OTÁZKA: Ahoj Kajo, mam takovy maly velky problem, s kterym si porad nevim rady. S pritelem chodime uz ctyri roky a od rijna spolu bydlime, ikdyz na tom financne nejsme moc dobre.Me je dvacet a pritel je o rok starsi. V pulce listopadu jsem zjistila, ze v pulce rijna si muj pritel zacal a po sleze se zamiloval do jedne divky. Dokonce uvazoval nad koncem naseho vztahu. Chvili jsme meli obdobi, kdy jsme nevedeli, co poradne chceme. Pritel nevedel, pro kterou se rozhodnout a ja jestli mu to mam prominout a nebo odejit. Je to trochu komplikovanejsi, ale to tu rozepisovat nebudu, protoze bych tim mohla dotycnym uskodit. U nej to bylo o to slozitejsi, protoze jsem jeho prvni holka ve vsech smerech. Zustali jsme spolu. Chvili je to krize a chvili je to strasne fajn. Problem je v tom, ze sem se s tim porad nevyrovnala, porad strasne zarlim a porad ho podeziram, ze to trva dal. Mozna je to tim, ze se spolu potkavaji kazdy den, protoze se pohybuji ve stejnem prostredi, nebo je to tim, ze jsou takrka ve stejne situaci jako jsme byli mi, kdyz jsme se potkali a zacali spolu chodit - take jsme se vidali kazdy den, az do lonskeho cervna. Prosim porad mi jak to prekonat a zacit mu aspon trohu verit a duverovat. Nechci to jen tak zahodit. Mec ti dekuji za radu ci povzbuzeni. Cauky. Kacka

OTÁZKA: Ahoj Kájo, mám obrovský problém se svou někdy až přehnanou stydlivostí. Nutně bych potřeboval sbalit nějakou holku, což se pro mne ze dne na den stává čím dál, tím víc otázkou života a smrti. Ve svých 24-ti letech se vyžívám v platonickém a nic neřešícím plkání na chatu. Je pravda, že občas napíši email nějaké slečně z chatu a nebo od nás z podniku, kterou letmo zahlédnu v jídelně, ale většinou jim nestojím ani za odpověď. Tak mi prosím poraď jak na ně. Děkuji za odpověď. Mates

OTÁZKA: milý kájo! prosím poraď mi - jak mám slušně a ne chladně odmítnout kluka,který se do mně zamiloval? je do mně úplnej blázen,prý mně miluje,jemu je 17 a mně 15. prosím poraď mi,já s ním chci dobře vycházet ale nechci s ním mít nic níc než být kamarádka. díky za radu,Petra Petra

OTÁZKA: povídám si pres ICQ s jedním fakt skvelým klukem, jsme neco jako kamarádi, jenze já si uvedomuji, ze k nemu citim asi neco vic - jak bych mu mela dat najevo, tyto city?? XXX

OTÁZKA: dobrý den, chtěla bych se svěřit s následujícím trápením. Čtyři roky mám "vážný" vztah, podotýkám, že většinu času na dálku. Vztah měl spoustu problému a hodněkrát jsme jej chtěli ukončit, ale ani jeden z nás to nedokázal. Zkrátka se máme rádi. V poslední době přítel hodně mluví o usazení, založení rodiny atp. Jenže já jsem se asi před půl rokem zamilovala do sexy týpka. Prožívali jsme spolu krásné chvíle, dokonce jsem byla i připravena svůj trvalý vztah ukončit, jenže můj "milenec" je typ muže, který stále uniká. Je a není. Když je, tak je to krásné, když zrovna není,tak to strašně bolí. Před týdne mi s dojemnou upřímností oznámil, že jsme dvě, se kterými se takhle stýká. Neže bych to netušila, ale stejně mě to dost ranilo. Tvrdí, že je připraven se o tom bavit, ale já mám pocit, že se tomu spíš vyhýbá. Já bych si přesto potřebovala pro svůj klid spoustu věcí vyjasnit.Jen teď nevím, jak se takticky zachovat. Jestli s ním mám přerušit kontakt a dělat mrtvého brouka nebo jestli si mám rozhovor vyžádat. Také s ohledem na mého stálého přítele, který o trvání románku neví. Jenže problém je v tom, že je mám ráda OBA, nechci nikomu ublížit, ale už se nechci sama dále trápit jako zvíře. Díky moc za radu. Sofie

OTÁZKA: Dobrý den. Dostala jsem se do situace, kdy už si také nevím rady a nějakou bych také potřebovala. Můj problém je klasický... Mám 2,5 přítele (26 let), 1,5 roku spolu žijeme. Mám ho velice ráda, ale už opadla taková tak "zamilovanost", kdy mnou projížděl elektrický náboj, jakmile mi byl nablízku. Trávíme a trávili jsme spolu většinu času a tím jsme se oba postupně oddalovali kamarádům a společnosti. Kvůli změně zaměstnání mám nyní více šancí si vyjít sama, a tak o mě muži opět začali projevovat zájem, který jsem já ale nikdy neopětovala (mám přeci svého přítele). Stalo se však, že jsem jednoho (32 let) prostě odmítnout nemohla (mám namysli, že jsem ho hned neodpálkovala). Respektive - on ví, že jsem zadaná a vůbec se o nic nepokouší (i když vím, že kdybych byla volná, ucházel by se o mne). Začala jsem se s ním kamarádsky scházet, jelikož tak milého, hodného a vtipného člověka jsem již dlouho nepotkala. Máme hodně společného a rozumíme si. Chová se ke mě jako k princezně. Proto se bojím, že me tím (i přes mou pevnou vůli) prostě dostane, čehož se bojím, protože jsem zásadně proti nevěře. Na druhou stranu mu ale nechci tvrdě říct, že už se nebudeme vídat (což by to asi lehce vyřešilo). Vím ale, že k němu něco cícítm a nechci přijít o ten pocit, jak mi je dobře, když jsem s ním. Myslíte, že je takový muž schopen radovat se jen z přítomnosti se mnou jako já? Asi je to naivní představa... Vím, že mám svého stálého přítele ráda a že je pro mne ten pravý. Je ale nutné, abych si nějak zásadně ujasnila city k obou dvoum? Lenka, 22 let

OTÁZKA: Ahoj Kájo, je mi 30let, jsem 3 roky vdaná (brali jsme se po osmileté známosti). Loni jsem svého manžela skoro 2 měsíce podváděla. Manžel na nevěru přišel,bohužel tím nejhorším způsobem. S dotyčným jsme byli kamarádovi na svatbě (manžel byl v té době na dovolené), já se tam hrozně opila a on mě odvezl k sobě. Manžel se vrátil z dovolené dřív a našel mě tam (podotýkám úplně nahou v koupelně). Vzhledem k množství vypitého alkoholu si nic nepamatuji. Po počátečním šoky začaly výslechy o tom,jak to ve skutečnosti bylo a já v hloupé snaze našemu vztahu pomoci,jsem si vymýšlela.Vždy jsem mu řekla,že teď už ví opravdu vše a že mu už v ničem nelžu jenže to do té jeho skládačky nezapadlo a po čase opět přišel výslech,já jsem přiznala znovu něco,co bylo jinak než předtím (většinou tak,jak se manžel celou dobu domníval). Lhala jsem mu víceméně po dobu pěti měsíců. Teď už si myslím,že ví opravdu všechno, ale mám strach, že se opět bude na něco ptát a já na jeho otázky typu proč jsi to udělala, proč jsi s ním na tu svatbu jela nebudu mít odpověď.Hrozně všeho lituji a chci náš vztah dát do pořádku. Vím, kde je moje místo a vím, že manželovi budu dobrou ženou a že při něm dokážu stát a podpořit ho až bude potřebovat.Nevím s kým vším o našem problému mluvil, ale když nám je nejhůř tak mi říká, že by tohle žádná normální ženská neudělala a že mu všechny ženy, které o tom vědí říkají, udělala to jednou, udělá to znovu a že mu budu pořád lhát, protože je to prostě ve mně a vždy raději zvolím tu lehčí cestu (lež) než říci něco nepříjemného.)Já, ale vím, že se mi to už vícekrát nestane, ne kvůli hrůze, kterou jsme si prožili, ale kvůli tomu, že bych neobstála sama před sebou. Bojím se, že se s tím manžel nesmíří a raději zvolí rozvod.Pokud jde o náš sexuální život,ten je teď naprosto skvělý. Jen jeden problém máme, manžel ve snaze vyhovět mi vždy čeká až dosáhnu orgasmu a pak má problém dosáhnout ho sám. Někdy říká, že je to kvůli tomu, co se stalo, že to je někde v podvědomí. Myslím, že má strach, že to tak bude pořád,já si ale myslím, že je ještě příliš brzo na to,aby to bylo v úplném pořádku, že musíme být trpěliví a nevzdávat to. Moc bych si přála, abychom to nevzdali a patřili k těm,kterým se podobnou situaci podařilo zvládnout a zůstat spolu. Myslíš, že máme šanci uspět? Jsem z toho hodně nešťastná a zoufalá a někdy nevím kudy kam. Poraď mi prosím. Katka

OTÁZKA: Moc bych vás chtěla poprosit o radu.Je mi 22 let.Chodím s přítelem skoro 4 roky a mám ho moc ráda.Seznámila jsem se ale s jedním moc a fajn klukem,jsme kamarádi,ale poslední dobou myslím víc na něj,hodně si píšeme smsky.Jezdíme i s jeho partou na zábavy a je mi s ním skvěle.Taky došlo na líbání,ale nic víc.Můj přítel nic netuší,a vím že je to vůči němu nefér,ale mám z toho kamaráda nějak zamotanou hlavu.Nevím co mám dělat! Děkuju za radu. Lenka. Lenča

OTÁZKA: Ahoj Kájo,jako všichni na těchto stránkách,i já mám určitý problém.Mému rozvodu před 2 lety předcházelo období,kdy mě má žena se svým přítelem jen bezohledně využívali.Já se snažil udržet rodinu kvůli dvěma synům,kteří by tak ztratili domov, a tak jsem to trpěl.Dá se říct,že rozvod byl pro mě určitým vysvobozením, s odstupem času jsem rád,protože si dnes nedokážu představit,jak by se vše vrátilo do normálních kolejí - ochladlý cit,ztracená důvěra atp.Těsně před papírovým rozvodem jsem se potkal s kamarádkou z mládí,během chvíle z toho byl intenzivní vztah.Byla vdaná,samozřejmě manželství na nic,rozvede se.Ale jakmile se to manžel dozvěděl,na minutu náš vztah ukončila.Občas se sejdeme,popovídáme a já mám pocit,že by ho chtěla obnovit.Jenže před 4 měsíci jsem potkal opět ženu,znali jsme se od vidění,náš vztah začal také velice intenzivně,bylo to vzájemné,ošem situace je podobná.Vdaná,manžel má však přítelkyni,odstěhoval se,ale vše mu vyhovuje a rozvod neřeší.Ona teď žije sama se synem,najednou na ni vše dolehlo,potřebuje čas na vyřešení (což chápu),ale kdyby se prý manžel chtěl vrátit,dovolila by mu to v zájmu zachování rodiny. Teď se skoro nevídáme,přesto mě má ráda a neopouští mě.Nevím,zda mám čekat jak to dopadne,nebo se jí snažit vysvětlit,že udržení rodiny za každou cenu nemusí být "výhrou".Můj cit je silný a nechci to jen tak vzdát.Bohužel mám pocit,že jsem v těchto případech jen pouhou náhražkou chybějícího citu,ale když dojde na lámání chleba...?Musím dodat,že obě přítelkyně jsou kamarádky mé bývalé ženy,navíc z jedné branže.Takže nakonec,jestli ten problém nejsem já sám,že se pohybuji ve špatných vodách.Kamil Kamil

OTÁZKA: Ahoj!Chodím s hochem skoro 2 roky, mám ho ráda, on mě taky. Když mám nějaký problém, snažím se to řešit a nemaračit se a nebýt protivná na ostatní, kteří třeba ani s mým problémem nemají co dělat. Můj hoch je vážnější, to mi nevadí. Ovšem když něco řeší, což je každý den minimálně v práci, je zamračený až opravdu protivný. Už jsem se nějak naučila to nebrat osobně, i když některé jeho projevy jsou nepříjemné, miluju ho a nechci mu přidělávat další problémy, protože vím, že kdybych se s ním třeba rozešla, vnímal by to jako velkou ztrátu. Navíc si vždycky připadám jako chlap ve vztahu já. Pochválím ho, že mu to sluší, řeknu že má hezký oči a tak. Říkám to moc ráda, ale někdy tak na mě padne, že on mi to prostě neřekne. Vím, že se mu líbím, ale prostě někdy to na mě všechno padne a říkám si, že je až škoda, že ho tak miluju a že se s ním nechci rozejít, protože se někdy tím jeho chováním trápím.Vždycky se z toho osprchuju nebo vyspím a jsem zase v pohodě... Teď ani nevím, kde je dotaz na Káju...:-) L.

OTÁZKA: Ahoj Kájo. Před nějakým časem jsem na Internetu potkal jednu moc príma slečnu. Naše elektronická komunikace postupně přerostla v něco mnohem vážnějšího. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem se přesunul hodně daleko od rodných českých luhů a hájů. Začínal jsem zde téměř od píky a nebylo to snadné, tedy myslím materiálně. Jinak s přítelkyní se žije báječně, za celé dva roky, co spolu bydlíme, jsme nezažily snad ani náznak problému. A to nás život prověřoval jak se patří. Máme plány do budoucna, pomalu chystáme svatbu a koupi domu. Ale přece jen je zde něco, co mě trápí. Je to problém takříkajíc jazykový. Já se snažím místní jazyk učit jak se dá. Přítelkyně mi s tím občas pomáhá, takže postupuji pomalým tempem kupředu. Ale při jakékoliv zmínce o češtině se snaží stočit řeč jiným směrem. Když přeci jen taktickými manévry vytáhnu téma na světlo boží, tak se mi dostane odpovědi jako, že by se ráda učila, ale že je na to hloupá (podotýkám, že letos dokončí právnickou fakultu). Další variantou je, že by se potřebovala učit ve skupině, poněvadž skupinové učení jí jde lépe. Nevím, co mi tím chce sdělit. Vím, že ji mrzí, že česky neumí téměř nic a má z toho menší komplex. Na druhou stranu ani nevidím z její strany nejmenší zájem něco na tom změnit. Nechci ji do ničeho tlačit. Třeba ani česky umět nechce, ale když jsem se jí kdysi přímo zeptal, tak mi řekla, že tak to není. Tak co s tím? Doma mluvíme čím dál častěji místní řečí, i když pořád většina konverzace probíhá v neutrální angličtině. Pro mě osobně to nepředstavuje takový problém. Jenomže za chvíli přijdou děti a mám nepříjemný pocit, že pro mě jako pro hodně zaměstnaného otce bude těžké je učit mé rodné řeči tím spíš, že s jazykem nebudou mít jiný kontakt než přese mne. Byl bych hrozně nerad, kdybych se vlastním dítětem nedokázal domluvit česky. Možná to celé zní jako docela malicherná záležitost, ale přesto mě to trápí. Poradíš? Tomáš

OTÁZKA: Ahoj!Jsem ta L. tím "typickým" chlapem...Knížku Proč muži neposlouchají... jsem četla a měla jsem dojem, že to je přesné...:-) Chci se zeptat: dá se nějak nenásilně působit, aby se ty "typicky" mužské (samozřejmě jen ty nepříjemné) vlastnosti a projevy aspoň malinko zmenšily? Času mám dost. Díky a přeju hezký den! L.

OTÁZKA: Ahoj Kájo. Jsem podruhé ženatý. Má druhá žená má 3 dcery. 14, 18, 25 let staré já mám syna a dceru 15, 21. Mé druhé manželství trvá už tři roky. Nějak se to semlelo ( nebudu to popisovat, bylo by to na dlouho ) a prostě sme se časem dostali k tomu, že provozujeme všichni dohromady skupinový sex. Je to úžasné, ale nevím jestli se nám to podaří udržet v tajnosti. Bojím se nějakých problémů. Když samozřejmě se synem souložíme s holkama tak ty starší maj antikoncepci a mladší kondom. Poraď co dál. Dík Martin

OTÁZKA: Ahoj, mam zivotniho partnera vic nez 2 roky, mam ho rada. Problem je v tom, ze hrozne pracuje, myslim,ze je to workoholik. Samo,ze na mne nema cas a ja trpim, nemam silu ho opustit, pac ma uz tak dost starosti. Nic nepomaha, ani vyraznejsi domluva. Co delat? dik Klarka

OTÁZKA: Ahoj Kájo. Podrobně jsem prostudoval Tvoje rady, které dáváš ostatním. Myslím si, že až příliš často zaujímáš alibistické postoje a tazatelům říkáš v podstatě to, co chtějí slyšet. Je docela dobře možné, že je to hlavní důvod, proč si tak oblíben. Mně je 31 a jsem dalek toho vidět věci černobíle. Přesto Ti mohu říct jednu věc natvrdo. Tam, kde Ty radíš pokračování nevěry, kterou šibalsky nazýváš "průběžným zkoumáním toho, co člověku vyhovuje" s Tebou zásadně nesouhlasím. Není nic špatného na tom najít si někoho jiného. Špatné je dlouhodobě zraňovat stávající partnery a nepostavit se k nové situaci čelem. U žen se, bohužel, takové jednání spíše nedá očekávat, ale u mužů by mělo být samozřejmostí. Převzít plně odpovědnost za své činy a na rovinu říct "Sbohem a šáteček". Již dále nezraňovat lidskou bytost které si vážíme, ale naše city k ní ochladly. Nikdy si nejsme na 100% jisti, přesto bychom se měli znovu učit takto jednat. Máme strach riskovat případný neúspěch. Vzdát se něčeho pro něco jiného. Přeneseně řečeno umřít, abychom se mohli znovu narodit. Mám pocit, že tenhle přístup je to, co nám všem chybí. Chybí nám skutečná úcta k člověku. Chceme vlastnit, neztrácet a mít vše. Nepochybuji o tom, že Tvá rada v mnoha případech pomohla. To je dobré. Říkej však lidem častěji i to, co slyšet nechtějí. A to je okamžité převzetí zodpovědnosti za své činy, pravdomluvnost a konečné rozhodnutí. Čas na nikoho nečeká. S přátelským pozdravem Max, Austrálie. Max , Austrálie