„Jednou za deset let jdu na krátko. Říká se, že ustřihnutím vlasů stříháte minulost a jste více otevřeni budoucnosti. No, v mém případě rozhodl roční Jiřík, který si na mých dlouhých vlasech zkoušel sílu a výdrž svých ručiček. A že ji má velkou,“ říká matka čtyř dětí Zdeňka Žádníková-Volencová.
Roční syn se do početné rodiny etabloval skvěle a vzájemná žárlivost mezi sourozenci se nekoná. S láskou ho přijaly všechny sestry - Andrea (11), Jana (7) i Zuzana (3).
„Holky se s ním chtějí pořád pusinkovat. Zatím nevzdoruje, dokonce se zdá, že ho to i baví. Uvidíme za deset let,“ směje se herečka, která je už dávno zpátky v práci, kromě hraní v Dejvickém divadle se věnuje i nadačnímu fondu. Zatím prý chod šestičlenné rodiny „dává“, byť se bez pomoci jiných úplně neobejde.
„Rodina, hraní i fond jsou bezva „zaměstnání“. Tedy až na to žehlení, to od tohoto nového roku vložím do laskavých externích rukou,“ doplňuje a vysvětluje, proč s manželem museli sáhnout po posile.
„Momentálně pomáhám svému muži Radkovi s aktivitami v Domovech Alzheimer, je to něco úplně jiného, než co jsem dělala doposud, o Vánocích jsme pořádali koncerty pro klienty a jejich rodiny, je to taková další moje radost.“
A jaké je hereččino největší poselství do roku 2015?
„Evoluční biologie říká, že člověk je jen víření písku, síť atomů, které se přeskupují a vytvářejí věci a bytosti. Z tohoto hlediska se všichni skládáme ze stejných prvků Mendělejovy tabulky. A teď si vezměte, že my, sítě atomů, dokážeme sedět, bavit se, tleskat, zpívat, umíme se nadchnout, vztekat, brečet, zamilovat se. Asi to skutečně bude ta naše duše, o váze 21 gramů, to už stačili vědci změřit. A tak všem přeji, aby ta vaše duše nestrádala a více chtěla a mohla, než musela,“ uzavírá Zdeňka Žádníková-Volencová.
