Málokteré dítě se otráví při ochutnávání nevábně vypadajících lístků bolehlavu nebo náprstníku. Zato lákavým, lesklým bobulím v sousedství borůvek nebo ostružin z neznalosti podlehne i leckterý dospělý: vždyť přece ostružiny jen o pár metrů dál chutnaly tak sladce...
Vlochyně je proradná sestřenice borůvky: na podobném keříku s podobnými listy dozrávají během léta podobné plody. Modré bobule vlochyně se od borůvek na pohled liší šedavým ojíněním, po požití - i když nechutnají špatně - pak tím, že vzbuzují silnou touhu zvracet. Není však nutné zavrhovat šmahem všechny modré bobule: vlochyně má ráda jen velmi vlhká až bahnitá stanoviště s kyselou půdou. Při výletu na šumavská rašeliniště se proto kochejte jen pohledem a pro mlsouny mějte v kapse tatranku - v obyčejném lese, kde se nehoupe půda pod nohama, však můžete na čarodějnici vlochyni s klidem zapomenout.
Rulík zlomocný nedostal své jméno náhodou: k otravě malého dítěte stačí přibližně pět leskle černých bobulí, které mohou připomínat borůvku, kanadskou borůvku nebo třešeň. Rulíkové alkaloidy působí na nervovou soustavu - otrava se podobá alkoholovému opojení, zorničky očí se účinkem atropinu rozšíří a postižený nevidí. První pomoc, podobně jako u ostatních jedovatých rostlin, musí být hlavně rychlá. Zahrnuje zvracení, živočišné uhlí a okamžitý převoz k lékaři.
Posedu bílému, který se často pne po zdech nebo plotech starých domů, se někde říká psí víno - s vínem však mnoho společného nemá. Jeho černé bobule, které připomínají plody černého rybízu, způsobují zvracení a silný průjem, při požití několika desítek plodů se člověk ocitá v nebezpečí smrti. Totéž platí o posedu dvoudomém, který se liší jen červenou barvou plodů. Co škodí lidem, však ptákům chutná a svědčí - býložraví opeřenci bobule posedu s chutí zobou a semínka pak rozšiřují po okolí.
Lilek potměchuť navzdory názvu nenapomáhá chutím pod peřinou. Jeho leskle červené, hořkosladce chutnající bobule obsahují alkaloid solanin i řadu dalších otravných látek, které vyvolávají silné zvracení a průjmy, pokud je člověk včas nevyzvrátí, mohou vést až k mdlobám. Potměchuť často roste ve stinných houštinách, na pasekách a v příkopech. Blízkým příbuzným potměchuti je lilek černý. Jeho černé, lesklé bobule se objevují na rumištích, v křoví i v zahradách. Kromě lidí působí i na zvířata, proto by se rostliny lilku neměly objevit v píci pro králíky nebo na pastvinách.
Bezinkovou limonádu, omáčku nebo likér ochutnal kdekdo - ale co je dobré v láhvi nebo na talíři, nemusí být dobré na stromě. Černé bezinky pro potravinářské zpracování musí být plně zralé - tedy černé. Zelené nebo nazelenalé, ale i větší množství zralých syrových plodů může vyvolat žaludeční potíže i poruchy dýchání. Neprohloupí, kdo se bude držet zásady, že syrové bezinky patří ptákům - ať už ty černé, nebo červené, které rostou na bezu hroznatém a kromě barvy se černým podobají jako vejce vejci.
Kdo si chce dopřát pochoutku okořeněnou trochou rizika, může ochutnat míšek tisu červeného - musí ovšem včas vyplivnout prudce jedovatý zelený plod, který se skrývá uvnitř. Sladké tisové míšky se v některých krajích používají při výrobě marmelády - ale před dětmi je raději neochutnávejte aspoň do té doby, než se naučí dobře plivat.
- sobota 17. července 1999
