Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Výlet do dávné minulosti

aktualizováno 
Vzpomínají na Baťu, český křišťál a tatíčka Masaryka.
Vzpomínají na Baťu, český křišťál a tatíčka Masaryka. Češi na Zakarpatské Ukrajině žijí hlavně ze vzpomínek.

Většina z nich nikdy nebyla dál než ve svém "hlavním městě" Užhorodě. Přesto toho o historii a zvycích Čechů vědí víc, než byste čekali. Jejich rodiče či prarodiče se totiž vČechách narodili. Na Zakarpatskou Ukrajinu přišli většinou vtřicátých letech za prací.

Vypadá to jako fotografie z počátku minulého století: široká silnice plná děr, u ní nízké dřevěné domky, kolem se popásají ovce a koně. Za rozpadajícím se dřevěným plotem jednoho z domků vyhlíží stařenka s hlubokými rýhami okolo očí a dobrácky na nás kývá. Když zjistí, že jsme přijeli ze země "tatíčka Masaryka", doluje vpaměti zapomenutá slovíčka. S měkkým ruským přízvukem vypráví: "Kdysi se u nás mluvilo jen česky. Můj otec přišel sem, do Gruševa Sela, z Moravského Berouna. Pracoval na dráze. Oženil se tady a zůstal. Můj muž Jurij si našel práci vLeningradě, a mně abych uživila rodinu, pořídil malé hospodářství a včely. Když předloni zemřel, včely jsem prodala. Ale kozu a slepice mám pořád. Na Moravě jsem byla všedesátém čtvrtém. Vozili jsme od vás sklo a oplatky," svítí ženě nostalgicky oči. Její dcera Jelena vkraji svého děda nikdy nebyla: "Kdybych mohla, ujížděla bych odtud. Třeba k vám!" Jelena vzpomíná na kamarádku, která někde vPraze uklízí kanceláře. Prý se má dobře a ještě posílá domů peníze. Dělá to tak stále více zdejších. "Nedivte se, tady opravdu nic není. Nechápu, proč sem třeba vy Češi jezdíte." Argumenty o panenské přírodě, nedotčeném venkovu a kouzlu jednoduchého života nechápe.

Vzdálení příbuzní

Skoro vkaždém městečku či obci na Zakarpatsku narazíte na někoho, kdo měl nebo má příbuzné vČechách. V Chustu si vystavěli Češi celou ulici a pojmenovali ji po prezidentu Masarykovi. Přestože z dvoupatrových domů padá omítka, patří stále k nejvýstavnějším v celém městě. Kdesi z vedlejší ulice je slyšet hluk tržnice. Potřebujete mouku, mýdlo, hřebíky, cibuli sazečku, rádio nebo třeba kolo na traktor? Sehnat cokoli není problém, stačí se ptát. Když trhovci sami nemají, dají vám typ na příbuzného nebo souseda. V hromadě novin, knih a obrázků s Madonami lze objevit i takový skvost jako pohlednici Hradčan někdy z padesátých let. "To máte štěstí," tvrdí starý "antikvář" s černými prsty od cigaret. "Dám vám ji za hřivnu. Asi ji tu zapomněl starý Kovaljov. On býval učitel a myslím, že jeho otec sem přišel z Čech." Na dotaz, kde pan řídící bydlí, dostáváme překvapivou odpověď: "Dnes už v Dejvicích." Tak to jsme skoro sousedé, pomyslím si, protože já bydlím na Letné. Ale chlapík vyvrací můj omyl: "Dejvice postavili ve třicátých letech Češi vUžhorodu ve stejném stylu jako ty pražské."

Rodiny smezinárodním obsazením

Několik let rozestavěné "novostavby" lemují neudržovanou silnici směrem na Užhorod. Pravděpodobně nebudou výstavné vily bez oken a omítek nikdy dostavěny. Než se našetří peníze na další písek, cihly či trámy, bude nutné začít opravovat promočené podlaží či prasklou stěnu. Lidé, když ušetří nějaké peníze, se je bojí ukládat do bank a raději investují do pozemků a nemovitostí, které pak většinou stejně nevyužijí. "Otec začal stavět cihlový dům za Chustem před sedmi lety. Dodneška tam nemá ani elektriku," popisuje situaci Ljuba Karači. Sama bydlí se svou rodinou ve staré dřevěnici s nádherně vyřezávanými krovy a roubeným ochozem. Dvě velké místnosti jsou zařízeny podle zdejšího obyčeje - otlučeným nábytkem, barevnými koberci na zemi i po stěnách, kýčovitými soškami a umělými květinami. Její muž Nikola je Rumun, ona sama má národnost rusínskou. Jedině malá dcerka je Ukrajinka. "Jsme taková internacionální famílie," směje se Ljuba. "Můj otec je původem ze Sibiře, matka z Košic. Já už jsem se narodila vTjačevu. Pěstujeme zeleninu a prodáváme ji na trhu, já přes zimu tkám koberečky. Nikola je občas někde zaměstnán, ale stálá práce tu není. Měsíčně vyděláme asi 200 hřiven, chleba stojí dvě hřivny. Přežít se to dá, ale je to těžké." I tady mluví o Češích jako o svých vzdálených příbuzných. Z domu přes ulici se vyklání muž a volá: "Vy jste Čechoslováci? Počkejte!" Během vteřiny stojí před námi a rozverně salutuje. Chce tak upozornit na svou zelenohnědou čepici. Blýská se na ní zlatý odznáček s dvouocasým lvem. "Vojákoval jsme v Táboře. Máte vČechách krásné holky. Jednu jsem si přivezl," směje se muž. "A víte, kdo nám opravil železnici z Chustu do Mukačeva, kterou strhla velká voda? Češi! V létě přijeli na dva týdny nějací študáci a za týden mohla mašina na koleje." Na můj dotaz, proč jezdí místní vlaky tak pomalu, vítězoslavně odpovídá: "No to je přece jasné! Aby nevykolejily! Rychleji než třicítkou by to mohlo být nebezpečné. A taky - nač spěchat?" Život tu plyne skutečně pomalu. Zvláště na venkově se čas měří prací - na jaře zasít, na podzim sklidit. Ráno vstát ještě před východem slunce, podojit a před osmou být na trhu. Kolem jedenácté už vám mléko nikdo nekoupí! V poledne je lepší vrátit se domů, udělat boršč nebo brambory na jeden ze sta způsobů, kterými je tady připravují, a pak se ještě jednou vrátit na trh. Kolem třetí totiž přicházejí lidé, kteří pracují ve městech. S hodinkami na rukou tu potkáte jen učitele a policajta. Lidé se řídí sluncem. Až zapadne, jde se spát. Nebo si popovídat před dům. Temné hloučky ženských a chlapů diskutují odděleně. Všichni do jednoho louskají a vyplivují semínka slunečnic a zapíjejí to vodkou nebo domácím vínem. Nikoho nerozptyluje televizní program nebo nabídka kin s novými americkými trháky. Dvacetiletý kluk viděl počítač jednou vživotě, když byl na návštěvě u příbuzných ve Lvově.

Bohem zapomenutý kraj

Zakarpatsko je zapomenutý kraj. Tím, že je vzdálen od hlavního ukrajinského města Kyjeva, zapomíná se na něj při rozdělování důchodů a státních zakázek. "Důchod mám 100 hřiven. A to jen díky tomu, že muž pracoval u námořníků," prozrazuje nám upovídaná Zorka Gunda, kterou jsme potkali na začátku naší cesty. "Ale nikdy nevím, kdy a jestli vůbec ho v měsíci dostanu. Kdybych neměla malé hospodářství a dcery, které mě podporují, nevím, co bych dělala," líčí stará žena. Města jsou zašlá a špinavá, vesnice chudé. A lidé? Muži shrbení, vobnošených tmavých sakách a kloboucích vražených do čela. Na většině žen v šátcích nepoznáte věk, dají se tu však potkat i opravdové krasavice v kožených sukních a s provokativním make-upem. Děti jsou stejné jako všude na světě - rozpustilé, špinavé, veselé. Ty zdejší loudí bonbony a propisovačky. Minimum lidí tu má stálou práci. Většina jen základní vzdělání. Zaostalost a bída je cítit na nádražích, vobchodech i vnemocnicích. Vlaky jezdí pomalu a nepravidelně, rozhrkané autobusy bez záruky, že dojedete. Obrovské obchody nabízejí na třech poloprázdných regálech chleba, vodku a těstoviny - většina obchodních transakcí se stejně odehrává na tržištích. Zdravotní péče je ubohá, služby téměř nefungují. Proč sem tedy jezdit? Protože Zakarpatsko je nostalgicky přívětivé i přitažlivě nebezpečné. Kromě nedotčené přírody, o které se dnes člověku už skoro nesní, také svérázní lidé nepoznamenaní vymoženostmi moderní civilizace. A navíc jsou to naši vzdálení příbuzní...

Autorka je redaktorkou časopisu Harper´s Bazaar


Autor:



Nejčtenější

Předseda Zelených Matěj Stropnický byl hostem diskusního pořadu Rozstřel. (3....
Matěj Stropnický přiznal vztah s hercem Danielem Krejčíkem

Šéf Strany zelených Matěj Stopnický (34) potvrdil, že je gay. Už dva měsíce chodí s hercem Danielem Krejčíkem (23)....

Melania Trumpová a Donald Trump (Washington, 13. října 2017)
Za Melanii Trumpovou zaskakuje dvojnice, spekulují lidé na sítích

Ona není ona. Má jiný nos a maskuje se velkými slunečními brýlemi. To jsou některé z argumentů lidí na sociálních...



Princ William sleduje, jak vévodkyně Kate tančí s medvídkem Paddingtonem...
Těhotná Kate si zatančila s medvědem. Její strýc má průšvih

Těhotná vévodkyně Kate (35) sice stále trpí ranní nevolností, ale pomalu se začíná vracet ke královským oficialitám. V...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...

Martha Issová
Martha Issová odchází na mateřskou, prozradila její kolegyně

Herečka Martha Issová (36) a producent David Ondříček (48) se brzy stanou dvojnásobnými rodiči. O těhotenství Marthy...

Další z rubriky

Berenika Čecháková jako Loreen zazpívala hit Euphoria.
OBRAZEM: Čecháková Loreen, Matonoha Cashem a Kopečný jako Pink

Osmé kolo čtvrté řady soutěže Tvoje tvář má známý hlas vyhrála herečka Berenika Čecháková, která se proměnila ve...

Tomáš Berdych a jeho manželka Ester Berdych Sátorová
Zatím si s Tomášem vystačíme sami, říká Ester Berdychová

Modelka Ester Berdychová (24) sice podporuje svého manžela, tenistu Tomáše Berdycha (32), ale kromě tenisových kurtů si...

Marta Jandová
Manžel ví, čím mě překvapit, říká zpěvačka Marta Jandová

Marta Jandová (43) vychovává s manželem Miroslavem Vernerem (39) dceru Marušku (4). Jako každá žena miluje dárky a ráda...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.