Dnes večer ho na obrazovce znovu uvidí polovina národa. Jako moderátora ČESKÉHO LVA však možná naposledy. „Navrhl jsem, aby vyzkoušeli také někoho jiného,“ říká herec Jaroslav Dušek.
Jaroslav Dušek je kontaktní. Objímá vás při rozhovoru kolem ramen, pořád vám leze do zóny, kterou kolem sebe vnímáte jako zónu bezpečí. „Naposledy si na to stěžovala Vilma Cibulková,“ směje se. „Říkal jsem Ivaně Chýlkové, že si Vilma stěžuje, že jí lezu do bubliny, a ona na to: Jenže Vilmě vlezeš do bubliny, hned jak vejdeš do dveří.“
Dívá se na České lvy taky ještě někdo u vás doma, anebo už to nikoho nezajímá? A zkritizuje vás potom třeba manželka?
Naši se na to dívají, ale my se o tom doma ani moc nebavíme. Kdybych se na Českého lva díval, bavil bych se o něm asi nejvíce s manželkou, ale - teď nevím jestli to vůbec mám říkat - já jsem třeba toho loňského vůbec neviděl.
Cože? Vy jste se na sebe nepodíval ani ze záznamu?
Každý rok je jiný a ten minulý je pro mě prostě už minulost. Nijak mě nepřitahuje.
Kdybyste si to nahrál a potom pustil, třeba byste něco, co se vám nepovedlo, už neopakoval.
Mně chyby nevadí, nevidím v nich nic špatného. Hlavní je moderovat jakoby živě, čerstvě.
Dá se při vašem stylu moderování vlastně vůbec chybovat? Nebo je jedno, co říkáte?
To víte, že to není jedno! Teď při nominačním večeru se stalo, že nám dali do podkladů, že přijde pan Šťastný, a místo něj dorazil pan Malík. A my jsme přitom vítali pana Šťastného. Tak to je samozřejmě blbé - dovedete si představit, jak je to člověku, kterého přivítáte jiným jménem, asi nepříjemné.
Říkal jste, že vás vaše žena nekritizuje. Obstarává to někdo jiný?
Určitě. Myslím, že někdo určitě napsal, že jsem trapný nebo že jsem málo chytrý. A že jsem moc drzý nebo arogantní nebo neomalený a netaktní. Ale já tomu rozumím, protože věci, které na pódiu dělám, jsou neobvyklé, a část lidí nás vnímá jako příjemné zpestření. Samozřejmě že nás ta druhá část podezírá, že jsme nějací divní elementi. Nějaká divná parta. Vím, že někomu se zdám nejapný nebo nepatřičný. Jak se vlastně připravuje moderátor Českého lva? Čtete si třeba něco o lidech, s nimiž se setkáte večer na pódiu? Ono je na to, abych si s nimi nějak do hloubky povídal, strašně málo času. Režisér Petr Vachler mi dá nějaké informace - kdo se vdal, kdo rozvedl a jestli někdo někomu neumřel, abych se jich nedotkl na nějakém citlivém místě. Takové základní věci. Záliby, kam chodí k holiči, kde šijí, u jaké firmy, velikost nohou, číslo boty - tohle všechno mi řeknou zase v kostymérně. Na večer přece musí mít každý kostým.
Opravdu? A má někdo velkou nohu?
Má. Je mi to hloupé říct, ale jedna herečka. Má větší nohy než já.
A která, proboha?
To vám bohužel říct nemůžu. Ona tam taky večer bude. Jeden herec má zase naopak sedmatřicítku. Je to přitom normální velký herec, dospělý. To ale neuvidíte, protože chodí ve velikých botách, aby to zamaskoval.
Letos stojíte na pódiu jako moderátor Českého lva potřetí. Nezdá se vám, že už si vás lidi s ním budou spojovat? Že jste s cenami srostl?
Také jsem si toho všiml. Loni mi narostl rozeklaný ocas. Hrozím se toho, co se stane letos. Raději si to pro příště rozmyslím. To víte, čím kdo zachází, tím také schází.
Co to znamená?
Že mi to stačí.
Nechcete dál moderovat...
Tam není slovo nechcete. Ale už loni jsem Petru Vachlerovi říkal, že bych to udělal naposledy do třetice. Myslím si, že trojka je číslo, které má nějakou logiku.
To jste nás tedy překvapil. Vy v předvečer Českých lvů tvrdíte, že končíte?
Netvrdím. Říkám jen, že jsem navrhl, že bych skončil. Nebo bych to mohl dělat ob rok. Aby Petr mohl vyzkoušet také někoho jiného. Třeba zjistit, jestli nemá nějakého jiného moderátora, který by mu vyhovoval víc. Já bych z toho nedělal kdovíco.
Dobrá. Ale zatím jste neřekl proč. Unavuje vás snad role moderátora?
Už jsem úplně vygumovaný.
Hm. Říkáte, že se možná budete s někým střídat. Napadá vás, kdo by to mohl být?
Ne. Ale myslím si, že někoho seženou v pohodě.
Jistě. Takových, jako jste vy, po ulicích běhají desítky...
To já nevím. Ale každý je jiný. Když najde někoho jiného, bude mít zase nějaké svoje specifikum a tomu večeru to prospěje v nějaké jiné rovině. Minimálně já sám si dovedu představit Jirku Macháčka, Petra Čtvrtníčka, Milana Šteindlera.
Ale přijdete o významný finanční příjem. To vás rodina nepochválí.
Pokud jde o peníze, tak vás mohu uklidnit. Není jich tolik, kolik byste si asi mysleli.
Máme takovou představu. Že si moderátor tak významného večera může za svůj honorář koupit třeba vůz střední třídy.
Vy jste dobří! To by bylo krásné. Tak to navrhněte Petrovi. Ten by vás hnal! Myslím, že byste si za to nekoupili auto ani té nejnižší třídy.
Ani trabanta?
Nevím, kolik stojí trabant.
Sice tvrdíte, že jste „vygumovaný“, ale byly to zatím jenom dva večery... Nemohl vás někdo naštvat?
Ne, ne. To se týká jenom mě, nějakého mého vnitřního světa. Není to reakce na něco neblahého. Prostě je ten večer strašně vyčerpávající, pro mě je to velký výdej energie a já musím vnitřně zvažovat, zda je jeho smysl adekvátní. Jestli je jeho přínos pro mou osobu odpovídající vyčerpání, které si nakonec odnesu.
Takže se po vystoupení v šatně vážíte a říkáte si: „Sakra! Přišel jsem o pět kilo. Zatracený starosti.“
Ne, to ne, to není tak. Nejsou to starosti, je to normální výcuc energie. To není jen samotné předávání cen. Večer se nacvičuje, den předtím je jakási technická zkouška kvůli kamerám. V podstatě dva dny chodíte po jevišti, pořád tam postáváte, posedáváte a pak máte po dvou dnech takového postávání moderovat nepřetržitě dvě hodiny. Zkuste někde jenom postávat pět šest hodin! Bolí vás nohy, bolí vás všechno, jste unavená, všechno trvá dlouhé hodiny. Máte někde hranice? Tedy kromě fyzických... V jednom představení vašeho divadla Vizita jste na jednom představení ve Zlíně běhal ve spodním prádle. Svlékl byste se na jevišti úplně? Hrál jsem nahý ve filmu. Není to moc vidět, já jsem se právě těšil, že to bude ten hlavní fór záběru. Víte, já nemám s nahotou žádný problém, nevidím v tom nic špatného, koupu se nahatý...
To asi každý...
Já v moři.
Nebojíte se, že vás při tom někdo vyfotí do novin? Co tam asi uvidí?
Ať si mě klidně vyfotí. Když je tak ubohý. Mně je vždycky líto těchto lidí, té jejich ubohosti, že jim stojí za to někde čekat a fotit někoho v prekérní situaci.
V Pupendu je vaší životní partnerkou Vilma Cibulková, klasická „osudová žena“. Nezamiloval jste se do ní trochu během natáčení?
Nezamiloval, bohužel. Nějak mě nechtěla - nebo těžko říct.
A stalo se vám to vůbec někdy?
Někteří herci to tak dělají, to je pravda, ale já mám většinu svých hereckých partnerek jen strašně rád. Nezamilovávám se jako na běžícím pásu: hned do Evy Holubové, hned do Anči Šiškové, tuhle do Zuzky Kronerové a pak do Vilmy Cibulkové nebo Aleny Antalové. I když by to nebylo špatné, řeknu vám! Do každé z nich se na chvíli při natáčení zamilovat, chvilku s ní žít...
To raději neříkejte, nebo si to přečte vaše žena.
Tak ta se tomu zasměje.
Vás by někdo těžko označil za klasického filmového hezouna, ale na druhou stranu pro mnohé ženy máte jistě kouzlo. Máte nějaké oddané fanynky?
Pro své fanynky mám nacvičeno několik kouzel, a ty tato kouzla velice obdivují. Jsou to poměrně náročné triky - třeba nechat zmizet psa středního vzrůstu.
Někteří muži přitom považují za nejúčinnější metodu svádění obyčejné mlčení.
Ano, to je také technika, kterou bych dokázal. Já ale raději nechávám mizet věci. To většinou fanynky překvapí, a když už na sobě nemají nic, tak jsou překvapené úplně.
Většina lidí vás má zafixovaného jako veselou kopu. Máte nějaký recept na legraci? Nemám. A vůbec - já netoužím nikoho rozesmát. Mým cílem je být normální. Chtěl bych umět být za všech okolností sám sebou a netrápit se, jestli někoho potřebuji rozesmát nebo rozplakat.
Co si myslíte třeba o ostatních bavičích?
Strašně málo je znám. To je, jako kdybyste se mě zeptali: Co si myslíte o spisovatelích? O režisérech? Co na to mám říct?
Tak co si myslíte například o Petru Novotném?
O Petru Novotném si myslím, že je zajatec divácké sledovanosti.
Bráníte se tomu, stát se bavičem?
Mně by to bylo jedno, ať si mě každý zařazuje, kam chce. To je věc toho, kdo se na mě dívá. Já se mohu jen snažit dělat to, co dělám nejlíp, jak to umím.
Mluvili jsme o Lvech. Můžete prozradit, na co se máme večer těšit?
Mohu: bude mnoho zajímavých lidí na jevišti.
To je dost lakonické...
Víc z programu prozradit nemohu.
A neříkáte to nikomu, ani třeba rodině?
Některé věci neví ani manželka.
To nás nepřekvapuje. Tak neprozradíte nic?
Máme nachystána tak velká překvapení, že je prozrazovat nesmíme. Rozkecala by se a fór by byl pryč.
ČESKÝ LEV Večer věnovaný předávání populárních sošek moderuje letos potřetí. Na snímku z loňských „lvů“ s Vlastimilem Brodským.
JAROSLAV DUŠEK je velmi spontánní. Každý projev publika ihned zapojí do hry...
V AKCI (zleva) Bolek Polívka, Stella Zázvorková a Jaroslav Dušek „Už jsem úplně vygumovaný,“ tvrdí moderátor
NOMINAČNÍ VEČER Duo Martin Zbrožek a Jaroslav Dušek dokázalo z nudného přehledu vyhlašovaných nominací letos vykřesat hravou zábavu
JAROSLAV DUŠEK
Nekonformní moderátor a frontman souboru Vizita se narodil 30. 4. 1961 v Praze. V roce 1981 založil s Janem Bornou divadlo Vizita, které zkoumá možnosti improvizace a spontánní tvorby. Představení Vizity nemají žádný předem daný scénář, vznikají spontánně - každé je zároveň premiérou i derniérou. Svůj výjimečný projev přenesl v roce 2000 Jaroslav Dušek i do Českých lvů. Každou poznámku, výkřik či projev publika nebezpečně pohotový moderátor ihned uchopí a zpracovává. Jaroslav Dušek je vedoucím dramatického oddělení Státní konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze. Vedle toho píše pro rozhlas, televizi, divadlo a film, režíruje a hraje. Na plátně jsme jej mohli například spatřit ve filmech Divoké včely, Musíme si pomáhat, Pelíšky či Pražská pětka. Je ženatý, má děti Martina a Agátu.
Jaroslav Dušek je kontaktní. Objímá vás při rozhovoru kolem ramen, pořád vám leze do zóny, kterou kolem sebe vnímáte jako zónu bezpečí. „Naposledy si na to stěžovala Vilma Cibulková,“ směje se. „Říkal jsem Ivaně Chýlkové, že si Vilma stěžuje, že jí lezu do bubliny, a ona na to: Jenže Vilmě vlezeš do bubliny, hned jak vejdeš do dveří.“
Dívá se na České lvy taky ještě někdo u vás doma, anebo už to nikoho nezajímá? A zkritizuje vás potom třeba manželka?
Naši se na to dívají, ale my se o tom doma ani moc nebavíme. Kdybych se na Českého lva díval, bavil bych se o něm asi nejvíce s manželkou, ale - teď nevím jestli to vůbec mám říkat - já jsem třeba toho loňského vůbec neviděl.
Cože? Vy jste se na sebe nepodíval ani ze záznamu?
Každý rok je jiný a ten minulý je pro mě prostě už minulost. Nijak mě nepřitahuje.
Kdybyste si to nahrál a potom pustil, třeba byste něco, co se vám nepovedlo, už neopakoval.
Mně chyby nevadí, nevidím v nich nic špatného. Hlavní je moderovat jakoby živě, čerstvě.
Dá se při vašem stylu moderování vlastně vůbec chybovat? Nebo je jedno, co říkáte?
To víte, že to není jedno! Teď při nominačním večeru se stalo, že nám dali do podkladů, že přijde pan Šťastný, a místo něj dorazil pan Malík. A my jsme přitom vítali pana Šťastného. Tak to je samozřejmě blbé - dovedete si představit, jak je to člověku, kterého přivítáte jiným jménem, asi nepříjemné.
Říkal jste, že vás vaše žena nekritizuje. Obstarává to někdo jiný?
Určitě. Myslím, že někdo určitě napsal, že jsem trapný nebo že jsem málo chytrý. A že jsem moc drzý nebo arogantní nebo neomalený a netaktní. Ale já tomu rozumím, protože věci, které na pódiu dělám, jsou neobvyklé, a část lidí nás vnímá jako příjemné zpestření. Samozřejmě že nás ta druhá část podezírá, že jsme nějací divní elementi. Nějaká divná parta. Vím, že někomu se zdám nejapný nebo nepatřičný. Jak se vlastně připravuje moderátor Českého lva? Čtete si třeba něco o lidech, s nimiž se setkáte večer na pódiu? Ono je na to, abych si s nimi nějak do hloubky povídal, strašně málo času. Režisér Petr Vachler mi dá nějaké informace - kdo se vdal, kdo rozvedl a jestli někdo někomu neumřel, abych se jich nedotkl na nějakém citlivém místě. Takové základní věci. Záliby, kam chodí k holiči, kde šijí, u jaké firmy, velikost nohou, číslo boty - tohle všechno mi řeknou zase v kostymérně. Na večer přece musí mít každý kostým.
Opravdu? A má někdo velkou nohu?
Má. Je mi to hloupé říct, ale jedna herečka. Má větší nohy než já.
A která, proboha?
To vám bohužel říct nemůžu. Ona tam taky večer bude. Jeden herec má zase naopak sedmatřicítku. Je to přitom normální velký herec, dospělý. To ale neuvidíte, protože chodí ve velikých botách, aby to zamaskoval.
Letos stojíte na pódiu jako moderátor Českého lva potřetí. Nezdá se vám, že už si vás lidi s ním budou spojovat? Že jste s cenami srostl?
Také jsem si toho všiml. Loni mi narostl rozeklaný ocas. Hrozím se toho, co se stane letos. Raději si to pro příště rozmyslím. To víte, čím kdo zachází, tím také schází.
Co to znamená?
Že mi to stačí.
Nechcete dál moderovat...
Tam není slovo nechcete. Ale už loni jsem Petru Vachlerovi říkal, že bych to udělal naposledy do třetice. Myslím si, že trojka je číslo, které má nějakou logiku.
To jste nás tedy překvapil. Vy v předvečer Českých lvů tvrdíte, že končíte?
Netvrdím. Říkám jen, že jsem navrhl, že bych skončil. Nebo bych to mohl dělat ob rok. Aby Petr mohl vyzkoušet také někoho jiného. Třeba zjistit, jestli nemá nějakého jiného moderátora, který by mu vyhovoval víc. Já bych z toho nedělal kdovíco.
Dobrá. Ale zatím jste neřekl proč. Unavuje vás snad role moderátora?
Už jsem úplně vygumovaný.
Hm. Říkáte, že se možná budete s někým střídat. Napadá vás, kdo by to mohl být?
Ne. Ale myslím si, že někoho seženou v pohodě.
Jistě. Takových, jako jste vy, po ulicích běhají desítky...
To já nevím. Ale každý je jiný. Když najde někoho jiného, bude mít zase nějaké svoje specifikum a tomu večeru to prospěje v nějaké jiné rovině. Minimálně já sám si dovedu představit Jirku Macháčka, Petra Čtvrtníčka, Milana Šteindlera.
Ale přijdete o významný finanční příjem. To vás rodina nepochválí.
Pokud jde o peníze, tak vás mohu uklidnit. Není jich tolik, kolik byste si asi mysleli.
Máme takovou představu. Že si moderátor tak významného večera může za svůj honorář koupit třeba vůz střední třídy.
Vy jste dobří! To by bylo krásné. Tak to navrhněte Petrovi. Ten by vás hnal! Myslím, že byste si za to nekoupili auto ani té nejnižší třídy.
Ani trabanta?
Nevím, kolik stojí trabant.
Sice tvrdíte, že jste „vygumovaný“, ale byly to zatím jenom dva večery... Nemohl vás někdo naštvat?
Ne, ne. To se týká jenom mě, nějakého mého vnitřního světa. Není to reakce na něco neblahého. Prostě je ten večer strašně vyčerpávající, pro mě je to velký výdej energie a já musím vnitřně zvažovat, zda je jeho smysl adekvátní. Jestli je jeho přínos pro mou osobu odpovídající vyčerpání, které si nakonec odnesu.
Takže se po vystoupení v šatně vážíte a říkáte si: „Sakra! Přišel jsem o pět kilo. Zatracený starosti.“
Ne, to ne, to není tak. Nejsou to starosti, je to normální výcuc energie. To není jen samotné předávání cen. Večer se nacvičuje, den předtím je jakási technická zkouška kvůli kamerám. V podstatě dva dny chodíte po jevišti, pořád tam postáváte, posedáváte a pak máte po dvou dnech takového postávání moderovat nepřetržitě dvě hodiny. Zkuste někde jenom postávat pět šest hodin! Bolí vás nohy, bolí vás všechno, jste unavená, všechno trvá dlouhé hodiny. Máte někde hranice? Tedy kromě fyzických... V jednom představení vašeho divadla Vizita jste na jednom představení ve Zlíně běhal ve spodním prádle. Svlékl byste se na jevišti úplně? Hrál jsem nahý ve filmu. Není to moc vidět, já jsem se právě těšil, že to bude ten hlavní fór záběru. Víte, já nemám s nahotou žádný problém, nevidím v tom nic špatného, koupu se nahatý...
To asi každý...
Já v moři.
Nebojíte se, že vás při tom někdo vyfotí do novin? Co tam asi uvidí?
Ať si mě klidně vyfotí. Když je tak ubohý. Mně je vždycky líto těchto lidí, té jejich ubohosti, že jim stojí za to někde čekat a fotit někoho v prekérní situaci.
V Pupendu je vaší životní partnerkou Vilma Cibulková, klasická „osudová žena“. Nezamiloval jste se do ní trochu během natáčení?
Nezamiloval, bohužel. Nějak mě nechtěla - nebo těžko říct.
A stalo se vám to vůbec někdy?
Někteří herci to tak dělají, to je pravda, ale já mám většinu svých hereckých partnerek jen strašně rád. Nezamilovávám se jako na běžícím pásu: hned do Evy Holubové, hned do Anči Šiškové, tuhle do Zuzky Kronerové a pak do Vilmy Cibulkové nebo Aleny Antalové. I když by to nebylo špatné, řeknu vám! Do každé z nich se na chvíli při natáčení zamilovat, chvilku s ní žít...
To raději neříkejte, nebo si to přečte vaše žena.
Tak ta se tomu zasměje.
Vás by někdo těžko označil za klasického filmového hezouna, ale na druhou stranu pro mnohé ženy máte jistě kouzlo. Máte nějaké oddané fanynky?
Pro své fanynky mám nacvičeno několik kouzel, a ty tato kouzla velice obdivují. Jsou to poměrně náročné triky - třeba nechat zmizet psa středního vzrůstu.
Někteří muži přitom považují za nejúčinnější metodu svádění obyčejné mlčení.
Ano, to je také technika, kterou bych dokázal. Já ale raději nechávám mizet věci. To většinou fanynky překvapí, a když už na sobě nemají nic, tak jsou překvapené úplně.
Většina lidí vás má zafixovaného jako veselou kopu. Máte nějaký recept na legraci? Nemám. A vůbec - já netoužím nikoho rozesmát. Mým cílem je být normální. Chtěl bych umět být za všech okolností sám sebou a netrápit se, jestli někoho potřebuji rozesmát nebo rozplakat.
Co si myslíte třeba o ostatních bavičích?
Strašně málo je znám. To je, jako kdybyste se mě zeptali: Co si myslíte o spisovatelích? O režisérech? Co na to mám říct?
Tak co si myslíte například o Petru Novotném?
O Petru Novotném si myslím, že je zajatec divácké sledovanosti.
Bráníte se tomu, stát se bavičem?
Mně by to bylo jedno, ať si mě každý zařazuje, kam chce. To je věc toho, kdo se na mě dívá. Já se mohu jen snažit dělat to, co dělám nejlíp, jak to umím.
Mluvili jsme o Lvech. Můžete prozradit, na co se máme večer těšit?
Mohu: bude mnoho zajímavých lidí na jevišti.
To je dost lakonické...
Víc z programu prozradit nemohu.
A neříkáte to nikomu, ani třeba rodině?
Některé věci neví ani manželka.
To nás nepřekvapuje. Tak neprozradíte nic?
Máme nachystána tak velká překvapení, že je prozrazovat nesmíme. Rozkecala by se a fór by byl pryč.
ČESKÝ LEV Večer věnovaný předávání populárních sošek moderuje letos potřetí. Na snímku z loňských „lvů“ s Vlastimilem Brodským.
JAROSLAV DUŠEK je velmi spontánní. Každý projev publika ihned zapojí do hry...
V AKCI (zleva) Bolek Polívka, Stella Zázvorková a Jaroslav Dušek „Už jsem úplně vygumovaný,“ tvrdí moderátor
NOMINAČNÍ VEČER Duo Martin Zbrožek a Jaroslav Dušek dokázalo z nudného přehledu vyhlašovaných nominací letos vykřesat hravou zábavu
JAROSLAV DUŠEK
Nekonformní moderátor a frontman souboru Vizita se narodil 30. 4. 1961 v Praze. V roce 1981 založil s Janem Bornou divadlo Vizita, které zkoumá možnosti improvizace a spontánní tvorby. Představení Vizity nemají žádný předem daný scénář, vznikají spontánně - každé je zároveň premiérou i derniérou. Svůj výjimečný projev přenesl v roce 2000 Jaroslav Dušek i do Českých lvů. Každou poznámku, výkřik či projev publika nebezpečně pohotový moderátor ihned uchopí a zpracovává. Jaroslav Dušek je vedoucím dramatického oddělení Státní konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze. Vedle toho píše pro rozhlas, televizi, divadlo a film, režíruje a hraje. Na plátně jsme jej mohli například spatřit ve filmech Divoké včely, Musíme si pomáhat, Pelíšky či Pražská pětka. Je ženatý, má děti Martina a Agátu.
