V Tokiu oddávají falešní kněží

- Udži Okadová oděná do pohádkově krásných svatebních šatů si právě u oltáře pokrytého liliemi vzala svou lásku z dětství Miku Nakadu. Ani trochu jí při tom nevadilo, že kaple je ve třetím poschodí tokijského hotelu, že její kamenné zdi jsou ve skutečnosti umně kašírovaný plast, ani to, že pohledný kněz je obyčejný Chris Dixon (33), jinak učitel z Londýna vydávající se za duchovního. A nestěžuje si podle agentury Reuters ani Masahito Nagai, jehož firma Zion svatbu zprostředkovala.

"Obchody jdou výborně. Ženy zbožňují bílé šaty, cizí kněze i exotickou atmosféru. A hoteliérům se zase líbí, že jsme schopni zorganizovat denně až osm obřadů," říká Nagai.

Ne tak nadšení jsou však evangeličtí duchovní. "Ti upovídaní falešní kněží nám kazí pověst. Vyštípu je odtud," říká prezident japonské Společnosti kněží a duchovních Kenny Joseph.

I když pouze jedno procento Japonců vyznává křesťanství, 70 procent snoubenců je oddáno při katolickém obřadu, a nikoli při tradičním šintoistickém rituálu.

Svatební obřad je přitom nabízen v "hotelovém balíčku" zahrnujícím i pohoštění. Dohromady za 2,5 milionu jenů (23.150 dolarů). Výsledkem je prosperující podnik ročně vydělávající biliony jenů a nenasytná poptávka po kněžích, zvláště po "exotickém západním druhu".

Odměna pro oddávajícího za třiadvacetiminutový svatební obřad činí 10 až 15 tisíc jenů. Kněze vyhledává Nagai, který je také naučí, jak vést obřad. Je toho názoru, že nejlépe práci odvádějí osoby pracující na částečný úvazek. "Je mnohem jednodušší zapracovat si začátečníka na to, aby dal snoubencům, co chtějí. Předtím jsem zaměstnával skutečné kněze, ale ti jsou moc vážní a odmítají divadýlko. Je to obchod. Nezáleží na tom, v co kněz skutečně věří, pokud vypadá, jak má, a pokud vede obřad správně," říká podnikavec.

Žádná z křesťanských farností v Japonsku hotelové kaple neschvaluje, takže se v oblasti pohybují pouze amatéři. "Ti 'kněží', ať Japonci, nebo cizinci mi říkali, že to dělají tajně, aby mohli dát děti na univerzitu. Ale já si nemyslím, že bych to kvůli tomu dokázal dělat," říká novic církve Kristovy Šindži Kajama. Laičtí "preláti" si však myslí: podvod nepodvod, ten zájem veřejnosti sesílá samo nebe.

Joseph souhlasí s tím, že obchodování se svatebními obřady je finanční dar z nebes. Po druhé světové válce přišel do Japonska s evangelickou misionářskou misí a za propagaci kněžských setkání utratil miliony jenů a nyní je za práci kazatele placen. "Zaplatil bych cokoli za možnost představit Pána stovkám cizinců," říká. "Bible učí, že nelze sezdat věřícího s nevěřící, ale mlčí o svatbě dvou laiků," přemýšlí.

Svatební společnost Tojoakiha Kucuny Indo Pacific International se nevzdává a snaží se přerušit trend nabídkou tradičních šintoistických obřadů pro cizince. Za 370 tisíc jenů uspořádá nádherný obřad v tokijské šintoistické svatyni se dvěma knězi, v tradičních kimonech a se svatební hostinou. A šintoističtí kněží? "Samozřejmě, že jsou praví, jaký by to jinak mělo smysl?" usmívá se Kucuna.