Václav Neužil

Václav Neužil | foto: Profimedia.cz

Hraju zmetka a náramně jsem si to užil, tvrdí herecká hvězda Neužil

  • 43
Příchod do Dejvického divadla před deseti roky mu změnil život. Z benjamínka se záhy stal bavičem souboru, jehož oblíbenou disciplínou je imitace. V současnosti už Václav Neužil (37) hraje ve většině inscenací divadla. A záhy přišly i filmové a seriálové role.

V novém filmu režiséra Bohdana Slámy, který se jmenuje Bába z ledu, hrajete rozmazleného zbohatlíka. Jak jste si to užil?
Mě na tom filmu nejvíc baví kritika maloměšťáctví a té pseudomorálky, kterou celá rodina vyznává. Mezi sebou mají šílené vztahy, ale navenek mají úroveň, polévku nabírají z porcelánové mísy. Hnus. A já tam hraju opravdu pěknýho zmetka. Užil jsem si to náramně. Je to herecky vděčné a navíc očišťující. Každý člověk v sobě to zlo a touhu zazlobit někde má. Na herectví je výborný, že si na to můžete zahrát a vypustit to ven.

Bába z ledu mimo jiné pojednává o otužilcích. Oddechl jste si, že z vás režisér Bohdan Sláma taky neudělal plavce a nemusel jste do té studené vody?
Natáčení jsem strávil převážně ve vile na Zbraslavi. Zato Zuzana Kronerová a Pavel Nový měli půlroční trénink. Myslím, že měli osmnáct ponorů. Režisér Bohdan Sláma to absolvoval s nimi, on se otužoval už před tím.

Dal byste to?
Dal. Tyhle překážky mám rád. Kvůli filmu o Emilovi Zátopkovi, který se snad bude brzy točit, jsem na sobě půl roku dřel. Měl jsem trenéra a chodil jsem třikrát čtyřikrát týdně běhat. Sáhl jsem si na svoje fyzické dno. Jednou jsem skoro zvracel, ale cítil jsem, že se zlepšuju.

Pochválili vás doma, když jste zhubnul?
Ani ne. Spíš mi říkali, že jsem strašně hubenej, že to přeháním a že už to vypadá nezdravě. Říkal jsem, že ti vytrvalci vypadají nezdravě, jsou to takové mumie, mají jen šlachy, svaly moc ne. Že tam prostě nemůžu vypadat jako Otesánek, protože by mi toho Zátopka nikdo nevěřil...

Trailer k filmu Bába z ledu:

Co ještě byste udělal pro filmovou roli?
Ve filmu Andělé všedního dne jsem hrál sebevraha, měl jsem jako skočit z Nuselského mostu. Režisérka Alice Nellis mě uklidňovala, že se to dodělá ve studiu. Pak na to nebyly peníze. Den předtím za mnou přišla a povídá: „Hele, uděláš to, nebo chceš dubléra? Řekni si.“ Já jsem zamachroval, že to dám.

A?
Vyvezli mě jeřábem na Nuselák z druhé strany pletiva. Do výšky devětadvaceti metrů. A k mostu připevnili plošinu velkou asi jako manželská postel, na tu položili žíněnku a já se na ni postavil. Měl jsem se pustit pletiva a spadnout na ni zády. Nahoře jsem se křečovitě držel kaskadéra. Ten strach jsem nemusel vůbec hrát, prostě jsem ho měl. A šílenej! Byl jsem fakt v háji, protože mám závratě. Kaskadéři mi radili: „Představuj si, že jsi na zemi. Tam bys to udělal ne? Tak se normálně pusť a spadni do té postele.“ Tak jsem to nakonec udělal, ale už nikdy!

Celý rozhovor najdete v novém vydání týdeníku Téma.

, Téma