S Rusalkou se setkala poprvé v roce 1987 v Plzni. Až dosud však zpívala Cizí kněžnu. Teď ji čeká titulní role. Režisérem inscenace je Zdeněk Troška.
Je pravda, že jste roli Rusalky vzala hlavně kvůli koncepci Zdeňka Trošky, který tuto operu inscenuje jako velký pohádkový příběh?
Je pravda, že v Paříži jsem hrála Cizí kněžnu ve velmi moderně pojaté inscenaci, ve které byla Rusalka podle mě až moc erotická. Myslím si, že Dvořákova hudba a to překrásné libreto Rusalky si takovéto experimenty nezaslouží. Pro mne je to hudba, která se trošku dotýká nebes. Dvořák je jeden z mála skladatelů, který měl takový dar. Ale roli jsem vzala i proto, abych si splnila svůj a maminčin sen. Když jsem byla malé dítě, byla to jediná opera, kterou jsem poslouchala, a zamilovala se do ní. A musím přiznat, že pro mne bylo obrovským zklamáním, když jsem jako svoji první operní roli v divadle dostala Cizí kněžnu, protože jsem si tehdy myslela, že je jen zlá. Ale postupem času jsem zjistila, že je to krásná role, a mám ji ráda.
Kdo byl pro vás dosud nejlepší Rusalkou?
Pro mně nejlepší Rusalkou byla a vždycky bude paní Milada Šubrtová, kterou jsem v té roli sice nikdy neviděla, ale znám ji z nahrávek. Ona měla v hlase něco neskutečně krásného. Ten její projev, ta čeština, kterou zpívá… U zpěváka taky záleží na tom, jak podá jazyk, a ona ho podává s obrovským šarmem, takže jí věřím každé slovo. Víte, pěvci mají v sobě spousty emocí, ale každý jsme jiný. Když dostanou stejnou árii Pavarotti, Domingo, Carreras a Cura, bude ji zpívat každý jinak, protože každý je uvnitř jiný muž a cítí při ní něco jiného.
Co cítíte vy při zpívání Rusalky?
Já prožívám její nešťastný osud. Je to překrásný příběh. V prvním jednání, kdy Rusalka má tu obrovskou touhu setkat se s princem… A přesně tak to máte i v životě. Někdy žena tolik touží po nějakém muži, chtěla by se s ním setkat a neví jak.
Zažila jste to?
Ano. Myslím, že každá žena zažije nešťastnou lásku.
Počítáte s tím, že vám Rusalku nabídnou i jiné operní domy, když ji teď budete mít na repertoáru?
Samozřejmě, každá pěvkyně má radost, když ji pozvou ještě někam dál, do další opery, ale pro mne je to opravdu jenom splnění posledního snu v české operní tvorbě. Neusiluji o to, abych začala zpívat lyrický obor nebo něco takového.
Nebylo by vhodnější, kdybyste právě vzhledem ke svému hlasu a oboru, který prezentujete, zpívala Rusalku o pár let dřív?
U mne to byl vždycky problém s figurou. Pořád mám takové ty obavy, že Rusalka by měla být éterická bytost. I když, pokud se ohlédnu do minulosti, tak kolegyně, které ji dobře zazpívaly, nikdy nevypadaly jako baletky. Víte, já si moc dobře uvědomuji, za jakých okolností ji budu hrát. Státní opera má velké jeviště i hlediště, a pokud máte dobrý kostým, dobré světlo, může vám výtvarník a režisér pomoci. V Metropolitní opeře dokáže být i pěvkyně, která je silnější, na tu dálku úplně štíhlá. Ale i tak se skoro trápím hlady, aby se mi podařilo ještě nějaké kilo zhubnout. Od 14. dubna jsem jich shodila šest a chtěla bych dát dolů ještě čtyři.
Takže vám ještě ani nešijí kostýmy?
Ne ne ne, ty už jsou ušité. Ale jsme domluveni, že pokud bude třeba, tak mi je ještě upraví.
Za posledních několik let jste zhubla šedesát kilogramů, jak se vám to podařilo?
Já říkám, že každá dieta musí začít v hlavě. Pokud si to v té hlavě člověk nerozmyslí a neovládne se, tak mu nic nepomůže, protože žádná zázračná tabletka, po které nemáte hlad, neexistuje. Mně se vždy líbili štíhlí lidé, ale sama jsem bohužel měla sklony k tloustnutí. Pak přišly zdravotní problémy a po osmi letech hormonální léčby jsem se neskutečně rozjedla. Pořád jsem zkoušela různé diety, ale bylo to ode zdi ke zdi. Navíc jsem měla problémy s hypoglykemií. Já když si řekla, že nebudu jíst, tak jsem prostě nejedla, ale pak jsem omdlela. Dvakrát se mi stalo, že jsem si vůbec nepamatovala, jestli jsem všechno v představení odzpívala. Měla jsem úplné okno. Ale časem jsem objevila chrom, který mi pomohl, a pak mi ještě lékař poradil knihu o dělené stravě, kterou jsem začala držet, a během necelého půl roku jsem zhubla čtyřicet kilo.
K takovému odříkání jste musela mít pořádný důvod. Co vás k tomu vyprovokovalo?
Hostování v milánské La Scale, kde jsem se poprvé setkala s José Curou. Když jsem se s ním viděla na společné fotografii, tak jsem si říkala: Pro boha živého, ještě že zpíváme v té Giocondě a že ten tenor Giocondu nechce, protože já bych se sama také nechtěla. To bylo něco strašného. Skoro jsem z toho měla depresi. Do té doby jsem většinou zpívala s tenory menšího vzrůstu, s bříškem. Vedle nich se nějak ztratilo, jak vypadám. Ale teď jsem stála vedle krásného chlapa. Kdybych si tu fotografii tenkrát dala na lednici, tak bych ji už nikdy neotevřela. Radši bych u ní umřela hlady.
Dá větší práci zhubnout, nebo si váhu udržet?
Víte, dieta je o tom, že se o sebe staráte, že si na sebe uděláte čas. Já si pořád pro sebe vařím, nosím si na zkoušky svačiny. V restauracích skoro nejím. Radši si dám něco doma a tam už jenom salát. Ale lednici mám plnou jídla. Já nesnáším takové ty diety, kdy doma nic nemáte. Myslím si, že je to chyba. Já musím vědět, že si to nesmím dát, a ne mít doma prázdnou lednici, protože pak můžete při pohledu na nějaké dobroty selhat. Samozřejmě, člověk někdy zakopne a upadne, ale zase se musí zvednout a svou chybu napravit.
Vraťme se k Rusalce, jak se vám pracuje s panem Troškou?
S ním se pracuje báječně, protože je to pohodový člověk a je s ním spousta legrace. Myslím si, že by mohl být i trošku přísnější. Já mám ráda takové ty režiséry, kteří se i rozčilí, na zkouškách je pak napětí a všichni na sobě začnou pracovat.
Je jiný tím, že točí filmy?
Ano, určitě. Například rád pracuje na detailech. To někteří operní režiséři nedělají. Ale já jsem na to zvenku zvyklá. Tam to vyžadují taky.
Pan Troška je za svou tvorbu dost kritizován. Jak ve filmu, tak v opeře. Jeho poslední operu kritika ztrhala. Unesete, pokud budete s Rusalkou vybučeni podobně, jako byl svého času vybučen Pitínského Dalibor v Národním divadle?
Tady je zásadní rozdíl. Mně se Troškovo pojetí líbí, ale pojetí pana Pitínského se mi od začátku nelíbilo, protože jsem nevěděla, co tam mám dělat. Šlo absolutně proti libretu. Ale hlavní rozdíl mezi panem Troškou a panem Pitínským je v tom, že pan Troška, i kdyby se režie divákům nelíbila, na jevišti při děkovačce zůstane, kdežto pan Pitínský uteče. A to byl vlastně můj problém, protože já nesnáším slabochy. Já jsem zažila spousty inscenací, kdy se režie divákům nelíbila. Ten režisér byl zelený, myslel si o těch lidech bůhvíco, ale stál si za svým dílem. Vy jako operní pěvec musíte režiséra respektovat, nebo jít od toho. A pokud vás režisér pro svoji věc až zneužije, třeba tím, že tomu od začátku vůbec nevěříte a jenom splňujete jeho požadavky, a pak ještě uteče z děkovačky a vy tam zůstanete, tak si říkáte, proč my jsme to vlastně dělali, když ten, který to vymyslel, utekl? Já říkám, že když měl tolik kuráže takového Dalibora na Národním divadle udělat, tak si tam měl do důsledku nést i všechny následky.
Vy nejste předem seznámena s pojetím projektu, do kterého jdete?
Převážně ne. Většinou dostanete nabídku, jestli chcete někde zpívat za tři roky určitou postavu, ale jméno režiséra, nebo jaká to bude produkce, vám ani neřeknou. Anebo se třeba nezeptáte a pak najednou rok předtím zjistíte, o koho jde, a říkáte si: Ježíšikriste, vždyť to bude určitě hrůza, a také to hrůza je, protože ti lidé se málokdy změní. Když pak smlouvu zrušíte, tak o vás kolují řeči, že jste nafoukaná, že si nevážíte nabídek, a nechtějí s vámi spolupracovat.
Dnes slavíte narozeniny. Je vám čtyřiačtyřicet. Uvažujete ještě o mateřství?
Já mám pocit, že už mi trošičku ujel vlak. Asi jsem se moc dlouho rozmýšlela. Anebo je v tom pohodlnost. Už jsem si zvykla na svůj způsob života, mám ráda svobodu, ráda se věnuji své práci a přátelům, a tak se mi to líbí. Ale možná, že jednou přijde doba, kdy… Ale to si pak řeknu: Ne ne ne, rozhodla sis to takhle, tak si tady neplač!
Takže už jste si to všechno podtrhla, sečetla a názor nezměníte?
Já si myslím, že už asi vím, co bych od života chtěla.
Co by to mělo být?
Chtěla bych spokojený život, aby mi to ještě nějaký čas zpívalo, aby mě diváci měli rádi, aby se mi dařilo aspoň tak, jak se mi daří, nebo třeba ještě trošku líp, a aby tady ještě dlouho byli lidé, které mám ráda, protože je mi s nimi dobře.
V červnu se zúčastníte Českého festivalu ve washingtonském Kennedyho centru. Budete tam zpívat i árii Měsíčku na nebi hlubokém z Rusalky?
Ta bude přídavek. A další přídavek, jestli lidé budou tleskat, bude árie Kostelničky Co chvíla. Ještě nemáme program zcela upřesněný, ale z devadesáti procent přednesu český repertoár. Určitě tam zařadím písně Dvořáka, Martinů nebo Janáčka a pak i českou operní tvorbu.
 Operní pěvkyně Eva Urbanová |
 |
 Slavnostní otevření hokejové haly Sazka- Operní pěvkyně Eva Urbanová a Petr Kolář. |
 Operní pěvkyně Eva Urbanová |
 Eva Urbanová zpívá duet se Štefanem Margitou |
