Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mladým hvězdičkám často chybí pokora, míní Zdeněk Žák

Seriál   0:03aktualizováno  0:03
Zdeněk Žák (65) se původně vyučil řemeslu, nakonec vystudoval DAMU, a to dokonce bez maturity. Svého času hrával až 32 divadelních představení měsíčně. Nyní přiznal, že po kolapsu přímo na jevišti značně zvolnil. Učí na Mezinárodní herecké konzervatoři, kde studuje i jeho nejmladší dcera Zuzana.

Zdeněk Žák | foto: Lenka HatašováiDNES.cz

Využil jste někdy coby vyučený nástrojař řemeslo, od kterého jste záhy utekl k divadlu?
Víte, že využil? A dokonce i coby herec ve filmu Správná trefa, kde jsem vrtal kuličku v ložisku. V seriálu Život na zámku jsem zase hrál postavu údržbáře, takže zahrát scény, kde jsem používal nářadí, pro mne byla hračka.

Fotogalerie

Díky svému talentu jste se dokonce i bez maturity dostal na DAMU. Jak se to tenkrát celé seběhlo?
Ještě na učňáku jsem začal ochotničit a divadlo mě chytlo natolik, že jsem pak pokračoval studiem na Lidové konzervatoři. Vtipné bylo, že jsem byl v ročníku jediný kluk mezi dvanácti dívkami. Skoro všechny spolužačky se později přihlásily k přijímačkám na DAMU a já jim u těch zkoušek nahrával v jejich etudách. 

Zřejmě jsem komisi zaujal natolik, že za mnou přišel pan Vicena a nabídl mi, ať to zkusím taky. Dopadlo to tak, že holky se ten rok nedostaly a já nakonec ano, navíc bez maturity. Tu jsem si pak ve třetím ročníku prostřednictvím speciálních zkoušek stejně musel doplnit, abych mohl po absolutoriu získat vysokoškolský titul.

Seriály pod lupou

Hvězdy vzpomínají

Nemocnice na kraji města:
Ladislav Frej
Eliška Balzerová
Hana Maciuchová
Iva Janžurová

Sanitka:
Zlata Adamovská
Tomáš Juřička
Ivana Andrlová
Pavel Zedníček

Synové a dcery Jakuba skláře:
Světlana Nálepková
Jan Hrušínský
Milena Steinmasslová

Rozpaky kuchaře Svatopluka:
Josef Dvořák
David Matásek
Kateřina Macháčková

Velké sedlo:
Jitka Smutná
Jana Krausová
Pavel Nový

Arabela:
Oldřich Vízner
Dagmar Patrasová
Ondřej Kepka

Byl jednou jeden dům:
Eva Hudečková
Václav Postránecký
Zdeněk Srstka

Druhý dech:
Veronika Žilková
Ilona Svobodová
Vladimír Kratina

Panoptikum Města pražského:
Michal Kocourek
Marcel Vašinka
Václav Vydra

Bylo nás šest:
Stanislava Jachnická
Jan Šťastný
Regina Řandová

Chlapci a chlapi:
Ivan Vyskočil
Mário Kubec
Kamil Halbich

Dobrodružství kriminalistiky:
Zdeněk Hruška
Vendula Křížová
Alexej Pyško

My všichni školou povinní:
Michaela Kuklová
Vlasta Žehrová
Gabriela Vránová

Pražský písničkář:
Jiří Štrébl
Petr Vacek
Dana Batulková

Bylo nás pět:
Nela Boudová
Lenka Termerová
Adam Novák

Cirkus Humberto:
Petr Nárožný
Pavel Mang
Rudolf Hrušínský
Jaromír Hanzlík

Hříchy pro pátera Knoxe:
Gabriela Filippi
Jan Kanyza
Lucie Zedníčková

Údolí bílých králů:
Miroslav Etzler

Co na to říkali vaši rodiče?
Moc se jim to ze začátku nelíbilo. Herecký svět měli za svět komediantů s lehkovážným pohledem na život. Tatínek se dokonce vypravil do Karlovy ulice do školy zjišťovat, co to vlastně je ta DAMU a jestli tam opravdu studuji. Později, když přišly první role, začali na mě rodiče být pyšní. Byl jsem totiž široko daleko jediný v našem rodě, kdo se začal věnovat umění.

Odnesl jste si ze školy nějakou zásadní hereckou radu, kterou dodnes máte na paměti?
Jednu dobu nás učil i Felix Le Breux a ten nám vštěpoval hlavně praktické rady. Například to, že vůbec nejdůležitější pro herce je skamarádit se v divadle s uvaděčkami. Jedině ony nás totiž sledují z pozic diváků a mohou zhodnotit, zda je nám dobře rozumět, kde přidat, kde ubrat a tak dále.

Jaké to bylo ve vašem prvním angažmá v Ostravě? Přeci jen je svět herecké teorie něco jiného než realita a tvrdá praxe.
To bylo něco neskutečného. Ve škole jsme totiž byli tak trochu jako v akváriu, hýčkaní a vlastně i hodně chránění před tím, co skutečné divadlo opravdu znamená. Tak je to však i v ostatních profesích. Najednou jsme na vlastní kůži zažili, co je to konkurenční boj nebo názorové či umělecké střety.

Byli jsme hozeni do vody a museli se naučit honem rychle plavat. Měl jsem v té době štěstí, že jsem byl v ostravském Divadle Petra Bezruče jediný mladý herec v souboru, takže jsem v podstatě šel z role do role. Moje ztvárnění mladého Alana v Shafferově hře Equus se pražským lanařům navíc zalíbilo natolik, že jsem dostal hned tři nabídky k přestupu a stálému angažmá. Nakonec jsem se domluvil se Zdeňkem Buchvaldkem, který se mi zdál nejserioznější, a nastoupil jsem do tehdejšího Realistického divadla.

Později jste prošel několika pražskými divadly a poslední roky jste zakotvil v Divadle bez zábradlí Karla Heřmánka. Čím vás přesvědčil on?
V divadle ABC jsme dohrávali slavnou hru Jasminy Rezy s názvem Obraz, a Karlu Heřmánkovi se hra zalíbila natolik, že ji od ABC koupil s tím, že ji bude dál uvádět ve svém divadle. Přešel jsem zároveň s tou hrou a v Divadle bez zábradlí se mi zalíbilo natolik, že mi Karel Heřmánek nabídl role v dalších hrách. Jednu dobu jsem u něj hrál až ve čtrnácti představeních.

Několik vašich her v Divadle bez zábradlí režíroval i Jiří Menzel. Co pro vás znamenalo pracovat s oscarovou legendou?
Jiří Menzel má jednu úžasnou režisérskou vlastnost nebo možná i taktiku. Vzbudí ve vás dojem, že si to vlastně režírujete sám a on vám jen občas nenápadně poradí. Navíc má neuvěřitelný smysl pro gagy, rozpozná je daleko dřív než herci sami.

Pod taktovkou Jiřího Menzela jste mimochodem zkoušel i jistou divadelní zvláštnost, a sice představení na pokračování.
Jsou to vlastně dvě samostatná představení s názvy Každý rok ve stejnou dobu a Další roky ve stejnou dobu. Volně na sebe navazují. Diváci se s postavami mohou setkat i po letech a prožívat s nimi jejich osudy v době, kdy zestárnou. Někdy hrajeme o víkendu dvoják s tím, že odpoledne se hraje jedna hra a večer pak ta druhá. Často se najdou diváci, kteří s námi prožijí obě představení, což je úžasné.

Jednu dobu jste byl divadelně natolik vytížený, že vás potkal kolaps přímo na jevišti. Co se tehdy stalo?
Je pravda, že byly doby, kdy jsem hrál i 32 představení měsíčně, což byl velký zápřah. Ta příhoda se však stala v době, kdy už jsem zvolnil, ale možná ne dostatečně. Přechodil jsem zánět průdušek, dlouhodobě jsem podceňoval pitný režim a když se to pak všechno sešlo, podlomila se mi v představení najednou kolena. Karel Heřmánek okamžitě poznal, o co jde, ihned vyběhl z jeviště a zavolal záchranku. Svojí roli jsem ještě stačil dohrát, ale když jsem přišel do šatny, už tam na mě čekal doktor a odvezl mě do nemocnice, kde jsem si asi čtrnáct dní poležel.

Hereckou noční můrou je prošvihnuté představení. Už jste si ji odbyl?
Už to mám chválabohu za sebou. Stalo se mi to o prázdninách, byl jsem zrovna s rodinou na výletě za Brnem, když mi najednou volá Pepa Carda a ptá se, kde jsem, že hrajeme Blbce k večeři. Jsem totiž známý tím, že chodím do divadla o hodinu dřív, než je nástup, takže jim bylo divné, že tam ještě nejsem. Pepovi jsem přiznal, že jsem si to asi zapomněl poznamenat, a on se mě jal uklidňovat, že se nic neděje, že to ještě stihnu. 

To ovšem netušil, že nejsem doma, ale 300 kilometrů daleko. Představení se muselo přeložit na jiný termín. Naštěstí byly prázdniny a šlo to, takže jsem ani nemusel platit ztrátu, což se normálně dělá. Ten příšerný pocit bych už nechtěl nikdy zažít. Doufám, že mám vybráno.

Zdeněk Žák a Jana Preissová v seriálu Dobrá čtvrť (2005)

Dobrá čtvrť (2005)

Oldřich Vízner a Zdeněk Žák ve filmu Klauni a vlastenci (1991)

Klauni a vlastenci (1991)

Zdeněk Žák ve filmu Případ IV. A (1979)

Případ IV. A (1979)

Další noční můrou pro herce je moment, kdy zapomene text. Co vám říká takzvaná herecká „palma“?
Když hrajete v hodně představeních, občas se stane, že znejistíte, zda jste nepřeskočil replikou do jiné hry. S kolegy jsme však tak sehraní, že když se to někomu přihodí, pomůžeme si. Vlastně i to je na divadle krásné, že tam každý večer vzniká úplně jiný a neopakovatelný tvar, včetně reakcí diváků.

Pro televizi jste začal natáčet ještě v období komunistického režimu. Zažil jste někdy na vlastní kůži jeho totalitní tvář?
Zažil, a dokonce hned na začátku mojí herecké kariéry. Natočil jsem seriálovou ságu Postel s nebesy, ve které postavy a jejich potomci procházejí zásadními okamžiky minulého století. Televize se nakonec rozhodla spoustu věcí ze seriálu vystříhat. Celé to vyznělo jako komunistický agitační paskvil.

Po převratu se však kameraman Zaorálek, který ten seriál točil, rozhodl do něj ty vystřihané pasáže vrátit. Nakonec se ukázalo, že filmové pásy při povodních odnesla voda, takže k obnovení příběhu bohužel nikdy nedošlo.

Jedním z vašich prvních seriálů bylo Údolí bílých králů, kde jste měl možnost hrát po boku českých hereckých legend. 
I když moje role reportéra byla poměrně malá, bral jsem to natáčení jako jedinečnou příležitost vůbec se k těmto velikánům přiblížit. Pánové Brodský, Bláha, Sovák, Kemr nebo Menšík opravdu na každém kroku potvrzovali to, co se o nich říkalo. Absolutní profesionálové, skvělé osobnosti a bezedné studnice nezapomenutelných historek. Příběh vzácných bílých jelenů pro mě nebyl zase až tak podstatný, jako ta osobní zkušenost.

Byl jste jedním z prvních herců, který hrál v reklamě. O co přesně šlo?
Bylo to ve zlomové době, kdy si lidé mohli začít u Čedoku objednávat zájezdy přes telefon, prostě už nemuseli k přepážce. V dnešní době online obchodování už to může znít směšně, tenkrát to byl velký hit. Režisér pojal reklamu ve stylu známých televizních postaviček Randalla a Hopkirka, dokonce mě a Karla Greifa, který v tom hrál se mnou, nechal nadabovat jejich skutečnými dabéry Petrem Olivou a Václavem Postráneckým.

Zdeněk Žák

Herci často tvrdí, že čím zápornější role, tím lepší látka k hraní. Platí to i ve vašem případě?
Já hraji rád všechny typy postav. Ale je pravda, že záporáci poskytují herci větší prostor k uchopení role. Poslední dobou mě režiséři obsazují do rolí vrahů. Začalo to Policií Modrava a pokračuje dalším seriálem, kde je můj vrah opravdu výborná role.

Jak snášíte řeholi seriálové mašinérie? S nástupem na natáčení v brzkých ranních hodinách má spousta vašich kolegů často problém.
Ale vždyť je to kvůli nám, hercům. Produkce se musí přizpůsobit naší vytíženosti, spousta z nás dopoledne zkouší nebo večer hraje, takže není jednoduché sestavit natáčecí plán. Proto se často začíná brzy, aby se herecká sestava vůbec mohla dát dohromady. K té práci ranní vstávání patří, nedá se nic dělat. Problém je spíš jiná věc. Nekonečné seriály mají často tendenci spadat do klišé a překombinovaných linek, kde už se v nich divák nevyzná a jen nad nimi kroutí hlavou. Nejsme bohužel Amerika nebo Španělsko, kde podobná tvorba probíhá na úplně jiné úrovni.

Učíte herectví na muzikálovém oddělení Mezinárodní herecké konzervatoře. Co nejčastěji svým studentům vštěpujete?
Říkám jim, že scénář je jako detektivka, že si musí postavu sami vytvořit a poskládat tak, aby vše dokonale zapadalo. Autor herci v textu přesně nevysvětlí, co a jak má dělat, to už je na něm. Další věc, která je pro mě hodně podstatná, je pokora. Ta často mladým hvězdičkám chybí. Snažím se jim ukázat, že bez ní se daleko nedostanou. Dnes je navíc jiná doba. Divadlo už nemá tak zásadní vzdělávací nebo rebelující roli jako kdysi, mladá generace získává zábavu, informace a poznání hodně z virtuálního světa a to musíme brát v úvahu. Lidé hledají zkratky a na tom je třeba stavět.

Mezinárodní hereckou konzervatoř studuje i vaše nejmladší dcera Zuzana. Potkáváte se někdy coby profesor a žákyně?
Vůbec ne. To bychom asi ani jeden nechtěli, abych ji učil. Zuzka momentálně točí jednu z hlavních rolí princezny ve výpravné pohádce Když draka bolí hlava a já ani přesně nevím, jak se k tomu dostala. Jsem rád, že si svou cestu začala vyšlapávat hezky sama.

Autor:


Nejčtenější

Zemřel Bohumil Kulínský. Sbormistra Bambini di Praga našli mrtvého

Dirigent Bohumil Kulínský na tiskové konferenci ke koncertní sérii nazvané...

Bohumil Kulínský (†59) byl v sobotu nalezen mrtvý v pražském bytě. Příčina úmrtí zatím není známa. Bývalého sbormistra...

Netušila jsem, že má manžel jinou, říká o Plekancovi Vondráčková

Lucie Vondráčková a Tomáš Plekanec (21. 6. 2014, Grandhotel Pupp, Karlovy Vary)

Lucie Vondráčková (38) přiznala, že po měsíci v Česku byla po návratu do Kanady na dně. „Bylo to, jako když se zboří...



Ruský herec chce rozvod. Jeho o 60 let mladší žena s ním odmítá sex

Ruský herec Ivan Krasko a jeho manželka Natalia (2017)

Herec Ivan Krasko (88) se před třemi lety s velkou slávou oženil s mladičkou Natalií (28). Ruská herecká legenda...

Buckinghamský palác oznámil radostnou zprávu. Bude další královská svatba

Královna Alžběta II. s členy královské rodiny na oslavách svých narozenin...

Britská královská rodina chystá další svatbu. Buckinghamský palác oznámil zasnoubení lady Gabrielly Windsorové (37) a...

Zraněného Václava Koptu ve StarDance nahradí Richard Genzer

Richard Genzer (30. června 2018)

Česká televize odtajnila, kdo ve StarDance nahradí herce Václava Koptu (53), který kvůli zranění musel ze soutěže...

Další z rubriky

Po ruském chce Depardieu i turecké občanství. Setká se s Erdoganem

Gérard Depardieu (Berlín, 19. února 2016)

Francouzský herec Gérard Depardieu (69), který před pěti lety dostal ruské občanství, zatoužil i po tureckém pasu. V...

Mrzí mě, že se k sobě dnes lidé nechovají slušně, říká Táňa Pauhofová

Táňa Pauhofová ve filmu Po čem muži touží

Slovenská herečka Táňa Pauhofová (35) se na televizní obrazovce poprvé objevila jako desetiletá v seriálu Skřítek. V...

Marvel do filmů záměrně neobsazuje gaye, říká Harington ze Hry o trůny

Britský herec Kit Harington na filmovém festivalu v Torontu (10. 09. 2018,...

Kit Harington (31) známý jako Jon Snow ze seriálu Hra o trůny se rozhořčil nad tím, že společnost Marvel Studios do...

Najdete na iDNES.cz