S tím si prý zahrávali lidé v době, kdy dopustili, aby vakovlk, neboli tasmánský tygr, který byl podobný divokému psu a jehož britští osadníci na Tasmánii nemilosrdně vyhubili, protože jim zabíjel ovce, vyhynul.
Muzeum má k dispozici exponát z roku 1866, což je v lihu uchovaný exemplář šestiměsíčního štěněte vlkodlaka. Odtud Archer a jeho spolupracovníci získali genetický materiál a díky jemu se zrodil projekt vytvořit klonovaného vakovlka.
V dubnu byly odebrány vzorky tkáně ze srdce, jater, svalů a kostní dřeně a skupina evolučních biologů ze Sydney začala s identifikací vakovlkova genetického kódu. Jakmile bude zjištěn, bude vložen k inkubaci do vajíčka blízkého příbuzného, pravděpodobně rovněž vačnatce.
Ve světě existují i jiné projekty na "vzkříšení" vyhynulých druhů, ale vakovlk je první případ, kdy mají vědci k dispozici kvalitní vzorek DNA.
Vakovlk, který se podobá příčně pruhovanému velkému psu s těžkou a dlouhou oháňkou podobné klokaní a jehož samice nosily mláďata ve vaku na břiše, žil ve velkém množství na Nové Guineji. Tam ho vyhubili psi přivezení člověkem a zdivočelí v přírodě. Menší množství vakovlků žilo rovněž na Tasmánii. Zde se stal nepřítelem číslo jedna místních osadníků, protože jim údajně zabíjel ovce a jiná domácí zvířata. Jeho osud byl zpečetěn, když byla roku 1888 vypsána odměna za každou přinesenou vakovlčí hlavu. Z lovu tasmánského tygra se stala placená profese. Poslední kus žijící v zajetí uhynul roku 1936. V muzeu v Heidelbergu existuje kostra a jeden vycpaný exemplář vlastní muzeum v Curychu.
