ubývají...
Ve městech zvířata přibývají, ale jiná zase ubývají. Ekologicky jinak velmi vítané zateplení domů připravuje například rorýse o štěrbiny, které tak rádi vyhledávali. Typickým obyvatelem domů je i sova pálená. I té je míň a míň, jak přibývá opravených střech, vikýřů... Z měst se vytratili i vrabci domácí - vždy profitovali z lajdáckého zacházení s obilovinami a z chovu slepic. Dřív po žních bývala kolem silnic centimetrová vrstva pšenice, teď přišla pro vrabce hladová léta. Za posledních deset let jejich zmizení z městských ulic zaznamenal snad každý. A jaký bude trend v osidlování měst zvířaty? Stanislav Komárek ve své úvaze v revue Prostor připomíná: K tomu, aby se městská fauna a flora mohla rozvinout, je nutné, aby společnost dosáhla nejen určitého stupně urbanizace, ale i blahobytu. Nejen proto, aby zbývalo více odpadu, ale zejména proto, že ve společnostech zcela chudých se každý větší živočich hodí - do hrnce. Doufejme tedy, že u nás bude živočichů přibývat.
Ptáci velkomest
Víte, kteří ptáci dávají přednost městům před volnou přírodou?
Ptací druh Výskyt v %
Vrabec domácí 100 %
Kos černý 100 %
Zvonek zelený 100 %
Špacek obecný 100 %
Sýkora koňadra 100 %
Sýkora modřinka 95 %
Pěnkava obecná 91 %
Pěnice pokrovní 91 %
Rehek zahradní 91 %
Vrabec polní 82 %
Tajemství ptačího kompasu
Vědci řadu let zkoumali schopnost holubů vnímat zemský magnetismus. Kompas tažných ptáků není ukryt v mozku, jak se vědci domnívali, ale v měkkém ozobí, kde se nachází řada nervových zakončení a nervových buněk (těch, které reagují na tlak), jež jsou zřejme schopny vnímat zemské magnetické pole. Vědci navíc prokázali na nervu zobáku výskyt magnetitu.
ZDROJ: PTAČÍ SVĚT ON-LINE
Kdo kdy zpívá
Ptačí zpěv řídí vnitřní hodiny. Během jarních dnů si můžeme podle ptáků natahovat hodinky. Ke spolehlivým ptákům patří lelek lesní, který je čilý již od 3:00 hod. Ne na všechny ptáky však můžeme spoléhat. Např. slavík obecný (4:00) se někdy ozývá i v noci stějně jako rákosník zpěvný. Ptačí zpěv ovlivňuje řada vnějších faktorů, jako bouřka, mráz nebo pouliční osvětlení. Od 4:00 zpívá také červenka a kukačka, kos má budíček o půl hodiny později, drozd a sýkora od 5:00, vrabec od 6:00. Nejpozději vstává špaček, v 7:30.
Ostatně jakápak betonová džungle. Rozmanitost fauny i flóry je taková, že podle biologa Stanislava Komárka už se vlastně toto označení pro velkoměsto dnes vůbec nehodí. Zrovna Praha je toho podle něj velmi dobrým příkladem. Divoká zvířata tu žila před námi, lidmi. Než se krajina urbanizovala, byla pro zvířata území dnešních měst přirozeným biotopem. Poté, co lidé vystavěli svá města, zvířata chvíli ze setrvačnosti vydržela. A pak vymizela. (Jen některá tehdy naopak přibyla. Například potkani, kteří připluli v 19. století na lodích z Asie a města s jejich odpadky a kanály si vyloženě oblíbili). Města však dnes nejsou jen domy a ulice - jakmile se v nich začaly budovat i parky, vznikaly znovu i přírodě blízké biotopy - a v nich se usazovala zvířata. Jenže v posledních letech se znovu vracejí i druhy, po kterých nebylo ještě před deseti dvaceti lety ani stopy. Zvířata se nestávají otrlými vůči továrním komínům a chemickým tokům - skutečně se začíná projevovat to, že se mění člověk, jeho pohled na ochranu přírody, jednotlivých druhů, na čistotu vod. Že se zvířata nestřílejí. Důvod návratu zvířat je tak nutno vidět v kombinaci všech možných příčin. Něco umožní čistší voda, něco umělé vysazení (bobr, sokol), něco změna biotopu (hřivnáč) a hodně zákaz lovu a ochrana přírody.
Každé město má svůj příběh
Příběh každého zvířete i každého města je jiný. Zatímco v Praze nebo Plzni se po letech daří zahnízdit a vyvést mladé sokolům, v Břeclavi je zase možné vidět bobra - díky ochraně a nárůstu jeho populace na řece Dyji. Čističky na Vltavě, zejména v nechvalně známém Větřní, zase umožnily návrat vyder. Vidět vydří stopy - výkaly, mrtvé ryby nebo otisky tlapek dnes není takový problém dokonce ani v Českých Budějovicích," říká biolog Jan Andreska. Ostatně vyčištění vody a stavba rybích přechodů podle norem EU i na jezech, které je dosud nemají, v nejbližší době zvýší i naději na návrat lososů, kteří zmizeli v první polovině 20. století. Myslím si, že se jich ještě dočkáme," doufá J. Andreska, byť je čeští zoologové už pohřbili." Svoji raritu má i město Plzeň. Z místní zoologické zahrady utekly do volné přírody paovce hřivnaté. Nikdo je nepochytal - a ony se tak staly trvalou součástí tamní fauny. Typickým pražským zvířetem je již zmíněný sokol stěhovavý. Právě tento dravec na věži symbolizuje snad nejlépe a za všechny zásadní návrat divokých zvířat do měst," vysvětluje J. Andreska. Sokoli u nás nehnízdili dlouhá léta, v podstatě od padesátých let. Co nezvládlo DDT, o to se postarali myslivci." A vida, vrátili se a zrovna symbolicky na chrám svatého Víta...
Krkavec nejen v pohádkách
Dalším zvířetem, které se k nám vrací přičiněním člověka, je holub hřivnáč. Potřebuje k hnízdění smrky. A když je člověk vy sadil na hřbitovech a v parcích a ony dorostly do výšky, která umožňuje hnízdění, hřivnáči tu byli hned. Před deseti lety tu po nich ještě nebylo ani stopy - a teď je vídám v Podolí každý den," s potěšením konstatuje Jan Andreska. S krkavcem jsme se v posledních letech setkávali už jen při čtení pohádek. A přece - dnes je na území Prahy, byť v okrajových čtvrtích, minimálně pět hnízd. Na židovském hřbitově se zase objevila kolonie havranů, hnízdí i přímo pod žižkovskou televizní věží. V Praze se znovu zabydlují poštolky, ještě před třiceti lety poměrně vzácný pták. Jedna hnízdí v pražské motolské nemocnici. Jiná bydlí v háčku nad c u velikého nápisu Česká spořitelna na Budějovickém náměstí. Každé ráno krouží nad městem i krahujec. Dnes tu hnízdí kolem padesáti párů. Jiný dravec - káně - létá z domovského Prokopského údolí lovit na posečené trávníky u Kavčích hor. Přibylo i výrů a v Krčském lese lze slyšet houkat puštíka a sýčka. Stanislav Komárek také připomíná, že Praha jako celek tvoří pro některé ptáky nejen vhodnou oblast pro hnízdění, ale i pro přezimování. Všem je známa velká koncentrace vodních ptáků na zimní Vltavě. Že tam bude možné jednoho dne uvidět hejno kormoránů o stu a více jedincích, jsem si jako student biologie nepředstavoval ani v nejbujnějších snech." Žádnou výjimkou ve městě už dnes není spatřit strakapouda. A už vůbec ne černobílou straku. Dřív, když se slétali ptáci kolem nastražených výrovek, byli snadným terčem pro myslivce. Dnes, po zákazu výrovek, se třeba u strak dá s trochou nadsázky mluvit o populační explozi. Ve městech si těžko může kdokoli dovolit po nich střílet. Dost dobře proti nim nelze dělat nic, i když jsou to potvory, které kradou vajíčka a mláďata jiným ptákům."
Kuny - noční postrach
Na příkladu krásných, ale nehodných strak lze vidět, že návrat divokých zvířat do měst nemusí být vždy jen radostnou událostí. Jedním z druhů, které obyvatele měst někdy doslova sužují, jsou kuny skalní. Co do prostředí jsou zřejmě nevybíravé - nedávno byla nalezena jedna mrtvá u hlučného hlavního nádraží, sevřeného magistrálami. Kuny nejraději vyhledávají půdy. Loví si ptáky, ale v oblibě mají také ovoce ze zahrad, což jim vydrží jako potrava od července až do prvního sněhu. Rády si zavdají i tím, co najdou kolem popelnic. Kun může být jen na území hlavního města stovky, ale možná tisíce. A dávají o sobě dost znát. Mají totiž jeden nestoudný zvyk - rády dělají hluk. Co hluk, kravál. Plechovku od znojemských okurek si umějí kutálet na půdě tak, že obyvatelé domu si nutně musí myslet, že je to poltergeist. V srpnu, v době říje, umějí mňoukat, křičet a brečet tak, že mrouskající se kočky proti tomu nejsou nic," líčí biolog Andreska. Vzpomínám na případ zoufalé dámy ze Spořilova," dodává ještě ke kunám Jan Andreska, snažila se najít instituci, která by ji kun zbavila. Když přišla na ochranu přírody k nám, měla pořádné kruhy pod očima." I jezevci jsou ochotni žít docela blízko lidí, pakliže je nechávají aspoň trošku na pokoji. Jejich otisků - čtyři prsty rovnoběžně ve stopě je k vidění dost, na území Prahy je možná deset nor. Ovšem neohroženému jezevci, který se v padesátých letech zabydlel v rekvizitárně vinohradského divadla, se asi jen tak žádný nevyrovná.
Nebezpečné lišky
Další šelmou, které přestává vadit město jako místo k životu, je liška. Ale potenciálně by mohla vadit ona lidem. Nebezpečí, které přináší, se jmenuje vzteklina. Samozřejmě, vakcinace lišek funguje, však právě díky očkování proti vzteklině došlo k výraznému nárůstu jejich populace. Jak lišek přibývá, tlačí se do měst. Dá se očekávat," soudí Jan Andreska, že lišky budou kolonizovat Prahu podobně jako například švýcarský Curych, kde po ránu lze potkat ve městě několik set lišek." Ale jak připomíná, pak je dvojnásob důležité pamatovat na to, že vakcinace má cenu, jenom když nepřestane. Pravděpodobnost vztekliny by totiž s každým dalším liščím pokolením rychle rostla. Všichni utíkají, když zahlédnou nevinného hada, ale pohladit krotkou lištičku mnohý neodolá - a průšvih je hned." Ostatně, když už je řeč o hadech. Na Staroměstském náměstí by jej biolog Andreska nečekal, ale u Karlova mostu by se setkání s užovkou obojkovou nebo podplamatou nedivil. Zda bude hadů přibývat, však záleží nejvíc na tom, jestli se lidé zbaví neodůvodněné nenávisti a nebudou je zabíjet na potkání, jak velmi často činí. I divoká prasata se umějí zatoulat do města. Ale mnoho radosti to většinou lidem nepřinese. Jak dovedou zapracovat, by mohl vyprávět třeba správce fotbalového hřiště na Julisce. Prasata mají moc ráda ponravy chroustka letního. Když se takové ponravy zabydlí v zemi pod fotbalovým trávníkem a přijde bachyně s deseti mláďaty na hostinu - je po trávníku.
Ale také ubývají...
Ve městech zvířata přibývají, ale jiná zase ubývají. Ekologicky jinak velmi vítané zateplení domů připravuje například rorýse o štěrbiny, které tak rádi vyhledávali. Typickým obyvatelem domů je i sova pálená. I té je míň a míň, jak přibývá opravených střech, vikýřů... Z měst se vytratili i vrabci domácí - vždy profitovali z lajdáckého zacházení s obilovinami a z chovu slepic. Dřív po žních bývala kolem silnic centimetrová vrstva pšenice, teď přišla pro vrabce hladová léta. Za posledních deset let jejich zmizení z městských ulic zaznamenal snad každý. A jaký bude trend v osidlování měst zvířaty? Stanislav Komárek ve své úvaze v revue Prostor připomíná: K tomu, aby se městská fauna a flora mohla rozvinout, je nutné, aby společnost dosáhla nejen určitého stupně urbanizace, ale i blahobytu. Nejen proto, aby zbývalo více odpadu, ale zejména proto, že ve společnostech zcela chudých se každý větší živočich hodí - do hrnce. Doufejme tedy, že u nás bude živočichů přibývat.
Ptáci velkomest
Víte, kteří ptáci dávají přednost městům před volnou přírodou?
Ptací druh Výskyt v %
Vrabec domácí 100 %
Kos černý 100 %
Zvonek zelený 100 %
Špacek obecný 100 %
Sýkora koňadra 100 %
Sýkora modřinka 95 %
Pěnkava obecná 91 %
Pěnice pokrovní 91 %
Rehek zahradní 91 %
Vrabec polní 82 %
Tajemství ptačího kompasu
Vědci řadu let zkoumali schopnost holubů vnímat zemský magnetismus. Kompas tažných ptáků není ukryt v mozku, jak se vědci domnívali, ale v měkkém ozobí, kde se nachází řada nervových zakončení a nervových buněk (těch, které reagují na tlak), jež jsou zřejme schopny vnímat zemské magnetické pole. Vědci navíc prokázali na nervu zobáku výskyt magnetitu.
ZDROJ: PTAČÍ SVĚT ON-LINE
Kdo kdy zpívá
Ptačí zpěv řídí vnitřní hodiny. Během jarních dnů si můžeme podle ptáků natahovat hodinky. Ke spolehlivým ptákům patří lelek lesní, který je čilý již od 3:00 hod. Ne na všechny ptáky však můžeme spoléhat. Např. slavík obecný (4:00) se někdy ozývá i v noci stějně jako rákosník zpěvný. Ptačí zpěv ovlivňuje řada vnějších faktorů, jako bouřka, mráz nebo pouliční osvětlení. Od 4:00 zpívá také červenka a kukačka, kos má budíček o půl hodiny později, drozd a sýkora od 5:00, vrabec od 6:00. Nejpozději vstává špaček, v 7:30.
