Jste maminkou tříleté dcery Júlie. Máte vůbec čas na sebe?
Teď už je to lepší, protože je Júlinka více samostatná a nepotřebuje tolik mé péče. Dokonce už taky pokukuje po různých šminkách a ráda se mě vyptává na líčení a tak. Občas spolu máme i kosmetické hrátky. Ona mě líčí a dělá vizážistku nebo naopak já ji zase češu coby kadeřnice. Je to docela sranda, když v tom malém děcku vidíte už kus dospělé ženy.
Co je pro vás důležité v péči o sebe?
Snažím se o sebe pečovat celkově, a to i když jsem byla těhotná nebo měla Júlinku maličkou. Nebyla to sice v tu dobu má priorita, ale snažila jsem o sebe pečovat. Mám svou oblíbenou kosmetičku. Když vyrazím do Prahy, naplánuji si vždy i jeden den pro sebe. Nechám si udělat vlasy, masáž, nehty a všechno, co jde stihnout za den. Kolikrát kdyby mě někdo sledoval, ani si mě nevšimne, protože ze salonu skutečně odcházím jako nový člověk.
Zmínila jste, že už se dcera zajímá o kosmetiku. Bere vám třeba už i oblečení, boty nebo kabelky?
Všechno! Je to typická holčička. Bere mi šminky, čelenky, kabelky, ale i botičky. V podpatcích chodí jako gejša. Hraje si na tanečnici a je velmi pohybově nadaná. Myslím si, že se v budoucnu neztratí ani jako herečka.
Plánujete velkou rodinu? Dvě, tři, pět dětí?
Ježíšmariá, pět nedám. Ale další děti určitě ano. Ne hned, chci se ještě maličko vzpamatovat. Dlouho jsem kojila. Mé tělo teď potřebuje trošku klid, aby pak to může zase vypuknout. Minimálně ještě jedno dítě určitě chci. Uvidíme, zda se nám zadaří.
Ženy to někdy mají i tak, že když se konečně dají dohromady, bojí se mít znovu malé dítě.
Naštěstí si člověk v hlavě pamatuje víc, než nějakou bolest u porodu, vstávání k brečícímu dítěti nebo pár kilo navíc. V tomhle přijde nějaká ztráta paměti. Vybavují se mi většinou hezké věci, roztomilé a neřeším, že jsem byla tlustá, nevyspalá. Zatím si říkám, že to nějak znovu zase přežiju.
Pamatujete si, co vás po narození dcery zaskočilo nebo naopak bylo překvapivě naprosto přirozené?
Určitě hodně věcí. Hlavně nedostatek spánku a únava. To jsem netušila, že bude taková. Nemluvě o tom, že nebudu mít chvíli pro sebe. Na druhou stranu, stojí to za to - všechny ty probdělé noci. Když se na vás poprvé usměje, začne mluvit, obejme vás... Prostě mít dítě je nádhera.
Jak se plánujete vrátit do práce? Hodně nabídek jste měla v Čechách, ale aktuálně bydlíte v Bratislavě.
Je pravda, že jsem práci v Praze většinou odmítala a chtěla být hlavně na Slovensku. Ale to je trochu těžké, protože získat v Bratislavě práci není jednoduché. Hraji sice v divadle, ale nenatáčím. Přitom z Prahy mi neustále volají a já musím odmítat velké projekty, abych byla s malou. Ale ničeho nelituju. Třeba se do Prahy jednou vrátíme. Prahu miluju a i práci tam. Ale zázemí, kamarádky, to mám zase v Bratislavě.
Zuzana Norisová s partnerem Ondrejem Kovaľem a dcerou Júlií
V tom se trošku míjíte se sestrou Soňou, která aktuálně hodně natáčí v Praze. Možná byste to zázemí mohly mít společně.
Bylo by skvělé, kdyby se o to postarala ségra. My teď stavíme domek u Bratislavy, takže nemám moc čas hledat něco i v Praze. Ani na to nejsou peníze. Sestra má výhodu v tom, že jejímu synovi je už deset let, proto může jezdit Praha - Bratislava a zpět celkem často. Ale neříkám, že je to špatný nápad, mít společné bydlení v Praze.
Co byste poradila ženám, které se bojí rozjetou kariéru vyplnit mateřstvím?
Těžko se radí, každý to má jinak. Já mám na prvním místě dceru. Ale taky nejsem ta maminka, která by byla jenom doma. Když jí bylo půl roku, natáčela jsem s Honzou Svěrákem Tři bratry a ještě jeden seriál. Podle mě je ideál to skloubit, ale pokud nejsem s dcerou, vím, že čas s tím dítětem se nevrátí. Minimálně do těch tří let je to podle mě hodně důležité, být doma a věnovat se dětem.
Půjde Júlinka do školky?
Teď možná začne, ale je to trošku složitější v tom, že má období závislosti a je „maminčin mazánek“. Všude by chtěla chodit se mnou. Někdy chodí i na představení a v zákulisí mi chce pořád něco říkat. Na druhou stranu se zase ničeho nebojí. Na školku se asi víc těším já, protože mi konečně nastane ten čas, který můžu využít jen sama pro sebe.
Vnímáte, že vaše dcera půjde ve vašich šlépějích coby herečka? I váš partner Ondrej Kovaľ je herec.
Po tátovi má hlavně akrobatické schopnosti. Co s ní Ondrej dělá, to je něco neuvěřitelného. Klidně by se mohla živit v cirkuse. Sice by se hodilo, aby dělala něco racionálního, jako třeba právničku, ale vypadá to, že je podobný mimoň, jako jsme my.
