Už nějakou dobu vaši kštici zdobí dredy, jak se v nich cítíte?
Cítím se v nich konečně svůj. Dlouho jsem přemýšlel a hledal účes, který by ke mě šel a zároveň nebyl náročný na údržbu. (smích) O dredech jsem tohle mínění měl, ale opak je pravdou. Člověk se musí starat i o ně, ale cítím se v nich opravdu pohodlně a měnit to rozhodně nechci.
Hodně jste změnil image, souvisí to nějak i s vaší vnitřní proměnou?
Vnitřní proměna přišla zhruba před dvěma lety, kdy jsme se opravdu začal zajímat o své nitro, na které jsem dlouhou dobu kašlal. Změna image byla hlavně v dredech a v lapači snů, který jsem si nechal vytetovat na krk, a oboje tak trochu prezentuje moje volnomyšlenkářství.
Netajíte se tím, že vás psychické problémy dovedly k vlastní životní cestě. Vzpomenete si na moment, kdy došlo ke zlomu?
Měl jsem velké úzkosti a panické ataky. Řešil jsem to strašně dlouho sám, pak s odborníky, ale všechny cesty vedly jen k jedinému přesvědčení, a to byla víra v přítomný okamžik. A tak začalo mé vzdělávání v oblasti seberozvoje a meditace.
Život v přítomném okamžiku je dnes hodně skloňovaný výraz. Přišel jste na to, jak se do něj dostat a jak v přítomném okamžiku co nejdéle setrvat?
Když jsem se po x měsících zkoušení na pár vteřin opravdu od všeho odpojil a dostal se do přítomnosti, zažil jsem pocit, který bych přál každému. Trvalo to jen chvilku, ale na tu naprostou blaženost a totální klid nikdy nezapomenu.
Podle vlastních slov vaše pěvecká kariéra postupuje výš a výš. Co si myslíte, že se skrývá za úspěchy života?
Vytrvalost. Vezměte si, že mi je 26 let a v hudebním průmyslu jsem od svých 17 let. Až teď, skoro po dekádě, zažívám něco, co už by se možná dalo nazvat úspěchem nebo minimálně plněním snů.
Jak pracujete s trémou?
Tréma je u mě pokaždé. Myslím si, že moje práce bez ní nejde dělat. Tréma mě popohání k lepším výkonům, a na rovinu, i já poznám, že zpívám líp před lidmi než doma ve sprše. K trémě se musí přistupovat jako k motoru, ne jako k indispozici.
Nedávno jste byl hostem na červené pohovce v televizní talk show Jana Krause. Jak jste se tam cítil? Vyvedl vás Jan Kraus něčím z míry?
Nevyvedl. Na rovinu, měl jsem strašný strach, co přijde, ale musím říct, že i přes obří nervy jsem si ten den užil na milion procent. Měli jsme možnost zde zahrát i můj nový song Co víc si přát, a to s celým ansámblem, který se na nahrávce podílel. Za to vděčím svému hudebnímu producentovi a spoluautorovi právě této písně Jirkovi Vidasovi.
Vaše tělo zdobí četná tetování včetně toho na krku. Nemáte obavy, že podobné ozdoby těla vyjdou jednou z módy? Co na to říká vaše maminka?
Maminka už mě dávno nechává dělat vše tak, jak cítím. Ví, že nejsem hlupák a že bych si nenechal dát nikdy nic nikam, kdybych si tím nebyl na dvě stě procent jist. Lapač snů, který mám na krku, je pro mě symbolem boje proti negativitě jako takové a na druhé straně mám nápis Live In Present – což je jen podtržená filozofie, kterou se v životě řídím.
Fanoušci vás znají nejen z pořadu Tvoje tvář má známý hlas, ale především z muzikálové scény. Momentálně třeba v hlavní roli v Lásce nebeské v pražském Divadle Broadway. Jak vnímáte hity Waldemara Matušky?
Musím říct, že muzikálová scéna mi byla vždycky trošku víc vzdálená než má vlastní tvorba. Divadlu ale vděčím za úžasnou hereckou průpravu, kterou dnes využívám nejen na divadle, ale třeba i při moderacích různých pořadů. A Lásku nebeskou si užívám pokaždé, když hrajeme, a to i proto, že hraju mladého medika, což byl vždy můj sen. Vystudovat medicínu a stát se doktorem. Ale naneštěstí jsem začal zpívat, což mi šlo lépe než studium. Waldemar je pro mne symbol mého dětství a hlavně balení holek u táboráku. (smích)
V příběhu přijdete o bratra, kterého hraje Peter Pecha. Padli jste si do oka i v osobním životě?
Peter Pecha je můj muzikálový bratr jak na jevišti, tak i mimo něj. Když mi nebylo nejlíp, šel jsem pokaždé za ním a on mě vyslechl a dal mi cenné rady. Moc mi pomohl.
Když jsme u těch bratrů, ten váš jménem Honza vám dělá asistenta. Jak moc je vytížený?
Velmi. Brácha dělá všechno to, na co já nemám čas, a zároveň administratívu, ve které jsem naprosto ztracený. Plus teď vytváříme společně projekty, které lidé budou mít příležitost vidět ještě tento rok. Bez bráchy bych to měl v životě sakra těžký, takže mu touto cestou moc děkuju!
Byl jste hostem i v jeho YouTube podcastu s názvem My Way. Dohodli jste si předem otázky? Jak se vám vedl rozhovor s vlastním bratrem?
Musím říct, ze to bylo opravdu zvláštní, protože o mě ví naprosto všechno. Cítil jsem se s ním pochopitelně natolik komfortně, že jsem byl schopný zajít i do témat, která bych s nikým jiným neotevřel.
Bojíte se v dnešní nejisté době o práci?
Bojím se, že by to jednoho dne mohlo skončit. Proto si vážím každé nabídky a práce, která se mi v životě naskytne. Jediné, co vím s jistotou, je, že nikdy nepřestanu skládat písničky a zpívat. Bez toho bych zemřel.
Čím teď nejvíc žijete, v osobním i pracovním životě?
Nejvíc žiju přítomností a štěstím, které si teď po roce strastí a pracovního nasazení užívám. Mám v životě lásku, zdraví, mám úžasnou rodinu a postupně se zbavuji svých démonů. Mám pocit, že jsem asi nikdy nebyl na tak správné cestě, na jaké jsem dnes.
8. září 2021 |
