Nebýt jediné náhody, mohla Věra Ferbasová prožít nenápadný život nenápadné šedé myšky v kanceláři a česká filmová komedie by byla chudší o rtuťovitou herečku, které podle jejích nejčastějších rolí přezdívali dívčí klaun" či buclatý žabec". Na rozdíl od dívenek, které sní o hvězdné dráze, sotva si přestanou hrát s panenkami, se totiž Ferbasová stala hvězdou zcela bezděčně. Řečeno divadelní hantýrkou, jednou vzala záskok" - a bylo to. Narodila se 21. září 1913 v Sukoradech na Hořicku, coby dcera středoškolského profesora začala studovat gymnázium, pak přešla na dvouletou obchodní školu a jako její absolventka nastoupila do Divadla Vlasty Buriana - na poklidné místo sekretářky. Seděla tam mezi lejstry, bez sebemenších hereckých ambicí, až do onoho osudového dne, kdy onemocněla jedna členka souboru a Ferbasovou přinutili, aby za ni zaskočila. Z náhradnice se rychle vyklubal talent, z jeviště byl jen krok do filmových ateliérů a poté, co Anny Ondráková odešla pracovat do Německa, učinili tuzemští producenti a tvůrci, především režisér společenských veseloher Vladimír Slavínský, žánrovou nástupkyní Ondrákové právě Ferbasovou. Její filmografie začíná roku 1933 nenápadnou roličkou nazvanou příznačně Host na večírku" ve snímku V tom domečku pod Emauzy. Ale už v roce následujícím stihla Ferbasová sedm filmů a v celé předválečné éře jich natočila čtyřiačtyřicet! O jaký typ postav šlo, napovídají dosti výmluvně samy názvy nenáročných snímků - Děvčátko z venkova, Uličnice, Falešná kočička, Andula vyhrála, Panenka, Žabec, Dceruška k pohledání, Cácorka, Švadlenka, Sextánka, Komediantská princezna. Ale našly se i výjimky, kde mohla Ferbasová předvést víc než rozpustilého diblíka, jehož si publikum oblíbilo - třeba ve Fričově komedii Mravnost nade vše, kde byly dobové krásky obsazeny záměrně proti svým obvyklým typovým škatulkám, a navíc ještě převlečeny a vydávány za ošklivky". Tam už mohl klaunský talent Ferbasové zazářit naplno, byť jí tu byla konkurentkou obdivovaná Adina Mandlová. Ještě v roce 1942 Ferbasová hrála Konstantinu Putičkovou ve filmu Zlaté dno, ale po válce se na dlouhou dobu odmlčela a zdálo se, že skončí jako pozapomenutá legenda z jiných časů. Nicméně právě ve zralém věku se dokázala triumfálně vrátit: v rolích veselých i vážných, na jeviště Činoherního klubu i před kameru. Svou nezapomenutelnou slečnu Mossieovou v Penzionu pro svobodné pány si takhle v režii Jiřího Krejčíka vyzkoušela nadvakrát - ve slavném představení i jeho filmové verzi. S filmy Dnes naposled a Dařbuján a Pandrhola si na ni vzpomněl Martin Frič. A stylově, totiž komediální postavou rázné tetičky v Lipského snímku z roku 1974 Jáchyme, hoď ho do stroje, se Věra Ferbasová s diváky rozloučila. Zemřela 4. srpna 1976 v Praze.
PŘÍŠTĚ: KVĚTA FIALOVÁ
PŘÍŠTĚ: KVĚTA FIALOVÁ
