Pes je v Evropě zvíře privilegované. Kůň je na tom stejně, ale jen skoro. Pořád máme koňský, nikoli psí salám. Řezník, prodávající psí kotlety, by v pořadu pana Srstky byl nazván přinejmenším hovadem. Naopak nebylo vidět pana Srstku, aby se laskal s roztomilým čuníkem asi s takovýmito slovy: "Tady je Pepa, je věrnej, roztomilej, má rád děti, hodí se do bytu i do přírody, nekvičí a na bedýnku je naučenej." Přitom vepř je prokazatelně zvíře stejně inteligentní jako pes. V Číně je tomu jinak, od věků rovnostářská, mezi vepřem a psem rozdíly nedělá. Život v kotci, smrt na talíři, to je jejich úděl. Evropa o psech dříve skládala básně, dnes točí kriminální seriály. Zatímco vepř je člověku potravou, pes je mu přítelem. Zatímco ze zbytků vepře máme boty a moučku, psi jsou pochováváni jako lidé. A však toto privilegium je psu i prokletím, vybral si přítele, nevolil však dobře. Pohleďte na ten zástup: V čele pes svatobernardský, za ním mohutná doga bordeauxská, brazilská fila, chrti a chrtíci, kopov čuvač, puli a pumi v družném štěkotu, dobrman a howavart, bernský salašnický pes, hanoverský barvář, výmarský ohař, honič též odtamtud, celá smečka brakýřů, jezevčík, kokršpaněl, retrívr, teriéři, od obyčejného smetáka po sky blue, mops, pinči včetně stájového, maltézáček, grifonek, bišonek, krysaříci a ratlíci, na konci maličký čivava, takový oukropeček. A to jsem vyjmenoval jen několik z oněch více než tří set rácí. Každá ráce má svůj standard, do nějž zahrnut lesk srsti, odchlípenost pysků, povislost ušisek, sklon hlezen a tisíce dalších drobných znaků. Takto, eugenicky, jako nějaký vlídný Mengele, roztřídil je pro svou potřebu jejich nejlepší přítel. Už stovky let se muži činu holedbají lájí masožroutů, zatímco divy nosí v rozkošných košíčcích puflíčky muflíčky. To se nezměnilo ani teď. Ne změnil se ani základní požadavek na psí povahu: "Vyj, když odcházím, vrť ohonem, když se navracím. Upírej na mě své věrné psí oči. A tvař se jako bys mi rozuměl. Za to ti prominu tvou rozcapenou žravost a to, že okusuješ na co přijdeš." Ano, to si vypěstoval člověk: Nenáročný strojek na oddanou lásku, zrcadlo, v němž si potvrzuje svou důležitost. Oddaná láska stokrát jinak, to jsou ona plemena a podplemena. Vepři a krávy jsou nepřátelským druhem zotročeny a vykořisťovány, kočka se člověkem nechá hýčkat, ale není mu zavázána. Pes, to je kolaborant. Však také ten nevděčný páníček, rozmazlující svého Azora jako děťátko, když chce ponížit svého spolučlověka až na samo dno, plivne po něm: "Ty pse!" ... "A proč vlastně tyhle věci říkám jenom tobě, ty muj huňáči? Protože všichni ty hloupí lidi by mě nepochopili. No to víš, že dostaneš eště kus šunčičky, zlato moje."
MARTIN KOMÁREK
