Jsou jen RARITAMI, anebo dokážou zcela nahradit muže? Jak se žije ženám v profesích, kde by podle vžitých představ měli vystupovat pouze stoprocentní chlapi?
Asi jen málokterý muž přizná, že mu vadí, když jeho manželka řídí auto lépe než on. Byť je to mnohdy pravda. Ostatně, vtipů o řidičkách v posledních letech rapidně ubylo. Žena za volantem už není ani trochu zvláštní. Ale policejní komisařka, která míří pistolí na nebezpečného mafiána? Nebo pilotka se stovkou pasažérů na palubě svého boeingu? Případně spojařka a výsadkářka u bojové roty? Není to přece jen příliš? Není.
Příběh první
Ve jménu zákona...
Noční vysedávání v autech, pokažený žaludek ze stále stejných obložených baget, cola a kafe na povzbuzení. Kilová pistole u pasu... Mladá kriminalistka z útvaru pro odhalování organizovaného zločinu je na tom ve službě stejně jako její mužští kolegové. Navíc si však někam pod sedadlo dává taštičku s řasenkou, deodorantem a zubní pastou s kartáčkem na zuby. To když jsme někde celou noc," říká policistka. S úsměvem dodává, že v tom se jako žena liší: Nechci skončit jako nějaká chlapice. Mužští jsou větší čuňata, místo zubní pasty si nad ránem vykouří cigaretu." Své jméno nemůže zveřejnit, ani bydliště, tím méně se nechat vyfotografovat s odkrytou tváří. Obvykle neprozrazuje, že pracuje u policie. Ani rodiče přesně neznají náplň její detektivní práce. Zločinci, proti nimž zasahuje, jsou totiž mimořádně nebezpeční. Vždyť jde o život. A nejen v okamžicích, kdy si namísto civilního oděvu navlékne černou kombinézu, kuklu, neprůstřelnou vestu a spolu s ostatními vyrazí zatknout ozbrojeného mafiána. Scénám z akčních filmů předchází detailní vyšetřování, sledování, sbírání důkazů... Půvabná žena se pro službu v policii rozhodla po skončení střední školy. Přihlásila se k bakalářskému studiu na policejní akademii a pár let po jeho absolvování se dostala do odboru zabývajícího se obzvlášť nebezpečnou trestnou činností, kterou páchají cizinci. Potkám-li třeba nejslušnějšího cizince podnikajícího v naší republice, budu k němu zpočátku hodně ostražitá. Nechci všechny házet do jednoho pytle, ale naučila jsem se opatrnosti. Vidím, jak vysoké je procento jejich kriminální činnosti," naznačuje policistka své pracovní zaměření. Profesionální návyky ji neopouštějí ani ve volném čase. Jede-li domů autem, pozorně sleduje vozy ve zpětném zrcátku. Vrací-li se pěšky, nejde rovnou za nosem. Stále sleduje okolí. I při našem setkání si sedla v restauraci tak, aby měla neustálý přehled o dění kolem sebe. Chová se a přemýšlí jinak než její vrstevnice. Jsou lehkovážnější, často si samy říkají o potíže. V noci si klidně vykračují temným parkem, do začouzené putyky vyrazí v drahém oblečení, při cestě do ciziny neznají ani číslo na český konzulát." Minimum volna, neohraničená pracovní doba, kolem sebe takřka samí chlapi. Spousta práce za malé peníze. Platí si stavební spoření, ale žádná banka jí zatím neposkytla úvěr na malý být. Prý by neměla hypotéku z čeho splácet. Přitom bojuje proti lidem, kteří si bezohledným porušováním zákonů přišli na velké peníze. Pro ně jsme ušmudlanými policajtíky v sešlapaných botách." Jak těžké je najít za takových okolností stálého životního partnera? Nepoznala jsem kromě policisty žádného, který by byl ochoten tohle tolerovat," přiznává kriminalistka. Při svém atraktivním zjevu by o nápadníky neměla mít nouzi. Přesto je zatím svobodná a bezdětná. Domnívá se, že budoucí manžel musí být od policie. Jiný by nikdy nepochopil, proč nejsem v noci doma, proč nemůžu jít do kina, proč nemám volný víkend..." Na založení rodiny zatím nepomýšlí, ale ví, že jednou to přijde. Až se rozhodnu mít děti, řeknu dost, s tím, co nyní dělám, budu muset skončit. Teď se ke mně můj nadřízený chová jako ke každému jinému a já bych ani nechtěla nějaké úlevy kvůli tomu, že jsem ženská. Ovšem kdybych měla děti, asi by mě občas šetřil a neposílal do všech akcí. A to by mi vadilo!" Potřebuje být rovnocenným partnerem v týmu. Dokáže to i ve vypjatých chvílích, kdy musí razantně zasáhnout. Zatýkaný nebezpečný zločinec si ani nestačí uvědomit, že proti němu stojí žena. Mám kuklu, řvu na něj policie!, a když navíc kouká do ústí pistole, je v šoku. Nedávno jsem takhle vyrazila proti chlapovi, který měl hodně přes sto kilo. Ale zákrok proběhl tak rychle, že se nezmohl na žádný odpor." V takovém případě pak nezáleží na vrozených fyzických dispozicích. Kolega třeba uzvedne víc kilo, jeho hrubá fyzická síla je pochopitelně větší. Naproti tomu žena může přispět svou vyšší intuicí, všímavostí a jakousi přirozenou šťouravostí. Věřím, že si toho moji parťáci všimli a že mě berou. Fakt je ale ten, že chlapi těžce nesou, je-li někdy žena v práci hodnocena lépe než oni."
Příběh druhý
V oblacích...
Urostlý, šlachovitý, s ostře řezanými rysy ve tváři, prostě fešák tak vyhlíží vzorový pilot dopravního letadla z akčních filmů. Lidé by snad byli ještě ochotni připustit, že může být mírně podsaditý a s prořídlými vlasy. Sotva by si však dovedli představit, že za kniplem vzdušného obra sedí žena. Viděla jsem ji, fakt je tam ženská, šeptala jedna z pasažérek před startem Boeingu 737 300 patřícího letecké společnosti Fischer air. A co by tam prosím tě dělala, vysmíval se jí manžel. Neprávem. Už třetím rokem pilotuje Fischerovy boeingy osmadvacetiletá Slovenka Andrea Decká. Ačkoliv v zahraničí se prý ženy v téhle prestižní profesi objevují častěji než u nás, není ani v cizině letištní personál na pilotky přivyklý. Stává se, že si mě navzdory jiné uniformě pletou s letuškou," říká absolventka žilinské vysoké školy dopravní. Zřejmě to bere s nadhledem, neboť se usmívá. Ostatně, každému na potkání nevykládá, jaké je její povolání. Vyhýbám se tomu. Dopravní pilot není zrovna častou prací, pro ženu už vůbec ne. Lidé by byli dost překvapeni, nebo by mi ani nevěřili." Andrea Decká však marně vzpomíná na nějaký klíčový okamžik, kdy ona sama uvěřila tomu, že by mohla sedět v kokpitu dopravního letounu. Od patnácti let jsem se věnovala plachtění, a když jsme se pak na gymnáziu rozhodovali, co dál, měla jsem jasno budu létat." Snad si ani neuvědomovala, jak málo je její úmysl reálný. Žádné ženě na Slovensku se do té doby nepodařilo pilotovat velké dopravní letadlo. Představte si, že jsem to ani nevěděla." Při vysokoškolském studiu si připlácela na letový výcvik, což vydalo na pěknou sumičku zhruba 450 tisíc slovenských korun. Něco dali sponzoři, něco půjčili rodiče a zbytek si vydělala v Anglii při zemědělských brigádách. Skeptici z jejího okolí to však považovali za vyhozené peníze. Ženské se něco takového stejně nemůže podařit, sýčkovali. Už se zdálo, že měli pravdu. Tři roky po získání titulu inženýrky marně sháněla uplatnění. A když to pak vypadalo na Air Slovakia, ozvali se od Fischera. V dubnu 2000 poprvé odstartovala jako druhý pilot s lidmi na palubě. To víte, že jsem cítila trému. Nebo spíš zvláštní vzrušení. Třeba už ve chvíli, kdy jsem měla do mikrofonu poprvé promluvit s řízením letového provozu." Kapitán jí hned napoprvé svěřil i přistání. Trochu jsem při něm vyplavala, to znamená, že profil přistání nebyl ideálním obloukem, ale nijak zvlášť to nedrclo." Všechno je jednou poprvé. Když Andrea Decká vyfasovala první pilotní uniformu, zkoumavě se prohlížela v zrcadle. A nebyla nadšená. Sako střižené pro chlapy, kalhoty také vyloženě pánské, s kapsou vzadu a sámky vpředu. Když si je vezmu, tak mě to na břiše nafoukne," stýská si, ale sako má teď již vypasované. Samozřejmě že dvaatřicet pilotů letecké společnosti svou jedinou ženskou kolegyni zprvu zvědavě okukovalo. A oťukávalo. Asi to pro ně bylo zpestření," připouští Andrea Decká. Ještě dnes zaslechne, jak se kolegové vzájemně špičkují: Letíš s Andreou, doufám, že ses nasprejoval. Žerty anebo galantnost však musejí jít v oblacích stranou. Druhý pilot není v žádném případě jenom pro okrasu, jeho spolupráce s kapitánem je zcela nezbytná. Musí mezi námi panovat naprostá souhra. Cestující mě asi pořád berou jako raritu, ale kolegové už si na ženskou po své pravé ruce zvykli, už mě vstřebali." Považují ji za rovnocennou partnerku? Myslím, že nedělají rozdíl mezi tím, zda letí s mužem, nebo se mnou," doufá mladá žena, která by časem ráda složila kapitánské zkoušky. Co pak, až bude v kokpitu vystupovat v roli nadřízeného? Unesou muži tuhle změnu? Uvidíme," říká pilotka, která nikdy nepočítala s tím, že by dělala nějakou neženskou" práci. Ani v případném založení rodiny někdy v budoucnu nespatřuje zásadní problém. Zatím dlouhodobě neplánuju, ale pochopitelně chci mít děti. S tolerantním partnerem to lze zvládnout tak, abych nemusela s létáním skončit."
Příběh třetí
Ve zbrani...
Do pětadvaceti to byla obyčejná" dívka z Vysočiny. Měla za sebou maturitu na střední zemědělské škole a pracovala jako zootechnička. Najednou mi připadlo, že musím se svým životem něco podniknout," vzpomíná Helena Vrzalová. Nechtěla jsem zůstat do smrti na vesnici a u krav. A tak jsem odešla k armádě." Proč zrovna mezi vojáky? Vždy mě lákalo dobrodružství, vždycky jsem měla vztah k trampingu. A měla jsem i sny toužila jsem létat a také studovat psychologii." Dnes může čtyřiatřicetiletá podpraporčice spokojeně tvrdit, že se jí v armádě daří sny realizovat. Dobrodružství? Ano, při půlroční misi na území bývalé Jugoslávie si ho užila. Tramping? Zajisté, při výcviku v terénu jsou dny a noci v lese samozřejmostí. Létání? Už sto devět seskoků s padákem! Psychologie? Helena Vrzalová, spojařka z průzkumného praporu 4. brigády rychlého nasazení v posádce Bechyně, studuje psychologii na Palackého univerzitě v Olomouci. Asi nejvíc o mezilidských vztazích poznala při zahraniční misi v Dolní Lubiji od března do října 1999. Pracovala jsem jako jediná ženská s deseti neznámými chlapy na kopci v osamělém domě, kde jsme obsluhovali spojovací stanici. Spali jsme po čtyřech ve třech místnůstkách." Zdálo by se, že přítomnost ženy všechny muže rozveselí, že si ji budou hýčkat a předcházet. Jenže opak byl pravdou. Zpestření? Ano, kdyby tam měli babu jenom na návštěvě tak na hodinku. Ale nastálo? Chlapi se báli, že jim budu překážet a omezovat je, nadávat jim za špinavé nádobí, že si vyhradím svůj čas na sprchu." Když však viděli, že jejich kolegyně maká jako ostatní a nevyžaduje nic extra, postupně se srovnali. Až později mi přiznali, že mě chtěli z kopce vyštvat." Helena Vrzalová za roky v armádě poznala, že někteří vojáci roli žen v uniformě nikdy nedocení. Jsou tací, kteří neskousnou, že jim ženská fušuje do řemesla. Ani za nic nechtějí připustit, že by zvládla práci vojenského profesionála stejně dobře jako oni." A zvládne ji? Může být opravdu za všech okolností stejně výkonná"? Ne!" tvrdí podpraporčice. Do skutečně bojových skupin bych zařazení ženy nedoporučovala. Její přítomnost tam vždycky bude dělat zlou krev. Nastanou rozvraty, budou jí dělat podrazy. Žena nezvládne tak tvrdé nároky téhle služby, její tělesná schrána prostě není natolik odolná, fyzicky by odešla dříve než ostatní." K tomuto poznání musela Helena Vrzalová dozrát věkem i zkušenostmi. Jsem sice v bojové rotě, ale ve spojařské skupině, která nepřichází do přímých akcí. A jsem za to ráda, protože v bojové skupině bych být nechtěla. Je zbytečné si dokazovat něco, co není potřeba." Helena Vrzalová, zatím svobodná a bezdětná, je smířena s tím, že svou práci spojařky nebude dělat věčně. Člověk stárne a celý život nemohu spát ve sněhu a na mrazu, to organizmus nevydrží," vysvětluje a dívá se o pár let dopředu: Až dostuduju, měla bych nastoupit do funkce psychologa. A pak budu mít čas na rodinu a děti."
Z bezohlednými zločinci si po důkladném policejním výcviku umí poradit i zdánlivě křehká dívka jako muži
Podpraporčice Helena Vrzalová připouští, že ženy nepatří do armádních bojových skupin
Věřili byste, že tahle mladá, štíhlá žena umí vzlétnout i přistát s Boeingem 737?
Cestující mě asi pořád berou jako raritu, ale kolegové si už na ženu zvykli," tvrdí pilotka Andrea Decká
Asi jen málokterý muž přizná, že mu vadí, když jeho manželka řídí auto lépe než on. Byť je to mnohdy pravda. Ostatně, vtipů o řidičkách v posledních letech rapidně ubylo. Žena za volantem už není ani trochu zvláštní. Ale policejní komisařka, která míří pistolí na nebezpečného mafiána? Nebo pilotka se stovkou pasažérů na palubě svého boeingu? Případně spojařka a výsadkářka u bojové roty? Není to přece jen příliš? Není.
Příběh první
Ve jménu zákona...
Noční vysedávání v autech, pokažený žaludek ze stále stejných obložených baget, cola a kafe na povzbuzení. Kilová pistole u pasu... Mladá kriminalistka z útvaru pro odhalování organizovaného zločinu je na tom ve službě stejně jako její mužští kolegové. Navíc si však někam pod sedadlo dává taštičku s řasenkou, deodorantem a zubní pastou s kartáčkem na zuby. To když jsme někde celou noc," říká policistka. S úsměvem dodává, že v tom se jako žena liší: Nechci skončit jako nějaká chlapice. Mužští jsou větší čuňata, místo zubní pasty si nad ránem vykouří cigaretu." Své jméno nemůže zveřejnit, ani bydliště, tím méně se nechat vyfotografovat s odkrytou tváří. Obvykle neprozrazuje, že pracuje u policie. Ani rodiče přesně neznají náplň její detektivní práce. Zločinci, proti nimž zasahuje, jsou totiž mimořádně nebezpeční. Vždyť jde o život. A nejen v okamžicích, kdy si namísto civilního oděvu navlékne černou kombinézu, kuklu, neprůstřelnou vestu a spolu s ostatními vyrazí zatknout ozbrojeného mafiána. Scénám z akčních filmů předchází detailní vyšetřování, sledování, sbírání důkazů... Půvabná žena se pro službu v policii rozhodla po skončení střední školy. Přihlásila se k bakalářskému studiu na policejní akademii a pár let po jeho absolvování se dostala do odboru zabývajícího se obzvlášť nebezpečnou trestnou činností, kterou páchají cizinci. Potkám-li třeba nejslušnějšího cizince podnikajícího v naší republice, budu k němu zpočátku hodně ostražitá. Nechci všechny házet do jednoho pytle, ale naučila jsem se opatrnosti. Vidím, jak vysoké je procento jejich kriminální činnosti," naznačuje policistka své pracovní zaměření. Profesionální návyky ji neopouštějí ani ve volném čase. Jede-li domů autem, pozorně sleduje vozy ve zpětném zrcátku. Vrací-li se pěšky, nejde rovnou za nosem. Stále sleduje okolí. I při našem setkání si sedla v restauraci tak, aby měla neustálý přehled o dění kolem sebe. Chová se a přemýšlí jinak než její vrstevnice. Jsou lehkovážnější, často si samy říkají o potíže. V noci si klidně vykračují temným parkem, do začouzené putyky vyrazí v drahém oblečení, při cestě do ciziny neznají ani číslo na český konzulát." Minimum volna, neohraničená pracovní doba, kolem sebe takřka samí chlapi. Spousta práce za malé peníze. Platí si stavební spoření, ale žádná banka jí zatím neposkytla úvěr na malý být. Prý by neměla hypotéku z čeho splácet. Přitom bojuje proti lidem, kteří si bezohledným porušováním zákonů přišli na velké peníze. Pro ně jsme ušmudlanými policajtíky v sešlapaných botách." Jak těžké je najít za takových okolností stálého životního partnera? Nepoznala jsem kromě policisty žádného, který by byl ochoten tohle tolerovat," přiznává kriminalistka. Při svém atraktivním zjevu by o nápadníky neměla mít nouzi. Přesto je zatím svobodná a bezdětná. Domnívá se, že budoucí manžel musí být od policie. Jiný by nikdy nepochopil, proč nejsem v noci doma, proč nemůžu jít do kina, proč nemám volný víkend..." Na založení rodiny zatím nepomýšlí, ale ví, že jednou to přijde. Až se rozhodnu mít děti, řeknu dost, s tím, co nyní dělám, budu muset skončit. Teď se ke mně můj nadřízený chová jako ke každému jinému a já bych ani nechtěla nějaké úlevy kvůli tomu, že jsem ženská. Ovšem kdybych měla děti, asi by mě občas šetřil a neposílal do všech akcí. A to by mi vadilo!" Potřebuje být rovnocenným partnerem v týmu. Dokáže to i ve vypjatých chvílích, kdy musí razantně zasáhnout. Zatýkaný nebezpečný zločinec si ani nestačí uvědomit, že proti němu stojí žena. Mám kuklu, řvu na něj policie!, a když navíc kouká do ústí pistole, je v šoku. Nedávno jsem takhle vyrazila proti chlapovi, který měl hodně přes sto kilo. Ale zákrok proběhl tak rychle, že se nezmohl na žádný odpor." V takovém případě pak nezáleží na vrozených fyzických dispozicích. Kolega třeba uzvedne víc kilo, jeho hrubá fyzická síla je pochopitelně větší. Naproti tomu žena může přispět svou vyšší intuicí, všímavostí a jakousi přirozenou šťouravostí. Věřím, že si toho moji parťáci všimli a že mě berou. Fakt je ale ten, že chlapi těžce nesou, je-li někdy žena v práci hodnocena lépe než oni."
Příběh druhý
V oblacích...
Urostlý, šlachovitý, s ostře řezanými rysy ve tváři, prostě fešák tak vyhlíží vzorový pilot dopravního letadla z akčních filmů. Lidé by snad byli ještě ochotni připustit, že může být mírně podsaditý a s prořídlými vlasy. Sotva by si však dovedli představit, že za kniplem vzdušného obra sedí žena. Viděla jsem ji, fakt je tam ženská, šeptala jedna z pasažérek před startem Boeingu 737 300 patřícího letecké společnosti Fischer air. A co by tam prosím tě dělala, vysmíval se jí manžel. Neprávem. Už třetím rokem pilotuje Fischerovy boeingy osmadvacetiletá Slovenka Andrea Decká. Ačkoliv v zahraničí se prý ženy v téhle prestižní profesi objevují častěji než u nás, není ani v cizině letištní personál na pilotky přivyklý. Stává se, že si mě navzdory jiné uniformě pletou s letuškou," říká absolventka žilinské vysoké školy dopravní. Zřejmě to bere s nadhledem, neboť se usmívá. Ostatně, každému na potkání nevykládá, jaké je její povolání. Vyhýbám se tomu. Dopravní pilot není zrovna častou prací, pro ženu už vůbec ne. Lidé by byli dost překvapeni, nebo by mi ani nevěřili." Andrea Decká však marně vzpomíná na nějaký klíčový okamžik, kdy ona sama uvěřila tomu, že by mohla sedět v kokpitu dopravního letounu. Od patnácti let jsem se věnovala plachtění, a když jsme se pak na gymnáziu rozhodovali, co dál, měla jsem jasno budu létat." Snad si ani neuvědomovala, jak málo je její úmysl reálný. Žádné ženě na Slovensku se do té doby nepodařilo pilotovat velké dopravní letadlo. Představte si, že jsem to ani nevěděla." Při vysokoškolském studiu si připlácela na letový výcvik, což vydalo na pěknou sumičku zhruba 450 tisíc slovenských korun. Něco dali sponzoři, něco půjčili rodiče a zbytek si vydělala v Anglii při zemědělských brigádách. Skeptici z jejího okolí to však považovali za vyhozené peníze. Ženské se něco takového stejně nemůže podařit, sýčkovali. Už se zdálo, že měli pravdu. Tři roky po získání titulu inženýrky marně sháněla uplatnění. A když to pak vypadalo na Air Slovakia, ozvali se od Fischera. V dubnu 2000 poprvé odstartovala jako druhý pilot s lidmi na palubě. To víte, že jsem cítila trému. Nebo spíš zvláštní vzrušení. Třeba už ve chvíli, kdy jsem měla do mikrofonu poprvé promluvit s řízením letového provozu." Kapitán jí hned napoprvé svěřil i přistání. Trochu jsem při něm vyplavala, to znamená, že profil přistání nebyl ideálním obloukem, ale nijak zvlášť to nedrclo." Všechno je jednou poprvé. Když Andrea Decká vyfasovala první pilotní uniformu, zkoumavě se prohlížela v zrcadle. A nebyla nadšená. Sako střižené pro chlapy, kalhoty také vyloženě pánské, s kapsou vzadu a sámky vpředu. Když si je vezmu, tak mě to na břiše nafoukne," stýská si, ale sako má teď již vypasované. Samozřejmě že dvaatřicet pilotů letecké společnosti svou jedinou ženskou kolegyni zprvu zvědavě okukovalo. A oťukávalo. Asi to pro ně bylo zpestření," připouští Andrea Decká. Ještě dnes zaslechne, jak se kolegové vzájemně špičkují: Letíš s Andreou, doufám, že ses nasprejoval. Žerty anebo galantnost však musejí jít v oblacích stranou. Druhý pilot není v žádném případě jenom pro okrasu, jeho spolupráce s kapitánem je zcela nezbytná. Musí mezi námi panovat naprostá souhra. Cestující mě asi pořád berou jako raritu, ale kolegové už si na ženskou po své pravé ruce zvykli, už mě vstřebali." Považují ji za rovnocennou partnerku? Myslím, že nedělají rozdíl mezi tím, zda letí s mužem, nebo se mnou," doufá mladá žena, která by časem ráda složila kapitánské zkoušky. Co pak, až bude v kokpitu vystupovat v roli nadřízeného? Unesou muži tuhle změnu? Uvidíme," říká pilotka, která nikdy nepočítala s tím, že by dělala nějakou neženskou" práci. Ani v případném založení rodiny někdy v budoucnu nespatřuje zásadní problém. Zatím dlouhodobě neplánuju, ale pochopitelně chci mít děti. S tolerantním partnerem to lze zvládnout tak, abych nemusela s létáním skončit."
Příběh třetí
Ve zbrani...
Do pětadvaceti to byla obyčejná" dívka z Vysočiny. Měla za sebou maturitu na střední zemědělské škole a pracovala jako zootechnička. Najednou mi připadlo, že musím se svým životem něco podniknout," vzpomíná Helena Vrzalová. Nechtěla jsem zůstat do smrti na vesnici a u krav. A tak jsem odešla k armádě." Proč zrovna mezi vojáky? Vždy mě lákalo dobrodružství, vždycky jsem měla vztah k trampingu. A měla jsem i sny toužila jsem létat a také studovat psychologii." Dnes může čtyřiatřicetiletá podpraporčice spokojeně tvrdit, že se jí v armádě daří sny realizovat. Dobrodružství? Ano, při půlroční misi na území bývalé Jugoslávie si ho užila. Tramping? Zajisté, při výcviku v terénu jsou dny a noci v lese samozřejmostí. Létání? Už sto devět seskoků s padákem! Psychologie? Helena Vrzalová, spojařka z průzkumného praporu 4. brigády rychlého nasazení v posádce Bechyně, studuje psychologii na Palackého univerzitě v Olomouci. Asi nejvíc o mezilidských vztazích poznala při zahraniční misi v Dolní Lubiji od března do října 1999. Pracovala jsem jako jediná ženská s deseti neznámými chlapy na kopci v osamělém domě, kde jsme obsluhovali spojovací stanici. Spali jsme po čtyřech ve třech místnůstkách." Zdálo by se, že přítomnost ženy všechny muže rozveselí, že si ji budou hýčkat a předcházet. Jenže opak byl pravdou. Zpestření? Ano, kdyby tam měli babu jenom na návštěvě tak na hodinku. Ale nastálo? Chlapi se báli, že jim budu překážet a omezovat je, nadávat jim za špinavé nádobí, že si vyhradím svůj čas na sprchu." Když však viděli, že jejich kolegyně maká jako ostatní a nevyžaduje nic extra, postupně se srovnali. Až později mi přiznali, že mě chtěli z kopce vyštvat." Helena Vrzalová za roky v armádě poznala, že někteří vojáci roli žen v uniformě nikdy nedocení. Jsou tací, kteří neskousnou, že jim ženská fušuje do řemesla. Ani za nic nechtějí připustit, že by zvládla práci vojenského profesionála stejně dobře jako oni." A zvládne ji? Může být opravdu za všech okolností stejně výkonná"? Ne!" tvrdí podpraporčice. Do skutečně bojových skupin bych zařazení ženy nedoporučovala. Její přítomnost tam vždycky bude dělat zlou krev. Nastanou rozvraty, budou jí dělat podrazy. Žena nezvládne tak tvrdé nároky téhle služby, její tělesná schrána prostě není natolik odolná, fyzicky by odešla dříve než ostatní." K tomuto poznání musela Helena Vrzalová dozrát věkem i zkušenostmi. Jsem sice v bojové rotě, ale ve spojařské skupině, která nepřichází do přímých akcí. A jsem za to ráda, protože v bojové skupině bych být nechtěla. Je zbytečné si dokazovat něco, co není potřeba." Helena Vrzalová, zatím svobodná a bezdětná, je smířena s tím, že svou práci spojařky nebude dělat věčně. Člověk stárne a celý život nemohu spát ve sněhu a na mrazu, to organizmus nevydrží," vysvětluje a dívá se o pár let dopředu: Až dostuduju, měla bych nastoupit do funkce psychologa. A pak budu mít čas na rodinu a děti."
Z bezohlednými zločinci si po důkladném policejním výcviku umí poradit i zdánlivě křehká dívka jako muži
Podpraporčice Helena Vrzalová připouští, že ženy nepatří do armádních bojových skupin
Věřili byste, že tahle mladá, štíhlá žena umí vzlétnout i přistát s Boeingem 737?
Cestující mě asi pořád berou jako raritu, ale kolegové si už na ženu zvykli," tvrdí pilotka Andrea Decká
