"Třeba to vyžírané zelným lákem kolem osmi hodin," ochotně vysvětluje Věra Vašíčková ze Zarazic u Veselí nad Moravou. Neobvyklému koníčku, který se pro ni stal nakonec obživou, se naplno věnuje 27 let. Kolik vajec za tu dobu namalovala, už těžko spočítá. "Od ledna do Velikonoc je jich měsíčně v průměru kolem
800," říká.
Ale záleží také na tom, kdo doma pomůže, rychle dodává. Většinou jsou to její děti, sedmadvacetiletá dcera a dva "kluci" ve věku 22 a 25 let.
"Dcera je už čtvrtá generace maléreček v rodině," pyšní se. Vzápětí ale přiznává, že ještě před dvěma roky se tomu dívka bránila. "Říkala: mami, já budu prát a žehlit, ale malovat ne," zavzpomínala. A toto jsou její výrobky - ukazuje pestrobarevná,
jemně zdobená vajíčka. Dcera je jediná holka v rodině, musí tradici držet, poznamenala.
A kluci? Ani ti se nebrání. "Začínali odmala, stejně jako já, tím, že umývali škařúpky (skořápky)," říká krásnou moravštinou. Pak u vajíček zalepovali dírky, později je mohli i "začerňovat". "A potom mě pustili k nějaké té čárce," vrací se malérečka ve
vzpomínkách ke svým začátkům.
Zaměřuje se na voskovou batiku. A jak taková kraslice vzniká? Bílé vajíčko se nabarví nažluto a voskem se na něj "vytečkuje" základní síť. Pak se postupně voskem malují různé motivy a vejce se namáčí do barevných roztoků. Nakonec se vajíčko vloží do láku z kysaného zelí, který z ploch bez vosku barvu vyleptá. Zbylý
vosk se nahřeje nad teplem a utře do hadérku, ochotně vysvětluje malérečka.
"Každá dědina má svoje vajíčka," říká. Rozlišují se vzory, barvami i motivy, které se přísně dodržují. "Pocházím ze Vnorov, těch geometrických vzorů jsou tam tisíce. Jsou ale i různé podmínky, které se nemohou porušit. Třeba že nikdy nesmí být v
černé barvě žlutá," prozrazuje.
A co krásné "krajkové" kraslice? Jejich původ je na Slovensku, kde na vajíčka přenesli děrovanou výšivku. Jehlovým pilníkem nebo jemným vrtákem se do skořápky udělají dírky a vajíčko se pak dozdobí voskem. "To se smíchá parafín se zinkovou malířskou bělobou," dá malérečka nahlédnout do tajů výroby.
Jen bílých vajíček není, posteskne si vzápětí. Ještě loni se dala sehnat, letos se po nich ale slehla zem. "Někdo musí pomoci," nabádá kreslířka. A nezastírá obavy o budoucnost svého řemesla. Vždyť malovat na nahnědlé skořápky přece jen není to
pravé.
