Herečka Věra Ferbasová nemusela hrát. Stačilo, že před kamerou byla sama sebou. Zdobil ji totiž půvabný koktejl živelnosti a naivity, který z ní udělal hvězdu, ale v soukromí se jí později vymstil.
Mezi replikami ostatních herců zmateně hledala skuliny, kam by se vešla se svým textem. Zneklidňovaly ji silně zářící reflektory a také stupňující se veselí diváků, kteří si její rozpaky viditelně užívali. Nakonec vztekle mrštila kabelkou o zem a z jeviště utekla. Zatímco v zákulisí plakala, publikum se domnívalo, že šlo o mistrovsky nacvičenou scénku.
Divadelní začátky Věry Ferbasové byly krušné, ale jasně ukázaly, že pokud dostane volnost její temperament a bezprostřednost, herecký talent není potřeba.
Nabídli nám bydlení u slezských hranic, jednu místnost, bez sklepa a bez půdy. Do čtrnácti dnů jsme se měly sbalit. Matka se z toho roznemohla.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
