Soubor maleb, pocházející zřejmě z období magdaleniénu (16.000 až 8500 př.n.l.), tvoří malby červené - jeden kůň a různé skvrny či znaky na stěnách jeskyně - a černé - šest bizonů, jeden tur, tři neidentifikovaní čtyřnožci a dva koně.
Po celé jeskyni byly nalezeny také rytiny, které mohly být vytvořeny buď prsty nebo nějakým rydlem či nožem. Podle archeologů, kteří byli pověřeni probádáním jeskyně, je celý soubor v docela přijatelném stavu a ze stylového hlediska homogenní.
Tři metry vysoká a 50 metrů dlouhá jeskyně Aurelia obsahuje figury podobné malbám nalezeným v baskické lokalitě Lequechiqui, v lokalitě Covaciella v Asturiasu či kantabrijské Altamiře.
Jako jiné objevy, i tento byl dílem náhody. Majitelé statku, v jehož areálu se odehrávaly blíže nespecifikované práce, o existenci jeskyně věděli, dokonce její malou vchodovou část využívali již několik let jako vinný sklípek. Netušili však nic o její skutečné velikosti, natož aby měli ponětí o malbách.
Na území Kantábrie jsou známy již asi tři desítky jeskynních nalezišť či svatyň z období magdalénienu (mladší paleolit), které se nacházejí především podél pobřeží nebo ve vnitrozemí, ovšem v nízké nadmořské výšce.
