V Česku jste se znovu objevila po letech, moc toho o vás nevíme. Pokud se člověk podívá na internet, dozví se jenom: rozešla se, má nového přítele, nemá, má... Co na to říkáte?
Mně je to úplně jedno. Už to ve mně nevyvolává žádné emoce. Na rozdíl od roku 2008, kdy jsem vyhrála Miss a přišla z Karviné do Prahy. To byla nejrychlejší, nejšílenější škola života, jakou jsem dostala. Přes noc jsem se stala známou a nikdo mne nepřipravil na to, co se bude dít a jak bych se vůbec měla chovat k bulváru, který o mně psal neskutečné nesmysly. Že umřu do roka na rakovinu, že jsem slepá, že, že, že... Po nocích jsem brečela do polštáře a byla přesvědčená, že to neustojím. Dva roky, než mi skončila smlouva, jsem trpěla jak zvíře a pak jsem okamžitě odletěla do světa. Pět let jsem novinářům na nic neodpovídala. Chtěla jsem, aby se na mě jako na miss zapomnělo. Nechci jí být do konce života.
Byl to váš sen, stát se modelkou?
Vůbec ne, měla jsem o svém životě úplně jiné představy, ale člověk míní a život mění. Chtěla jsem být módní návrhářkou, což není vlastně od modelingu tak daleko. Myslím si, že mám cit pro design, navrhuji si spoustu věcí, dokonce svým blízkým pomáhám s interiéry, takže možná jednou...
Jak se vyrovnáváte se zklamáním?
Nic takového nezažívám, mám jinak nastavené myšlení. Neberu to tak, že se mi něco nepovedlo nebo že něco nevyšlo, ze všeho se snažím vytáhnout to nejlepší. Pokud mám nějakou bolavou zkušenost, tak jsem za ni naopak vděčná, něco jsem se díky ní naučila, určitě mě posunula někam dál. Moje filozofie je, že když něco bolí, tak člověk roste.
Zmínila jste, že nechcete být do konce života miss. Kdo je tedy Zuzana Jandová?
Mladá žena, která si sama řídí svůj život. Shromažďuji kolem sebe silné ženy, které vidí do hloubky a nejdou jen po povrchu. Povrchního člověka, jeho (ne)energii poznám už na dálku. Jsem milá a slušná, ale k sobě ho nepustím.
Podle vás si české ženy nevěří, nemají se rády a mají problém přijmout se takové, jaké jsou, i se všemi chybami a nedokonalostmi. Na to vám ale může leckdo namítnout: Vám se to říká, vy jste mladá a krásná!
Můžu být mladá a krásná, ano, to je pravda, ale to neznamená, že je to záruka štěstí. Když se člověk má rád a věří si, pak vyzařuje pohodu, respekt a lásku a nikdo si k němu nic nedovolí. A k tomu patří i to, že když se cítí dobře, tak dobře vypadá, září. A na základě tohoto poznatku vypracovávám projekt pro ženy, který chci letos odstartovat.
Takže na co se můžeme těšit?
Zatím na předkrm; chystám se letos uspořádat vernisáž fotografií i obrazů od různých umělců, kteří mě budou zobrazovat jako ženu v různých situacích. Každá z nás má širokou škálu barev a měly bychom se srovnat s tím, že je to tak v pořádku. Jednou jste malá holčička, pak bohyně, dračice i pradlenka, kuchařka, matka a taky dcera... A to všechno jste vy. Každému z umělců proto nechávám volnou ruku, aby mě zobrazil tak, jak mě vidí. Unikátní ta výstava bude právě tím, že se na ní bude podílet víc lidí. A i to je vlastně takové poselství; síla lidí je přece ve spolupráci. Každý jsme jiný, každý jsme originál a každý máme nějaký dar, a když je všechny spojíme, tak vznikne obrovská síla, která může přetvářet svět.
25. října 2016 |
