Michal Heymovský: "Nejradši jsem na vodě úplně sám. Moc se mi nechtělo do toho mumraje na vrcholu sezony, ale přidal jsem se k přátelům. Jo, je to fajn, když se může člověk zastavit a dát si u břehu pivo – ale kdybych si měl vybrat, zda tuhle dálnici a kiosek na každém kilometru nebo nic – volil bych rozhodně to druhé."
Eva Šplíchalová: "Jezdila jsem vodu dřív, na vysoké škole. Teď jsem tady znova – a hlavně kvůli svému dítěti. Líbí se mi tu a připadá mi, že se zase tolik oproti dřívějším letům nezměnilo: pivo je stejné, lidi jsou stejní, tábořiště také – jiné je to pro mne jen o ty děti, se kterými jsme tady. To je jediná změna – a ještě těch patnáct let navrch, které mne dělí od dob, když jsem jezdila vodu svobodná, jen s partou kamarádů. Slunečníky na jezech s plastovými židlemi se mi nelíbí, možná bych to nedovolila, ale jinak jedu v červené bundě, bez slamáku a nepořizuju si naschvál ani rozervané tričko. Na vodě jsem, protože je to hrozně hezké, protože pohled z vody na svět je úplně jiný než z břehu. A pro moje dítě vidím klad v tom, že se učí žít v jiných podmínkách než v navyklém pohodlí. Naučí se možná jinak vnímat lidi - k jezu nebo ke břehu přistanou neznámí lidé a ty jim chytneš loď, mluvíš a zdravíš se s cizími lidmi – to v Praze neděláš."