Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Töpfer: Koupím si domek v Americe

  13:38aktualizováno  13:38
Vypráví směšné historky, ale přitom má pořád takový nesmělý a smutný pohled. Stejný, na jaký v seriálech balil Libuši Šafránkovou, Kateřinu Brožovou a další krásky. Tvrdí, že je svým televizním hrdinům podobný. "Líný medvěd, kterého musí ženské dlouho dobývat." Jinak ale nerozhodný ani pohodlný není.
Už je jasné, jestli se bude natáčet třetí série Četnických humoresek?
Vím, že píšou dalších třináct dílů. Ale netuším, jestli na ně budou peníze. Jsem ten poslední, kdo se to dozví. Záleží na novém řediteli brněnského studia. Bylo na něj vypsáno výběrové řízení, tak jsem se chtěl přihlásit, abych vyhrál a mohli jsme si humoresky natočit. Ale nemám čas, když tady dělám to divadlo...

Ale no tak, vážně. Jste hlavní hvězda celého seriálu. Není to náhodou tak, že záleží hlavně na vás, jestli se bude pokračovat?
Pan režisér Moskalyk se mě zeptal, jestli bych hrál dál. Pavlína Moskalyková, která píše většinu scénářů, se už zajímala, jestli budu zrovna tlustý nebo hubený. Mám totiž takové jojo efekty. Tu deset kilo přiberu, tu deset zhubnu. Tak se ptala, jestli má z Arazíma udělat starého tlustého páprdu nebo štíhlého milovníka. Řekl jsem, že pro jistotu toho tlustého.

Pane Töpfere, když jsem si tak listovala vašimi rozhovory za posledních deset roků, nejčastěji v nich mluvíte o tom, že jste unavený, že máte pocit vyždímaného hadru a vaším snem je, opět cituji, hnípání. Shrnuto: už řádku let se těšíte, jak skončíte s hraním... Přitom je vás v televizi i v divadle vidět víc a víc. Změnil jste plány?
Ne, nic se na tom nemění. Jenže brzdění rozjetého vlaku chvíli trvá. Všechny projekty, které jsem přislíbil, když jsem byl mlád a zdráv, musím jako starý a nemocný dodělat. Ale už nedělám tolik věcí najednou, což je úspěch.

Teď jste navěky zubař Král z Života na zámku a policajt Arazím z Četnických humoresek. Jak jste k těm rolím přišel?
Seriál Život na zámku jsem vyfásnul docela dobrým omylem. Ale nevím, jestli to mám prozradit.

Rozhodně ano!
Tvůrci si jednoznačně vybrali herečku na roli profesorky Králové. Byla jasná, jen se jí zeptali, s kým by ráda partneřila. Ona řekla, že se mnou. Ta kolegyně se ale nakonec zamilovala, vdala, a tu roli proto odmítla. Byla to Dáša Veškrnová. No a já jsem tam zbyl. Ne že by mě pan režisér nechtěl, ale rozhodoval se mezi několika představiteli a Dáša se tolik přimlouvala...

Jste dobří kamarádi?
Známe se dlouho, byli jsme kolegové ve vinohradském divadle. Je kamarádkou dodneška.

Co jste jí řekl, když jste se dozvěděl, že bude paní prezidentová? Mluvili jste spolu o tom?
Myslíte, jestli se o tom se mnou radila? To tedy ne. Ženské se prostě zamilujou a je to. Vůbec se jí nedivím, pan Havel je přece charizmatická osobnost. A je z toho krásné manželství. Ale teď si uvědomuji, že vůbec nevím, jestli by se jí líbilo, že tady o ní takhle děláme rozhovor. Třeba by si to nepřála.

Neděláme rozhovor o ní. Jenom se ještě zeptám, jestli jste jí jako ředitel divadla nechtěl do souboru, když už by teď mohla...
Věřte, že o tom jsme mluvili. Bohužel v době, kdy jí to nabídlo i vinohradské divadlo. Já jsem ustoupil. Připadalo mi, že návrat tam, odkud si vzala volno, je logický. Takže je mi líto, že to nedopadlo. Je to velmi talentovaná herečka, navíc komediální, což je vzácnost. Mluvili jsme spolu o návratu k divadlu několikrát, ale chápu, že postupem času je to pro ni složitější a složitější.

Tatínek přežil Terezín a Osvětim

Když jste teď díky televizním seriálům tak známá tvář, řekněte, je to pro vaše divadlo výhoda při loudění peněz od sponzorů?
Není. Dokonce naopak. Tím, že jsem za pár let udělal práci, která je vidět, a nejezdím starým favoritem, se mi peníze shánějí hůř.

Jak to myslíte? Když se u šéfa velké firmy nebo primátora objedná Tomáš Töpfer, je to přece jiné, než kdyby se mu pokoušel líčit své plány nějaký neznámý divadelní nadšenec...
Ale to je právě jinak. Lidé říkají: Hele, on si vydělal prachy v televizi, tak proč shání peníze pro divadlo? A dokonce domeček má, tak ať mlčí. Starosta Prahy 4 mi řekl: Vy chcete, ať vám přispíváme na divadlo, ale žádný z vašich herců nemá staré roztřískané auto.

No jo, značka a stáří auta je přece měřítkem bohatství a společenského postavení...
Jenže já nesháním peníze pro kolegy, ale pro diváky. Když nebudeme mít sponzory a granty, budou vstupenky tak drahé, že si je lidé nebudou moci dovolit. Je to stejné jako se zdravotnictvím nebo školstvím. Pak někdo řekne, plaťte dětem základní školu. Nemáte na to? No, tak ji dítě nebude mít. Myslím, že princip solidarity by měl platit i pro divadla. Chodí do nich lidé, kteří si nemohou dovolit dát za jednu vstupenku pět stovek.

Jenže vy opravdu působíte jako mimořádně podnikavý a multifunkční člověk. Nevybavuju si herce, který stihne za sedm let natočit dva úspěšné seriály, hrát i v dalším pokračování Nemocnice na kraji města, vybudovat divadlo, řídit je, režírovat a hrát v něm, postavit dům... Po kom to máte?
Myslíte jako po rodičích? Ale jo, možná. Tatínek byl za války v koncentráku, přežil Terezín i Osvětim. I když nebyl kuchař, dostal se v Terezíně do kuchyně a vařil. A na půdě tam pro ostatní vězně hrával amatérské divadlo. My jsme si to s bráchou rozdělili. On odmalička říkal, že bude kuchařem. Já říkal, že budu hercem. Oběma se to splnilo. Tohle nám dal tatínek.

Mluvili jste někdy doma o tom, co v koncentračním táboře prožil?
Bohužel ne. Tatínek umřel, když mi bylo jedenáct. Velmi mladý, v jedenačtyřiceti. Nikdy nám o tom nic neřekl. Já byl pro něj i pro maminku dítě, před kterým nebylo záhodno mluvit o útrapách a válce. Mrzí mě, že jsem v té době neměl tolik rozumu, abych se jich ptal na věci, které bych dneska chtěl vědět. Mnohé jsem se o tatínkovi dozvěděl úplnou náhodou, jen díky tomu, že mě našli jeho kamarádi.

To zní jako seriálová zápletka. Mohl byste o tom, prosím, říci něco víc?
Z Kanady přiletěl dávný tatínkův známý, jeden z těch, kteří po roce 1948 emigrovali. V nějakém časopise se mnou zrovna byl rozhovor, kde jsem povídal o tom, že máme s bratrem hospodu U kalicha. Ten pán viděl jméno Töpfer, a tak se šel do hospody zeptat, jestli náhodou nejsem syn Oty. Já řekl, že jo. Takovou oklikou jsem se na stará kolena začal dozvídat historky o tatínkovi.

Jaké to jsou historky?
Nevím, jestli se vůbec hodí do tisku.

Zkuste a já vám pak řeknu.
Tatínek byl z chudé rodiny, z deseti dětí. Ale její druhá část byla bohatá. Bratr tatínkova otce vlastnil kino Flóra. Rodiny se nestýkaly, ale táta se vždycky hezky oblékl, přišel do kina, řekl, že je Töpfer, a oni ho posadili do ředitelské lóže. Tak si užíval. Když na to strýc přišel, vyfackoval ho ven. A tatínek se s kamarády rozhodl, že se strýčkovi pomstí tak, že mu vyprdí kino. To znamená, že nakoupili zelí, čerstvý chleba, prostě všechno, co nadýmá. Najedli se, koupili si lístky, rozesadili se v různých místech a opravdu to udělali. Diváci odcházeli uprostřed promítání. Představte si, takového jsem měl tatínka, a nebýt náhody, vůbec jsem to nevěděl.

Chtěl bych žít v Americe

Jaké jsou vaše dcery?
Staré, velké, dospělé. Dvě z prvního manželství žijí v Americe. Jedna je učitelka, druhá hudebnice - zpívá, skládá. Třetí dcera je tady.

Svého času jste se prý zaobíral myšlenkou, že se jednou do Ameriky odstěhujete...
To dělám pořád. Říkám si, že až budu starý, koupím si tam malý domeček. Holky mě vyvezou do stínu na pláž, budu tam čumět do novin na obrázky - anglicky totiž neumím. Kolem mě budou běhat a křičet americká vnoučata, já jim nebudu rozumět... Tak si to představuju.

Copak na ty plány říká vaše paní?
Je pro. Moje paní miluje teplo. Mohla by žít v mikrovlnce. Když jsme na dovolené, leží v pravé poledne na sluníčku a libuje si, že by mohlo být ještě tepleji. Ono kupodivu, byteček v malém městečku na Floridě je dneska levnější než byt v Praze, takže to není zas tak nedostupný sen. A v nejhorším si ho udělám v jižních Čechách.

Pane Töpfere, co vy a politika? Zajímá vás?
Nevím, jestli se politické smýšlení dá vyjádřit nějakou krátkou odpovědí. Někdy podléhám dojmu, a tomu podléhá hodně lidí, že politika je strašně důležitá věc. Že hýbá našimi životy. Teď myslím domácí politiku, domácí šarvátky... Ale na to, jestli je člověk šťastný, jestli někoho miluje, jestli se má na koho spolehnout, přece nemá vliv, jestli je zrovna zavedená rovná daň nebo progresivní daň. Politici a média nám sice vtloukají do hlavy, že jo, ale ono to tak není.

Vraťme se ještě k té Americe. Když si odmyslíme, že se v ní ocitly vaše dcery, je vám tato země ještě něčím blízká?
Amerika je pro mě zatím jediný pokus o občanskou společnost na téhle planetě. Všechny ostatní státy jsou založeny na národních principech. Proto vznikají strašlivé třenice. Nevraživost v Jugoslávii, Evropská unie, ve které Francouzi nemají rádi Němce a Angličané se bojí Francouzů... Američané jsou všichni odněkud a přišli založit nový svět. Tahle myšlenka mi se všemi problémy a propady připadá pěkná, zábavná a perspektivní. Když jsem stál na přechodu v New Yorku, proti mě čekal Afroameričan s Japonkou a jejich děti byly černé a měly šikmé oči. Říkal jsem si, ejhle, to je nový svět. Tam asi Asiat nebude nenávidět černocha.

Promiňte, ale není to trochu idealizovaný turistický pohled?
Ale samozřejmě, že to tam takhle nefunguje ve všem. Ale je to cesta, jak to fungovat může. Alespoň podle mě.

Já jsem vlastenec, abych řekl pravdu

Když naše země vstoupila do NATO, armádní špičky to tehdy slavily ve vaší hospodě U kalicha. Znamená to, že máte mezi vojáky přátele?
Mám. Hospoda je spjata s Dobrým vojákem Švejkem, tedy uniformami a vojenstvím. Takže naše armádní špičky tam vždycky po jednáních braly na pivo různé německé oficíry a šéfy amerického generálního štábu. Vlastně bych řekl, že ty nejdůležitější části jednání se odehrávaly tam. A tak jsme s bráchou řekli generálu Nekvasilovi, že jestli vstoupíme do NATO, pozveme je všechny najíst se a napít zadarmo. Pak nám vzkázal pan generál Naumann z Německa, že nezapomněl, ať chystáme guláš. To bylo příjemné. Nakonec sice nemohl přijet, ale i tak se tam sešla spousta lidí. Od generála Šedivého jsem dokonce dostal plaketu za šíření dobré pověsti české armády.

Dovedete si sebe představit jako vojáka nebo policistu? Umíte poslouchat rozkazy?
Já se z vojny vykroutil, jako jsme to dělali všichni. Nenastoupil jsem z důvodu výrazného nechutenství k zelené barvě. Měl jsem štěstí, že jsem přechodil žloutenku. Když se to někomu přihodí, je to strašné. Musí jíst rok jenom vařené a nepít žádný alkohol. Já jsem tak moc chtěl modrou knížku, že jsem měl z té nemoci naopak radost. Ale jako vojáka si sebe dovedu představit docela dobře.

Tak teď tomu moc nerozumím.
Já jsem vlastenec, abych řekl pravdu. Teď se nacházíme v období, kdy nikoho nenapadá, že by se tady něco mohlo přihodit. Ale takhle si Američané do 11. září předloňského roku připadali taky. Takže si dovedu představit, že kdyby naše země byla jakkoli ohrožena, šel bych její svobodu hájit. Nevykrucoval bych se. Myslím, že v tom by měl mít chlap jasno. Měl by vědět, co v takové situaci chce dělat.

Vraťme se ještě k Divadlu Na Fidlovačce, které jste s Eliškou Balzerovou a dalšími kolegy vybudovali. Když jste se rozhodli vytvořit ze zchátralé budovy novou scénu, prakticky od nuly, měli jste jasné plány, čeho chcete dosáhnout. Divadlo funguje, takže co zamýšlíte dál?
Pokouším se inspirovat autory, aby pro naše divadlo psali původní hry. Zatím se to nepovedlo. Nakonec jsem zkusil napsat sám takový trochu detektivní příběh z doby císaře Rudolfa. Teď budeme mít premiéru. A Rudolfa si i sám zahraju. Podobně je to i s dalším tématem, které se už pro nás připravuje dva roky. Jde to pomalu, pořád to předěláváme... Moc bych ho chtěl uvést. Je to skutečný příběh Židů, kteří v roce 1940 cestovali na říčních parníčcích do Palestiny.

Proč si myslíte, že by právě na tohle téma chtěli lidé přijít do divadla?
Protože to je nádherný příběh. Tihle běženci prodali všechno své zlato, aby měli na cestu do země zaslíbené. Jeli malými říčními parníčky přes Dunaj, a když konečně přistáli v Haifě, Angličané měli dohodu s Araby, že se tam Židé stěhovat nebudou. Nalodili je na loď, která je měla odvézt na ostrov Mauricius. Židé se rozhodli, že loď musí zničit. Podle anglického práva je totiž musela přijmout země, v jejichž výsostných vodách ztroskotali. Skutečně loď vyhodili do povětří. Tak nešťastně, že jich přitom polovina z patnácti set zahynula.

Příliš smutný příběh...
Ale na té cestě se odehrávala spousta dobrodružství i veselých příhod! Připadá mi to podobné, jako když tatínek hrával v terezínském koncentráku na půdě kabaret. I tam se lidé váleli smíchy. Sebezáchovný pud je zvláštní. I v nejstrašnějších chvílích lidé dokážou zpívat a udržovat si dobrou náladu.

Řekněte, pozorujete, že na vaše divadelní představení teď chodí více lidí, když jste tak populární díky televizním seriálům?
To, že jsem natočil seriály, se mi naštěstí přihodilo až ve vysokém věku. Popularita mě nezasáhla v pubertě, tudíž nad ní takhle nepřemýšlím, nesleduju ji. Neměla čas mě zkazit. Neúspěch lidé někdy vydrží celý život, ale úspěch ani ne tři neděle. Znám mladé herce, kteří něco natočili a rázem si mysleli, že mají patent na rozum, že si můžou diktovat podmínky a dávat rozhovory. Stinná stránka českého showbyznysu je ta, že je určen jen pro velmi malý trh. Když se herce novináři pořád na něco ptají, žádají ho o názory k tomu či onomu, získá klamný pocit, že má co říct. To se stává. Mně taky. Někdy melu takové hovadiny... Slyším se, ale přesto se tvářím, že říkám důležité věci. A ono to přitom vůbec důležité není.

Tomáš Töpfer
*Narodil se 10. ledna 1951 v Praze. Vystudoval konzervatoř v Brně a DAMU v Praze, prošel divadly v Ostravě, Ústí nad Labem a v Šumperku. Od roku 1987 hrál ve vinohradském divadle.
*S Eliškou Balzerovou založili v roce 1995 Nadaci Fidlovačka a uvedli do provozu zchátralou budovu divadla v Praze-Nuslích. Töpfer je v Divadle Na Fidlovačce ředitelem, hercem i režisérem; na 11. listopadu se chystá premiéra hry Horoskop pro Rudolfa II., kterou napsal a kde vytvoří hlavní roli.
*Největší popularitu mu přinesly role v seriálech: doktor Král z Života na zámku a velitel četnické stanice Arazím v Četnických humoreskách. Nyní se objeví jako lékař v pokračování Nemocnice na kraji města.
*S bratrem zrestituovali pražskou hospodu U kalicha, kterou společně provozují.
*Z prvního manželství má dvě dcery, které žijí v Americe, se svou druhou ženou a dcerou žijí v Praze.

Oblíbeným seriálem ČT Brno se staly- Četnické humoresky

Tomáš Töpfer během on-line rozhovoru v redakci iDNES.

Tomáš Töpfer během on-line rozhovoru v redakci iDNES.

Tomáš Töpfer během on-line rozhovoru v redakci iDNES.

Tomáš Töpfer na Žofíně na Vánočním koncertě Yvetty Blanarovičové 8. prosince 2002

Mají šanci přežít. Seriály Četnické humoresky, Ranč U Zelené sedmy a večerníčky jako Do pohádky, jejichž nové řady mohou sázet na minulé úspěchy, budou pravděpodobně pokračovat i v budoucích letech.

Autoři:


Nejčtenější

Herec Bohumil Klepl měl nehodu na motorce, srazil se s autobusem

Bohumil Klepl

Herec Bohumil Klepl (60) měl v sobotu krátce po poledni nehodu na motorce. Na pražské Jižní spojce se srazil s...

Hvězda Hry o trůny se rozloučila se svou rolí krvavými teniskami

Maisie Williamsová na SAG Awards (Los Angeles, 29. ledna 2017)

Maisie Williamsová (21) se na sociální síti rozloučila s rolí Aryi Starkové. S postavou bojovnice v seriálu Hra o trůny...



Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Oštěpařka Barbora Špotáková je od soboty dvojnásobnou maminkou. Olympijská vítězka a mistryně světa přivedla v...

Kelly z Beverly Hills se potřetí rozvádí. Manžel nedostane ani dolar

Jennie Garthová a Dave Abrams (15. 11. 2015, Save a Child's Heart Gala)

Herečce Jennie Garthové (46), která se proslavila životní rolí Kelly Taylorové v kultovním seriálu 90. let Beverly...

Černá v záloze, žádná selfie a podpisy. Pravidla, která platí pro Meghan

Vévodkyně Meghan a princ Harry na letní party na britské ambasádě v Irsku...

Vévodkyně ze Sussexu Meghan Markle (36) musí coby členka královské rodiny dodržovat řadu pravidel. Držet by se jich...

Další z rubriky

Michael Douglas prosí svého nejstaršího syna, aby se k němu nastěhoval

Michael Douglas (14. ledna 2014)

Syn herce Michaela Douglase (73) Cameron (39) byl v roce 2010 odsouzen za prodej heroinu. V roce 2016 ho po šesti...

Pamela Andersonová: Soukromé porno mi zničilo manželství s Tommym Leem

Pamela Andersonová (Miami Beach, 13. května 2017)

Herečka Pamela Andersonová (51) se v posledních letech stala kritičkou pornografie. Prý decimuje párovou sexualitu a...

Lawsonová: Za extrémně zdravým jídelníčkem bývá porucha příjmu potravy

Nigellu Lawsonovou mají rády kamery i fotoaparáty, což je součást jejího...

Nigella Lawsonová (58) patří k nejslavnějším šéfkuchařkám světa. Přezdívalo se jí bohyně s vařečkou. Autorka desítek...

Najdete na iDNES.cz