Joachym a Helga z Frankfurtu nad Mohanem si koupili štěně amerického pitbullteriéra, když přišli na to, že čáp do jejich domu opravdu nikdy nepřiletí. Pes dostal jméno Tom, o dva roky později k němu přibyla ještě fena Donna. Žádného ze psů manželé necvičili, stačily jim povely: Sedni! Lehni! Fuj! Zůstaň! a Pocem! Obě psiska poslouchala. Před pár týdny dva psi téže rasy v Hamburku roztrhali šestiletého školáka. Když šel Joachym se psy na procházku, sousedi ho přestali zdravit a někteří na ně křičeli, že tu nechtějí mít vrahy, a ať ty potvory nechá utratit dřív,než někoho zardousí. Německo ovládl strach z bojových psích plemen, z pitbullů především, veřejné mínění žádalo okamžitý zákaz jejich chovu. Poslanci záhy většině vyhověli. Joachym se sice snažil sousedy uklidnit a objednal za tři tisíce marek plot dva a půl metru vysoký,navrch s ostnatým drátem a na procházky se psy už chodil jenom pozdě v noci. Bylo to však s křížkem po funuse. Před nedávnem přišel manželům úřední příkaz: Buď prokážete,že jsou oba psi prvotřídně vycvičeni, nebo je necháte utratit! Výcvik psa není otázkou dnů či týdnů, konec obou zvířat se zdál neodvratný. Představa jejich utracení byla však pro manžele tak nepřípustná, že se rozhodli, vyvézt své psy tajně do ciziny. Jednou v noci je naložili a rozjeli se na východ. Zastavili až za hranicemi, vautokempu u českého Chebu. »Oba pejsci byli ohromě hraví a veselí, zato ti Němci na tom byli psychicky dost špatně,« říká paní Narcis Kopecká, která v kempu pracuje. Manželé se jí svěřili, že v Česku chtějí najít hodné lidi, kteří by si jejich psy vzali. Dají je zadarmo, i když se jejich cena počítá vdesetitisících, a ještě budou přispívat na krmení. Zatímco se hledali noví majitelé,psi v kempu trávili nebývalou dovolenou. Zprvu je sice lidé obcházeli obloukem, ale brzy je tu mnohý drbal za ušima. Joachym a Helga zjistili, že v České republice s pitbully žádný problém není.
Strach z jezevčíka
»Jaký pán, takový pes. Aby pitbull napadl člověka, m usel by ho k tomu chovatel vycvičit. Vrozenou povahou jsou pitové k lidem přátelští,« tvrdí Zuzana Hodová. Je prezidentkou Klubu amerických pitbullteriérů a i jí se paní Kopecká ptala, jestli by Toma a Donnu nechtěla. Chová tuhle rasu už přes deset let a klub,který vede,má kromě jiných ustanovení i tento úzus: Žádné psí zápasy a štvaní proti lidem! Obranu psovoda sice v klubu cvičit dovedou, ale většinou to zájemcům rozmluví. »Mám mezinárodní licenci rozhodčího exteriéru psů a odhaduji, že v České republice bude tak osm tisíc amerických pitbullteriérů. Věřte ale, že pitů, které někdo schválně cvičí k agresivitě proti lidem, je tady sotva pár výjimek. Jenomže takhle můžete vycvičit i jezevčíka,« tvrdí paní Hodová. Lidé se jí často ptají na radu. Chtěli by ostrého psa a potřebují vědět, jestli pitbull je ta správná rasa. »Kdokoli si opatří pitbulla jako zlého psa, je z osmdesáti procent zklamán. Pitbull na zahradě spíš zloděje při vítá a pomůže mu s taškama do auta, než aby ho rafnul. Něco jiného je ale vztah pitbullteriérů vůči ostatním psům: pit nesnese jiného dominantního psa ve své blízkosti,« říká Zuzana Hodová. Ve veřejném mínění se usadil pitbull jako pes-zbraň. V Americe, kde byl odchován, vznikl jen jako pes do ringu. Pes-zápasník proti jiným psům. Podobně jako jiné rasy: neapolský mastin, tosa-inu, akitainu, sharpei, bordeaux dog a nebo bandog . Nejsou-li psi těchto plemen vědomě vedeni k útoku proti člověku, necítí potřebu s ním bojovat. »Členové našeho klubu mají pity jen pro sport.« Což znamená skok vysoký , tahání zátěže , přetahování lana anebo vis na hadrovém pešku, do kterého se pes zakousne. Šampion to prý vydrží i hodinu. Námitku, že v řadě zemí považují tuto rasu za člověku nebezpečného psa, odmítá slovy: »O pitbullech vlastně rozhodují lidé, kteří o nich nic nevědí. Jediným jejich argumentem je tvrzení, že je to nebezpečný pes. Je mi z toho skutečně smutno.«
Jen žádné rvačky
»Byli se tady zeptat na výcvik i dva kluci s pitama, ale ještě před branou jsem viděl, jak je hecujou proti jiným psům. Řekl jsem jim, ať na to okamžitě zapomenou. To neexistuje. A oni, že od toho přeci pitbullové jsou. Vyhodil jsem je,« vzpomíná Jiří Schuster, sedmý z mistrovství Evropy ve výcviku služebních psů, který v Praze vede výcvikové kursy všech ras, tedy včetně pitbullů. Sám sice nejlepších výsledků v psí drezuře dosáhl s německým ovčákem, proti pitbullům však nic nemá. Za charakterově nevypočitatelnější plemeno považuje spíš kokršpaněla. Ale to neznamená, že každý kokršpaněl musí nutně někoho pokousat. »Je to všechno na majiteli. Když bude někdo chválit psa za to, že třeba vystrašil děti na pískovišti, udělá to ten pes znova a ještě přitvrdí, aby udělal svému pánovi radost,« připomíná Jiří Schuster.
Kdo je tady pánem
Ve veterinární ordinaci ospale mžourá čtyřicetikilový pitbull. Jeho sestra mu před několika dny potrhala ucho a MVDr. Pavel Anton teď reviduje stehy a čistí drobný zánět. Před zákrokem dal psovi lehké uspávadlo. »Co znám v okolí pitbully, není mezi nimi žádný extra rváč,většinou jsou to takoví hafani za plotem,« probírá v duchu svůj rajon. Jednou ho volala k ošetření pitbulla paní z nedaleké vesnice. Nevypadala prý zrovna chudě. »Měla psů několik a podle toho, jak je skrývala před světem, je možná měla pro zápas. Víckrát mě ale nevolala a myslím, že se i odstěhovala.« Psí zápasy jsou ze zákona zakázané. Načerno je provozuje uzavřená skupina lidí. Buď jsou to zbohatlíci, kteří psí zápasy považují za povyražení smetánky,anebo ti, kterým psí krev a emoce při zápasu dělají dobře. Ošetřeného pitbulla opatrně odvádí mladá slečna. Tvrdí: »Je mého přítele. Já toho psa nenávidím, roztrhal moje dva psy.« Sama se ho nebojí, ale ví, že má-li se před takovým plemenem cítit bezpečně, musí stůj co stůj svou vůli nadřazeného tvora ve smečce prosadit. »Jakmile na mě třeba jenom zavrčí, hned ho vezmu smetákem. Musí vědět, že to nesmí. Holou rukou bych ho ale nepraštila, to se bojím.« Ačkoli podle kartotéky doktora Antona je v jeho okolí pitbullů dost, marně si vzpomíná, že by k němu v poslední době někdo přivezl pita na zjištění vztekliny kvůli tomu, že ten pes někoho pokousal. »To bych se spíš bál dobrmanů. Měl jsem tu případ,kdy dobrman - od štěněte ho měli - vyrval maso na obou rukách svému pánovi,« popisuje relativně nedávnou událost doktor Anton. Se psem, který zaútočil na člověka, nebo dokonce na svého pána, nemá slitování. »Když za mnou někdo přijde s tím, že jeho pes někoho pokousal a stalo se to třeba už dvakrát třikrát, řeknu jim, aby věc zvážili, třeba dva dny je nechám, ale pak to uspávám...« Pitbullů se to zatím netýkalo.
Můj pit je hodný
Když zazvoníte na Lindu Sklenářovou u domu jejích rodičů, prostrčí Ben mordu skrz plaňky a čuchá. Jeho zuby sice vzbuzují respekt, ale žádnou hrůzu na příchozího nepouští. Když Linda otevře a vy máte s sebou malé štěně, popadne Bena veliké čuchání a pobíhání a strkání. Linda Sklenářová je jedním z několika tisíc běžných majitelů amerického pitbullteriéra v České republice. Říká: »Mně se takový pes prostě líbí. A vůbec ne proto, že se o něm říká, kdovíjak není zlý. Není.« Zatímco Ben prohání štěněcí kuličku kolem lavičky na zahradě, slečna Sklenářová zavírá v domě jiného psa. »To je boxerka a u té bych se možná trochu bála, že malému něco udělá. Ben ne,ten si chce jenom hrát.« Tenhle pitbull žádný výcvik nemá. Linda říká: »Byli jsme na takových sportovních psích hrách, ale zase tolik se mi to nelíbilo. Já jsem zlatnice, dělám doma, a tak jsem s Benem vlastně pořád.« Nikdo ze sousedů se prý nijak proti pitbullovi neohrazoval. Vlastně ani nemají proč. Ben čuchá skrz vrátka, a když jde ven, tak na vodítku, a Linda jede na kole. »Pouštím ho jenom v polích, kde nikdo není. Koukám, aby nehonil zajíce, aby mi ho nezastřelil myslivec. Když se pořádně prolítá, trochu se sice unaví, ale dvacet minut po návratu z procházky už zase rejdí po zahradě.«
Zakázat, vymýtit!
Dva pitbullí emigranti Tom a Donna se v autokempu u Chebu nechávali hladit jen pár dní. Lidi, kteří si je vezmou, se podařilo najít. Manželé z F rankfurtu před návratem do Německa potlačují slzy. Domlouvají se,kdy své psy budou jezdit navštěvovat. Po příjezdu do Frankfurtu si Joachym v novinách přečetl zprávu o tom, že někteří němečtí majitelé bojových psů neunesli nadávky a nevraživost svého okolí a zanechávají svá zvířata v městských parcích. Tito psi prý budí skutečnou hrůzu. Kromě toho se v novinách psalo o tom, že německý ministr vnitra Otto Schily hodlá vlády členských zemí Evropské unie vyzvat, aby přijaly zákon zakazující chov bojových psích plemen, jako jsou například pitbullové. »Napříště už nelze připouštět, aby životy a zdraví lidí, zejména dětí, byly ohrožovány vysoce nebezpečnými zvířaty a nezodpovědným chováním některých majitelů psů,« zdůraznil ministr Schily.
Americký pitbullteriér. Chovatelé o něm tvrdí, že jde o hodného, byť velmi sebevědomého a houževnatého psa. Za normálních okolností se vůči lidem neprojevuje agresivně, protože však byl vyšlechtěn k boji, bývá jeho útok razantnější a urputnější. Pokousání pitbullteriérem je většinou vážnější než od jiných psů. Za podobně nebezpečné bývají označováni také staffordshirští teriéři, mastinové, rotvajleři či dobrmani. Německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin tyto psy označil za životu nebezpečné zbraně, pro něž by měly platit obdobné zákony jako pro držení střelných zbraní.
Strach z jezevčíka
»Jaký pán, takový pes. Aby pitbull napadl člověka, m usel by ho k tomu chovatel vycvičit. Vrozenou povahou jsou pitové k lidem přátelští,« tvrdí Zuzana Hodová. Je prezidentkou Klubu amerických pitbullteriérů a i jí se paní Kopecká ptala, jestli by Toma a Donnu nechtěla. Chová tuhle rasu už přes deset let a klub,který vede,má kromě jiných ustanovení i tento úzus: Žádné psí zápasy a štvaní proti lidem! Obranu psovoda sice v klubu cvičit dovedou, ale většinou to zájemcům rozmluví. »Mám mezinárodní licenci rozhodčího exteriéru psů a odhaduji, že v České republice bude tak osm tisíc amerických pitbullteriérů. Věřte ale, že pitů, které někdo schválně cvičí k agresivitě proti lidem, je tady sotva pár výjimek. Jenomže takhle můžete vycvičit i jezevčíka,« tvrdí paní Hodová. Lidé se jí často ptají na radu. Chtěli by ostrého psa a potřebují vědět, jestli pitbull je ta správná rasa. »Kdokoli si opatří pitbulla jako zlého psa, je z osmdesáti procent zklamán. Pitbull na zahradě spíš zloděje při vítá a pomůže mu s taškama do auta, než aby ho rafnul. Něco jiného je ale vztah pitbullteriérů vůči ostatním psům: pit nesnese jiného dominantního psa ve své blízkosti,« říká Zuzana Hodová. Ve veřejném mínění se usadil pitbull jako pes-zbraň. V Americe, kde byl odchován, vznikl jen jako pes do ringu. Pes-zápasník proti jiným psům. Podobně jako jiné rasy: neapolský mastin, tosa-inu, akitainu, sharpei, bordeaux dog a nebo bandog . Nejsou-li psi těchto plemen vědomě vedeni k útoku proti člověku, necítí potřebu s ním bojovat. »Členové našeho klubu mají pity jen pro sport.« Což znamená skok vysoký , tahání zátěže , přetahování lana anebo vis na hadrovém pešku, do kterého se pes zakousne. Šampion to prý vydrží i hodinu. Námitku, že v řadě zemí považují tuto rasu za člověku nebezpečného psa, odmítá slovy: »O pitbullech vlastně rozhodují lidé, kteří o nich nic nevědí. Jediným jejich argumentem je tvrzení, že je to nebezpečný pes. Je mi z toho skutečně smutno.«
Jen žádné rvačky
»Byli se tady zeptat na výcvik i dva kluci s pitama, ale ještě před branou jsem viděl, jak je hecujou proti jiným psům. Řekl jsem jim, ať na to okamžitě zapomenou. To neexistuje. A oni, že od toho přeci pitbullové jsou. Vyhodil jsem je,« vzpomíná Jiří Schuster, sedmý z mistrovství Evropy ve výcviku služebních psů, který v Praze vede výcvikové kursy všech ras, tedy včetně pitbullů. Sám sice nejlepších výsledků v psí drezuře dosáhl s německým ovčákem, proti pitbullům však nic nemá. Za charakterově nevypočitatelnější plemeno považuje spíš kokršpaněla. Ale to neznamená, že každý kokršpaněl musí nutně někoho pokousat. »Je to všechno na majiteli. Když bude někdo chválit psa za to, že třeba vystrašil děti na pískovišti, udělá to ten pes znova a ještě přitvrdí, aby udělal svému pánovi radost,« připomíná Jiří Schuster.
Kdo je tady pánem
Ve veterinární ordinaci ospale mžourá čtyřicetikilový pitbull. Jeho sestra mu před několika dny potrhala ucho a MVDr. Pavel Anton teď reviduje stehy a čistí drobný zánět. Před zákrokem dal psovi lehké uspávadlo. »Co znám v okolí pitbully, není mezi nimi žádný extra rváč,většinou jsou to takoví hafani za plotem,« probírá v duchu svůj rajon. Jednou ho volala k ošetření pitbulla paní z nedaleké vesnice. Nevypadala prý zrovna chudě. »Měla psů několik a podle toho, jak je skrývala před světem, je možná měla pro zápas. Víckrát mě ale nevolala a myslím, že se i odstěhovala.« Psí zápasy jsou ze zákona zakázané. Načerno je provozuje uzavřená skupina lidí. Buď jsou to zbohatlíci, kteří psí zápasy považují za povyražení smetánky,anebo ti, kterým psí krev a emoce při zápasu dělají dobře. Ošetřeného pitbulla opatrně odvádí mladá slečna. Tvrdí: »Je mého přítele. Já toho psa nenávidím, roztrhal moje dva psy.« Sama se ho nebojí, ale ví, že má-li se před takovým plemenem cítit bezpečně, musí stůj co stůj svou vůli nadřazeného tvora ve smečce prosadit. »Jakmile na mě třeba jenom zavrčí, hned ho vezmu smetákem. Musí vědět, že to nesmí. Holou rukou bych ho ale nepraštila, to se bojím.« Ačkoli podle kartotéky doktora Antona je v jeho okolí pitbullů dost, marně si vzpomíná, že by k němu v poslední době někdo přivezl pita na zjištění vztekliny kvůli tomu, že ten pes někoho pokousal. »To bych se spíš bál dobrmanů. Měl jsem tu případ,kdy dobrman - od štěněte ho měli - vyrval maso na obou rukách svému pánovi,« popisuje relativně nedávnou událost doktor Anton. Se psem, který zaútočil na člověka, nebo dokonce na svého pána, nemá slitování. »Když za mnou někdo přijde s tím, že jeho pes někoho pokousal a stalo se to třeba už dvakrát třikrát, řeknu jim, aby věc zvážili, třeba dva dny je nechám, ale pak to uspávám...« Pitbullů se to zatím netýkalo.
Můj pit je hodný
Když zazvoníte na Lindu Sklenářovou u domu jejích rodičů, prostrčí Ben mordu skrz plaňky a čuchá. Jeho zuby sice vzbuzují respekt, ale žádnou hrůzu na příchozího nepouští. Když Linda otevře a vy máte s sebou malé štěně, popadne Bena veliké čuchání a pobíhání a strkání. Linda Sklenářová je jedním z několika tisíc běžných majitelů amerického pitbullteriéra v České republice. Říká: »Mně se takový pes prostě líbí. A vůbec ne proto, že se o něm říká, kdovíjak není zlý. Není.« Zatímco Ben prohání štěněcí kuličku kolem lavičky na zahradě, slečna Sklenářová zavírá v domě jiného psa. »To je boxerka a u té bych se možná trochu bála, že malému něco udělá. Ben ne,ten si chce jenom hrát.« Tenhle pitbull žádný výcvik nemá. Linda říká: »Byli jsme na takových sportovních psích hrách, ale zase tolik se mi to nelíbilo. Já jsem zlatnice, dělám doma, a tak jsem s Benem vlastně pořád.« Nikdo ze sousedů se prý nijak proti pitbullovi neohrazoval. Vlastně ani nemají proč. Ben čuchá skrz vrátka, a když jde ven, tak na vodítku, a Linda jede na kole. »Pouštím ho jenom v polích, kde nikdo není. Koukám, aby nehonil zajíce, aby mi ho nezastřelil myslivec. Když se pořádně prolítá, trochu se sice unaví, ale dvacet minut po návratu z procházky už zase rejdí po zahradě.«
Zakázat, vymýtit!
Dva pitbullí emigranti Tom a Donna se v autokempu u Chebu nechávali hladit jen pár dní. Lidi, kteří si je vezmou, se podařilo najít. Manželé z F rankfurtu před návratem do Německa potlačují slzy. Domlouvají se,kdy své psy budou jezdit navštěvovat. Po příjezdu do Frankfurtu si Joachym v novinách přečetl zprávu o tom, že někteří němečtí majitelé bojových psů neunesli nadávky a nevraživost svého okolí a zanechávají svá zvířata v městských parcích. Tito psi prý budí skutečnou hrůzu. Kromě toho se v novinách psalo o tom, že německý ministr vnitra Otto Schily hodlá vlády členských zemí Evropské unie vyzvat, aby přijaly zákon zakazující chov bojových psích plemen, jako jsou například pitbullové. »Napříště už nelze připouštět, aby životy a zdraví lidí, zejména dětí, byly ohrožovány vysoce nebezpečnými zvířaty a nezodpovědným chováním některých majitelů psů,« zdůraznil ministr Schily.
Americký pitbullteriér. Chovatelé o něm tvrdí, že jde o hodného, byť velmi sebevědomého a houževnatého psa. Za normálních okolností se vůči lidem neprojevuje agresivně, protože však byl vyšlechtěn k boji, bývá jeho útok razantnější a urputnější. Pokousání pitbullteriérem je většinou vážnější než od jiných psů. Za podobně nebezpečné bývají označováni také staffordshirští teriéři, mastinové, rotvajleři či dobrmani. Německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin tyto psy označil za životu nebezpečné zbraně, pro něž by měly platit obdobné zákony jako pro držení střelných zbraní.
