Ačkoli toto pomyšlení může muže dost překvapit, jsou to zřejmě ženy, které jsou odpovědné za velký mozek a inteligenci lidské rasy. Podle mírně kontroverzní teorie německých genetiků byly ženy našich předků dost prozíravé na to, aby si vybíraly partnery podle chytrosti, a ne podle krásy či tupé síly.
Lidstvo by jim mělo být vděčné - a muži zvláště. Kdyby dávaly kdysi praženy naopak přednost svalům a vyvinutým zadkům (jako opice ještě bychom se honili po Africe mezi gorilami a šimpanzi.
Původ inteligence
Smělá myšlenka, že inteligence se dědí po ženské linii, má původ v současných výzkumech inteligence. Jak píše časopis New Scientist, skupinu německých biologů nejdříve zaujalo, že průměrná inteligence je u mužů i žen víceméně stejná, ale muži mají širší rozsah je mezi nimi více mentálně podprůměrných, ale také více géniů.
Další pozoruhodný fakt je, že matky mnohem častěji než otcové přenášejí mentální postižení na potomky. Už před třiceti lety americký biolog Robert Lehrke tvrdil, že mnoho genů „pro inteligenci“ je soustředěno právě na ženském pohlavním chromozomu X.
Právě tento názor rozvedli dva vědci z univerzity v německém Ulmu Ulrich Zechner a Horst Hameister v práci publikované v odborném časopise Trends in Genetics a píchli do vosího hnízda. Praženy podle nich svým výběrem otců pro své děti nastartovaly evoluční proces, který vedl k zásadnímu rozvoji myšlení a růstu lidského mozku. Jen díky nim jsme se vzdálili ostatním příbuzným z živočišné říše.
Pávi se chlubí ocasem
Myšlenka, že sexuální výběr ovlivnil evoluci, pochází od Darwina. Ten byl přesvědčen o tom, že pouze výběr partnera pro páření může vysvětlit takové zvláštnosti, jakými jsou paví ocas nebo lví hříva. Samy o sobě tyto znaky nepřinášejí žádnou selektivní výhodu (ocas páva naopak přímo nevýhodu).
Tento názor biologové všeobecně přijali. Jak však vysvětlit velký mozek coby sexuální znak? Klíčovou myšlenkou je ta, že v pohlavním výběru u lidí hraje zvláštní roli právě chromozom X a že ženy, které si našly pro plození chytré muže, předávaly mužovu chytrost dál do dalších generací. Pokud tedy tato hypotéza platí, dalo by se očekávat, že více genů pro inteligenci najdeme na pohlavním chromozomu X. A přesně to němečtí vědci zjistili.
Samozřejmě neexistuje žádný speciální gen pro inteligenci, stejně jako nezpůsobuje jeden jediný gen agresivitu nebo dlouhověkost. Jen málo poruch či vlastností je vázáno přesně na jeden gen. Jak tedy dospěli k tvrzení, že inteligence sídlí v genech na chromozomu X?
Tým německých genetiků se rozhodl jít obrácenou cestou - když nelze najít geny pro inteligenci pozitivně, možná se to podaří opačně. Vědci začali sledovat geny, jejichž porucha se projeví sníženou inteligencí, či dokonce mentálním postižením. Z toho pak určili, které geny v normální podobě inteligenci ovlivňují.
Přes mentální poruchy
Geny, jejichž mutace způsobuje mentální poruchy, začali vědci hledat v existujícím seznamu lidských genů a genetických poruch. Našli celkem 958 genů pravděpodobně spojených s mentální poruchou a zjistili, že 202 z nich leží na chromozomu X.
To byl zásah do černého - je to 21 procent na jednom chromozomu, přitom chromozom X sám co do velikosti zabírá jen čtyři procenta lidského genomu. Vědci si však musí dávat pozor na rychlé soudy. Němečtí genetici chtěli vyloučit, že se na dobře čitelný chromozom „svedou“ i věci, za které nemůže (dědičné poruchy na lichém pohlavním chromozomu lze vystopovat snáz než na ostatních chromozomech - autozomech, které máme každý ve dvou kopiích).
Gen pro inteligenci
Nakonec tedy zjistili, již přesněji, že genů vázaných na inteligenci je na chromozomu X statisticky 3,1krát více než na jakémkoli jiném. A jejich mutace způsobují obvykle mentální poruchu. Ještě je třeba říci, co to znamená, když se o genu řekne, že je spojen s inteligencí.
Jsou to geny, které nějak souvisejí se strukturou mozku nebo hrají roli při kontrole aktivity proteinů, které ovlivňují množství zakončení nervových buněk v mozku. (Právě tvorba a počet těchto zakončení a spojů jsou důležité při učení a pro paměť. Ví se, že děti se sníženou inteligencí mívají řidší síť propojení nervových drah.) Hameister a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že těmto genům na chromozomu X v normální, a tedy nezmutované formě vděčíme za inteligenci.
Samice chtějí sonety
Ale kde vzít důkaz, že si ženy vybíraly a vybírají inteligentní muže za otce svých dětí? Evoluční biolog Geoffrey Miller z univerzity v Albuquerque tvrdí: „Muži by zcela jistě neplýtvali časem na psaní sonetů, malování obrazů a skládání hudby, kdyby jim to nepřinášelo nějakou evoluční výhodu - jako třeba zvýšení zájmu žen o svou osobu.“
Zkusil to dokázat. Pokud je pravda, že ženy hledají chytré muže, aby od nich získaly děti, pak by jimi měly být přitahovány zvláště v období ovulace. Pokus se studentkami Kalifornské univerzity v Riverside hypotézu potvrdil. Ženy a dívky (pro pokus byly vybrány jen ty, jež neberou antikoncepční pilulky) si skutečně vybíraly jako případné otce svých dětí inteligentní, kreativní muže.
Na svaly nehleděly zvláště v období ovulace, tedy ve dnech, kdy je pravděpodobnost početí vyšší než jindy. Miller jde ještě dál a tvrdí, že to nejsou jen ženy, kdo se zajímá o inteligenci partnerů. Je přesvědčen, že to funguje i naopak - a díky tomu jsou chytrá obě pohlaví. Zatímco naši mužští předkové používali stále rostoucí mozek k tomu, aby se předváděli před partnerkami, ženy potřebovaly inteligenci na to, aby chytré muže rozeznaly a zlákaly k tak nepříjemnému úkonu, jakým je výchova dětí.
Velký mozek neškodí
Kritiky výše popsané hypotézy o roli chromozomu X však nepřesvědčily ani všechny tyto nové genetické důkazy. Naše velké mozky se podle nich dají vysvětlit i bez teorie pohlavního výběru. Evoluční biolog David Houle z Floridské státní univerzity má i jiné vysvětlení pro přítomnost chytrých genů na chromozomu X: je to důsledek přírodního, nikoli sexuálního výběru.
„Inteligentnější samci a samice prostě byli lepší v hledání borůvek, zabíjení mastodontů či přežívání zim,“ tvrdí v New Scientist. Autoři však svou teorii o šíření inteligence v lidském pokolení díky pohlavnímu výběru hájí ze všech sil. Připomínají znovu i případ pavího ocasu a dalších sexuálních ozdob u zvířat. Tyto znaky mohou vést až do slepé uličky.
Zájem pavích slepic vedl k růstu pavích ocasů do rozměrů, kdy ohrožují své nositele na životě. Čím větší ocas, tím menší možnost utéct před šelmou. Čím menší ocas, tím horší šance kopulovat se samicí. Jen přirozený výběr drží růst ocasních per pod kontrolou. Ale paví ocas je přece jen něco jiného než lidská inteligence. Zvětšování mozku a upevňování „chytré“ mutace v lidském rodu ničemu neškodí, nositele v ničem neohrožuje. A proto růst lidského mozku nic nezastaví. Jeho slova dokládá fakt, že za 2,5 milionu let tento orgán zbytněl na trojnásobek.
Je nositelkou dvou mutovaných X chromozomů. Mutace se u ní projeví. Stejně jako u její matky se mutace neprojeví. Mutace se projeví, protože jeho jediný X chromozom je mutovaný. Jeho X chromozom je obyčejný.
Lidstvo by jim mělo být vděčné - a muži zvláště. Kdyby dávaly kdysi praženy naopak přednost svalům a vyvinutým zadkům (jako opice ještě bychom se honili po Africe mezi gorilami a šimpanzi.
Původ inteligence
Smělá myšlenka, že inteligence se dědí po ženské linii, má původ v současných výzkumech inteligence. Jak píše časopis New Scientist, skupinu německých biologů nejdříve zaujalo, že průměrná inteligence je u mužů i žen víceméně stejná, ale muži mají širší rozsah je mezi nimi více mentálně podprůměrných, ale také více géniů.
Další pozoruhodný fakt je, že matky mnohem častěji než otcové přenášejí mentální postižení na potomky. Už před třiceti lety americký biolog Robert Lehrke tvrdil, že mnoho genů „pro inteligenci“ je soustředěno právě na ženském pohlavním chromozomu X.
Právě tento názor rozvedli dva vědci z univerzity v německém Ulmu Ulrich Zechner a Horst Hameister v práci publikované v odborném časopise Trends in Genetics a píchli do vosího hnízda. Praženy podle nich svým výběrem otců pro své děti nastartovaly evoluční proces, který vedl k zásadnímu rozvoji myšlení a růstu lidského mozku. Jen díky nim jsme se vzdálili ostatním příbuzným z živočišné říše.
Pávi se chlubí ocasem
Myšlenka, že sexuální výběr ovlivnil evoluci, pochází od Darwina. Ten byl přesvědčen o tom, že pouze výběr partnera pro páření může vysvětlit takové zvláštnosti, jakými jsou paví ocas nebo lví hříva. Samy o sobě tyto znaky nepřinášejí žádnou selektivní výhodu (ocas páva naopak přímo nevýhodu).
Tento názor biologové všeobecně přijali. Jak však vysvětlit velký mozek coby sexuální znak? Klíčovou myšlenkou je ta, že v pohlavním výběru u lidí hraje zvláštní roli právě chromozom X a že ženy, které si našly pro plození chytré muže, předávaly mužovu chytrost dál do dalších generací. Pokud tedy tato hypotéza platí, dalo by se očekávat, že více genů pro inteligenci najdeme na pohlavním chromozomu X. A přesně to němečtí vědci zjistili.
|
Co ovlivňuje pohlaví |
Tým německých genetiků se rozhodl jít obrácenou cestou - když nelze najít geny pro inteligenci pozitivně, možná se to podaří opačně. Vědci začali sledovat geny, jejichž porucha se projeví sníženou inteligencí, či dokonce mentálním postižením. Z toho pak určili, které geny v normální podobě inteligenci ovlivňují.
Přes mentální poruchy
Geny, jejichž mutace způsobuje mentální poruchy, začali vědci hledat v existujícím seznamu lidských genů a genetických poruch. Našli celkem 958 genů pravděpodobně spojených s mentální poruchou a zjistili, že 202 z nich leží na chromozomu X.
To byl zásah do černého - je to 21 procent na jednom chromozomu, přitom chromozom X sám co do velikosti zabírá jen čtyři procenta lidského genomu. Vědci si však musí dávat pozor na rychlé soudy. Němečtí genetici chtěli vyloučit, že se na dobře čitelný chromozom „svedou“ i věci, za které nemůže (dědičné poruchy na lichém pohlavním chromozomu lze vystopovat snáz než na ostatních chromozomech - autozomech, které máme každý ve dvou kopiích).
Gen pro inteligenci
Nakonec tedy zjistili, již přesněji, že genů vázaných na inteligenci je na chromozomu X statisticky 3,1krát více než na jakémkoli jiném. A jejich mutace způsobují obvykle mentální poruchu. Ještě je třeba říci, co to znamená, když se o genu řekne, že je spojen s inteligencí.
Jsou to geny, které nějak souvisejí se strukturou mozku nebo hrají roli při kontrole aktivity proteinů, které ovlivňují množství zakončení nervových buněk v mozku. (Právě tvorba a počet těchto zakončení a spojů jsou důležité při učení a pro paměť. Ví se, že děti se sníženou inteligencí mívají řidší síť propojení nervových drah.) Hameister a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že těmto genům na chromozomu X v normální, a tedy nezmutované formě vděčíme za inteligenci.
Samice chtějí sonety
Ale kde vzít důkaz, že si ženy vybíraly a vybírají inteligentní muže za otce svých dětí? Evoluční biolog Geoffrey Miller z univerzity v Albuquerque tvrdí: „Muži by zcela jistě neplýtvali časem na psaní sonetů, malování obrazů a skládání hudby, kdyby jim to nepřinášelo nějakou evoluční výhodu - jako třeba zvýšení zájmu žen o svou osobu.“
Zkusil to dokázat. Pokud je pravda, že ženy hledají chytré muže, aby od nich získaly děti, pak by jimi měly být přitahovány zvláště v období ovulace. Pokus se studentkami Kalifornské univerzity v Riverside hypotézu potvrdil. Ženy a dívky (pro pokus byly vybrány jen ty, jež neberou antikoncepční pilulky) si skutečně vybíraly jako případné otce svých dětí inteligentní, kreativní muže.
Na svaly nehleděly zvláště v období ovulace, tedy ve dnech, kdy je pravděpodobnost početí vyšší než jindy. Miller jde ještě dál a tvrdí, že to nejsou jen ženy, kdo se zajímá o inteligenci partnerů. Je přesvědčen, že to funguje i naopak - a díky tomu jsou chytrá obě pohlaví. Zatímco naši mužští předkové používali stále rostoucí mozek k tomu, aby se předváděli před partnerkami, ženy potřebovaly inteligenci na to, aby chytré muže rozeznaly a zlákaly k tak nepříjemnému úkonu, jakým je výchova dětí.
Velký mozek neškodí
Kritiky výše popsané hypotézy o roli chromozomu X však nepřesvědčily ani všechny tyto nové genetické důkazy. Naše velké mozky se podle nich dají vysvětlit i bez teorie pohlavního výběru. Evoluční biolog David Houle z Floridské státní univerzity má i jiné vysvětlení pro přítomnost chytrých genů na chromozomu X: je to důsledek přírodního, nikoli sexuálního výběru.
„Inteligentnější samci a samice prostě byli lepší v hledání borůvek, zabíjení mastodontů či přežívání zim,“ tvrdí v New Scientist. Autoři však svou teorii o šíření inteligence v lidském pokolení díky pohlavnímu výběru hájí ze všech sil. Připomínají znovu i případ pavího ocasu a dalších sexuálních ozdob u zvířat. Tyto znaky mohou vést až do slepé uličky.
Zájem pavích slepic vedl k růstu pavích ocasů do rozměrů, kdy ohrožují své nositele na životě. Čím větší ocas, tím menší možnost utéct před šelmou. Čím menší ocas, tím horší šance kopulovat se samicí. Jen přirozený výběr drží růst ocasních per pod kontrolou. Ale paví ocas je přece jen něco jiného než lidská inteligence. Zvětšování mozku a upevňování „chytré“ mutace v lidském rodu ničemu neškodí, nositele v ničem neohrožuje. A proto růst lidského mozku nic nezastaví. Jeho slova dokládá fakt, že za 2,5 milionu let tento orgán zbytněl na trojnásobek.
Je nositelkou dvou mutovaných X chromozomů. Mutace se u ní projeví. Stejně jako u její matky se mutace neprojeví. Mutace se projeví, protože jeho jediný X chromozom je mutovaný. Jeho X chromozom je obyčejný.
|
Jak se šíří mutace |
