: třeba soucit s utrpením průmyslově chovaných zvířat či odmítavý postoj k zabíjení zvířat vůbec. Další jsou přesvědčeni, že vyřadí-li maso, případně i další druhy potravin ze svého jídelníčku, zlepší se jejich zdravotní stav a dost možná se i dožijí vyššího věku.
Výživa může ovlivnit zdraví a potažmo i délku lidského života, tento vztah ovšem není nijak jednoduchý,« říká Emil Ginter, který se v Ústavu preventivní a klinické medicíny v Bratislavě zabývá úlohou výživy v prevenci chorob. »Mnozí hlasatelé nových směrů ve výživě si někdy zvolí určitou složku potravy, která údajně zapříčiňuje většinu zdravotních potíží a je nepřítelem číslo jedna. Jednou je to maso teplokrevných živočichů, jindy cukr, vejce nebo kravské mléko. Každá jednostrannost ve výživě ovšem znamená velké riziko, že organismus bude ochuzen o něco nezbytného.
Alespoň vejce a mléko
Jedním z největších současných trendů ve zdravé výživě je vegetariánství. Není však vegetarián jako vegetarián. Nejpřísnější vegetariáni neboli vegani odmítají všechny potraviny živočišného původu včetně vajec a mléčných výrobků. Lakto-vegetariáni konzumují kromě zeleniny také mléčné výrobky a lakto-ovo-vegetariáni berou na milost i vejce. V poslední době také přibývá lidí, kteří jsou vegetariány jen na »částečný úvazek«: výrazně omezují spotřebu masa, dopřejí si ho třeba jen jednou za týden a dávají přednost masu bílému - rybám a drůbeži. Z hlediska dopadu na zdraví je mezi všemi těmito směry velký rozdíl. »Člověk, který je na čistě rostlinné dietě, nezásobuje svůj organismus dostatkem některých živin nezbytných pro jeho správné fungování. Scházejí mu především vitaminy B 12 a D, dále železo, vápník a selen. Nedostatek těchto látek může mít za následek vážné zdravotní problémy, zejména chudokrevnost a dlouhodobý únavový syndrom,« varuje před přísně veganskou stravou Emil Ginter. »Vegetariánská výživa, která připouští vejce a mléko, je co do zastoupení jednotlivých prvků výživy kompletní a dospělí lidé i děti ji mohou konzumovat po celý život bez rizika ohrožení,« potvrzuje závěr Americké dietetické asociace Jaroslav Š kvařil, předseda nově vzniklé Č eské společnosti pro výživu a vegetariánství. Dvaadvacetiletá webdesignérka Michaela Suchá z Bohumína o sobě na své webové stránce tvrdí, že je (kromě jiného) milovnicí jídla, přírody, bungee jumpingu a ochránkyní zvířat. »Od roku 1992 jsem vegetariánkou, což znamená, že se zříkám jakékoliv potravy, v níž je použito cokoliv z mrtvého zvířete. Takže neustále kontroluju, co jím, pročítám složení na všech balíčcích potravin a nejím ani polévky a omáčky obsahující masox a živočišný tuk, ani čokolády, oplatky a dorty, které mají polevu z živočišného tuku. Ale stojí to za to! Za ten pocit, že kvůli mně nemusí zavraždit živou bytost.«
S dětmi není radno experimentovat
»S manželkou jsme vyřadili maso z jídelníčku na celý rok,« vzpomíná devětatřicetiletý inženýr Jiří Urban ze šumperského Svazu producentů a zpracovatelů biopotravin. »Chtěli jsme si tak zlepšit zdravotní stav i celkovou kondici. Za ten rok jsme zjistili, že když jsou vegetariánská jídla dobře promyšlená a připravená, je to chutná a plnohodnotná strava a zdaleka to neznamená jíst jen smažený sýr.« Po roce se však manželé Urbanovi vrátili i k masitým jídlům. »Kupujeme ale pouze maso od ekologických zemědělců, tedy ze zvířat, která jsou chována v přírodních výbězích a zdravě krmena, takže během svého života nestrádají.« Jedním z důvodů, který je přiměl změnit jídelníček, bylo narození syna. »Na to, abyste mohli připravit kvalitní vegetariánskou stravu pro sebe a hlavně pro dítě, potřebujete především dostatek času, protože se u nás obtížně shánějí suroviny, a také vařit si musíte všechno sami. Oba podnikáme, a tak jsme se obávali, že bychom to časově nezvládli. Ale dodnes využíváme v jídelníčku řadu věcí, které jsme se naučili v našem vegetariánském období a mohu potvrdit, že se člověk při této stravě cítí lehčí a čilejší.« »Pokud se děti stravují vegetariánsky, to znamená, že sice nejedí maso, ale dostávají dost mléka, mléčných výrobků, vajec a luštěnin, nemusí to ještě jejich vývoj ohrozit, i když takový způsob stravování rozhodně není přirozený,« tvrdí v příručce Zdravá výživa dětí předškolního věku (VZP 1995) vědecký pracovník Lumír Komárek, vedoucí Centra zdraví a životních podmínek Státního zdravotnického ústavu. Jedním dechem však dodává: »Zdravý vývoj dítěte je však ohrožen u takzvaných veganů, kteří veškeré živočišné produkty ze své stravy a stravy svých dětí úplně vylučují. U nich po čase nastává vážné riziko nedostatku bílkovin, vápníku, vitaminů B 12 a vitaminu D, což se může nepříznivě projevit na růstu a vývoji dětského organismu a jeho funkcí.« Děti rodičů vyznávající veganskou stravu často pomaleji rostou a někdy dokonce trpí podvýživou. »Čistě rostlinná potrava má totiž vysoký obsah vody a nestravitelné vlákniny, a naopak velmi nízký obsah energie. Protože objem dětského žaludku je malý, nemohou děti veganů přijmout v normální dávce potravy tolik energie, kolik pro svůj růst potřebují,« vysvětluje Emil Ginter. Když se Zita Králová, osmačtyřicetiletá majitelka malého obchodu s obuví na předměstí Prahy, vloni vrátila z letního pobytu, který sliboval ozdravění těla a »přírodní« recepty, byla - mírně řečeno zklamaná. »Dozvěděla jsem se, že nejlepší cestou ke zdraví a dlouhému věku je vrátit se k přirozené potravě pralidí, která údajně byla vegetariánská a neobsahovala ani tepelně upravené nebo kvašené potraviny. Čtrnáct dní jsem neviděla nejen maso, mléko ani vejce, ale také ani chleba, těstoviny, marmeládu a spoustu ,nevhodných' ovocných sirupů. Ty dva týdny mi připadaly nekonečné - popravdě řečeno si nedovedu představit, že bych tak musela trpět do sta let,« říká dnes už se smíchem Zita Králová. »Hlasatelům přírodní prastravy nějak uniklo, že střední délka života pralidí se pohybovala okolo dvaceti až třiceti let,« komentuje tento příběh lékař Ginter. »Kromě toho dnes víme, že lidoopi, jejichž výživa nám bývá dávána za vzor, se neživí výhradně plody, ale v touze po mase se často stávají i kanibaly.«
Ani makrobiotika není to pravé
Nanejvýš opatrně je potřeba přistupovat k makrobiotické výživě. I v makrobiotice existují různé směry. Její důslední propagátoři však odmítají například ovoce a zeleninu s vysokým obsahem vody a požadují dokonce omezení přísunu tekutin, což je velmi nerozumné přinejmenším kvůli prevenci ledvinových onemocnění. Podle japonského zakladatele makrobiotiky George Oshawy je nejdokonalejší výživa taková, která neobsahuje nic jiného než obiloviny a celozrnné produkty. »Tady už přestává všechna legrace,« varuje doktor Ginter. »Sám vím o případu studentky, která si makrobiotickou dietou přivodila kurděje, tedy akutní avitaminózu C. Kdyby to neodporovalo lékařské etice a našlo by se pár dobrovolníků, dalo by se snadno dokázat, že tato dieta vede při dlouhodobém dodržování spolehlivě ke smrti.« »Extrémní a jednostranné diety nelze doporučit ani pro redukční kúry,« tvrdí Iva Málková, která ve společnosti STOB pomáhá lidem bojovat s obezitou. Varuje zejména před omezováním přísunu tekutin. »Všem lidem v našich kursech doporučuje přesný opak: denně by měli vypít a v potravě přijmout alespoň dva až tři litry vody.
Takže...?
V odborném materiálu, který nedávno sestavila mezinárodní skupina expertů na vyžádání Světové zdravotnické organizace, se objevilo toto tvrzení: »Neexistují ,špatné' a ,dobré' potraviny, existuje však nesprávně složená výživa.« Například mléko nelze odsoudit jen kvůli tomu, že obsahuje cholesterol. Současně je totiž zdrojem hodnotných bílkovin, vápníku a mnoha vitaminů skupiny B. S masem je to podobné. Není rozumné ho jíst každý den, právě tak pošetilé by ovšem bylo zcela na ně zanevřít. Odborníci se v dnešní době vesměs shodují na tom, že optimálním řešením je strava co nejpestřejší. Snažit se jíst »ode všeho trochu« je rozhodně méně riskantní než některou podstatnou složku výživy vypustit. Výjimkou jsou samozřejmě speciální diety vynucené vážnými onemocněními, musí je ovšem předepsat lékař.
Kdo je kdo, co je co
Vegetarián
* člověk odmítající potraviny živočišného původu. Existují různé stupně vegetariánství podle důvodů, které k němu vedou. Lakto-ovo-vegetarián
* jí kromě rostlinné stravy také vejce, mléko a mléčné produkty Vegan
* vegetarián, který odmítá i vejce, mléko, mléčné výrobky a včelí med. V egani jedí jen potraviny rostlinného původu. Přirozená strava
* zastánci přirozené stravy často odmítají různě upravované potraviny, ať už v tepelné či kvašené podobě.Jedí pouze syrovou rostlinnou stravu: čerstvé a sušené plody, zeleninu, semena, luštěniny, obilniny...
Makrobiotika
* dieta založená na celozrnných obilninách. V nejmírnější podobě připouští také čerstvé ovoce, listovou zeleninu, luštěniny, ořechy, semena, koření, ryby. Nejpřísnější form y povolují pouze neloupanou rýži.
Výživa může ovlivnit zdraví a potažmo i délku lidského života, tento vztah ovšem není nijak jednoduchý,« říká Emil Ginter, který se v Ústavu preventivní a klinické medicíny v Bratislavě zabývá úlohou výživy v prevenci chorob. »Mnozí hlasatelé nových směrů ve výživě si někdy zvolí určitou složku potravy, která údajně zapříčiňuje většinu zdravotních potíží a je nepřítelem číslo jedna. Jednou je to maso teplokrevných živočichů, jindy cukr, vejce nebo kravské mléko. Každá jednostrannost ve výživě ovšem znamená velké riziko, že organismus bude ochuzen o něco nezbytného.
Alespoň vejce a mléko
Jedním z největších současných trendů ve zdravé výživě je vegetariánství. Není však vegetarián jako vegetarián. Nejpřísnější vegetariáni neboli vegani odmítají všechny potraviny živočišného původu včetně vajec a mléčných výrobků. Lakto-vegetariáni konzumují kromě zeleniny také mléčné výrobky a lakto-ovo-vegetariáni berou na milost i vejce. V poslední době také přibývá lidí, kteří jsou vegetariány jen na »částečný úvazek«: výrazně omezují spotřebu masa, dopřejí si ho třeba jen jednou za týden a dávají přednost masu bílému - rybám a drůbeži. Z hlediska dopadu na zdraví je mezi všemi těmito směry velký rozdíl. »Člověk, který je na čistě rostlinné dietě, nezásobuje svůj organismus dostatkem některých živin nezbytných pro jeho správné fungování. Scházejí mu především vitaminy B 12 a D, dále železo, vápník a selen. Nedostatek těchto látek může mít za následek vážné zdravotní problémy, zejména chudokrevnost a dlouhodobý únavový syndrom,« varuje před přísně veganskou stravou Emil Ginter. »Vegetariánská výživa, která připouští vejce a mléko, je co do zastoupení jednotlivých prvků výživy kompletní a dospělí lidé i děti ji mohou konzumovat po celý život bez rizika ohrožení,« potvrzuje závěr Americké dietetické asociace Jaroslav Š kvařil, předseda nově vzniklé Č eské společnosti pro výživu a vegetariánství. Dvaadvacetiletá webdesignérka Michaela Suchá z Bohumína o sobě na své webové stránce tvrdí, že je (kromě jiného) milovnicí jídla, přírody, bungee jumpingu a ochránkyní zvířat. »Od roku 1992 jsem vegetariánkou, což znamená, že se zříkám jakékoliv potravy, v níž je použito cokoliv z mrtvého zvířete. Takže neustále kontroluju, co jím, pročítám složení na všech balíčcích potravin a nejím ani polévky a omáčky obsahující masox a živočišný tuk, ani čokolády, oplatky a dorty, které mají polevu z živočišného tuku. Ale stojí to za to! Za ten pocit, že kvůli mně nemusí zavraždit živou bytost.«
S dětmi není radno experimentovat
»S manželkou jsme vyřadili maso z jídelníčku na celý rok,« vzpomíná devětatřicetiletý inženýr Jiří Urban ze šumperského Svazu producentů a zpracovatelů biopotravin. »Chtěli jsme si tak zlepšit zdravotní stav i celkovou kondici. Za ten rok jsme zjistili, že když jsou vegetariánská jídla dobře promyšlená a připravená, je to chutná a plnohodnotná strava a zdaleka to neznamená jíst jen smažený sýr.« Po roce se však manželé Urbanovi vrátili i k masitým jídlům. »Kupujeme ale pouze maso od ekologických zemědělců, tedy ze zvířat, která jsou chována v přírodních výbězích a zdravě krmena, takže během svého života nestrádají.« Jedním z důvodů, který je přiměl změnit jídelníček, bylo narození syna. »Na to, abyste mohli připravit kvalitní vegetariánskou stravu pro sebe a hlavně pro dítě, potřebujete především dostatek času, protože se u nás obtížně shánějí suroviny, a také vařit si musíte všechno sami. Oba podnikáme, a tak jsme se obávali, že bychom to časově nezvládli. Ale dodnes využíváme v jídelníčku řadu věcí, které jsme se naučili v našem vegetariánském období a mohu potvrdit, že se člověk při této stravě cítí lehčí a čilejší.« »Pokud se děti stravují vegetariánsky, to znamená, že sice nejedí maso, ale dostávají dost mléka, mléčných výrobků, vajec a luštěnin, nemusí to ještě jejich vývoj ohrozit, i když takový způsob stravování rozhodně není přirozený,« tvrdí v příručce Zdravá výživa dětí předškolního věku (VZP 1995) vědecký pracovník Lumír Komárek, vedoucí Centra zdraví a životních podmínek Státního zdravotnického ústavu. Jedním dechem však dodává: »Zdravý vývoj dítěte je však ohrožen u takzvaných veganů, kteří veškeré živočišné produkty ze své stravy a stravy svých dětí úplně vylučují. U nich po čase nastává vážné riziko nedostatku bílkovin, vápníku, vitaminů B 12 a vitaminu D, což se může nepříznivě projevit na růstu a vývoji dětského organismu a jeho funkcí.« Děti rodičů vyznávající veganskou stravu často pomaleji rostou a někdy dokonce trpí podvýživou. »Čistě rostlinná potrava má totiž vysoký obsah vody a nestravitelné vlákniny, a naopak velmi nízký obsah energie. Protože objem dětského žaludku je malý, nemohou děti veganů přijmout v normální dávce potravy tolik energie, kolik pro svůj růst potřebují,« vysvětluje Emil Ginter. Když se Zita Králová, osmačtyřicetiletá majitelka malého obchodu s obuví na předměstí Prahy, vloni vrátila z letního pobytu, který sliboval ozdravění těla a »přírodní« recepty, byla - mírně řečeno zklamaná. »Dozvěděla jsem se, že nejlepší cestou ke zdraví a dlouhému věku je vrátit se k přirozené potravě pralidí, která údajně byla vegetariánská a neobsahovala ani tepelně upravené nebo kvašené potraviny. Čtrnáct dní jsem neviděla nejen maso, mléko ani vejce, ale také ani chleba, těstoviny, marmeládu a spoustu ,nevhodných' ovocných sirupů. Ty dva týdny mi připadaly nekonečné - popravdě řečeno si nedovedu představit, že bych tak musela trpět do sta let,« říká dnes už se smíchem Zita Králová. »Hlasatelům přírodní prastravy nějak uniklo, že střední délka života pralidí se pohybovala okolo dvaceti až třiceti let,« komentuje tento příběh lékař Ginter. »Kromě toho dnes víme, že lidoopi, jejichž výživa nám bývá dávána za vzor, se neživí výhradně plody, ale v touze po mase se často stávají i kanibaly.«
Ani makrobiotika není to pravé
Nanejvýš opatrně je potřeba přistupovat k makrobiotické výživě. I v makrobiotice existují různé směry. Její důslední propagátoři však odmítají například ovoce a zeleninu s vysokým obsahem vody a požadují dokonce omezení přísunu tekutin, což je velmi nerozumné přinejmenším kvůli prevenci ledvinových onemocnění. Podle japonského zakladatele makrobiotiky George Oshawy je nejdokonalejší výživa taková, která neobsahuje nic jiného než obiloviny a celozrnné produkty. »Tady už přestává všechna legrace,« varuje doktor Ginter. »Sám vím o případu studentky, která si makrobiotickou dietou přivodila kurděje, tedy akutní avitaminózu C. Kdyby to neodporovalo lékařské etice a našlo by se pár dobrovolníků, dalo by se snadno dokázat, že tato dieta vede při dlouhodobém dodržování spolehlivě ke smrti.« »Extrémní a jednostranné diety nelze doporučit ani pro redukční kúry,« tvrdí Iva Málková, která ve společnosti STOB pomáhá lidem bojovat s obezitou. Varuje zejména před omezováním přísunu tekutin. »Všem lidem v našich kursech doporučuje přesný opak: denně by měli vypít a v potravě přijmout alespoň dva až tři litry vody.
Takže...?
V odborném materiálu, který nedávno sestavila mezinárodní skupina expertů na vyžádání Světové zdravotnické organizace, se objevilo toto tvrzení: »Neexistují ,špatné' a ,dobré' potraviny, existuje však nesprávně složená výživa.« Například mléko nelze odsoudit jen kvůli tomu, že obsahuje cholesterol. Současně je totiž zdrojem hodnotných bílkovin, vápníku a mnoha vitaminů skupiny B. S masem je to podobné. Není rozumné ho jíst každý den, právě tak pošetilé by ovšem bylo zcela na ně zanevřít. Odborníci se v dnešní době vesměs shodují na tom, že optimálním řešením je strava co nejpestřejší. Snažit se jíst »ode všeho trochu« je rozhodně méně riskantní než některou podstatnou složku výživy vypustit. Výjimkou jsou samozřejmě speciální diety vynucené vážnými onemocněními, musí je ovšem předepsat lékař.
Kdo je kdo, co je co
Vegetarián
* člověk odmítající potraviny živočišného původu. Existují různé stupně vegetariánství podle důvodů, které k němu vedou. Lakto-ovo-vegetarián
* jí kromě rostlinné stravy také vejce, mléko a mléčné produkty Vegan
* vegetarián, který odmítá i vejce, mléko, mléčné výrobky a včelí med. V egani jedí jen potraviny rostlinného původu. Přirozená strava
* zastánci přirozené stravy často odmítají různě upravované potraviny, ať už v tepelné či kvašené podobě.Jedí pouze syrovou rostlinnou stravu: čerstvé a sušené plody, zeleninu, semena, luštěniny, obilniny...
Makrobiotika
* dieta založená na celozrnných obilninách. V nejmírnější podobě připouští také čerstvé ovoce, listovou zeleninu, luštěniny, ořechy, semena, koření, ryby. Nejpřísnější form y povolují pouze neloupanou rýži.
 Pětadvacetiletý analytik David Eyer patří k typickým zastáncům rozumného omezení masa v jídelníčku. |
