Často se pohybujete na filmových premiérách. Jste velkým filmovým fanouškem?
Jsem velký knihomol, ale i filmový fanoušek. Od mládí nedám dopustit na Jamese Bonda, dokonce vlastním řadu relikvií z těchto filmů. Mám rád i komedie, ale občas vyrazím i na něco třeba od Quentina Tarantina. Je pravda, že na jeho filmy by děti chodit neměly, protože dívat se na tříhodinovou krvavou lázeň není zrovna výchovné. Na druhou stranu, alespoň je to příběh. Když koukám dnes na některé filmy, mám často pocit, že koukám z okna a nikdo nejde. Prostě jsou o ničem.
Troufnul byste si vy sám na nějaký film?
To je na delší rozhovor, protože ve své mladické hlouposti jsem se pokusil napsat čtyři scénáře. S jedním z nich jsem dokonce odletěl do Ameriky do slavného Hollywoodu. Ale tam jsem zjistil, že bych toho musel hodně změnit, a ani tak by nebyla jistota, že ten film bude mít mou autorskou podobu. Všeobecně je film super, ale nevím, jestli dokáže zachránit lidstvo.
Vy byste chtěl filmem změnit lidstvo?
Proč ne? Není to špatná myšlenka. Pár hodin života vám určitě pěkný film přidá. Sám to znám, když je mi třeba špatně, tak si vzpomenu na Jeana-Paula Belmonda. Dnes je to sice starý pán, ale kdysi dávno to byl velký švihák s neustálým úsměvem. A já miluju jeho filmy, protože kdykoli si je pustím, směji se i na duši.
Kolem Belmonda se vždy motalo mnoho krásných žen. Co vy a ženy?
Já si myslím, že bez životního bloudění to prostě nejde. Nepoznal bych pak ty správné cesty. Pro ty co jsou šťastní, se štěstí stává samozřejmostí. Jen ti, co spadnou dolů, si toho štěstí teprve váží. Nyní mám pocit, že jsem na správné cestě se správným člověkem. Nic horšího se nám nemůže stát než smrt. A doufám, že ta je ještě od nás hodně daleko. Teď to mám v životě s něžným pohlavím moc krásný a prožívám štěstí, kterého si velmi vážím.
Prozradíte, jak se jmenuje vaše mladá přítelkyně?
Neprozradím.
Dokáže vás film rozplakat?
Teď si nejsem jistý, jestli je dobře o tom mluvit. Ale ano, brečím často u filmů a u těch nejdebilnějších nejvíc, protože ty jdou přímo na věc. Teď jsem nedávno viděl jeden nádherný film, který se jmenuje Strážci Galaxie, což mi přišlo jako dokonalý remake Hvězdných válek. Sice víme, že to je velká pohádka, ale pohádky milujeme všichni. A u toho jsem brečel taky.
Mikuláš Pokorný
Lucie Zedníčková s dcerou Amélií
Berete na filmy kromě partnerky i děti?
Vzhledem k tomu, že jsem v mládí hodně času trávil v kinech, tak si říkám, že oni by taky něco mohli vidět. Proto jsem s nimi chodil a stále chodím na filmy. Dnes tedy už s každým na něco jiného. Amálka (10) má teď období spíš těch teenagerovských příběhů a Mikuláš (17) jede aktuálně v temné vlně. Dnes už mě seznamuje s dobrými filmy on, za to jsem moc rád. Nedávno mi pustil Temný případ a je to skutečně senzační seriál.
Se synem Mikulášem sdílíte i zálibu v muzice, je to tak?
Často si spolu zahrajeme. Já vyndám saxofon nebo klarinet a Miki hraje na klavír, na kytaru a violoncello. Chodí na osmileté gymnázium, kde navštěvuje i hudební školu. Mám radost, že je hudebně nadaný. Navíc ho nezajímají diskotéky. Rád poslouchá jazz a občas hraje v klubech. Hudebně před ním skutečně smekám.
A co dcera Amélie?
Ta by nejraději tancovala, zpívala, fotila a hrála. Už si zahrála i v pohádce V peřině a teď natáčí další film. Je opravdu moc šikovná a krásná po mamince. Každopádně já ani Lucie děti nikam netlačíme.
