"Už bych skutečně potřebovala přistavět kousek domu, aby se to tam vešlo. Je toho hodně," řekla iDNES.cz Helena Vondráčková, které se nyní skladování oblečení náramně hodilo, jelikož v rámci hudebního mapování své dlouholeté kariéry mohla oprášit i šatník, který čítá nekonečný počet módních topů, bund, kalhot či bot.
"Spoustu věcí jsem musela vyhodit, jako třeba boty na vysokých štaflích, které teď frčí. Zrovna jsem se vrátila z Londýna, kde jsou výlohy plné těchto bot. Jedny jsem si ale schovala, jsou z Itálie, mají květinový vzor a mám k nim i kabelku, takže je brzo vytáhnu," doplňuje zpěvačka, která u archivního oblečení obdivuje především kvalitu materiálů, na nichž se čas skoro vůbec nepodepsal.
Originální snímky ztvárňující pomyslný módní stroj času nafotila Lenka Hatašová.
iDNES.cz je nyní přináší v obsáhlé fotogalerii, kterou je vyzdoben i obal zpěvaččina DVD s názvem Já půjdu dál.
"To byla práce!" přiznává Vondráčková, která z více než tisícovky svých vystoupení musela vybrat jen 36 nejlepších, což prý byla neskutečná dřina.
"Klipů je hodně. Jirka Svoboda to má naštěstí v malíčku, takže udělal takový předvýběr, který jsem pak schvalovala. Celkově jsme napočítali 1 400 vystoupení, což je neskutečné. Mám tam například klipy z filmů, jako je ukázka ze Zpívajícího filmu či Šíleně smutné princezny. Jsou tam i záběry z živého vystoupení v Bělorusku, nebo bonusy jako ukázka z pořadu Možná přijde i kouzelník, kde je scénka s Jirkou Kornem, který si do rodiny přivede lehkou děvu. Já jsem tam v černé paruce a la Tina Turner," směje se zpěvačka.
Samotnou Helenu Vondráčkovou nejvíc hřeje u srdce skladba Bůh ďábel, ke které v sedmdesátých letech vznikl i nadčasový klip. "Je těžké říct, jakou skladbu mám nejraději, ale tahle je opravdu krásná a fantasticky zpracovaná. V klipu je kombinace podvodních akvabel a vznešených obrazů. Nádhera! Když jsem to viděla, říkala jsem: To není možný! Už tehdy jsme normálně natočili moderní videoklip, který by se klidně ujal i dneska," líčí Helena Vondráčková.
Hudební dramaturgii DVD vytvořila na základě vlastního hudebního citu. Ukázky tudíž neřadila podle letopočtu, nýbrž podle tempa a nálady. Nechybí tak hudební napětí, něha či gradace.