* Jak se vám vede v novém životě, myslím v Evropské unii?
Evropanem jsem od narození, jen tady bývaly hranice. Chvála bohu, že zmizely, ale nemůžu říct, že bych vzhlížel k Bruselu. K Valašsku, to ano. Ať dlouho žije náš král Boleslav!
* Můžete shrnout, jaké funkce vám král Boleslav Polívka ve valašské vládě přidělil?
Těch už je! Byl jsem ministrem pošt, generálem vzdušných sil, pairem, nositelem podprsenkového řádu. A teď mi Bolek přidal nový titul. Prohlásil: Když Špidla může být premiérem, může být Čmaňa derniérem. Snad to neznamená, že končím.
* Ještě se rozčilujete nad politikou? Nebo nad televizí?
Nad politikou se už nerozčiluju a o televizi si radši nic nemyslím. Mám pocit, že nikde nic nedávají, ale díky satelitu si teď vybírám Animal Planet, Discovery, dokumenty a reality TV.
* Víte, že Česká televize opakuje Panoptikum Města pražského?
Nevšiml bych si toho, jen jsem zaslechl tu úvodní písničku, kterou jsem tehdy nabekal. Dnes už bych to asi nezazpíval.
* Traduje se, že jen herci a učitelé mají dva měsíce prázdnin.
Učitelé možná ano, komedianti jak kdy a jak kdo. Herci v divadlech dotovaných státem jsou na tom jako ve státních podnicích, mají své jistoty, zaměstnavatel jim prázdniny platí, aniž by museli pracovat. Kdežto my soukromníci, volnonohaři, jak tomu říkávám, pracujeme, kdykoli je potřeba. Třeba i v létě.
* Jak na tom budete letos vy?
Kupodivu skoro jako ti učitelé. Až koncem srpna budu točit s režisérem Otakarem Koskem pohádku Prsten krále řeky.
* Takže si zase zahrajete krále?
Tentokrát nebudu králem, ale rybářem. Nicméně jinak je to klasika, po dlouhé době zase příjemná televizní pohádka.
* V létě u řeky, to bude milá změna - teď jste točil ve vězení.
Ano, s režisérem Petrem Nikolaevem jsme pracovali na filmu Kousek nebe podle předlohy Jiřího Stránského. Její děj se odehrává mezi politickými vězni v 50. letech. Natáčelo se ve staré věznici, a nebyl to příjemný pocit. Čpí to tam zatuchlinou, člověka napadají věci... Až jsem byl rád, že jsem hodný a slušný, jak mě tatínek s maminkou vychovali.
* Víte, kolik let si váš hrdina měl odsedět?
Nevím, ale vypadalo to na dlouho. Naštěstí se s Petrem Nikolaevem dobře dělá, je příjemný a pracovitý. Taky s hercem Vladimírem Javorským v roli spoluvězně jsme byli dobrá dvojka, jen jsem jim trochu zamotal hlavu, když jsem na jaře odjížděl k moři za svým milovaným potápěním. To se vrátíš opálený, viď? báli se. - Asi ano, povídám. A taky jsem přijel úplně černý. Ve filmu pak musela přijít změna, místo řemesla, které měli naši hrdinové vykonávat, z nás udělali klempíře. Ti prý bývají opálení ze střech, které spravují. Může být - jenomže Vladimír Javorský byl bílý jako tvaroh. Ale za tři dny na střeše tu barvičku opravdu chytil.
* Kamse chystáte na cesty, než budete znovu točit?
V srpnu chci vyrazit do Ameriky. Rád bych to vzal autem z Kalifornie do Grand Canyonu, chci vidět Los Angeles, Las Vegas...
* Jestlipak si v Las Vegas zahrajete třeba ruletu?
No jistě, to je logické, přece se to musí vyzkoušet.
* A kdy začnete připravovat zářijový festival českých filmových komedií Novoměstský hrnec smíchu, jehož jste prezidentem?
Na tom už se dávno pracuje! Máme letos novinku, mezinárodní soutěž krátkých filmů v tomhle žánru, Taky jsem se domluvil s Borisem Hybnerem, že na festivalu uspořádá školu pantomimy a gagu. Bratři Čadíkové budou s kinematografem objíždět region už týden před zahájením festivalu, který začne 25. září, pak budou tradičně promítat přímo ve městě. Trefíme se do svatováclavské slavnosti, pro mladé bude otevřen rockový klub, vydražíme hrnce od výtvarníků i školáků, chceme sem zkrátka přitáhnout novou generaci, hlavně studenty filmových škol.
* Budete zase skákat padákem jako loni?
To ještě nevím, ale nějaká akce na letišti zase bude, určitě znova přifrčí valašská letka. Mimochodem, ten seskok v tandemu byl zážitek! Předtím mi kladli na srdce - Směj se, pořád se ve vzduchu směj! Já myslel, že je to kvůli kameře, která to točila, ale pak jsem pochopil, že to kvůli větru musíte mít pusu od ucha k uchu! Letíte volným pádem z patnácti set metrů, vlítne vám to do nosu, nemůžete se nadechnout, pak se otevře padák - a najednou se vznášíte, všude kolem ticho, nádhera. Dokonce mi na chvíli půjčili i řízení. V životě se má zkusit všechno. Aspoň jednou.
* Třeba klášter, ten nezkusíte? Nebo vesmír?
Klášter ne. Do vesmíru se podívám, až to bude levnější. Taky mě láká Himálaj, zkoušel jsem lézt po skalách, když jsem byl v ústeckém divadle, a vždycky mě překvapilo, jak se jednou stranou ztěžka drápete nahoru, ačkoli z druhé tam vede krásný, pohodlný chodníček. Ale stojí to za to - jako pokaždé, když člověk překoná sám sebe. Jen jsem líný táhnout na vrcholky dvacet kilo, když ve vodě je ta výstroj lehčí.
* Jak jste propadl potápění?
Poprvé mě tam hodili kamarádi v Mexiku, pak jsem udělal kurz doma a teď závěrečné zkoušky zase v Mexiku. Přitom jsem míval k vodě spíš respekt, držel se u pobřeží, ale díky potápění jsem zjistil, že když nedělám zbytečné frajeřinky, není se čeho bát. Jak říká kamarád, hrdinů jsou plné hřbitovy. Jen jednou mi došel pod vodou vzduch, pak jsem dýchal se zkušeným kolegou z jeho lahve, a jindy jsem si zase špatně nastavil počítač, takže mi pořád varovně ukazoval figurku mrtvého potápěče.
* Tím spíš: co vás na tom tak přitahuje?
Ten úžasný život pod vodou a jeho přesný řád. Malí klauni brání sasanku, šmejdí kolem vás pavučiny - to jste nevěděla, že jsou i pod vodou? To je takové zvířátko, vypadá jako neviditelná niť. A ticho, všude krásná samota a ticho, jako když jsem na chalupě chodíval sám na pět šest hodin do lesa na houby.
* Už nechodíte?
Už nemám chalupu. Ale pod vodou se koukáte do očí barakudě, pak se objeví želva, prohlédne si vás - Ahoj! - a odplave. Nádhera.
* Mluvíte o tichu a samotě, jenže na souši musíte zřejmě dostát své roli populárního herce a zábavného komika. Jak to děláte, když nemáte náladu a fanoušci dorážejí? Pošlete je do háje?
Já radši někam zalezu, ztratím se, nejlépe pod vodu. Nejsem na lidi sprostý, to neumím, radši to nějak otočím a ukecám. Pravda je, že někdy se takové situace vymknou. Třeba Josef Dvořák se jednou tak dlouho slušně omlouval, že si se svými rozparáděnými příznivci nepřipije, až mu dali do zubů a vyrazili mu je.
* Jedna věc je, že lidé od vás humor čekají, jiná věc, jestli ten dar vůbec sdílejí. Potkal jste někdy člověka, který nemá absolutně ani stopu smyslu pro humor?
Jsou takoví lidé, určitě. Já se jim raději vyhýbám.
* Nedá se humoru naučit?
Ne, nedá, to nejde. A víte, co je vůbec nejhorší? Když si lidi neumějí dělat legraci sami ze sebe. Naštěstí jsem potkal i ty, co to dokážou neuvěřitelně. Chcete veselou pointu?
* Ráda, sem s ní.
Když jsme točili nejnovější Básníky, dostal jsem pro svou roli odborného poradce z pohřební služby. Že sám chodil v černém, je logické. Že celá v černém chodí i jeho manželka - no prosím. Ale představte si, že i jejich dítě má černý kočárek, černou čepičku, černou zavinovačku... A že namísto nějakého běžného sloganu jako Světlu vstříc má jejich pohřební služba firemní logo s heslem Vaše smrt - naše radost.
 |
 Pavel Zedníček před vystoupením v představení Richard III. |
 |
 |
 |
 |
 |
 Herec Pavel Zedníček pózoval pro fotografy v objetí neznámé blondýnky. |
 Pavel Zedníček připíjí na zdar valašské Slivovize netradičně pivem. |
 |
 |
