Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vycepovaný profesionál David Radok

  10:48aktualizováno  10:48
Nosí slavné příjmení, ale svou vlastní kariéru si vybudoval zcela sám. Ani to jinak nešlo. V cizině jeho jméno beztak nikdo neznal. HLASUJTE V ANKETĚ: Který z těchto lidí podle vás nejvíc prospěl České republice?

David Radok, syn významného divadelního a filmového tvůrce Alfréda Radoka, prožil v zahraničí přes dvacet let svého života. S rodiči odešel coby čtrnáctiletý roku 1968.

Ztracené iluze
Emigrace leckdy notně zamíchá s lidskými představami. Něco podobného se přihodilo i Davidovu otci.

"Švédsko bylo pro mé rodiče vysněnou zemí, vzorem demokracie, slušnosti a sociálního cítění. Proto si je zvolili za nový domov. Bohužel se ukázalo, že mnoho věcí je jinak," vzpomíná David Radok.

Psal se začátek sedmdesátých let a západní Evropou se přehnala vlna levicových nepokojů. "Švédsko tehdy ovládl falešný levičácký duch. V divadlech panovala představa socialistického realismu, uváděly se takzvané hry pro pracující. Spoustu divadel to tehdy zničilo. A nejen divadel, vždyť tehdy byl z fakulty vyhozen - jakožto konzervativec - Ingmar Bergman," říká Radok.

Teprve nedávno přišla švédská média s překvapivým zjištěním. "Ukazuje se, že celé toto hnutí nebylo spontánní, jak se dosud myslelo, nýbrž že bylo organizováno a finančně podporováno z tehdejšího Sovětského svazu," dodává Radok.

Pro Alfréda Radoka znamenala taková společenská atmosféra konec nadějí na soustavnou uměleckou práci. Nicméně mezi projekty, které v Göteborgu ještě stihl, byla i Verdiho opera Trubadúr.

Jednoho ze statistů tehdy dělal jeho syn - nikoli však z hlubokého zájmu o divadlo. Prostě se dohodl s několika kamarády.
Otec Radok tak měl mnoho důvodů strachovat se Davidovu budoucnost.

Škola života
V útlém mládí všechno vyhlíží růžově, a tak i teenager David prožíval odchod do ciziny a zakotvení ve skandinávské společnosti snáze než rodiče. Mezi švédskou mládež zapadl docela přirozeně, rychle se naučil jazyk.

"Nějakou averzi vůči sobě jakožto cizinci jsem tehdy nepociťoval," podotýká. Na rozdíl od svých vrstevníků v Čechách si vypěstoval patřičný rozhled - mohl cestovat a viděl život v mnoha evropských zemích.

"Získal jsem tak povědomí o různých mentalitách, různém chování. Myslím, že to byl jeden z nejdůležitějších momentů v mém dospívání: naučit se toleranci a umět přijímat jiné názory, jiné pohledy na svět," zdůrazňuje.

David Radok nikdy neabsolvoval žádnou divadelní školu, ale prošel divadlem od píky. Ještě předtím, po skončení základní školy, studoval rok angličtinu v Cambridgi. O prázdninách projezdil Francii a na cestu si vydělával hrou na kytaru.

"Operu jsem tehdy ani neposlouchal, chtěl jsem hrát spíš rokenrol," přiznává. Vyzkoušel si ještě trombon, dokonce se pokoušel dostat na konzervatoř, ale neuspěl. "Naštěstí pro všechny orchestry," poznamenává s úsměvem.

Doma v Göteborgu udělal maturitu a jako statista prošel několika inscenacemi. Po otcově smrti v roce 1976 se uchytil i jako kustod v orchestru, vyzkoušel si práci kulisáka, a když pak divadlo hledalo asistenta režie, padla volba právě na Radoka.

Dostal se k slavnému Elijahu Moshinskému. Pozoroval, sbíral zkušenosti. Divadlo se mu začalo líbit - a opera zvlášť. Pak se v Göteborgu naskytla první velká šance, samostatná režie opery Médium italského skladatele Gian Carla Menottiho. Radok ji nepromarnil. Stal se z něho definitivně profesionální operní režisér.

Dnes už pohlíží na své začátky s nadhledem. "Když máte patřičnou praxi, ale postrádáte odborné vzdělání, má to klady i zápory. Já měl výhodu, že jsem každodenní chod divadla zažil na vlastní kůži. Získal jsem respekt k jednotlivým divadelním profesím, ale také mě málokdo oklamal, věděl jsem, jak co funguje. Na druhou stranu jsem objevoval věci, aniž jsem tušil, že je dávno přede mnou objevili jiní," poznamenává Radok.

Mladý režisér se začal pravidelně objevovat na všech větších i menších skandinávských scénách a hostoval i v dalších evropských divadlech. Dostal se do běžné mezinárodní konkurence a naučil se profesionalitě, stoprocentnímu nasazení, pracovitosti, důkladnosti.

V Göteborgu se postupně vypracoval na pozici prvního režiséra, kterou zastává dosud. "Připravuji jednu inscenaci do roka, podílím se na volbě repertoáru a jeho obsazení, pomáhám získávat režiséry a výtvarníky," vysvětluje.

Svůj režijní rukopis charakterizuje spíš jako tradiční. "Když strčíte Traviatu do bazénu, půlka publika vás vypíská, druhá si myslí, že viděla něco nového. Nápady tohoto druhu vymyslíte během tří minut, ani nemusíte být režisér. Ale najít klíč k vyprávění příběhu pro publikum, to už je složitější," poznamenává.

Návrat ke kořenům
V Československu se o Radokovi stejně jako o jiných emigrantech nemluvilo. A Radok sám ani nepomyslel, že by ještě spatřil starou vlast. "Československo jsem odepsal - nevěřil jsem, že se vrátím," přiznává.

Rok 1989 všechno změnil. "Po návratu jsem s překvapením zjistil, že kořeny v podvědomí jsou stále silné," říká. Vrátil se nicméně do země léta uzavřené, nepřístupné podnětům zvnějšku.

"Myslím, že se česká společnost stále ještě vymaňuje z jakési úzkoprsosti, určitého navyklého způsobu myšlení. Chybí mi tu velkorysost, respekt k jiným názorům, k jinému individuu, ať už má tmavou nebo bílou pleť, ať je křesťan nebo žid," zdůrazňuje Radok.

V cizině vycepovanou profesionalitu, bez níž si žádný umělec nezajistí práci, David Radok po návratu domů postupně zužitkoval a domácímu publiku ukázal, jak živoucím žánrem může být opera i na prahu 21. století.

Jeho první inscenace v pražském Národním divadle, obě mozartovské, nebyly neúspěšné, ale skutečný triumf přišel koncem devadesátých let. Možná to byl i výsledek Radokova uměleckého a lidského vyzrávání.

Nejprve vyvolal roku 2000 v Národním divadle senzaci inscenací Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu, kterou přesadil z 19. století do doby stalinského teroru.

Také díky představitelům titulních rolí Klaudii Dernerové a Sergeji Kunajevovi a hudebnímu nastudování Františka Preislera se zrodilo mimořádné drama o vášnivé lidské touze po svobodném rozletu. Patrně žádné divadlo na světě nemělo v té době - a možná ani od té doby - tak vyváženou a silnou inscenaci tohoto díla.

O rok později Radok zazářil podruhé: s Bergovým Vojckem, operou, která se v Praze nehrála čtyřicet let. Tentokrát šlo o koprodukci s operním domem v Göteborgu. Následovala vítězství v anketách, ceny kritiků, obdiv divadelní veřejnosti a nejen té operní.

V současnosti pracuje David Radok opět v zahraničí. V Göteborgu dokončil inscenaci Mozartova Dona Giovanniho a společně s Josefem Kroutvorem dopsal libreto k nové opeře o Franzi Kafkovi. Hudbu komponuje švédský skladatel Jan Sandström, premiéra by se měla konat v Göteborgu roku 2005.

"Chceme se na Kafku podívat trochu z jiného úhlu pohledu. Všichni totiž vědí, kdo byl Kafka, ale málokdo ho četl. Informace o něm jsou vesměs povrchní, lidé většinou tuší jen tolik, že to byl depresivní člověk," vysvětluje Radok. Dalším úkolem bude Rossiniho Lazebník sevillský na festivalu ve francouzském Aix-en-Provence.

Radok dnes žije střídavě ve Švédsku, kde bydlí jeho matka a sestra, a v Čechách, kde dostal v restitucích zpět otcův dům v jihočeských Kolodějích. "Táta měl obavy o mou budoucnost," vzpomíná. "Snad teď někde vidí, že se jako režisér uživím." 

DAVID RADOK

Odkud jsem
Narodil jsem se roku 1954 v Praze, od roku 1968 jsem žil v zahraničí. Ale stále se považuji za Čecha.

Čím vším jsem byl
Vystřídal jsem spoustu profesí a povolání. Byl jsem studentem, kulisákem, kustodem, asistentem režie a nakonec režisérem. Tím jsem dosud. Zabývám se i výtvarným uměním - ve volných chvílích vyrábím různé objekty ze dřeva, kovu a dalších materiálů.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Že jsem se uchytil u divadla, mohl pracovat svobodně a vybrat si, čím se budu živit. Kdyby nebylo opery, nevím, co bych dělal. Školy nemám, počítače jsou pro mne nepochopitelné...

Můj nejbližší velký úkol
S Josefem Kroutvorem připravujeme společnou výstavu, jejíž vernisáž se uskuteční 28. dubna v Galerii Navrátil. Bude to poprvé, co představím veřejnosti svou výtvarnou práci.

 

 

Autoři: ,


Nejčtenější

Herec Bohumil Klepl měl nehodu na motorce, srazil se s autobusem

Bohumil Klepl

Herec Bohumil Klepl (60) měl v sobotu krátce po poledni nehodu na motorce. Na pražské Jižní spojce se srazil s...

Hvězda Hry o trůny se rozloučila se svou rolí krvavými teniskami

Maisie Williamsová na SAG Awards (Los Angeles, 29. ledna 2017)

Maisie Williamsová (21) se na sociální síti rozloučila s rolí Aryi Starkové. S postavou bojovnice v seriálu Hra o trůny...



Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Oštěpařka Barbora Špotáková je od soboty dvojnásobnou maminkou. Olympijská vítězka a mistryně světa přivedla v...

Kelly z Beverly Hills se potřetí rozvádí. Manžel nedostane ani dolar

Jennie Garthová a Dave Abrams (15. 11. 2015, Save a Child's Heart Gala)

Herečce Jennie Garthové (46), která se proslavila životní rolí Kelly Taylorové v kultovním seriálu 90. let Beverly...

Černá v záloze, žádná selfie a podpisy. Pravidla, která platí pro Meghan

Vévodkyně Meghan a princ Harry na letní party na britské ambasádě v Irsku...

Vévodkyně ze Sussexu Meghan Markle (36) musí coby členka královské rodiny dodržovat řadu pravidel. Držet by se jich...

Další z rubriky

Pamela Andersonová: Soukromé porno mi zničilo manželství s Tommym Leem

Pamela Andersonová (Miami Beach, 13. května 2017)

Herečka Pamela Andersonová (51) se v posledních letech stala kritičkou pornografie. Prý decimuje párovou sexualitu a...

Jako dítě mě šikanovali, říká hvězda filmů Mamma Mia Seyfriedová

Amanda Seyfriedová (10. ledna 2013)

Amanda Seyfriedová (32) přiznala, že i když se stala úspěšnou dětskou modelkou, ve škole kvůli svému vzhledu trpěla...

Chci dětem vnutit tenis a fotbal, říká sportovní nadšenec princ William

Princ Louis, třetí potomek prince Williama a Kate Middletonové, byl v pondělí...

Britský korunní princ William (36) se netají láskou ke sportu. Mezi různými disciplínami nejvíce sleduje tenis a...

Najdete na iDNES.cz