Ve videorozhovoru pro web Brainee.sk popsal Viktor Vincze, moderátor hlavních slovenských televizních zpráv i to, která témata fungují nejlépe na sociálních sítích a mají největší dosah. Prozradil také, zda by se už dnes se svým počtem fanoušků uživil jako takzvaný influencer.
Už to budou přibližně dva roky od chvíle, kdy jste na sociálních sítích vyvolal šílenství hashtagem, který podporuje cestování veřejnou dopravou. Přišel jste i dnes k nám na rozhovor takzvaně #naVinczeho?
Samozřejmě, že ne. Jste na konci MHD vesmíru, přijel jsem autem. Po poledni jdu však do televize a auto nechám doma. Nevím, zda bych to, co se tehdy stalo, nazval přímo šílenstvím. Ale lidé začali ten hashtag spontánně používat při sdílení příspěvků z jízd městskou hromadnou dopravou. Pak však přišla pandemie a většina lidí včetně mě začala MHD na doporučení používat mnohem méně. Hashtag Na Vinczeho přešel z roviny cestování MHD k trhání kartónů a chovu žížal. Je to takový vcelku zajímavý vývoj mého internetového života.
Předpokládám, že spousta lidí má dnes kvůli vám doma i vlastní domácí kompostér…
Je to tak. Mnoho lidí mi psalo, že si kvůli mně domů koupili žížaly i kompostér. Berou mě občas tak trochu jako svého guru. Ale já jsem s tím vším vlastně začal metodou pokus omyl. Dnes si vzájemně sdílíme různé tipy, jak to co děláme, můžeme dělat ještě lépe.
Na sociálních sítích komunikujete různá citlivá a ekologická témata. Sdílíte však i zážitky ze soukromí. Co z toho všeho má největší dosah a ohlasy?
Ne úplně šťastně mě mnozí nazývají greenfluencerem. Ekologie je pro mě jistě důležité téma. Ale když se podívám na dosahy jednotlivých příspěvků... Cokoliv, co se týká lásky, manželství, rodiny, dětí nebo psů má pětinásobně větší dosah, než cokoliv, co se týká ekologie. Snažím se to akceptovat jako realitu Instagramu. Ekologická témata jsou rozsahem nejširší, doplňuji je však i vším ostatním.
Jako influencer tedy musíte sdílet více ze svého soukromí, aby se k lidem nakonec dostala také témata ekologická…
Většina lidí mě nesleduje kvůli zeleným tématům. Možná částečně i kvůli nim, ale spíše mají blíže k mé manželce Adéle Vinczeové, která až donedávna na sociálních sítích nebyla příliš vidět. Když už mě tato skupina lidí sleduje, mohli by se dozvědět něco víc. Právě proto se ta témata snažím kombinovat.
Moderátor Vincze přiznal, že s manželkou Adélou zatím nemůžou mít děti |
Pro své fanoušky si připravujete různé kvízy, sdílíte výsledky anket a průzkumů, dáváte jim prostor pro dotazy. Kolik času denně věnujete správě sociálních sítí?
Instagram bych mohl spravovat o moc lépe, než teď. Dělám ho jako zpravodaj, který nemá placené spolupráce a nevydělává na něm. Když například připravuji sérii ekologických příspěvků do formátu Instagram Story, shánění informací a vymýšlení dramaturgie mi zabere třeba sedm hodin. Takže práce na full time. I když mě to baví, nemohu tomu věnovat celý život.
Nemáte žádné placené spolupráce, nemůžete být ani v televizní, či rozhlasové reklamě. Týká se to i sociálních sítí?
Kdybychom to brali čistě podle zákona, moderátor a redaktor zpravodajství nesmí v reklamě v rozhlase a televizi využít svou tvář ani hlas. Zprávař má být nestranný. Myslím, že to je v pořádku. Na druhou stranu si dokážu představit, že bych byl ambasadorem konkrétního typu produktů. Ale ne proto, že by mě za to platili. Tím nechci říct, že nějak odsuzuji reklamní spolupráce, které jsou dnešním legitimním zdrojem výdělku. Ale já to zkrátka nedělám.
Čistě teoreticky. Pokud byste měl reklamní spolupráce jako zdroj příjmů, dokázal byste se touto formou práce na Instagramu už nyní dobře uživit?
Pokud vycházím z nabídek, které mi chodí každý den a já je s díky odmítám, protože jsem zpravodajcem, určitě bych si žil velmi pohodlně. To trochu přeháním, protože nadstandardně si žiji vlastně už dnes. Ale kdybych náhodou neměl co dělat, uměl bych se prací na sociálních sítích uživit, ano. Důležité je dodat, že na to, aby si člověk vybudoval fanouškovskou základnu, musí svým sledujícím dlouhodobě dodávat relevantní obsah.
Z Banášové bude Vinczeová. Moderátorka si vzala o 10 let mladšího muže |
Instagram využíváte i k šíření osvěty. Když se vás nedávno jeden fanoušek během vašich víkendových otázek a odpovědí zeptal, zda byste s manželkou bez problémů adoptovali také malého Roma nebo Romku, odpověděl jste, že ano. Máte ve svém okolí i takové lidi, kteří vás od adopce odrazují a mají rasové předsudky?
Nemáme. Ale ti, co mají předsudky, nám je nebudou podsouvat, protože sami nemají s takovou adopcí zkušenost. Máme mnoho známých, kteří mají adoptované i romské děti. To, že je někdo adoptovaný, není zárukou toho, že to bude nějaká romantika, ale ani toho, že to bude automaticky špatné. Chceme to zkusit. Možná to dopadne tak, že si dítě neadoptujeme. Momentálně však čekáme a uvidíme, co bude dál.
Adopce představuje poměrně zdlouhavý proces.
To ano. Ale proces, který jsme absolvovali s psycholožkou, který je povinnou součástí přípravy na adopci, bych doporučil každému manželskému páru. Bez ohledu na to, zda si chce nebo nechce adoptovat dítě. Byli jsme postaveni před otázky, které méně souvisí s případným budoucím dítětem a více naopak s naším manželstvím. Byla to neuvěřitelná škola.
Nepřekáží vám na jedné straně, že vám lidé příliš vidí do soukromí?
Do jisté míry akceptuji to, že jsem jakýmsi „veřejným majetkem“. Člověk, kterému vadí, že mu někdo nahlíží do soukromí, nemůže dělat práci, kterou dělám já. Beru to zkrátka jako součást své profese. Ve chvíli, kdy se budu cítit nepohodlně, odejdu. Když nebudu vidět v médiích, nikoho už pochopitelně nebude zajímat ani mé soukromí. Uvědomuji si však, že některá vyjádření známých tváří mohou pomoci i ostatním lidem.
11. března 2018 |
