Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Z historie módy: styly ulice

  14:23aktualizováno  14:23
- Před půl stoletím stačilo, aby ses s rukama v kapsách opíral o pouliční lampu v oblečení, které neodpovídalo módě, a už jsi byl považován za rebela. Byl to dostatečný akt odporu proti oficiální kultuře a dějiny módy ulice o tomto odporu i boji vypovídají. Platí také dnes, že svým oblečením dáváš najevo, jakou hudbu posloucháš a jaké hodnoty vyznáváš? Pouliční móda už není to, co bývala. Charakterizuje ji pozoruhodná rozmanitost a možnost osobní volby. Pět desítek let se na sebe vršily styly ulice. Současná mladá generace však nepohlíží na minulost s hněvem, jak tomu bylo u těch předchozích. Neodvrhuje minulost reprezentovanou svými rodiči. Naopak je jí přímo pohlcována. Nostalgie související s koncem století má na svědomí obnovování stylů. Neomods, neoteds, neohippies či neopunk bývají přímo posedlí historickou přesností.

Ale je i mnoho těch, kteří poletují napříč desetiletími i ideologickými názory. Jeden den jsou punk, druhý den goth, mixují oblečení i hudební styly. Nezajímá je, v čem se jednotlivé subkultury lišily. Vykrádají minulost a mnohdy o ní nic nevědí. Na rozdíl od pantera mohou měnit skvrny na kůži. Chovají se jako chameleoni.
Před půl stoletím platilo buď, anebo. Vyber si formální styl, anebo protestuj. V šedesátých letech se již objevuje více možností. Ovšem výběr mezi černou bundou rockerů a ulízaným účesem mods byl omezován sociálně - ekonomickým zázemím. Rockeři pocházeli spíše z dělnických rodin, mods ze středních vrstev. Generačně mezi sebou soupeřili také punk a hippies.
K propojení stylu ulice, klubové kultury a hudby došlo v osmdesátých letech, v době hnutí nových romantiků. Ruku v ruce s mísením hudebních žánrů se mísily i hudební styly. Klubová země se na mapě nenajde. Není vymezena zeměpisnou polohou, je to nasládlý stylizovaný internet. Pohyblivý svátek. Všude a nikde.
Existuje příliš mnoho balastu, příliš mnoho historie, tlustých knih a televizních kanálů, časopisů a filmů, vzkazů na záznamníku...
Vybírá se jako ze švédského stolu. Za námi leží sloní hřbitov dvacátého století. Klubová kultura vzkvétá z jeho plenění. Hravost a nepůvodnost, nezávaznost a předstírání, to je svět dnešních klubů. Svět chaosu, různosti, svět pomatený ze změn, z drog, svět, ve kterém není jasné, kdo je skutečný a kdo je replika.
Jak to vlastně bylo?

Zooties
"Jsem za vodou, koukněte, já na to mám," hlásaly šaty černých mladíků z Harleemu na počátku čtyřicátých let. Říkalo se jim zooties (potápkové).
Chtěli ukázat bílým, že i oni jsou schopni dosáhnout místa na výsluní a oblečení jim k tomu pomůže. Malcom X. je ve své autobiografii popisuje jako klauny, ačkoliv i on nosil ono prostorné bleděmodré sako s mohutnými rameny, zapínané na jeden knoflík. Platilo, že čím větší zootie, tím širší klobouk. Býval vysoký až 15 centimetrů, s perem a nápadnou krempou. Tlustý řetěz z kočičího zlata doplňoval kalhoty, které měly v kolenou neuvěřitelných tři čtvrtě metru a směrem ke kotníkům se prudce zužovaly na pouhých třicet centimetrů. Dvoubarevné boty, barevné vesty. Barva přestala být výsadou dámského oblečení. Z New Yorku se tato móda dostala do Los Angeles. K mladíkům se přidala i jejich děvčata. Černé vdovy nebo sličné kočičky, jak se nazývaly na jihu, nosily rovněž saka sahající až ke kolenům a k nim síťované punčochy.

K potápkům patřil swing
Byla to opravdu odvaha, obléknout se v tomto stylu v roce 1943. Nešlo jen o to, že pánský oblek prvních desetiletí tohoto století zůstával tvrdošíjně střízlivý. Seriózní muž ze sebe nepotřeboval dělat dandyho, když měl ženu více či méně v hrsti. Hollywoodské hvězdy vystupovaly v oblecích britského gentlemana, aby dostály platným normám mužské elegance. Nic nevěděly o chmurných skotských bažinách, anglických vlněných tkaninách ani o divadelním herectví.
Byla to válka, která způsobila změnu v pánském oblékání. Bomby a moli ničili šatníky těch, kteří umírali na frontě. S materiálem se šetřilo. Vládní nařízení přímo zakazovalo používat čistou vlnu na oděvy. Byla určena pro uniformy.
Jak to, že ti černí dokázali, aby krejčí byli slepí? Podpláceli je a kašlali na vlastenectví. Beztrestně se vysmívali válce? Byla to výzva bílým, a ti to také nenechali jen tak. Docházelo k prvním rasistickým nepokojům. Námořníci v přístavech chytali zooties, svlékali je do naha na ulici či před zraky přeplněných kinosálů. Bili je, na jejich oblečení močili. Občanská iniciativa se snažila srazit černou hrdost na kolena. Síla hadru se ukázala být nebezpečná.
Na první pohled bylo všechno veselé, fajnové a sváteční, tak jako v mnohých filmech té doby. Zdálo se, že k žádným pouličním bojům nedochází. Jako by se pokračovalo v elegantní jazzové a kokainové kultuře dvacátých let, kdy o rasismu ještě nebyla řeč. Jenomže časy se změnily. Byly drsnější a rebelové se už neprezentovali pouze rozzářeným bílým úsměvem. Ztvrdli.
Oblečení potápků převzali také swingoví hudebníci. A s praotcem černé muziky, jazzmanem Cab Callowayem, si začali zpívat i bílí Američané. Ti, kteří fandili jazzu, si však mnohdy jen letmo všimli, co černí skutečně nosí. Původní styly se deformovaly. Bude tomu tak i později, u funky a B-boy.

Zazou
Okupovaná Paříž milovala swing a mládež si ochotně přisvojila styl potápků. Samozřejmě po francouzsku. Saka zůstala prostorná, ale kalhoty se zúžily. Sahaly sotva ke kotníkům, aby mohly vyniknout barevné ponožky. Uzoučkou kravatu doplňovala spona. Říkalo se jim zazou, údajně podle popěvku z jednoho hitu Cab Calowaye.
Rozdělovali se na zazou z levého a pravého břehu. O co víc se ti z levého břehu věnovali existencionalismu, o to víc ti z Elyssejských polí svému zevnějšku. Nad čelem se jim vzdouvala mohutná vlna nabrilantinovaných vlasů. Jejich dívky nosily skládané sukně, boty na vysoké podešvi, saka s mohutnými rameny a spoustou kapes, roláky i úzké kravaty.
Zatímco potápkům se vyčítal nedostatek vlastenectví, zazou byli pronásledováni právě pro vlastenectví a sympatizování s kulturou amerických nepřátel. V Němci obsazeném městě nad Seinou přepadávali zazou jejich kolaborující vrstevníci, bili je a stříhali jim vlasy. Mnoho z nich skončilo dokonce v koncentračním táboře. Po válce se v ulicích Paříže už neobjevili. Zůstalo po nich jen jméno. Zazou byli všichni ti, kteří se svým oblečením vymykali konvencím.

Autor:



Nejčtenější

Předseda Zelených Matěj Stropnický byl hostem diskusního pořadu Rozstřel. (3....
Matěj Stropnický přiznal vztah s hercem Danielem Krejčíkem

Šéf Strany zelených Matěj Stopnický (34) potvrdil, že je gay. Už dva měsíce chodí s hercem Danielem Krejčíkem (23)....

Melania Trumpová a Donald Trump (Washington, 13. října 2017)
Za Melanii Trumpovou zaskakuje dvojnice, spekulují lidé na sítích

Ona není ona. Má jiný nos a maskuje se velkými slunečními brýlemi. To jsou některé z argumentů lidí na sociálních...

Ewan McGregor a Eve Mavrakisová (Zlaté glóby, 13. ledna 2013)
Ewan McGregor po 22 letech opustil manželku, s níž má čtyři děti

Herce Ewana McGregora (46) nedávno vyfotili, jak se líbá s kolegyní Mary Elizabeth Winsteadovou (32). Nyní vyšlo...

Princ William sleduje, jak vévodkyně Kate tančí s medvídkem Paddingtonem...
Těhotná Kate si zatančila s medvědem. Její strýc má průšvih

Těhotná vévodkyně Kate (35) sice stále trpí ranní nevolností, ale pomalu se začíná vracet ke královským oficialitám. V...

Martha Issová
Martha Issová odchází na mateřskou, prozradila její kolegyně

Herečka Martha Issová (36) a producent David Ondříček (48) se brzy stanou dvojnásobnými rodiči. O těhotenství Marthy...

Další z rubriky

Václav Kopta (27. února 2017)
Pověst taxikářů je horší než realita. Nemají to jednoduché, míní Kopta

Herec Václav Kopta (52) o sobě prozradil, že je velkým milovníkem autobusů. Dokonce má docela slušnou sbírku jejich...

Andrea Bezděková
Lidé kvůli mně nelapají po dechu, přiznává Miss Andrea Bezděková

Nejdéle kralující královna krásy Andrea Bezděková (23) rozhodně nelituje, že prošla soutěží Česká Miss. Je prý na to...

Alois Švehlík (1. prosince 2016)
Jsem městský člověk se srdcem vesničana, přiznal Alois Švehlík

Herec Alois Švehlík (78) si v posledních letech užívá více radostí na chalupě než v rušné Praze. Přesto na metropoli...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.