Ať je dítě jakkoli malé, třeba jen několikatýdenní, měli by se s ním otec i matka před každým odchodem rozloučit a ujistit je, že se vrátí. Odvádět pozornost dítěte a mizet po anglicku je krátkozraké. V dotyčném okamžiku možná dítě odchod rodiče nezaznamená, a proto nepláče, jeho podvědomí si však vrývá neurotizující zkušenost: ti dva mohou zmizet kdykoli. Diví-li se pak otec či matka, proč dítě spustí povyk pokaždé, když si odskočí do vedlejší místnosti, nemají proč - mohou si za to sami. Nepsaným zákonem by mělo být, že by každý odcházející řekl dítěti, kam jde, kdy přijde a kdo ho bude v jeho nepřítomnosti hlídat. Rozloučit by se měli i ti rodiče, kteří odcházejí až po usnutí dítěte. Loučení by ovšem mělo být stručné a vlídné, nikoli srdceryvné. Neslibujte dítěti, že se vrátíte brzy, víte-li, že to není ve vaší moci, ani si svou nepřítomnost nevykupujte sladkostmi. Odchody a příchody jsou přece všední záležitost, nikoli drama.
24. července 1999
