Mořský příboj neustále bičuje do skal rozesetých u pobřeží. Jak jinak, při úderech se tvoří pěna. Lidé postávají, ukazují si prstem na jednotlivá skaliska. "Tak kde to bylo?" zní nejčastější otázka. Zde, na jihu Kypru, dvacet kilometrů od města Pafos, jak praví starověká legenda, se zrodila nejkrásnější z krásných. Bohyně Afrodita.
Byla to ta malá skála ve tvaru hříbku, vysvětluje jedna z průvodkyň houfu turistů, kteří právě vystoupili z autobusu. "Určitě?" ptají se mnozí pochybovačně. "Určitě, určitě. Alespoň se to tak říká," ujišťuje je. Za chvíli přijíždí jiný autobus. "Tak dámy a pánové, byla to ta malá skála ve tvaru hříbku," zopakuje i mladý muž, jež zajišťuje doprovod další skupině. Když někteří - většinou muži - pochybují, tak dodá: "Nebo to mohly být i ty vedlejší skály." O tom, která že to skalka či skála byla, se však diskutuje většinou jenom chvilku. Pak se všichni dají do hledání. Hledá se kámen placatý, což není nikterak těžké, neboť je jich zde většina a mají nejrůznější barvy. Placáček se pak strčí do kapsy, můžete si něco pomyslet a prý se vám to splní. Když se na tváři asi padesátileté francouzské turistky rozhostí nebývale slastný úsměv, skoro si jde i domyslet, co si zřejmě přála. Přání má zde totiž směřovat k lásce a všemu, co s tím souvisí. Jak jinak, na místě, jež je zasvěceno bohyni lásky a krásy. Ovšem pochybnosti, která že to skála byla, přetrvávají. Nikomu to však nevadí. Už jenom překlad jména místa zrození Afrodity, Petra tou Romiou, vysvětluje, že k tomu, aby se s něčím lidé ztotožnili, nepotřebují mít vše dokonale prokázáno a ověřeno. Jednou se tomuto místu říká Afroditiny skály, podruhé Skála Řeků a potřetí třeba Římská skála. Nikomu to nevadí. Autobusy odjíždějí a my si můžeme v klidu počkat, zda-li se náhodou Afrodita opět nevynoří... Ani náhodou, samozřejmě. Je to však krásné a příjemné místo na pozorování moře, na vychutnávání si jeho zvuků, pravda, pokud jste schopni současně nevnímat hukot automobilů z nedaleké silnice. Dá se zde i vykoupat, ženy se pak mohou cítit krásnější, vždyť Afrodita je zpodobována tak ctnostná a tak krásná! Vynikající výhled na Petru tou Romiou je, když trošičku popojedete směrem na Limassol klikatou silnicí a najdete si místo, kde uvidíte celou zátoku. Místo je to skutečně půvabné a fotogenické. Musíte mít však i trochu štěstí na počasí. Když je slunečno a hezky (to většinou na Kypru bývá), tak je moře zabarveno do modra a Afroditiny vlny jsou bělostné. Když ovšem více zafouká, zamračí se a začne pršet, uvidíte jenom šedivou směs, která nikterak nepřipomíná romantické vynoření bohyně. Legendu o jejím zrození sem přinesli staří Řekové a na ní je postavena dodnes část turistického průmyslu Kypru. Jistěže na jeho jihu, protože muslimští Turci na severu ostrova v žádné zázračné zrození této bohyně nevěří. Řekové však zvolili dobře. Afros, jak říkají pěně, je zde dostatek. Právě z té bílé pěny se Afrodita měla zhmotnit a měla povstat "oděna" pouze do zlaté koruny. Musel to být asi příjemný pohled, zejména pro mužskou část lidstva, alespoň tomu napovídají umělecká díla, na nichž je zobrazena. Téměř absolutní geologická nepodobnost Afroditiných skal trčících z moře s okolními horninami (to tvrdí geologové!), tak nahrává tomuto mýtu. Ty skály sem měly být svrženy bohy, aby zahnaly dorážející Saracény. Pak spoře oděna, vydala se Afrodita do asi pět kilometrů vzdáleného Palea Pafosu, což je dnešní Kouklia. Zajeďte tam i vy, ale je potřeba upozornit, že mnoho toho neuvidíte. Co neuvidíte, to si musíte domyslet. Je to tedy výlet spíše pro romantičtější duše s větší představivostí. Najdete tady Afroditinu svatyni, vlastně spíše její zbytky. Sem po staletí proudily davy poutníků, hlavně však poutnic. Zněkdejšího slavného chrámu, který se nacházel jižně od vesnice, však mnoho nezbylo. Pouze některé základy, paty sloupů a části zdí. Věřit tedy musíte průvodcům, archeologům a tomu, co bylo napsáno v minulosti. ZHerodotových zápisků se například dozvíte o procedurách spojených s rituály, za kterými sem každý rok lidé mířili. Údajně byly i hodně oplzlé, se sexuálním podtextem. Každá žena, která se sem vypravila, musela sloužit jako kněžka do té doby, dokud po ní nějaký muž nezatoužil. Až pak se mohla odebrat domů. Herodotos byl buď vtipný, nebo měl velmi dobrý dar pozorování. Napsal, že krásná žena šla domů hned, ošklivá čekala třeba až tři roky. V žádné knize se nepopisuje, jak se Afrodita dostávala na poloostrov Akamas na severozápadní části Kypru, kde jsou takzvané Afroditiny lázně. Autem sem od Pafosu pojedete asi hodinu. Afrodita to jako bohyně zřejmě přelétla za pár minut. Lázně jsou vlastně Studna lásky, které se říká i fontána Amorosa či Erosovy prameny. Zde se sličná Afrodita měla koupat. Dnes to na žádné koupání není, neboť to je místo, jež je neustále v chládku, tmavé, nepříliš lákavé. Legenda praví, že kdo se zde z pramene napije, zamiluje se do prvního člověka, kterého potká. Realita je samozřejmě jiná, protože naprostá většina turistů přichází s manželem či manželkou a na zamilování není ani prostor, ani čas. To radši zajděte na pobřeží, které je nádherné, a vykoupejte se tady. Samozřejmě i Afrodita zde plavala. Básník Ariosto o tom napsal i verše: "Nikde na světě jsem neviděl ženy a panny tak krásné a přitažlivé." Nevíme, zda se situace tak změnila, ale je na světě zcela jistě mnoho míst, kde jsou "ženy a panny" krásnější a přitažlivější. No, a když už vás to putování po Afroditiných stopách omrzí, tak se s ní můžete potkat na Kypru kdekoli jinde. V obchodech se suvenýry, na pohlednicích, v muzeích. Je to celý kult, který přetrvává. Uhodli jste, i Kypru se říká Afroditin ostrov.
Afrodita (Venuše)
V řecké mytologii je to Afrodita, ustarých Římanů byla ztotožněna s Venuší. U jedněch i druhých to bylo jedno z nejvýznamnějších božstev. Byla to bohyně lásky, krásy, plodnosti i dobroty. Ovšem v Thébách či Spartě byla ve starověku vyznávána i jako bohyně války a za svoji patronku ji kdysi považovaly například i prostitutky. Jméno Afrodita pochází z řeckého "afros", což znamená pěna. Ta přímo souvisí s legendou o jejím zrodu.
Může se hodit
Jak se tam dostat
Staré silnice mezi jihokyperským Limassolem a Pafosem už většina lidí nevyužívá. Všude se budují dálnice, které přece jenom vedou dál od pobřeží. Škoda. Je to pobřeží krásné, někdy divoké, jindy s klidnými plážemi. Na Petra tou Romiou je vstup volný, toto místo je vzdáleno pět kilometrů od vesnice Kouklia. Afroditina svatyně v Kouklii má otevřeno každý den a je zde současně muzeum. Afroditiny lázně na poloostrově Akamas jsou dostupné volně, pěkný je pěší výlet po tomto poloostrově.
Byla to ta malá skála ve tvaru hříbku, vysvětluje jedna z průvodkyň houfu turistů, kteří právě vystoupili z autobusu. "Určitě?" ptají se mnozí pochybovačně. "Určitě, určitě. Alespoň se to tak říká," ujišťuje je. Za chvíli přijíždí jiný autobus. "Tak dámy a pánové, byla to ta malá skála ve tvaru hříbku," zopakuje i mladý muž, jež zajišťuje doprovod další skupině. Když někteří - většinou muži - pochybují, tak dodá: "Nebo to mohly být i ty vedlejší skály." O tom, která že to skalka či skála byla, se však diskutuje většinou jenom chvilku. Pak se všichni dají do hledání. Hledá se kámen placatý, což není nikterak těžké, neboť je jich zde většina a mají nejrůznější barvy. Placáček se pak strčí do kapsy, můžete si něco pomyslet a prý se vám to splní. Když se na tváři asi padesátileté francouzské turistky rozhostí nebývale slastný úsměv, skoro si jde i domyslet, co si zřejmě přála. Přání má zde totiž směřovat k lásce a všemu, co s tím souvisí. Jak jinak, na místě, jež je zasvěceno bohyni lásky a krásy. Ovšem pochybnosti, která že to skála byla, přetrvávají. Nikomu to však nevadí. Už jenom překlad jména místa zrození Afrodity, Petra tou Romiou, vysvětluje, že k tomu, aby se s něčím lidé ztotožnili, nepotřebují mít vše dokonale prokázáno a ověřeno. Jednou se tomuto místu říká Afroditiny skály, podruhé Skála Řeků a potřetí třeba Římská skála. Nikomu to nevadí. Autobusy odjíždějí a my si můžeme v klidu počkat, zda-li se náhodou Afrodita opět nevynoří... Ani náhodou, samozřejmě. Je to však krásné a příjemné místo na pozorování moře, na vychutnávání si jeho zvuků, pravda, pokud jste schopni současně nevnímat hukot automobilů z nedaleké silnice. Dá se zde i vykoupat, ženy se pak mohou cítit krásnější, vždyť Afrodita je zpodobována tak ctnostná a tak krásná! Vynikající výhled na Petru tou Romiou je, když trošičku popojedete směrem na Limassol klikatou silnicí a najdete si místo, kde uvidíte celou zátoku. Místo je to skutečně půvabné a fotogenické. Musíte mít však i trochu štěstí na počasí. Když je slunečno a hezky (to většinou na Kypru bývá), tak je moře zabarveno do modra a Afroditiny vlny jsou bělostné. Když ovšem více zafouká, zamračí se a začne pršet, uvidíte jenom šedivou směs, která nikterak nepřipomíná romantické vynoření bohyně. Legendu o jejím zrození sem přinesli staří Řekové a na ní je postavena dodnes část turistického průmyslu Kypru. Jistěže na jeho jihu, protože muslimští Turci na severu ostrova v žádné zázračné zrození této bohyně nevěří. Řekové však zvolili dobře. Afros, jak říkají pěně, je zde dostatek. Právě z té bílé pěny se Afrodita měla zhmotnit a měla povstat "oděna" pouze do zlaté koruny. Musel to být asi příjemný pohled, zejména pro mužskou část lidstva, alespoň tomu napovídají umělecká díla, na nichž je zobrazena. Téměř absolutní geologická nepodobnost Afroditiných skal trčících z moře s okolními horninami (to tvrdí geologové!), tak nahrává tomuto mýtu. Ty skály sem měly být svrženy bohy, aby zahnaly dorážející Saracény. Pak spoře oděna, vydala se Afrodita do asi pět kilometrů vzdáleného Palea Pafosu, což je dnešní Kouklia. Zajeďte tam i vy, ale je potřeba upozornit, že mnoho toho neuvidíte. Co neuvidíte, to si musíte domyslet. Je to tedy výlet spíše pro romantičtější duše s větší představivostí. Najdete tady Afroditinu svatyni, vlastně spíše její zbytky. Sem po staletí proudily davy poutníků, hlavně však poutnic. Zněkdejšího slavného chrámu, který se nacházel jižně od vesnice, však mnoho nezbylo. Pouze některé základy, paty sloupů a části zdí. Věřit tedy musíte průvodcům, archeologům a tomu, co bylo napsáno v minulosti. ZHerodotových zápisků se například dozvíte o procedurách spojených s rituály, za kterými sem každý rok lidé mířili. Údajně byly i hodně oplzlé, se sexuálním podtextem. Každá žena, která se sem vypravila, musela sloužit jako kněžka do té doby, dokud po ní nějaký muž nezatoužil. Až pak se mohla odebrat domů. Herodotos byl buď vtipný, nebo měl velmi dobrý dar pozorování. Napsal, že krásná žena šla domů hned, ošklivá čekala třeba až tři roky. V žádné knize se nepopisuje, jak se Afrodita dostávala na poloostrov Akamas na severozápadní části Kypru, kde jsou takzvané Afroditiny lázně. Autem sem od Pafosu pojedete asi hodinu. Afrodita to jako bohyně zřejmě přelétla za pár minut. Lázně jsou vlastně Studna lásky, které se říká i fontána Amorosa či Erosovy prameny. Zde se sličná Afrodita měla koupat. Dnes to na žádné koupání není, neboť to je místo, jež je neustále v chládku, tmavé, nepříliš lákavé. Legenda praví, že kdo se zde z pramene napije, zamiluje se do prvního člověka, kterého potká. Realita je samozřejmě jiná, protože naprostá většina turistů přichází s manželem či manželkou a na zamilování není ani prostor, ani čas. To radši zajděte na pobřeží, které je nádherné, a vykoupejte se tady. Samozřejmě i Afrodita zde plavala. Básník Ariosto o tom napsal i verše: "Nikde na světě jsem neviděl ženy a panny tak krásné a přitažlivé." Nevíme, zda se situace tak změnila, ale je na světě zcela jistě mnoho míst, kde jsou "ženy a panny" krásnější a přitažlivější. No, a když už vás to putování po Afroditiných stopách omrzí, tak se s ní můžete potkat na Kypru kdekoli jinde. V obchodech se suvenýry, na pohlednicích, v muzeích. Je to celý kult, který přetrvává. Uhodli jste, i Kypru se říká Afroditin ostrov.
Afrodita (Venuše)
V řecké mytologii je to Afrodita, ustarých Římanů byla ztotožněna s Venuší. U jedněch i druhých to bylo jedno z nejvýznamnějších božstev. Byla to bohyně lásky, krásy, plodnosti i dobroty. Ovšem v Thébách či Spartě byla ve starověku vyznávána i jako bohyně války a za svoji patronku ji kdysi považovaly například i prostitutky. Jméno Afrodita pochází z řeckého "afros", což znamená pěna. Ta přímo souvisí s legendou o jejím zrodu.
Může se hodit
Jak se tam dostat
Staré silnice mezi jihokyperským Limassolem a Pafosem už většina lidí nevyužívá. Všude se budují dálnice, které přece jenom vedou dál od pobřeží. Škoda. Je to pobřeží krásné, někdy divoké, jindy s klidnými plážemi. Na Petra tou Romiou je vstup volný, toto místo je vzdáleno pět kilometrů od vesnice Kouklia. Afroditina svatyně v Kouklii má otevřeno každý den a je zde současně muzeum. Afroditiny lázně na poloostrově Akamas jsou dostupné volně, pěkný je pěší výlet po tomto poloostrově.
