Přestože je mezi Lelou a Aňou, jak se jejím dcerám přezdívá, malý věkový rozdíl, jsou povahově dost odlišné.
„Absolutně! Už odmalinka. Když jsem chodila na očkování s Lenkou, ta vždycky poslušně natáhla ručičku a sledovala, jak ji píchají tou injekcí, a já byla pyšná matka, jak mám vychované a inteligentní dítě. A pak přišla Aňa - na té jsme museli klečet čtyři, jak sebou divoce smýkala. Nebo když měla jít do školky, musel si ji tatínek hodit přes rameno, jak se vztekala, mlátila kolem sebe a řvala, že nikam nejde,“ řekla maminka tří sester.
Fyzicky je jí prý nejvíce podobná Lenka, Anna je zase podnikavá ve smyslu, že obě by neustále něco stavěly, rekonstruovaly a rozjížděly. Nejmladší Ester je zase po mamince pracovitá.
„Umí si život zorganizovat, což podtrhla i tím, že před maturitou stihla natočit dva filmy. Čtrnáct dní před uzávěrkou přihlášek na střední výtvarnou školu přišla s tím, že by se tam přihlásila. Načež jí říkám: Eťo, ale tam se lidi na přijímačky běžně připravujou nejmíň rok. A ona se koukla do diáře, že to stejně zkusí. A dokázala se tam dostat, což připisuju tomu, že je i hrozně pilná a šikovná,“ říká.
Všechny čtyři pak mají i něco, co je spojuje. „Jídlo. Protože, ať jsme každá jakákoliv, uvařit dětem musíme všechny, takže když se sejdeme, většinou jsme namačkané v kuchyni,“ prozradila výtvarnice a grafička, kterou dcery nedávno donutily opět začít malovat a pomohly jí uspořádat v Trutnově výstavu, na kterou také samy přispěly svými výtvory.
