„Kupodivu mé děti zjistily, až když byly poměrně starší, že jsem točil filmy a hrál divadlo a byl na druhé straně zeměkoule, v malé zemi, poměrně úspěšný. Myslely si, že jsem pornografická hvězda v Československu,“ řekl se smíchem Vladimír Pucholt.
„Nedávno se mne ale syn, kterému je nyní 41, zeptal, jaké to bylo dělat filmy. Mně se to tehdy zdálo strašně jednoduché. To nebyla žádná práce, ale příjemná legrace. Měl jsem štěstí, že jsem byl v rukách dobrých režisérů, ať už ve filmu, nebo na divadle,“ prohlásil s tím, že ho syn Lyndsey a dcera Camilla za herecké výkony nikdy moc nechválili.
Bývalý herec dorazil do Prahy i s manželkou Rosemary. V Malostranské besedě se potkal s Ninou Divíškovou a vzpomínali na slavná 60. léta Činoherního klubu a na premiéru hry Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho v březnu 1966.
Vladimír Pucholt pak zavzpomínal, jaké nejrůznější kousky při představení vyváděl. „To nejmenší, co mohu prozradit, je, že jsem posléze začal na jevišti dělat hvězdy a přemety. V plánu bylo každé představení rozbít housle, ale to nám pak zakázali, protože to divadlo nechtělo platit,“ přiznala hvězda filmů Starci na chmelu, Lásky jedné plavovlásky nebo Svatba jako řemen.
Svatba jako řemen (1967)
Lásky jedné plavovlásky (1965)
Pucholt v roce 1967 emigroval do Velké Británie. Po počátečním období, kdy se živil příležitostnými pracemi, vystudoval medicínu a stal se lékařem. K herectví se vrátil ve filmu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje v roce 1999. V roce 2011, k pětasedmdesátým narozeninám Jana Kačera, nastudoval hru Pavla Landovského Hodinový hoteliér.
