Michaela Erbenová, nejvýše postavená bankéřka v zemi, byla vždycky jedničkářka.
Když se proti vám posadí ve své kanceláři v impozantní budově centrální banky v centru Prahy, dokážete si představit úplně přesně, jaká byla na základní škole.
Chytrá a způsobná holčička z první lavice, co od ní při matematice všichni opisovali. Mluví složitě. Když má říct, co jí baví na práci, používá slova jako "výzva", "měnová politika v malé otevřené ekonomice" a "nutnost analyzovat vstupy". A její smysl pro humor? Člověku zvenku se může zdát přinejmenším zvláštní.
Z čeho jste měla naposledy v práci radost?
"Z toho, že bankovní rada dnes skončila před obědem."
Při téhle odpovědi se Michaela Erbenová poprvé trochu hlasitěji zasměje. Zdvořile a slaběji se pochechtává i druhá žena, která sedí u stolu. Tato paní v bezvadně padnoucím šedém kostýmu se na začátku představila jako tisková mluvčí, ale teď si píše slovo od slova, aby nedošlo ke zkreslení.
Nechápeme. Co je tak směšného na tom, že bankovní rada přestala jednat před polednem? "No to, že se tohle bankovní radě vždycky nepodaří!" smějou se obě ženy.
Díky čemu se stala Michaela Erbenová personou, která má rozhodující slovo v nejdůležitější české bance, a jež mění kurz koruny nebo výši úrokových sazeb? Ona sama říká, že to bylo díky vzdělání a praxi v bankovním sektoru.
Její spolužáci z vysoké dodávají, že se vždycky dokázala obklopit správnými lidmi. "Uměla perfektně odlišit ty, kteří mluví k věci od těch, co jen mlátí do prázdné slámy," říká Daniel Münich, muž, který ji v té době znal.
Na poradách šla z židle na židli
Pokud se podíváme na osudy mocných Češek (ale i Čechů), tak zjistíme, že právě cit pro správné lidi patří - vedle profesní zdatnosti - k nejdůležitějším předpokladům pro úspěch.
Měla ho i další z nich, zamlada rovněž premiantka třídy, Libuše Šmuclerová. Ta vsadila na jedinou kartu - věrnost Vladimíru Železnému. Stála při něm v počátcích Novy, byla mu nablízku při roztržce s americkým vlastníkem televize a stojí při něm dodnes. "Říká se o mě, že já jsem ta, co točí se Železným? No to jsem tedy dopadla!" říká dnes o svém vlivu na ředitele. Je ale nesporné, že ať už je jakýkoli, Šmuclerové se vyplatil.
Dnes je vlastně jedinou osobou, o níž se vážně uvažuje jako o nástupci Vladimíra Železného na postu generálního ředitele. Je programovou ředitelkou, rozhoduje tedy, jestli se bude vysílat brazilská telenovela nebo normalizační seriál. Nepřímo ovlivňuje stovky tisíc lidí, kteří si Novu každý večer zapnou.
Vraťme se na začátek spolupráce Šmuclerové a Železného. Do vznikající televize nastoupila před devíti lety. Železný ji přitahoval, a to i fyzicky. "Posouvala se k němu na poradách," vzpomíná jeden z tehdejších spolupracovníků. "Nejdřív seděla na druhé straně stolu. Pak ale někdo onemocněl, jiný přišel pozdě, a ona se k němu posouvala blíž a blíž. Nakonec mu seděla po boku a toho místa se za žádnou cenu nechtěla vzdát."
Marie Součková, ministryně zdravotnictví Špidlovy vlády, je Šmuclerové v lecčems podobná. Stejně jako ona, i Součková se chce muži, který jí pomáhá nahoru, vyrovnat a přiblížit. Zatímco o Libuši Šmuclerové se mluví jako o "Železném v sukních", Součková si vysloužila přezdívku "Špidla v sukních". A není to jen proto, že má stejný pohled na politiku. Nadšeně přijala i Špidlovu zřejmě největší kuriozitu: ranní porady o šesté. "Já bych ta jednání svolala třeba už v pět," trumfovala ho dokonce Součková, která prý v tuto hodinu vstává už od svých šestnácti.
Buďto se ministryně ráno nepotřebuje nasnídat, učesat a nalíčit, nebo je přehnaně loajální.
Opravdu je líná?
Marie Součková byla na počátku kariéry lékařkou v Ústí nad Labem. O tom, že vliv získala především díky vytrvalosti a tvrdé práci, dnes už nikdo nepochybuje. Ani její největší odpůrci.
"Je jako buldok. Když si usmyslí, že za něčím má cenu jít, tak za tím jde," popisuje ředitel Krajské nemocnice v Ústí nad Labem Jiří Madar.
A další kolega z ortopedie přidává: "Nikdy se nesnažila příliš předvádět, přesvědčovala svou pracovitostí."
Zato úspěch druhé ministryně Špidlovy vlády, Petry Buzkové, stojí na něčem jiném. Nikdy se neukazovala jako expertka v oboru, ale cílevědomě sbírala body u veřejnosti.
Její dlouholetý rival, bývalý premiér Miloš Zeman, ji několikrát označil za lenoru a vyžírku. "Neměli by tu být lidé, kteří nikdy nevyslovili žádné myšlenky," hřímal na jednom stranickém zasedání a žádal její vyloučení. Nepovedlo se. Buzková dnes rozhoduje o tom, kam bude směřovat české školství.
Buzková nemůže skončit jinde, než na politické špičce, tak se jeví ve zpětném pohledu kariéra nejpopulárnější političky.
Jenže: nebýt sboru poradců, možná by vodila po Staroměstském náměstí turisty jako před listopadovou revolucí. Radí ji ve všech klíčových rozhodnutích, a nejen to:
Módní časopis Cosmopolitan jí například před časem položil otázku "Co byste dělala, kdybyste měla na dvacet čtyři hodin penis?" I tohle nejprve důkladně zkonzultovala.
"Budete se divit, ale i na této odpovědi se podílelo několik desítek lidí," potvrzuje Martin Profant, její hlavní poradce. "Tehdy jsme s Petrou šli na nějakou oslavu, a ta pak probíhala ve znamení toho, že se kdekdo snažil vymyslet co nejsurovější odpověď."
Já a moc? Co vás vede!
Jaké vlastně jsou vlivné ženy ve srovnání s jejich muži?
"Musím být stejně tvrdá jako oni," řekne Alena Vitásková a pak nasedne do luxusního BMW. Generální ředitelka společností Transgas, monopolního dodavatele plynu, je stejně nesmlouvavá i u jednacího stolu. Člověk jí to docela i věří.
Maskulinní tvrdost projevila ostatně v dostatečné míře, když chtěla "zničit" týdeník Respekt. Ten uveřejnil, že ji Cibulkovy seznamy označily za spolupracovnici Stb s krycím jménem "Eva".
Ženy jsou zkrátka rozhodné, samostatné, tvrdí psychologové, a kvůli předsudkům si musí kariéru rázněji vydupat.
Leckdy muže dokonce trumfnou. Jako třeba v umění diplomacie: "Nejsem mocná, ale dejme tomu... silná," vytáčí se Libuše Šmuclerová z otázky, jak velký má vliv.
Kromě ní vynikají ženy na nejvyšších postech také schopností vcítit se do druhého a taktem. "Jsou to vlastnosti, které se vztahují k mateřství," přibližuje psycholožka Ladislava Kadečková ze společnosti, která vybírá kandidáty do manažerských funkcí.
Ale právě rodina je jeden z největších hendikepů žen - šéfů.
Ale je možné se tomu divit v zemi, kde vrcholný politik Ivan Langer klidně veřejně prohlásí, že "ženy jsou kořením politiky, ale každý to nemá rád okořeněné".
Je mi jí líto
Většina české společnosti se stále nemůže vyrovnat s představou rovného rozdělení rolí v rodině, a tak manažerky musí vynakládat velké úsilí na zvládnutí svého osobního života.
"
Je mi jí kolikrát líto, když vidím, jak musí cestovat sem a tam," říká Jaroslav Fenyk, dlouholetý kolega a zároveň první náměstek další vlivné ženy - nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. O ní se dá říct, že mění tvář české justice. Přesto večer usíná sama na ubytovně v budově, kde celý den pracuje a svému muži a dětem může leda tak telefonovat.
Bankéřka Michaela Erbenová říká, že tříletého syna vidí tak často, jak je to jen možné. O podrobnostech mluvit nechce.
V soukromém životě vlivných žen je pozoruhodná ještě další věc. Mají za manžely vlivné muže. Například manžel Michaely Erbenové je analytik společnosti Patria Finance, jeden z poradců ministra financí Bohuslava Sobotky. "Centrální banka bude s ministerstvem nejen v denním, ale i v nočním kontaktu," glosovala to jedovatě média.
Plynařská magnátka Vitásková zase chodila na golf s Arnoštem Thornem, bývalým šéfem společnosti Wintershall, která byla jedním z uchazečů o privatizaci státního Transgasu, firmy, kterou Alena Vitásková řídila. Spousta mužů se přitom snaží využít mocných žen ve svůj prospěch.
S prezidentem v posteli
Jediným případem, kdy je tomu naopak, tedy kdy má nějaká žena vliv jen proto, že je něčí manželkou, je prezidentský pár. Zatímco všechny zmiňované šéfky bez mrknutí oka nahradí muži s obdobnými vlastnostmi a schopnostmi, ona jediná ne.
Na otázku, jak velký vliv má Dagmar Havlová na hlavu státu, a tedy i na politickou situaci v zemi, těžko najít odpověď. Nikdo k tomu nechce nic říct.
"Prezident je s ní velmi šťastný, o tom není pochyb. Lze předpokládat, že její vliv je velký. Podle mě může například ovlivnit, s kým se Václav Havel stýká ve svém volném čase," tak to vidí historik Pavel Kosatík, který napsal knihu o osudech českých prvních dam.
Dagmar Havlová nikdy nepřiznala, že by Václava Havla usměrňovala ve státnických záležitostech. Soudě ale podle toho, co říkají ostatní manželky prezidentů, její vliv není zanedbatelný. Když se Nancy Reaganové zeptali, jaký vliv měla na svého prezidenta, odmlčela se, a pak pronesla: "Vždycky jsem Ronniemu říkala své názory na politiku. Osm let jsem spala s prezidentem. Nedokážu si představit, jak mít na někoho větší vliv."
