Co nás na osamělém zatoulaném vlkovi tak děsí? Ze vzpomínek na lidová vyprávění se noří romantické historky o vlkodlacích, kteří za úplňku zadáví všechno živé, ale především lidi - i když skutečný vlk se jich sotva dotkne. Vlkodlaci byli především proměnění tvorové - a příběhy o nich vlastně hovoří o našem strachu z vlastní proměny. Vlk bývá pokládán za symbol divokého nespoutaného života instinktů. Už v chetitských zákonech se píše o psanci, který "zvlčil". V Anglii musel v 11. století psanec nosit masku s vlčí hlavou. Vlk se stal symbolem uprchlíků a bohové, kteří je chránili, měli vlčí vlastnosti nebo jméno. Vlk však není jen vyvrhel, člověk proměněný ve zvíře, který se musí uštvat a zabít, aby přežila lidská obec, jež se při štvanici na netvora sama promění ve vlčí smečku. Vždyť bezprostřední předchůdce naší civilizace, antický Řím, byl založen dvojčaty Romulem a Remem, které podle báje odkojila vlčice. Ve Střední Asii existuje řada bájí o spojení mezi nadpřirozeným vlkem a princeznou, z něhož povstala panovnická dynastie nebo celý národ. Lakedaimónský hoch, kúros, vedl při zkoušce dospělosti pořádané ve staré Spartě celý rok vlčí život: skrýval se v horách, žil z lupu a nikdo jej neměl spatřit. Dospívající mládenci i dnes rádi sní o tom, že se stáhnou kamsi daleko od lidí a budou žít přírodním životem - nejspíš chtějí zavrhnout společenské normy a vymoženosti civilizace, v níž vyrostli. Ale skutečným, byť skrytým cílem bývá touha po vlastní proměně, úspěšné proměně, snaha najít vlastní život.
Přísloví a úsloví s vlkem:
Na rozdíl od dobrotivého médi dostal vlk už kdysi dávno nálepku zlého lstivého zvířete - a ta mu zůstala dodnes. Co pohádek, příběhů a bajek si bere vlka na paškál! Vezměme si jen přísloví:
Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.
My o vlku a vlk za humny.
Vlk v rouše beránčím.
Člověk člověku vlkem.
Bída z lidí vlky činí.
Vlk se nažral a koza zůstala celá...
Vlk jako zvíře nebo jako symbol se velmi často objevuje i v literatuře. Nejznámější je zcela určitě Červená karkulka; nutno připomenout, že vztah vlka a Karkulky je podle psychoanalytiků i významným sexuálním symbolem. Další zlý vlk vystupuje v pohádce O neposlušných kůzlátkách, O třech prasátkách, O koblížkovi, ve Vlku a beránkovi. O nic lépe nevychází vlk ani ze sovětského animovaného seriálu Jen počkej, zajíci. Pozitivnější obraz života vlků snad podávají jen Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga nebo Bílý tesák od Jacka Londona.
Přísloví a úsloví s vlkem:
Na rozdíl od dobrotivého médi dostal vlk už kdysi dávno nálepku zlého lstivého zvířete - a ta mu zůstala dodnes. Co pohádek, příběhů a bajek si bere vlka na paškál! Vezměme si jen přísloví:
Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.
My o vlku a vlk za humny.
Vlk v rouše beránčím.
Člověk člověku vlkem.
Bída z lidí vlky činí.
Vlk se nažral a koza zůstala celá...
Vlk jako zvíře nebo jako symbol se velmi často objevuje i v literatuře. Nejznámější je zcela určitě Červená karkulka; nutno připomenout, že vztah vlka a Karkulky je podle psychoanalytiků i významným sexuálním symbolem. Další zlý vlk vystupuje v pohádce O neposlušných kůzlátkách, O třech prasátkách, O koblížkovi, ve Vlku a beránkovi. O nic lépe nevychází vlk ani ze sovětského animovaného seriálu Jen počkej, zajíci. Pozitivnější obraz života vlků snad podávají jen Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga nebo Bílý tesák od Jacka Londona.
