U Václava Větvičky

-
Už asi třicet let pěstujeme nádhernou velkolistou rostlinu gunneru, která se v poslední době u zahradníků majících k dispozici větší pozemek dostává do módy. Už na první pohled upoutá pozornost: má řapík tlustý jako ruku, metrový list a květ, který připomíná rukávník - podle něj dostala český název gunnera rukávová. Ta naše ale letos nevypadala dobře. Zdála se spálená, měla hnědé listy. Uvažovali jsme, co jí může být, až kolega dostal spásný nápad: "Gunnera se přece vysazuje k rybníkům do vlhkého prostředí - a u nás vládne už osm let nebývalé sucho. Navíc půda pod ní je zarostlá kořeny stromů. Pomohlo by, kdybychom je přesekali."
Naštěstí to nebylo nutné. Místo toho jsme se rozhodli vybudovat rostlině bažinku na místě, kde je zvyklá. Obryli jsme kořeny a do prohlubně natrvalo položili hadici, z níž vytéká voda - a stal se zázrak: probrala se a nasadila nové listy. I když do podzimu nestačí úplně vyrůst, máme radost, že se nám gunneru podařilo udržet při životě. Tam, kde nepomohla chemická ošetření ani různá hnojiva, zabral nakonec selský rozum.
Když se rozhlédnu po zahrádkách, má i většina našich listnáčů listy schlíplé jako kokršpaněl uši - a právě teď by bylo chybou je jen kropit. Za sucha potřebuje zahrada zálivku, ne kropení, aby se voda dostala až do hloubky, ke kořenům stromů. Ideálně funguje hadice s podmokem, a hlavně - zalévat ke kořenům při obvodu koruny, a ne přímo ke kmeni..

Za plotem u Václava Větvičky,ředitele Botanické zahrady Univerzity Karlovy.