Někdo se bojí zubařů, Václav Soukup má hrůzu z holičů. "Poprvé jsem utekl z holičského křesla s napůl ostříhanou hlavou v pěti letech. Cítil jsem se nepříjemně, když mi kolem krku uvázali ten bílý lajntuch. Připadal jsem si jako ve svěrací kazajce. A k tomu slyšet cvakání nůžek za hlavou... To opravdu nemám rád," popisuje svérázný baskytarista skupiny Hakmak.
Vlasy jsou pro něj vyjádřením vnitřní svobody a nekonformního postoje k životu. "Někdo kouří, aby se cítil svobodný, a někdo jezdí na harleyi. Já mám vlasy. Ale zase tolik na nich nebazíruju," vysvětluje rocker z Dolní Cerekve.
Od vlasů ho neodradila ani těžká autonehoda
Na konci roku 1997 si při těžké autonehodě třikrát zlomil páteř. Znovu se pak učil chodit, ale ani tehdy ho nenapadlo, že by se nechal ostříhat. "Tenkrát mi sestřičky poprvé pletly cop," vybavuje si muž.
Muzikantovi se i často stává, že jej na ulici někdo zastaví a ptá se na vlasy. Ženy si chtějí na dlouhé prameny sáhnout. "Mám to hodně dáno geneticky, rodiče mají také bujnou kštici," říká často.
Jejich délku má zapsanou i v České knize rekordů. V roce 2002 si jich ale půl metru ustřihl. Začaly mu vadit v běžném životě i v práci. "Třeba v trolejbuse si paní sáhla do kabelky a přiskřípla mi do ní pramen vlasů. Nebo mě za ně někdo zatahal," popisuje.
Pak se ale znovu přidržel známé citace ze slavného amerického muzikálu Hair: "Žádnej půst a musej růst moje vlasy dlouhý."