Historií odívání provede návštěvníky rumburského muzea několik panelů, na kterých je pomocí textu a obrázků shrnuto vše podstatné, co se ve světě módy událo od doby vlády egyptských faraonů až po druhou světovou válku. Mnohé z toho, o čem se tu píše, si přitom lidé mohou i zblízka prohlédnout.
Spatří například figurínu s originálním oděvem příslušníka hradní stráže ze třicátých let, jehož hruď se navíc pyšní několika válečnými kříži za zásluhy v první světové válce. K nahlédnutí je také několik historických vzorníků látek - nejvíc asi zaujme ten, který je silný jako současné knihy o tisíci stranách.
"Při listování si diváci mohou povšimnout i jedné zajímavosti - téměř u všech vzorků látky je kromě tradičního popisu i informace, k čemu se hodí a k čemu ne. V dnešní době, kdy se každý snaží prodat všechno, co má, je něco takového asi nemyslitelné," přemýšlí jedna z autorek výstavy Ester Samlerová.
OD HÁVŮ FARAONŮ AŽ K PUNČOCHÁM
Ještě než divák přistoupí k autentickým ukázkám oděvů, šperků a dalších módních propriet, může se s objekty svého zájmu detailně seznámit díky informačním panelům. Ty ho provedou zvyklostmi, zákonitostmi i zajímavostmi odívání od Egypta přes dobu románskou, gotickou či renesanční až do časů mezi oběma válkami, kdy nastoupil nový životní styl bojující za osobní svobodu žen.
"Oděv směřoval ke střízlivosti. Když byla dáma v době secese předpisově oblečena, mívala dvaadvacet oděvních soušástí. Ve dvacátých letech už jich stačilo šest," píše se v jednom z textů a o kus dál stojí, že oblékání v té době přestává být obřadem. "Nový způsob života si vyžádal praktické a funkční oděvy. Výsledkem toho jsou třeba punčochy a spodní prádlo, dané objevem viskózy."
Ideálem ženy byla tehdy dívka chlapeckého typu, s plochou hrudí, útlými boky a rovnými hranatými rameny. Emancipace se přitom promítla i do dalších sfér života - ženy začaly řídit auta, tančit jazz, kouřit cigarety, studovat a provozovat volnou lásku.
ŠPERKY CHRÁNILY PŘED HMYZEM
Ruku v ruce s módou se odjakživa vyvíjela i touha po ozdobách a špercích. Rumburská výstava přibližuje například šperkařství v době Ludvíka XIV., kdy byly součástí účesu perly, ženy nosily náhrdelníky, náramky a prsteny navlečené dokonce i navrch rukavice, aby byly dostatečně na očích okolí. Ve vitrínách si divák může prohlédnout všemožné řetízky, korálkové brože nebo flakony od parfémů.
Mezi ozdoby se svého času počítaly i takzvané bleší kožešinky, omotávané kolem krku a prsou. Byly zároveň i velmi funkční - ženy se totiž tehdy koupaly jednou měsíčně a kožešinky na sebe lákaly obtížný hmyz. Jednu z nich zná asi každý - malíř Leonardo da Vinci ji zachytil na slavném obraze Dáma s hranostajem.
"Čeští lidé si v té době kupovali prostý oděv hlavně na jarmarcích. Ale i tady fungovala organizovaná výroba v textilních manufakturách - rumburská véba byla svého jedním z nejžádanějších českých vývozních artiklů," přibližuje další z textů skutečnost, že Rumbursko a Varnsdorfsko bylo kdysi stěžejní oblastí tuzemského textilního průmyslu.
MÓDA ZDOBILA, ALE I MRZAČILA
Jak symbolizuje název výstavy, ne všechno bylo v historii módy zcela ideální. Ženy se skutečně ve snaze být co nejpřitažlivější často ocitaly v zajetí módy - mnohdy se už od dětství v očekávání budoucí krásy dokonce i mrzačily. Výstava třeba připomíná, kterak v dávných dobách ženy nosily korzety z velrybích kostic, aby měly 'vosí pas'.
"Protože ale korzet stáhnul jejich tělo zhruba na čtyřicet centimetrů po obvodu, nezřídka se při různých několikahodinových ceremoniích stávalo, že dámy vyčerpáním omdlévaly," připomínají autoři expozice.
Soupis módních výstřelků nezapomíná ani na tradiční ohýbání prstů na nohou pod chodidlo, aby měly dívky co nejmenší nohy. Podle velikosti chodidla se totiž kdysi měřila urozenost rodu. V některých východoasijských zemích se tento zvyk používá dodnes.
PATENT SINGROVKY UKRADL BRNĚNSKÝ ŽID
Vrátíme-li se k otázkám z úvodu, dozví se návštěvník výstavy, že prvním ženským časopisem u nás byla Lada, která začala vycházet v roce 1861. První český obchodní dům s látkou i hotovou konfekcí vznikl v roce 1870 v Praze v ulici Na Příkopech. Naproti blůzám, halenkám, spodničkám a drátěným krinolínám, na které se navlékaly honosné a několik kilogramů těžké šaty, však v muzeu stojí exponát, který celý svět módy významně ovlivnil ještě o čtvrt století dříve - šicí stroj značky Singer.
"Jen málokdo dnes ovšem ví, že jeho původním vynálezcem byl v roce 1840 Francouz Thimonnier a druhým Američan Elias Howe. Jenže právě jemu ukradl patent Isaac Merrith Singer, brněnský Žid, po kterém nakonec šicí stroj získal své jméno. Singer se díky němu stal milionářem a později zaplatil své dceři ve Francii šlechtický titul," doplňuje Ester Samlerová.
Výstava, jejíž většina pochází ze sbírek rumburského muzea či soukromých sbírek Evy Karbanové, zakladatelky Dámského historicko-společenského klubu v Železnici, potrvá až do 9. září.
 V zajetí módy, výstava v muzeu Rumburk |
