Poslední dobou především ve velkých městech přibývá svobodných žen okolo třicítky. Dá se poznat, kolik z nich žije bez stálého partnerského vztahu dobrovolně, a kolik nedobrovolně?
Na první pohled určitě ne. Ale myslím, že spousta si jich na tu dobrovolnost hraje. Je to pro ně taky jediná možnost, jak si zachovat tvář a neshodit se před svým okolím.
Jak nejčastěji takové nedobrovolné singles vznikají, jak k nechtěné osamělosti dospějí?
Dost často k ní dospějí po nějaké nešťastné lásce nebo po dlouhém, několikaletém vztahu, který najednou skončí. Někdy třeba za to může nějaká nemoc... A některé dívky vybírají, vybírají, až přeberou. Také pokud někdo nějakou dobu žije sám, zvykne si na to a už je těžko schopen se někomu přizpůsobovat. Dnešní ženy umějí být velmi soběstačné, muže v podstatě nepotřebují. Když to po čase zjistí, odmítnou se pak přepnout do role manželky, která nosí svému muži bačkory.
Ale některé z těchto samostatných žen to třeba kvůli touze po dítěti udělají, ne?
Udělají, ale otázka je, jak dlouho takový vztah vydrží.
Z toho, co říkáte, vyplývá, že ženy jsou univerzálnější než muži. Jsou schopny hrát víc životních rolí...
To určitě. Podstatné právě je, pro kterou se nakonec rozhodnou.
Jsou povolání, která téměř svádějí nebo nutí k tomu, aby ženy žily samy, aby se nehnaly do manželství?
Mě vždycky napadnou letušky. Jsou pořád někde pryč... Neumím si představit, že by jim to manžel toleroval. Nebo umělkyně. Budou to asi povolání, která ženu natolik baví a zaměstnávají, že třeba na rodinu nepomyslí.
Proč neprovdaných třicátnic přibývá?
Souvisí to s populační explozí kolem roku 1970. V roce 1990 u nás totiž žilo spoustu dívek okolo dvaceti let. Za normálních okolností by se začaly vdávat, protože komunizmus žádné velké perspektivy nenabízel. Počátkem devadesátých let to bylo právě naopak. Dívky začaly studovat, cestovat, poznávat jiné způsoby života. Některé z nich založení rodiny jen odložily. Ale jiným se svobodný život tak zalíbil, že ho nehodlají měnit. I když i ty teď ve svých třiceti aspoň trochu uvažují, jestli není lepší mít místo psa a svobody dvě děti a manžela.
A pokud dojdou k tomu, že lepší bude ten manžel, kam ho mají jít hledat?
No to se mě ptáte moc. Ale řekla bych, že takové ženy budou mít na partnera dost jiné nároky. Nebudou potřebovat bohatého s bytem a autem, protože to ony mají. Budou chtít drsně řečeno spíš gigola nebo takového toho jemného, galantního muže, který je bude neustále obdivovat, chválit a pouštět do dveří. Kde je hledat, to přesně nevím. I když... možná by se mohl prolomit ten starý zvyk, totiž - hledat si vždy alespoň o pár let staršího partnera. Mohly by zabrousit mezi vrstevníky nebo i mezi mladší muže. Jinak by se mohly dostat do něčeho, čemu se říká opravdu strašně: sňateční tíseň.
