Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Železný muž Jan Železný

  20:53aktualizováno  20:53
Jeho vysněný hod nikdy nepřijde. Jan Železný je s tím smířen. "Člověk vždycky najde nějakou chybu," říká. "K ideálnímu hodu se můžu přiblížit, ale vždycky najdu něco, co se dá zlepšit." V historii světového sportu není lepšího oštěpaře, ale Železný sám v sobě dokonalost nenalézá. Přesto je dnes legendou. Kdo z těchto lidí podle vás nejvíc prospěl České republice?

Drží světový rekord, třikrát vyhrál mistrovství světa a třikrát za sebou triumfoval na olympiádě. Jestli se některý český sportovec ve své slávě přibližuje běžci Emilu Zátopkovi, je jím právě Železný. "Nikdy se nechci s nikým srovnávat. Pro mě byl Emil nejlepším běžcem všech dob. To, co on, nikdy nikdo nedokáže. On je nezapomenutelný a výjimečný."

V šesti letech přehodil jez
V cizojazyčných sportovních ročenkách většinou stojí u jeho jména poznámka: Železný znamená iron man, železný muž. Symbolem jeho sportovních úspěchů je však spíše zlato. Jenže co Železný v cestě za ním překonal, to zvládají jen chlapi ze železa. Nebo lépe - se železnou vůlí.

Tělo závodníka, který dvacet let na vrcholné úrovni hází oštěpem, má v sobě bolestivé stopy obětí raubířské disciplíně, jak hod oštěpem nazval bývalý Železného trenér Jan Pospíšil. "Kolikrát si hodně koleduji. Viděli mě doktoři a ptali se, proč nejsem v invalidním důchodu. A nedělali si legraci," říká Železný.

Že ho tělo bolí, na to si velmi rychle zvykl. V disciplíně, kde se musí co nejrychleji rozeběhnout a pak zastavit na místě, to jinak nejde. "Zastavíte na fleku a pak vás to hodí dopředu. Je to jako náraz do zdi," vypráví Železný. "Jako sportovec nemůžu být stoprocentně fit, to by nebylo normální. Možná zamlada."

Železný ukazoval hned od počátku, co v něm vězí. Už z kočárku prý házel kameny. A když mu bylo šest, jedním z nich přehodil jez v Mnichově Hradišti. Jako malý kluk přirozeně zkoušel házet oštěpem tak jako oba jeho rodiče.

Zároveň však hrával házenou na křídle, v jednom týmu třeba s Romanem Bečvářem, pozdějším dlouholetým reprezentantem. "Ale já měl vždycky rád atletiku, byla pro mě něco víc. Vyrůstal jsem s kojeneckou flaškou na stadionu. Bylo důležité, že jsem se na začátku nepředřel. Trénoval mě otec a nechtěl mě zničit hned na začátku."

Trénink a zábava
Byly to zlaté bezstarostné časy. V roce 1983, to mu bylo sedmnáct, poprvé závodil na juniorském mistrovství Evropy. Za dva roky už byl na šampionátu favoritem, ale skončil čtvrtý. V devatenácti narukoval na vojnu do Banské Bystrice. Byl to první velký krok do světa. Dostal se od rodiny a kromě tréninku si také užíval.

"Žil jsem jako normální kluk, občas jsem si zašel na zábavu. Nebyl jsem ještě dodělaný sportovec, který ví, co chce, a jde za tím. Nebylo to profesionální. A nelituju toho, protože potom už mi to nechybělo. V začátku mi hodně pomohla žena, jako mladého mě usměrnila. Myslím, že jsme si oba vybrali dobře. Doufám, že to tak cítí i ona."

Mladý oštěpař, s dívkou svého života po boku, se vydal k velké kariéře. V roce 1987 hodil v Nitře první světový rekord. O rok později měl na olympiádě v Soulu vítězství na dosah. Až posledním pokusem ho přehodil Fin Korjus, o 16 centimetrů.

Chtěl jsem hodit ještě dál
Smutek ze zmařeného snu o olympijském vítězství? Ani náhodou. Železný se nesl na vlně úspěchů a plnil si své sny. Jenže potom odjel do Brna na vyšetření bolavých zad: měl dva prasklé obratle a mizivou šanci na další sportovní kariéru.

"Říkali, že se s tím nedá nic dělat. Profesor radil: Jeden rok nic nedělej, a když to nepůjde, tak to zabal. Jen si mě potřeboval vyfotit, aby to publikoval. Protože takový úraz ještě neviděl. Celé výzkumné týmy se na mě vykašlaly! Byl to pro mě šok. Byl jsem úplně mimo." Bylo mu dvaadvacet.

Záda už nikdy nebude mít úplně v pořádku. I když skončí s profesionálním sportem, bude muset pravidelně posilovat, aby předcházel bolestem. Jenže právě ve chvíli zoufalství a nejasné budoucnosti začala Železného vítězná cesta. Mohl skončit se sportem. Místo toho začal posilovat záda, zpevňovat si svalový korzet a to mu umožnilo pokračovat.

"Změnil jsem přípravu, speciálně jsem cvičil a neflákal jsem se, nechodil do hospody. Teprve tehdy jsem pochopil, jak strašně mám atletiku rád. Že se chci vrátit. Byla to složitá životní situace. Byl jsem ženatý a cítil jsem nejistotu. Všechno se na mě navalilo. Musel jsem zabrat."

Přišly úspěchy, ale i hořké chvíle. Na mistrovství světa 1991 přišel o účast ve finále po sporném přešlapu. V roce 1998 si v tréninku přivodil těžké zranění ramene a znovu mu hrozil konec. Opět se však vrátil, silnější než dříve. "Před tím zraněním jsem byl psychicky unavený. Přišel jsem na stadion plný lidí, ale nic mi to neříkalo. Hlavu jsem měl v útlumu. A hlava je všechno."

Po návratu potřetí zvítězil na olympiádě a před dvěma lety vyhrál na mistrovství světa zřejmě nejtěžší závod kariéry. V jeho průběhu přišel o vedení a k vítězství potřeboval hodit přes devadesát metrů, což do té doby na vrcholném závodě nikdy nedokázal. Tehdy však limit zlomil. Suverénně vyhrál a řekl: "Chtěl jsem hodit ještě dál."

Čas hrdinských činů
Kým je teď Železný? Zatím hlavně špičkovým sportovcem, kterému se rozbuší srdce, když přijde na stadion. "Chci bojovat o vítězství, a když prohrát, tak s hlavou vzhůru, je to ve mně."

Zbývá mu poslední sen - příští rok v Aténách vyhrát počtvrté v řadě olympijské hry. Pak se rozloučí. Kdo ví, co mu osud připraví? "Vím, že stačí chvilková neopatrnost, zlomím si nohu a život se změní, přestanu dělat hrdinské činy."

Železný si už vyzkoušel, jaké to je, být sportovním diplomatem. Dva roky zastupoval sportovce v Mezinárodním olympijském výboru. (Funkce se vzdal, aby se mohl soustředit na závěr své sportovní kariéry.) Mimo jiné rozhodoval, kde se bude v roce 2008 konat olympiáda.

Díval se kolem sebe a učil se. "V diplomacii musíte vážit slova. Tohle se u nás podceňuje. Na politické scéně se často řeknou věci... Ve světě se něco takového podstatně víc sleduje."

Také mu působí radost pozorovat, jak jeho poznatky, které během kariéry posbíral, působí na ostatní sportovce. Na soustředění v Africe právě dává trenérské rady ruskému soupeři Sergeji Makarovovi i nadějné atletce Barboře Špotákové. Svými názory přispívá k organizaci ostravského mítinku Zlatá tretra, jehož význam v posledních letech rychle roste.

"Sport je obchod, takže přemýšlím o marketingu. Doufám, že se budu moci zapojit třeba v Českém olympijském výboru. Měl bych o to zájem. Souvisí to se sportem a ten mám rád. Chtěl bych lidi přesvědčit o změně. Že sport není jen balík peněz a drogy. Je to činnost, která může člověku něco přinést. Čím víc budeme mít sportovců, tím méně lidí bude na ulici. Sport je tu proto, aby se lidi bavili. Občas se vyřádili, zanadávali si anebo byli šťastní."

JAN ŽELEZNÝ

Odkud jsem
Narodil jsem se 16. června 1966 v Mladé Boleslavi. Oba rodiče házeli oštěpem a pracovali ve Škodovce. Matka byla národní dorosteneckou rekordmankou, otec mě do mých devatenácti let trénoval. V roce 1987 jsem si vzal za ženu Martu Beňovskou, máme čtrnáctiletého Jana a třináctiletou Kateřinu. Žiju v rodinném domku v Kosmonosích u Mladé Boleslavi.

Čím vším jsem byl
Jsem vyučený automechanik, ale teď o tom nemám ponětí. Dřív jsem podnikal a podnikatelem jsem i teď jako profesionální sportovec. Díky sportu jsem dostal velkou školu života. Víckrát jsem byl nahoře i dole. Byl jsem členem Mezinárodního olympijského výboru. Byla to velká zkušenost. Doufám, že se do olympijského hnutí znovu zapojím.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Mám dvě děti, to je něco i pro chlapa. S tím jsem strašně spokojen. Vše, čím jsem prošel, mi hodně dalo. Poznal jsem svět, velké rozdíly v něm. Sportovní výsledky nepodceňuji. Plnil jsem si sny, které mě hnaly dopředu. Třikrát jsem vyhrál olympiádu i mistrovství světa, držím světový rekord.

Můj nejbližší velký úkol
Nenazval bych to úkolem. Mou sportovní představou je být na olympiádě v Aténách a být připraven soutěžit o medaili. Když budou ostatní lepší, nedá se nic dělat. Nikdo ani v politice, ani ve sportu si nemůže myslet, že je ten nejlepší a spasí svět.

Autor:



Nejčtenější

Leoš Mareš se podruhé oženil. Moniku Koblížkovou si vzal na zámku

Leoš Mareš a Monika Koblížková (Karlovy Vary, 3. července 2016)

Leoš Mareš (41) je od úterý podruhé ženáčem. Na zámku v Litomyšli si vzal svou přítelkyni Moniku Koblížkovou (36)....

Bavič Petr Novotný opět bojuje o život. Selhal mu organismus

Petr Novotný

Bavič a moderátor pořadů Novoty či Dobroty Petr Novotný (70) leží v nemocnici v kritickém stavu. Na ARO ve Vojenské...



Hlásí se další Trumpovy milenky. Playmate prozradila, jak tutlal zálety

Karen McDougalová (vpravo) si v roce 2001 zahrála v béčkovém filmu Aréna

Po bývalé pornoherečce Stephanii Cliffordové se začínají ozývat další ženy tvrdící, že měly sexuální styk s Donaldem...

Amerika nebyl dobrý nápad, pořád jsem brečela, přiznala Prachařová

Mariana Prachařová

Zpěvačka Mariana Prachařová (23) se rozhodla postavit na vlastní nohy a vydala se sama do Ameriky. Tímto rozhodnutím ze...

Lawrencová o úniku nahých fotek: Jako by se mnou spala celá planeta

Jennifer Lawrencová (Toronto, 10. září 2017)

Hvězda filmů X-Men a Hunger Games Jennifer Lawrencová (27) opět zavzpomínala na incident z roku 2014. Hackeři tenkrát...

Další z rubriky

VIDEO: Býk nabral zkušeného toreadora na rohy a málem ho ušlapal

Kolumbijský býk málem ušlapal zkušeného španělského toreadora.

Španělský toreador Julian Lopez, jemuž přezdívají El Juli, málem nepřežil své vystoupení v kolumbijské Bogotě. Býk ho...

Rosolova přítelkyně si na sociálních sítích změnila příjmení

Lukáš Rosol a Petra Kubinová

Tenista Lukáš Rosol (32) a jeho přítelkyně Petra Kubinová (24) odletěli na Mallorku. Ještě předtím se postarali o...

Celý život žiji od výplaty k výplatě, přiznal Petr Zvěřina

Petr Zvěřina (11. listopadu 2014)

Petr Zvěřina (40), který se proslavil hlavně díky reality show VyVolení, si vyzkoušel život mezi bezdomovci. Loni v...

Najdete na iDNES.cz