ale nádoby na třídění odpadu ještě zdaleka nejsou všude k dispozici. V obou případech může pomoci kompost - zvlášť když v něm přiloží ústní ústrojí k dílu takoví pracanti, jako jsou žížaly.
Malý kompost, jehož aktivní složkou jsou žížaly, si každý může docela jednoduše připravit i na balkoně. Jako plášť poslouží třeba dětská vanička nebo jiná větší nádoba s pevnými stěnami a nepropustným dnem. Do ní se nasype půdní substrát s násadou žížal. V hlíně je zapuštěna menší nádoba, která má otvory ve dnu i ve stěnách - hodí se například přepravní kontejner na stromky. Právě sem se potom odhazují organické odpadky, které poslouží jako potrava žížalám - zbytky zeleniny nakrájené na drobné kousky, kávová sedlina, kartonový papír. Pilní kroužkovci pak promění i chudou půdu ve vaničce ve vynikající kompostový substrát. »Balkonový žížalovník na první pohled vůbec nemusí připomínat kompost,« chválí si ekolog Štefan Bačo. »Půdu ve vaničce jsem osadil balkonovými květinami, ke kterým jsem přidal pár bylinek a rajče. Jako poklop na odpadní nádobu mi posloužila obyčejná kovová poklička na prádelní hrnec. Na ni jsem nasypal slabou vrstvu půdy a ozelenil jsem ji sukulentními netřesky a rozchodníky, které nespadnou, ani když poklop sejmu.« Sehnat potřebné nádoby a půdu není problém - a nouze není ani o žížaly. Buď je můžete koupit - k dostání jsou obvykle kalifornské anebo jednoduše nasbírat po dešti na chodníku či na nejbližším záhoně. Aby kompost fungoval dostatečně rychle, měla by v se deseti litrech půdního substrátu činit přibližně stovka žížal. Na zimu se v žížalí továrně samozřejmě vyhlašuje nucená dovolená, ale pod dobrou tepelnou izolací mohou dešťovky chladné období přežít - ve sklepě se stálou teplotou dokonce volnějším tempem pokračují v práci. Jednodušší však je kvalitní, výživný substrát vysypat na zahradu a na jaře si založit nový kompost. »V praxi se mi osvědčilo střídavé používání dvou žížalových kompostů: jeden týden jsem vyhazoval odpadky do prvního, pak jsem nechal žížaly pracovat a plnil jsem ten druhý,« říká Štefan Bačo. »Za nějaký čas se žížaly stačily rozmnožit, ale vůbec jsem si nemusel lámat hlavu, co s nimi: mí přátelérybáři si přebytky ze žížalovníků nemohou vynachválit.«
Malý kompost, jehož aktivní složkou jsou žížaly, si každý může docela jednoduše připravit i na balkoně. Jako plášť poslouží třeba dětská vanička nebo jiná větší nádoba s pevnými stěnami a nepropustným dnem. Do ní se nasype půdní substrát s násadou žížal. V hlíně je zapuštěna menší nádoba, která má otvory ve dnu i ve stěnách - hodí se například přepravní kontejner na stromky. Právě sem se potom odhazují organické odpadky, které poslouží jako potrava žížalám - zbytky zeleniny nakrájené na drobné kousky, kávová sedlina, kartonový papír. Pilní kroužkovci pak promění i chudou půdu ve vaničce ve vynikající kompostový substrát. »Balkonový žížalovník na první pohled vůbec nemusí připomínat kompost,« chválí si ekolog Štefan Bačo. »Půdu ve vaničce jsem osadil balkonovými květinami, ke kterým jsem přidal pár bylinek a rajče. Jako poklop na odpadní nádobu mi posloužila obyčejná kovová poklička na prádelní hrnec. Na ni jsem nasypal slabou vrstvu půdy a ozelenil jsem ji sukulentními netřesky a rozchodníky, které nespadnou, ani když poklop sejmu.« Sehnat potřebné nádoby a půdu není problém - a nouze není ani o žížaly. Buď je můžete koupit - k dostání jsou obvykle kalifornské anebo jednoduše nasbírat po dešti na chodníku či na nejbližším záhoně. Aby kompost fungoval dostatečně rychle, měla by v se deseti litrech půdního substrátu činit přibližně stovka žížal. Na zimu se v žížalí továrně samozřejmě vyhlašuje nucená dovolená, ale pod dobrou tepelnou izolací mohou dešťovky chladné období přežít - ve sklepě se stálou teplotou dokonce volnějším tempem pokračují v práci. Jednodušší však je kvalitní, výživný substrát vysypat na zahradu a na jaře si založit nový kompost. »V praxi se mi osvědčilo střídavé používání dvou žížalových kompostů: jeden týden jsem vyhazoval odpadky do prvního, pak jsem nechal žížaly pracovat a plnil jsem ten druhý,« říká Štefan Bačo. »Za nějaký čas se žížaly stačily rozmnožit, ale vůbec jsem si nemusel lámat hlavu, co s nimi: mí přátelérybáři si přebytky ze žížalovníků nemohou vynachválit.«
