* To, co se na Kavčích horách odehrávalo, byla revoluce, vzpoura, palácový převrat, pracovněprávní spor, nebo co vlastně?
Pokud jde o Kavčí hory, asi se to nejvíc ze všeho podobá menší revoluci. Ale vzhledem k tomu, jak to přerostlo rámec České televize, se dá mluvit i určité krizi společnosti.
* Jste považována za jednoho z představitelů dnešní revolty. Odpor vůči panu Hodačovi byl jistě kolektivním rozhodnutím, nicméně do jaké míry jste k němu přispěla vy osobně?
Asi tím, že jsem dva dny poté, co byl pan Hodač jmenován generálním ředitelem a bylo jasné, že se to neobejde bez pronášení stanovisek, přijala nabídku kolegů, abych se stala mluvčím krizového výboru.
* Kývla jste na to bez obav?
Otázka kolegů zněla tak, jestli se nebojím tu funkci přijmout, protože se tím mohu zviditelnit v negativním světle. Bylo zapotřebí někoho, kdo je z obrazovky trochu známý, s kým si lidé televizi spojují. Takhle bylo osloveno několik kolegů, někteří, což naprosto chápu, se rozmýšleli déle, já se rozhodla poměrně rychle. Za ty dva dny, co rada pana Hodače jmenovala ředitelem, jsem to už měla srovnané. Odpověděla jsem, že se nebojím a vezmu to. To byl asi můj podíl.
* Napadlo vás, že nakonec vyvoláte těžkou politickou krizi?
Nenapadlo by mě to ani ve snu a myslím, že takhle tady neuvažoval nikdo. Původně jsem myslela, že to všechno zůstane jen za zdmi televize a parlamentu, který změní špatný zákon o České televizi, že to bude bez emocí a demonstrací.
* A když vám to došlo, nezalekla jste se?
Nemyslím, že bych se zalekla. Naopak jsem byla ráda, že si tu naši televizi lidi venku vzali za svou. V téhle zemi jsou asi opravdu lidi, a došlo mi to až teď, kteří jsou citliví na to, když se zjevně ukazuje, že by některé skupiny chtěly televizi ovládat: To myslím vyhnalo lidi do ulic víc než náš pokřik na začátku. Lidi pochopili, že se děje nějaká nespravedlnost. Koho by před dvěma týdny napadlo, že situace kolem České televize zaplní Václavské náměstí?
* Sedí vám tahle role revolucionáře?
Považovala jsem se vždycky spíše za introvertní ženskou, která se raději drží v pozadí, rozhodně nejsem ani hrdina, ani bojovník. Teď v sobě ale objevuji něco, o čem jsem doposud nevěděla. Říkám si, že se ve mně nejspíš odehrál nějaký zásadní zlom, když se mi narodil syn, asi se ve mně probudily nějaké ochranitelské pudy, které se přenášejí i na jiné situace. Takže teď jsem možná citlivější na různé nespravedlnosti a nemravnosti, které kolem sebe vidím. Když jsem předčítala prohlášení před desítkami tisíc lidí, nedělalo mi to žádný problém. Asi to souvisí s tím, že jsem hodně rozčarovaná a rozzlobená.
* Vloni v létě jste poznamenala, že se vám nelíbila vlna odporu a nenávisti vůči fotbalovému rozhodčímu Collinovi. Snad jen ty vtipy, které se o něm okamžitě objevily, se vám zamlouvaly. Není dneska Jiří Hodač také takovým hromosvodem?
Ano, pan Hodač je určitým hromosvodem, ale současně jde o zástupný problém. On byl vloni čtyři měsíce ředitelem našeho zpravodajství, my věděli, s kým teď budeme mít tu čest, a byli jsme z toho vyděšení. Přesto od začátku tvrdím, že to není o konkrétním jménu. Kdyby byl zvolen v řádném výběrovém řízení, tak bychom z toho sice byli všichni špatní, ale myslím, že by nikdo z nás o nějaké revoltě neuvažoval. Jenže při jeho jmenování byla porušena všechna pravidla slušné hry.
* Paní Bobošíková je představována jako ztělesnění zla. Dokázala byste vyzvednout i její kladné stránky?
Určitě. Zažila jsem ji jako kolegyni. Je strašně pracovitá a pilná, cílevědomá a houževnatá. Zdála se mi tehdy jako dobrá novinářka.
* A dovede se vžít do pocitů paní Bobošíkové? Zkuste se na sebe podívat jejíma očima.
Na sebe jejíma očima? Jak se mám vžít do pocitů někoho, komu v této chvíli absolutně nerozumím a nechápu, co teď dělá? Protože jsem ji vždycky považovala za dobrou profesionálku, nejde mi do hlavy, jak mohla připustit, že se v těch jejich zprávách vysílalo to, co se vysílalo. V posledních dnech jsem se snažila přijít na to, proč to ti lidé dělají i po těch třech týdnech, ale neumím si na to logicky odpovědět. Jediné, co vím, že bych tu pod vedením paní Bobošíkové nemohla pracovat.
* Našla byste dobré slovo pro členku televizní rady paní Dědečkovou?
Paní Dědečkovou na rozdíl od Jany Bobošíkové neznám. Vím jen to, co řekla na adresu zaměstnanců České televize. A proto bych těžko hledala nějaké pozitivum. Možná je schopná vedoucí svého penzionu.
* Jak se díváte na lidi, kteří pracovali pro Bobovizi? Co říkáte Dušici Zimové, která se vás pokoušela nahradit?
Kdyby tady seděla vedle mě, asi bych byla dost jedovatá. Ale když se nemůže bránit...
Odpustíte vašemu kolegovi Stanislavu Kněnickému, který přešel na stranu paní Bobošíkové?
To je otázka úhlu pohledu. Jako profesionálovi mu odpustit rozhodně nemohu. Jako člověku asi ano, lidské selhání lze pochopit.
* Jeden z poslanců vám v parlamentní rozpravě pohrozil: "My se do České televize vrátíme! A s námi přijde zákon!" Přitom podle jednoho právního výkladu vám za jistých okolností může hrozit i vězení. Máte obavy z toho, že byste vy, matka samoživitelka, mohla skončit za mřížemi?
Tak to mě opravdu děsí, ale teď o tom raději moc nepřemýšlím.
* A napadla vás někdy taková možnost?
Ve velíně se na to téma občas žertuje, ale je to na mé gusto až moc černý a cynický humor. Nemůžu si to příliš připouštět a doufám, že zvítězí zdravý rozum a slušnost. Nepředpokládám, že by se něco takového mohlo stát.
* Jana Bobošíková trvá na výpovědi, kterou vám i dalším dala. I kdyby tato výpověď byla oficiálně označena za neplatnou, počítáte s možností, že můžete přijít v ČT o zaměstnání?
No, musím s tím počítat od samého počátku, kdy jsem do toho šla. Nemám strach, že bych se neuživila někde jinde, i když by to samozřejmě bylo nepříjemné, protože bych se musela rychle rozhodnout pro jinou práci, abych rodině zajistila nějaký příjem. Nejspíš by to byly velké nervy a stres.
* Uvažovala jste o tom, že byste mohla změnit židli?
Ovšem, i když jste nejpopulárnější televizní moderátorka roku 1998, v Nově by vás asi neangažovali. Vždycky jsem si považovala, že mohu pracovat ve veřejnoprávní televizi a na žádnou jinou jsem nepomyslela. Jestli skončím s televizním zpravodajstvím tady, tak s ním skončím úplně. O tom jsem přesvědčená. I když - nikdy neříkej nikdy, kdo z nás ví, co bude za rok. Myslím, že bych se mohla uplatnit v jiných moderátorských oborech, v takových, které nemají nic společného s politikou. Velkou inspirací je pro mě Marek Eben a třeba jeho Plovárna. Něco takového - příjemného, s příjemnými lidmi. Nějaké šance by mohly být i v rádiu.
* Jak moc je vám proti srsti rčení Koho chleba jíš, toho píseň zpívej?
Rozumím mu, i když mi není moc po chuti. Každý z nás má v sobě jisté hranice, které asi nechce překročit. Ale pokud jde o Českou televizi, vždycky jsem se snažila být loajální.
* Teď ovšem vaše loajálnost poněkud utrpěla.
Asi dost výrazně. Přesto se cítím loajální stále, přinejmenším k těm dvěma tisícům původních zaměstnanců České televize, těch tak zvaně neautorizovaných, kteří vstoupili do stávky. Velmi si jich vážím. Vůči novému vedení naopak loajální jistě nejsem.
* Neříkala jste si: Kdyby bylo nejhůř, půjdu zase na mateřskou a počkám, až se to přežene?
To víte, že ano. Hlavně v souvislosti s druhým potomkem, kterého rozhodně chci. Ale byl by to nesmysl. Stejně tak bych mohla jít za lékařem, aby mně napsal neschopenku.
* V každé krizi se odhalují a tříbí charaktery. Zaznamenala jste ve vašem okolí něco, co vás zaujalo?
Pokud mě někdo překvapil, tak příjemně. Ve snu by mě nenapadlo, že se v televizi projeví taková solidarita. Že se spousta individualit dokáže spojit.
* Řekla jste si v minulých dnech něco na způsob Mám já tohle všechno zapotřebí? Přepadly vás strach a úzkost? Přišla krize? Třeba i slzy?
Jsem teď víc nervózní. Když jsem chvíli doma, myslím na to, co se děje v práci. A když jsem v práci, myslím na domov. Přitom ten neklid přenáším i na rodinu včetně malého Vojty. Jednou jsem se doma z malicherné příčiny rozbrečela. Bylo to dobře, část emocí se tak odplavila.
* Jak to děláte, že na vás přestálý stres není moc vidět?
Fakt? Mně se zdá, že teď vypadám příšerně. Nedělá mi dobře suchý vzduch z klimatizace ve velínu a když jsem tam spala, vypadala jsem ráno jako po flámu.
* Mimochodem - jaké bylo potkávat kolegy třeba ve slipech?
Trochu zvláštní. Ale i opačně oni mě obvykle vídají nalíčenou a nastrojenou před vysíláním a pohled na mě po ránu, když jsem lezla ze spacáku, pro ně musel být větším šokem než opačně.
* Mnozí vám teď sice vyjadřují podporu, že hájíte svobodu slova, ale před tím vám také mnozí nadávali za neobjektivitu. Myslíte si, že zpravodajství ČT před loňským prosincem bylo nestranné?
Kdybych si myslela, že nebylo nestranné, těžko bych v redakci zpravodajství mohla pracovat. Netvrdím, že to naše zpravodajství je dokonalé, že tam nikdy nevládl chaos a že jsou na vše jasně daná pravidla. Ale z mého pohledu a ve srovnání se zpravodajstvím v jiných televizích jsem to naše vždycky považovala za nestrannější a objektivnější. Výtky, že jsme neprofesionální, neberu, pokud nejsou doloženy. A zatím jsem neslyšela žádný příklad, kdy, v čem a proč jsme byli neprofesionální.
* A dokážete být po tom všem, co o vás politici ať už tak, nebo onak řekli, nestranná do budoucna?
Tahle otázka asi bude aktuální, až to všechno skončí. A bude to asi rozhodnutí každého z nás. Za sebe si teď těžko dokážu představit, že bych po tom všem dělala třeba parlamentního zpravodaje.
* Protože by hrozilo, že byste tam nedokázala udržet na uzdě emoce?
Asi ano.
* Není ovšem jedno, jestli si povídáte s politikem na půdě parlamentu nebo u vás na Kavčích horách?
Vlastně je to jedno. V téhle záležitosti teď prostě nemám jasno. 1ž to skončí, budu si to muset vyřešit, sama před sebou si obhájit, co budu dělat. V tuhle chvíli jen vím, že až tohle všechno skončí, přijde nesmírná kocovina.
* V souvislosti s vaším bývalým kolegou z Událostí Ondřejem Giňou jste řekla, že by moderátor veřejnoprávní televize neměl mít žádný průšvih. Myslíte, že vy teď průšvih máte?
Do jisté míry to samozřejmě průšvih je. Ale já tehdy spíše myslela, že nesmíte dělat něco, co odporuje morálce a dobrým mravům. A nemyslím, že bych teď dělala něco nemorálního a nemravného. A jestli z toho odejdu, tak s čistým svědomím. Rozhovor byl pořízen ve středu 10. ledna večer.
Pokud jde o Kavčí hory, asi se to nejvíc ze všeho podobá menší revoluci. Ale vzhledem k tomu, jak to přerostlo rámec České televize, se dá mluvit i určité krizi společnosti.
* Jste považována za jednoho z představitelů dnešní revolty. Odpor vůči panu Hodačovi byl jistě kolektivním rozhodnutím, nicméně do jaké míry jste k němu přispěla vy osobně?
Asi tím, že jsem dva dny poté, co byl pan Hodač jmenován generálním ředitelem a bylo jasné, že se to neobejde bez pronášení stanovisek, přijala nabídku kolegů, abych se stala mluvčím krizového výboru.
* Kývla jste na to bez obav?
Otázka kolegů zněla tak, jestli se nebojím tu funkci přijmout, protože se tím mohu zviditelnit v negativním světle. Bylo zapotřebí někoho, kdo je z obrazovky trochu známý, s kým si lidé televizi spojují. Takhle bylo osloveno několik kolegů, někteří, což naprosto chápu, se rozmýšleli déle, já se rozhodla poměrně rychle. Za ty dva dny, co rada pana Hodače jmenovala ředitelem, jsem to už měla srovnané. Odpověděla jsem, že se nebojím a vezmu to. To byl asi můj podíl.
* Napadlo vás, že nakonec vyvoláte těžkou politickou krizi?
Nenapadlo by mě to ani ve snu a myslím, že takhle tady neuvažoval nikdo. Původně jsem myslela, že to všechno zůstane jen za zdmi televize a parlamentu, který změní špatný zákon o České televizi, že to bude bez emocí a demonstrací.
* A když vám to došlo, nezalekla jste se?
Nemyslím, že bych se zalekla. Naopak jsem byla ráda, že si tu naši televizi lidi venku vzali za svou. V téhle zemi jsou asi opravdu lidi, a došlo mi to až teď, kteří jsou citliví na to, když se zjevně ukazuje, že by některé skupiny chtěly televizi ovládat: To myslím vyhnalo lidi do ulic víc než náš pokřik na začátku. Lidi pochopili, že se děje nějaká nespravedlnost. Koho by před dvěma týdny napadlo, že situace kolem České televize zaplní Václavské náměstí?
* Sedí vám tahle role revolucionáře?
Považovala jsem se vždycky spíše za introvertní ženskou, která se raději drží v pozadí, rozhodně nejsem ani hrdina, ani bojovník. Teď v sobě ale objevuji něco, o čem jsem doposud nevěděla. Říkám si, že se ve mně nejspíš odehrál nějaký zásadní zlom, když se mi narodil syn, asi se ve mně probudily nějaké ochranitelské pudy, které se přenášejí i na jiné situace. Takže teď jsem možná citlivější na různé nespravedlnosti a nemravnosti, které kolem sebe vidím. Když jsem předčítala prohlášení před desítkami tisíc lidí, nedělalo mi to žádný problém. Asi to souvisí s tím, že jsem hodně rozčarovaná a rozzlobená.
* Vloni v létě jste poznamenala, že se vám nelíbila vlna odporu a nenávisti vůči fotbalovému rozhodčímu Collinovi. Snad jen ty vtipy, které se o něm okamžitě objevily, se vám zamlouvaly. Není dneska Jiří Hodač také takovým hromosvodem?
Ano, pan Hodač je určitým hromosvodem, ale současně jde o zástupný problém. On byl vloni čtyři měsíce ředitelem našeho zpravodajství, my věděli, s kým teď budeme mít tu čest, a byli jsme z toho vyděšení. Přesto od začátku tvrdím, že to není o konkrétním jménu. Kdyby byl zvolen v řádném výběrovém řízení, tak bychom z toho sice byli všichni špatní, ale myslím, že by nikdo z nás o nějaké revoltě neuvažoval. Jenže při jeho jmenování byla porušena všechna pravidla slušné hry.
* Paní Bobošíková je představována jako ztělesnění zla. Dokázala byste vyzvednout i její kladné stránky?
Určitě. Zažila jsem ji jako kolegyni. Je strašně pracovitá a pilná, cílevědomá a houževnatá. Zdála se mi tehdy jako dobrá novinářka.
* A dovede se vžít do pocitů paní Bobošíkové? Zkuste se na sebe podívat jejíma očima.
Na sebe jejíma očima? Jak se mám vžít do pocitů někoho, komu v této chvíli absolutně nerozumím a nechápu, co teď dělá? Protože jsem ji vždycky považovala za dobrou profesionálku, nejde mi do hlavy, jak mohla připustit, že se v těch jejich zprávách vysílalo to, co se vysílalo. V posledních dnech jsem se snažila přijít na to, proč to ti lidé dělají i po těch třech týdnech, ale neumím si na to logicky odpovědět. Jediné, co vím, že bych tu pod vedením paní Bobošíkové nemohla pracovat.
* Našla byste dobré slovo pro členku televizní rady paní Dědečkovou?
Paní Dědečkovou na rozdíl od Jany Bobošíkové neznám. Vím jen to, co řekla na adresu zaměstnanců České televize. A proto bych těžko hledala nějaké pozitivum. Možná je schopná vedoucí svého penzionu.
* Jak se díváte na lidi, kteří pracovali pro Bobovizi? Co říkáte Dušici Zimové, která se vás pokoušela nahradit?
Kdyby tady seděla vedle mě, asi bych byla dost jedovatá. Ale když se nemůže bránit...
Odpustíte vašemu kolegovi Stanislavu Kněnickému, který přešel na stranu paní Bobošíkové?
To je otázka úhlu pohledu. Jako profesionálovi mu odpustit rozhodně nemohu. Jako člověku asi ano, lidské selhání lze pochopit.
* Jeden z poslanců vám v parlamentní rozpravě pohrozil: "My se do České televize vrátíme! A s námi přijde zákon!" Přitom podle jednoho právního výkladu vám za jistých okolností může hrozit i vězení. Máte obavy z toho, že byste vy, matka samoživitelka, mohla skončit za mřížemi?
Tak to mě opravdu děsí, ale teď o tom raději moc nepřemýšlím.
* A napadla vás někdy taková možnost?
Ve velíně se na to téma občas žertuje, ale je to na mé gusto až moc černý a cynický humor. Nemůžu si to příliš připouštět a doufám, že zvítězí zdravý rozum a slušnost. Nepředpokládám, že by se něco takového mohlo stát.
* Jana Bobošíková trvá na výpovědi, kterou vám i dalším dala. I kdyby tato výpověď byla oficiálně označena za neplatnou, počítáte s možností, že můžete přijít v ČT o zaměstnání?
No, musím s tím počítat od samého počátku, kdy jsem do toho šla. Nemám strach, že bych se neuživila někde jinde, i když by to samozřejmě bylo nepříjemné, protože bych se musela rychle rozhodnout pro jinou práci, abych rodině zajistila nějaký příjem. Nejspíš by to byly velké nervy a stres.
* Uvažovala jste o tom, že byste mohla změnit židli?
Ovšem, i když jste nejpopulárnější televizní moderátorka roku 1998, v Nově by vás asi neangažovali. Vždycky jsem si považovala, že mohu pracovat ve veřejnoprávní televizi a na žádnou jinou jsem nepomyslela. Jestli skončím s televizním zpravodajstvím tady, tak s ním skončím úplně. O tom jsem přesvědčená. I když - nikdy neříkej nikdy, kdo z nás ví, co bude za rok. Myslím, že bych se mohla uplatnit v jiných moderátorských oborech, v takových, které nemají nic společného s politikou. Velkou inspirací je pro mě Marek Eben a třeba jeho Plovárna. Něco takového - příjemného, s příjemnými lidmi. Nějaké šance by mohly být i v rádiu.
* Jak moc je vám proti srsti rčení Koho chleba jíš, toho píseň zpívej?
Rozumím mu, i když mi není moc po chuti. Každý z nás má v sobě jisté hranice, které asi nechce překročit. Ale pokud jde o Českou televizi, vždycky jsem se snažila být loajální.
* Teď ovšem vaše loajálnost poněkud utrpěla.
Asi dost výrazně. Přesto se cítím loajální stále, přinejmenším k těm dvěma tisícům původních zaměstnanců České televize, těch tak zvaně neautorizovaných, kteří vstoupili do stávky. Velmi si jich vážím. Vůči novému vedení naopak loajální jistě nejsem.
* Neříkala jste si: Kdyby bylo nejhůř, půjdu zase na mateřskou a počkám, až se to přežene?
To víte, že ano. Hlavně v souvislosti s druhým potomkem, kterého rozhodně chci. Ale byl by to nesmysl. Stejně tak bych mohla jít za lékařem, aby mně napsal neschopenku.
* V každé krizi se odhalují a tříbí charaktery. Zaznamenala jste ve vašem okolí něco, co vás zaujalo?
Pokud mě někdo překvapil, tak příjemně. Ve snu by mě nenapadlo, že se v televizi projeví taková solidarita. Že se spousta individualit dokáže spojit.
* Řekla jste si v minulých dnech něco na způsob Mám já tohle všechno zapotřebí? Přepadly vás strach a úzkost? Přišla krize? Třeba i slzy?
Jsem teď víc nervózní. Když jsem chvíli doma, myslím na to, co se děje v práci. A když jsem v práci, myslím na domov. Přitom ten neklid přenáším i na rodinu včetně malého Vojty. Jednou jsem se doma z malicherné příčiny rozbrečela. Bylo to dobře, část emocí se tak odplavila.
* Jak to děláte, že na vás přestálý stres není moc vidět?
Fakt? Mně se zdá, že teď vypadám příšerně. Nedělá mi dobře suchý vzduch z klimatizace ve velínu a když jsem tam spala, vypadala jsem ráno jako po flámu.
* Mimochodem - jaké bylo potkávat kolegy třeba ve slipech?
Trochu zvláštní. Ale i opačně oni mě obvykle vídají nalíčenou a nastrojenou před vysíláním a pohled na mě po ránu, když jsem lezla ze spacáku, pro ně musel být větším šokem než opačně.
* Mnozí vám teď sice vyjadřují podporu, že hájíte svobodu slova, ale před tím vám také mnozí nadávali za neobjektivitu. Myslíte si, že zpravodajství ČT před loňským prosincem bylo nestranné?
Kdybych si myslela, že nebylo nestranné, těžko bych v redakci zpravodajství mohla pracovat. Netvrdím, že to naše zpravodajství je dokonalé, že tam nikdy nevládl chaos a že jsou na vše jasně daná pravidla. Ale z mého pohledu a ve srovnání se zpravodajstvím v jiných televizích jsem to naše vždycky považovala za nestrannější a objektivnější. Výtky, že jsme neprofesionální, neberu, pokud nejsou doloženy. A zatím jsem neslyšela žádný příklad, kdy, v čem a proč jsme byli neprofesionální.
* A dokážete být po tom všem, co o vás politici ať už tak, nebo onak řekli, nestranná do budoucna?
Tahle otázka asi bude aktuální, až to všechno skončí. A bude to asi rozhodnutí každého z nás. Za sebe si teď těžko dokážu představit, že bych po tom všem dělala třeba parlamentního zpravodaje.
* Protože by hrozilo, že byste tam nedokázala udržet na uzdě emoce?
Asi ano.
* Není ovšem jedno, jestli si povídáte s politikem na půdě parlamentu nebo u vás na Kavčích horách?
Vlastně je to jedno. V téhle záležitosti teď prostě nemám jasno. 1ž to skončí, budu si to muset vyřešit, sama před sebou si obhájit, co budu dělat. V tuhle chvíli jen vím, že až tohle všechno skončí, přijde nesmírná kocovina.
* V souvislosti s vaším bývalým kolegou z Událostí Ondřejem Giňou jste řekla, že by moderátor veřejnoprávní televize neměl mít žádný průšvih. Myslíte, že vy teď průšvih máte?
Do jisté míry to samozřejmě průšvih je. Ale já tehdy spíše myslela, že nesmíte dělat něco, co odporuje morálce a dobrým mravům. A nemyslím, že bych teď dělala něco nemorálního a nemravného. A jestli z toho odejdu, tak s čistým svědomím. Rozhovor byl pořízen ve středu 10. ledna večer.
