Vědci zkoumali 30 párů tučňáků v jižní části Indického oceánu a nahráli jejich skřeky.
Podle vědců po vylíhnutí mláděte jeden z rodičů hlídá hnízdo, druhý se vydává na lov. Když se z lovu vrací, je schopen rozeznat křik svého partnera mezi zhruba 40.000 dalšími ptáky v kolonii.
Protože všechny páry komunikují stejným způsobem, je každý z tučňáků nucen maximálně křičet i při slabém větru. Při silném větru již tudíž není schopen zvýšit hlasitost křiku, může však znásobit počet výkřiků a slabik. Vědci zjistili, že tak činí podle rychlosti větru.
Křik tučňáků tak například při rychlosti větru 38,4 kilometru za hodinu obsahuje dvakrát více slabik než při rychlosti větru 27,2 kilometru za hodinu.
"Počet signálů se zvyšuje vzhledem k pravděpodobnosti slyšitelnosti v křičící komunitě," říká francouzský biolog Thierry Aubin, podle něhož toto zjištění potvrzuje, že tučňáci instinktivně využívají matematickou komunikační teorii.
Hlava tučňáka nás překvapila, když se nečekaně vynořila za kamenem. |
Tučňák je ve vodě jako doma. Nohama kormidluje a ploutvičkami pádluje. |
Tučňák v bazénu v pražské zoo. |
Tučňák Humboldtův. |