"Je to lež, všechno je to špinavá lež," tvrdí známí herci." Ale jak se máme bránit?" Šafránková ukazuje dokumenty: potvrzení z dotyčné léčebny, že nikdy nebyla jejich pacientkou, osvědčení svého lékaře prokazující totéž, připravenou právní formulaci tiskové opravy. Ale zajímá to ještě někoho?
"Občas si ten článek musím znova přečíst, nedokážu si ho ani zapamatovat. Je to jako se špatnou rolí: když je nepravdivá, nemůžete se ji naučit," říká herečka. Poznala naprostou bezmoc, stav člověka ve vězení čtyř stěn, jenž se donekonečna ptá: Co to udělali? A proč? Oba herci pocítili na vlastní kůži, že bulvár přitvrdil. To ostatně mediální odborníci dávno vědí a připomínají především dva příklady deníku Super z nedávné doby: cyklus o milenkách Karla Gotta a fotografie poloodhalené Petry Buzkové.
"Je tu daleko větší ochota spojovat veřejně činné osoby s tabuizovanými tématy. Ostatní bulvár je spíše přátelský a zaměřuje se na neškodné drby, kdežto se Superem k nám vstoupilo to, čemu se říká skandalizace - vyvolávaní pocitu, že známí lidé jsou nějak deviantní," říká vysokoškolský pedagog a mediální expert Jan Jirák.
"Kurz se opravdu změnil. Původní, řekněme společenský bulvár byl jako šampaňské, které jen mírně zašumí - tenhle nový působí jako jed; zabíjí. Dřívější mírná forma bulváru mě nijak nezasáhla, neúčastnila jsem se jí ani ji nepotřebovala, ale uznávala jsem, že asi patří do širokého repertoáru jako třeba opereta. To byl ještě postup založený na dobrovolnosti, k níž je třeba zájmu obou stran," popisuje Šafránková typ bulváru, který sledoval večírky, róby, námluvy - a ptal se těch, o nichž píše.
"Kdyby to aspoň napsali o mně," míní Abrhám, "nijak netajím, že si rád dám dobré červené. Ale o mé ženě, do které dostanu sotva dvě deci?!" Čistý štít ovšem k útoku vybízí. Oba jsou v oboru cenění a diváky milovaní, chrání si své soukromí stálého páru, nedávají rozhovory na běžícím pásu, nevystavují se na večírcích, nezvou fotografy na rodinnou dovolenou, neúčinkují v estrádách Novy, televize blízké deníku Super. To dráždí. Možná kdyby šli jistým médiím víc na ruku...
"Myslíte, abych je vzala domů a ukázala jim hrnky v kredenci? Taky už mě to napadlo, jen nevím, v kterém kole téhle bitvy," zkouší herečka žertovat. "Ale proč? Nikdy jsme to nedělali. Nejsem nepřístupná, poskytuji rozhovory, pokud mají smysl a důvod, když dokončím práci. Vím, že to patří k profesi, dokonce to pro mě bývá potěšení. Jenže nestihnu tolik práce, abych byla na titulní stránce každý týden. A tak si to museli celé vymyslet."
Říká, že ji autoři článku ani neoslovili. Nejhorší prý je, že lidé, i dobří známí, teď hercům volají, konejší je, že nic tak hrozného se nestalo a že je mají rádi "i tak" - jako by článku přece jen věřili. "Z té lásky je mi až úzko," přiznává Šafránková. "Plivanec na vás zůstane," přidá se Abrhám, "ať uděláte cokoli. Můžete si opakovat, že rozumní lidé tomu nevěří a na hlupácích vám nezáleží - jenže pak vystoupíte na jeviště a nezbavíte se pocitu, že těch tři sta párů očí ve vás nevidí postavu, kterou hrajete, ale tyranského manžela."
Jaké možnosti obrany vlastně Šafránková s Abrhámem mají? Nabízí se žaloba, ovšem soudy se táhnou měsíce i roky. Odškodění? Ani miliony takovou věc nezaplatí. Mají se stáhnout do ústraní, jako už činí, právě kvůli zásahům bulváru do svého soukromí, zpěvačka Iva Bittová? Jenže tím umělec nejvíc potrestá sebe a své diváky, kdežto původci jásají; vyhráli by, přesně to chtěli.
"I o tom jsem přemýšlel," přiznává Abrhám. "Připravuje se pokračování Nemocnice na kraji města a já nezajistím, že má postava primáře Blažeje nebude dotčena filtrem té pomluvy. Tím gestem bych dal najevo, že nemůžu být rozdvojen mezi seriózního lékaře a člověka-mizeru. Ale taky vím, že bych je tím potěšil. Odejít někam do lesa je řešení zoufalé a marné: ta slina poznamená člověka, i kdyby vyhrál sto soudů, jako stopy po neštovicích."
Právníci se shodují, že v případě nepravdivé informace je nárok postižené osoby jasný. Kdyby se však informace zasahující do soukromí postižené osoby či ji kritizující zakládala na pravdě, záleží na výkladu, co v konkrétním případě převáží - zda právo veřejnosti na informace, nebo způsobená újma. Lepší obrannou pozici má neznámý občan než veřejná osobnost, která musí unést víc. "Jistě, v naší profesi jsme na to zvyklí," uznává Abrhám.
"Když kritika napadne můj výkon, nehájím se, v umění má každý právo na svůj názor." Dokonce ani v nedávné aféře, kdy vyšlo několik knižních "rozhovorů" s herci bez jejich vědomí a svolení, se Abrhám nebránil. "Sousedi si chodili pro podpisy, já hanbou omdléval. A stejně se nezbavím pověsti, že jsem to sepsal sám, vydělal na tom peníze a ještě jsem to nenapsal moc dobře. Jen jsem běhal po knihkupectvích a na svůj portrét tam aspoň pokládal Bartoškův nebo Preissův," přiznává se po čase stejně postiženým kolegům. "Jenže existuje hranice, za kterou se již nedá jít. Tady už musíme žádat veřejné zadostiučinění; nejde jen o nás, ale o všechny slušné lidi, kterým se to může stát."
"To je antrax svého druhu," říká Abrhám, "už nás k tomu ani nepotřebují. Útočí zákeřně, z doupat, ze zálohy, ne na lidi bezejmenné, ale na známé, kteří něco dokázali. Přitom sami jsou bez tváře, na ulici je nepoznáte. Smějí se, necítí se ohroženi, i soud je pro ně kšeft, přiživují zlo a stupňují ho. Je nutné vytáhnout je z děr, říká prezident Bush o teroristech - a já tomu rozumím. Jednou se tomuto zlu musíme postavit."
Jenže lidé si takové noviny kupují - proč vlastně? "Nevím," říká Šafránková," věděla bych to, kdybych si je kupovala." "Možná jim dělá radost přečíst si, že špatní jsou i ti druzí," míní Abrhám. "Podvědomě si zřejmě říkají: Já jsem sice pěkný prevít, ale ten herec taky! Stydí se možná sice, koupí si to a rychle strčí do tašky, ale čtou. Čtou odborníky na negaci; to je má diagnóza."
|
MF DNES zaslala vedení redakce Superu tři otázky: |
|
1. Trváte na tom, že informace o Libuši Šafránkové a Josefu Abrhámovi zveřejněné ve vašem listě jsou pravdivé a ověřené? 2. Pokládáte zveřejnění takových informací za podstatné? 3. Je pravda, že autoři článku herce nežádali o vyjádření? Odpověď však navzdory urgencím do včerejší uzávěrky nedorazila. |
 |
