Děti se třídních schůzek obvykle trochu bojí. To však nic není proti hrůze, s níž na ně chodívají dospělí.
"Znám mnoho rodičů, kteří mají z veřejného pranýřování takový děs, že raději do školy vůbec nejdou," říká pražská psycholožka Naděžda Verecká. "Učitelky to bohužel často považují za nezájem, a proto tlak na rodinu zvýší. Vznikne bludný kruh: pedagog útočí stále silněji, a rodiče se škole tím spíše vyhýbají."
Veřejně pouze věci veřejné
Nikdo a nic neopravňuje učitele, aby veřejně hlásal, jak to které dítě obstálo v matematice a kdo se v lavici vrtí. Tyto skutečnosti patří mezi záležitosti výsostně soukromé a mají tedy být řešeny mezi čtyřma očima.
"Třídní schůzky jsou od toho, aby rodiče informovaly o životě školy a organizačních záležitostech, které vyžadují jejich spolupráci," soudí Albert Hotový, ředitel Základní školy v Praze 10. "Měl by se na nich probrat pitný režim, lyžařský kurs nebo nákup speciálních pomůcek. O známkách by se mělo mluvit pouze obecně, například v souvislosti s klasifikačním řádem, o chování dětí jen tehdy, jde-li o kolektivní nešvar."
Ostrý jazyk nechte doma
Studijní výsledky a problémy jednotlivých žáků patří soukromým rozhovorům mezi učitelem a rodiči. Odehrávají se buď v kabinetech po třídních schůzkách, anebo v konzultačních hodinách. Ty by měl mít jednou týdně každý učitel. Jak je vidno už z názvu, nejde o předvolání na kobereček, nýbrž o dialog dvou rovnoprávných osob. Poučku o rovnoprávnosti by si měl každý rodič v průběhu jednání v duchu několikrát připomenout. Pokud by si totiž nechal vnutit roli podřízeného, jehož právě kárá šéf, bylo by vše k ničemu.
"Má-li mít takové jednání úspěch, nesmíte na ně jít bojově naladěni," doporučuje doktorka Verecká. "Neveďte s učitelem válku - jedinou obětí by totiž bylo vaše dítě. Snažte se být neutrální. Nenechávejte se unášet svými mateřskými či otcovskými city. Představte si radši, že jde o sousedovo dítě. Argumentujte vždy věcně a bez emocí."
Jeden za všechny
Zkouškou rodičovské dospělosti je vystoupit na třídní schůzce a říct učiteli do očí něco, o čem si ostatní jen špitají. Tato nesnadná role by měla být nepsanou povinností těch, kdož mají doma premianty - pak je totiž jasné, že kráčí vskutku o kolektivní problém. Řečník by si měl ale dát pozor, aby nenakousl problém ze špatného konce, tedy osobními výtkami vůči učitelce. Lépe je mluvit o pocitech žáků než o charakterových vlastnostech pedagoga. Neříkejte učitelce: "Jste příliš přísná." Zkuste raději formulaci: "Trápí nás velké zhoršení v matematice." Jen tak máte naději na úspěch.
"Nevíte-li, jak některý problém nakousnout, domluvte se s několika jinými rodiči a dejte učiteli před třídní schůzkou písemné otázky nebo témata, která vám leží na srdci," doporučuje ředitel Hotový. "Škola chápe třídní schůzky jako servis rodičům. Oni však musí říct, o čem chtějí hovořit."
 Chování některých rodičů na třídní schůzce natolik připomíná jejich potomky, že mnohým učitelům by stačilo na chvíli zavřít oči, aby získali pocit, že právě probíhá vyučování. |
